Věčná pesimistka a negativistka 😞 Co mi pomůže?
Ahoj holky, s přítelem jsme spolu teprve druhým rokem, máme malého kluka a od té doby, co se narodil, tak to s námi jde nějako z kopce... 😝 malého oba milujeme, o to nejde, problém je hlavně na mé straně a tím problémem je moje komplikovaná povaha, já už bych si za ní fakt občas nafackovala 😔 jsem věčně s něčím nespokojená,hrozný nervák a cholerik, nevážim si toho co mám, skoro pokaždé když se mě někdo zeptá jak se mám, tak odpověď je blbě, nic moc.. nerudná, hádavá, ale co mě trápí nejvíc, tak je můj negativismus a pesimismus, vše vidím černě, všichni mě štvou, jsem pořád zamračená, prostě děsný morous, lidé říkají, že je to na mě vidět už na první pohled, že se tvářím jako vrah...6let jsem dělala práci po telefonu se zákazníky, která mě asi hodně poznamenala, upřímně říkám, že díky té práci mám pocit, že lidi jsou zlí a hloupí a nerada navazuji kontakt s novými lidmi, jsem málo komunikativní, nejsem moc společneský ani zábavný a veselý člověk...přítel je ze mě už celkem hotový, dříve byl prý optimista a nyní cítí, že se na něm můj každodenní negativismus a špatné nálady podepisují, že se prý občas taky v MHD s někým chytne a musím to uznat i já, že byl dřív veselejším člověkem☹...to je další co mě štve, že se nechám lehce vytočit, se všemi se musím hned hádat, musím mít ve všem pravdu, jsem samonasírací a co mám malého tak i celodenně nervozní-z toho aby se nevzbudil, aby se mu něco nestalo, když ho chvíli hlídá třeba přítel a já se jdu projít, tak jsem stejně nervozní, jak to asi doma probíhá..neumim si nic užít, pořád jsem sevřená a napjatá, pořád jakoby ve stresu..když přijde přítel domu, jen se hádáme, samozřejmě že mojí vinou kůli hovadinám....zkoušela jsem už s tím něco dělat, řekla jsem si že teď prostě zkusím být optimistka a budu se víc smát, nebudu řešit hovadiny...šlo to pár dní, bylo to super, přítel přišel z práce, já v dobré náladě, bylo vidět že ho to těší a i mě, hned mi bylo na tom světě líp, ale po pár dnech se to všechno vrátilo zase zpátky do starých kolejí...holky, máte to někdo podobně, nebo je tu někdo, kdo se s tim úspěšně popral, existuje něco co by mě mohlo hodit do pohody, chtěla bych být alespoň trochu optimista a pohodář. Jsou to vlastnosti, se kterými se člověk rodí, nebo i já mám šanci se k tomu nějak dopracovat? a nebo mám snad zajít k psychologovi? 😉 teď to po sobě čtu a říkám si panebože, proč to sem o sobě vůbec píšu, takhle to na sebe prásknout 😀 ale mám určitě i dobré vlastnosti, jen bych potřebovala ty špatné eliminovat 🙄 🙂 protože nechci přijít o přítele a nechci aby se ze mě stala taková ta nerudná důchodkyně, co v tramvaji mlátí lidi holí aby jí pustili sednout 😀
Ahoj Jolanka, tak trochu vím o čem píšeš. Jsem na tom podobně, i když né tolik jako ty. Jediné co ti poradím, tak vyzkoušej kineziologii. Najdi si to na netu a popřípadě najdi nejbližšího člověka co to dělá. Určitě ti to pomůže. Já jsem tam ještě nebyla, ale chystám se tam. I tady na koníkovi je diskuse o kineziologii, zkus si ji přečíst a pak uvidíš o čem to vlastně je.
Já bych šla k psychologovi si popvídat o problémech tak, jak jsi je popsala nám ( mě to vždycky strašně pomohlo 🙂 ). Psycholog Tě nejspíš pošle k praktickému lékaři, který Ti předepíše lehká antidepresiva. Nejsou to žádné šíleně silné léky, jenom pomáhají lidem zvládat každodenní stres, třeba i v zaměstnání. Můžeš při nich dělat naprosto všechno tak, jak jsi byla zvyklá dřív. Taky třeba bylinkové čaje na nervy byly moc fajn, mě strašně pomáhaly. Všechno se dá zvládnout, ale někdy k tomu potřebujem tu radu odborníka. Budu držet pěsti, ať je Ti zase dobře a užíváš si to miminkování 😉
holky děkuju, že jste si udělali chvilku a přečetli si můj probém a taky díky za rady 😉 od každé z vás si něco vezmu a budu se snažit s tím nějak zahýbat 🙂
@akras já se právě také bojím, že to bude mít do budoucna na malého vliv a nechci aby měl mámu nerváka..začnu hned tím, co jsi mi poradila...já jsem od tý doby co se malý narodil, to je 7 měsíců bez něj byla jen párkrát a to když jsem šla k lékaři nebo na úřad, posedět s kamarádkami a odreagovat se jen jednou a to na chvíli, protože každé dvě hodiny někdy i hodinu kojím. tak se zkusím domluvit s přítelem a zkusím nějaký večer vždy na ty dvě hodky vypadnout, buď se psem, nebo někam na kafčo, do bazenu...zkusíme i babičky a zajdeme na večeři..ono to asi občas chce vyčistit si tu hlavu co 🙂
@dr.agata i tobě děkuji za radu, kouknu se na diskuze a najdu si o tom víc info, abych řekla pravdu, nevím moc o se jedná, ale pokud by mi to mohlo pomoci tak se nebráním ničemu 🙂
@danfal o tom psychologovi jsem přemýšlela, ale budu to volit asi jako nejzasší variantu, nejdřív bych třeba zkusila ty čaje, můžeš poradit nějaké konkrétní bylinky? možná by pomohli i nějaké homeopatika...neslyšela jsi náhodou o bachových kapkách? já něco zaslechla, že by měly být na stresové situace...díky, doufám, že bude brzo líp, pokud selžou i bylinky a odreagování, tak půjdu za odborníkem
Čaj jsem si kupovala vždycky v lékárně, jmenuje se jednoduše na nervy a když se zeptáš, tak oni Ti poradí. Homeopata jsou taky super nápad, bachovy kapky jsou dobré, ale existuje ještě jeden volně prodejný sirup v lékárnách ( je proti stresu, ale nevzpomenu si, jak se jmenuje). Já měla úžasnýho pana psychologa, strašně moc mi to pomohlo. Vypovídala jsem se, on byl cizí člověk a měl nadhled, který mně chyběl. Ale někdy stačí i dobrá kamarádka, která to s tebou probere. Drž se.
Jsem ráda, že jsem ti alespoň trochu pomohla 🙂
Jestli furt kojíš tak často, tak to je trochu komplikace - já bych se asi nebála mu zkusit sem tam frknout láhev, abys mohla na dýl než na hodinku (i když bych ti nerada nesprávně radila, ale dle mého to většina dětí zvládne - kojení i sem tam lahvičku...)
Ale ty píšeš, že můžeš na 2hoďky, tak to už je dobrý.
Já jsem taky dlouho váhala s hlídáním, začínáme ho víc využívat až teď a to jen, když už malá večer spí,ale brzy najedem i na sem tam odpolední (bohužel máme pracující babičky a o víkendech jsou po chalupách, tak to moc nevychází).
Nějaký homeo nebo antidepresiva by fakt mohly být dobrý, sice moc nejsem zastáncem medikamentů, ale když by to bez nich nešlo, užívá je spousta lidí, není to žádná ostuda a aspoň jsou díky nim v pohodě 😉 Zkus se v okolí nebo i tady poptat, třeba ti dá někdo kontakt na dobrého psychologa v okolí, nevím odkud jsi....
Pa a vydrž, malý ti to pak oplatí, když bude mít usměvavé a spokojené rodiče 🙂
Ahojky, já jsem také měla dříve taková období a mám je i někdy teď. Mě strašně změnila nemoc, ale jak říká manžel, tak jen na chvíli. Už se zase začínám vracet zpět a tak mi říká, že už jsem zdravá. Já bych osobně zkusila nějakého psychologa, terapeutickou, nebo svépomocnou skupinu. Ty antidepresiva jsou dobrá věc také, já osobně beru Eliceu, ale nevím, zda jí může předepsat praktik, mně jí předepsal odborný lékař. Ale spíše bych zkusila nějaké bylinky a pak teprve léky...a zkus na všem špatném hledat něco dobrého, protože vše špatné je opravdu pro něco dobrého a vše, co se děje, tak má nějaký důvod. 🙂
k.jolanka no tak já mám něco podobného ☹
jsem neustále nespokojená s tím co mám.Ráno se probouzím většinou už naštvaná,neusmívám se,jsem pesimistická a sama sobě protivná!!!
já ale nevím proč,ve skutečnosti jsem nesmírně šťastná a spokojená.Po nevydařeném manželství,kdy si našel ex milenku,odešel od rodiny,já zůstala s malým dítětem a navíc těhotná s druhým plánovaným dítětem ,mám nyní neskutečně tolerantního,perfektního partnera....miluje nás,děti bere doslova a do písmene jako vlastní.jsem ráda,že ho mám a nechci ho ztratit
já jen pořád nechápu,co to se mnou je,proč jsem taková,sama sobě protivná a nechutná.já jsem byla na reiky,moc mě to pomohlo,bylo mě neskutečně dobře,paní mě odblokovala celé tělo.jenže pomohlo to jen na pár dní a pak se vše vrátilo do starých kolejí.hledám furt problémy kde nejsou,bojím se,aby mě taky neopustil,aby si nikoho nenašel....jsem žárlivá a hnusná.často se hádáme samozřejmě mou vinou,furt mě ve mě cosi popichuje a provokuje.
snažím se na sobě pracovat,jde to pomalu,ale snad se dopracuju ke zdárnému konci a změním se sama v sobě
@danfal díky moc 😉
@akras no s tím kojením..já chytla střevní chřipku a nebyla jsem vůbec schopná se o malého postarat ani ho nakrmit, jak mi bylo zle..přítel jel pro UM a syn vřeštil, prskal to, dával mu z láhve, na lžičce, ve stříkačce a nic, prostě byl raději hladový a počkal si na prso, i když to přítel zkoušel potom ještě několikrát druhý den, tak vždycky stejný výsledek 😖 😝 ale to už je téma zase do úplně jiného fora 😅 ty dvě tři hodinky můžu, tak to už se dá udělat spousta věcí, bazén, nákupy, nebo jen procházka...
jo to znám, my máme babičky taky celkem ještě mladé a tudíž pracující 😉 já zkusím nejdříve nějaké ty bylinky, nebo sirupy a kdyžtak bych navštívila odborníka a ten by viděl co se mnou dál 😅 , jinak ti taky moc děkuji 😉
@ruzenkas Ahoj, no to je právě ono, že si to lidi uvědomí, až když se něco stane a váží si víc toho co mají.. 😉 mám krásný zdravý dítě, super kluka a pejska, malej má všehcny prababičky, babičky, pradědy, všichni se těší dobrému zdraví, nemáme žádné finanční potíže a já jsem přesto věčně nespokojená, ale hlavně cítim, jak jsem uvnitř sevřená a našponovaná, takový ten vnitřní stres..tak jsem ráda, že víš o čem mluvím 🙂 myslím, že to asi souvisí s tím, že si nevážím toho co mám 😒 a ty na to tedy užíváš antidepresiva? byla jsi u psychologa? zkusila jsi před tím třeba nějaké čaje, nebo homeopatika? jo jo máš pravdu, to je přesně ono na všem špatném hledat něco dobrého...rozum to ví, ale tělo dělá něco jiného 😅
@1zamilovana1 jéééé, to jsem přesně já!!! 😅 jinak tě zdravím, no mluvíš mi z duše...mám všechno a hledám problémy tam kde nejsou a jsem si sama sobě protivná...líp bych to nenapsala 🙂 koukám, že nás je víc takových, myslíš si, že je to tvojí povahou, nebo tě nějak ovlivnilo první partnerství? je to stejně zvláštní, máš děti, partnera...a stejně je něco špatně..
já jsem před 4lety přišla tragicky o přítele, myslím, že mě to neovlivnilo, už jsem negativní byla dřív, jen mě to utvrdilo v tom, že jsem se stala ještě víc černou kronikou 😖
reiky? na tom byla teď tchýně, ale ještě mi o tom moc nevyprávěla, takže nevím jak to tam probíhá...a ty jsi s tím zkoušela ještě něco dělat krom tohoto, myslím, jestli jsi pila ty čaje, nebo kapky, jak jsme o tom s holkama psali? nebo třeba tu kineziologii jak psala dr. agata?
přesně já se taky snažím, ale furt ve mě cosi je, co mi to vzápětí překazí a vše je zpět ve starých kolejích..☹
Ahoj, já bych taky radila psychologa. Po porodu jsem měla obrovské psychické problémy (poporodní deprese) a nakonec jsme to museli řešit léky. Chtěla jsem je vysadit, co nejdřív to šlo a dodnes chodím k psychologovi a moc mi to pomáhá. Za nic na světě bych nechtěla vrátit ty strašný stavy, kdy jsem opravdu přemýšlela, že život nemá cenu!!
Holky, nenechte to zajít tak daleko. Zkoušela jsem i kineziologii, bachovy esence, léčit se u homeopata. řekla bych, že na lehčí depresivní stavy toto vše může pomoct, ale trvá to poměrně dlouho a taky člověk dost zaplatí ☹ . já jsem se dostala na dno a teprve tam jsem pochopila, jak je obyčejný život bez strachu a úzkostí krásný!
@k.jolanka je strašně důležitý mít čas jenom pro sebe. Jenom odpočatá máma může svýmu dítěti dát tu péči. Je to strašně náročný být celý den s dítětem, hlavně po psychické stránce. Já když jsem potřebovala vypnout, tak jsem mlíko odstříkala a nakrmil manžel. Pomohl mi sport, nakupování, kafíčka s kamarádkou. Vždycky jsem se odreagovala a pak přicházela k prckovi s čistou hlavou, veselejší, usměvavá.
A taky mi pomáhá mít nabitý program, abych neměla čas myslet na blbosti, a hlavně být mezi lidma!!!
@veronika.h Ahoj, ty poporodní deprese, to má celkem dost holek, ale jsi dobrá, že jsi s tím něco udělala a teď jsi spokojená mamina.. 😉 já se právě po porodu cítila hrozně fajn, neskutečná euforie, kterou vzápětí vystřídaly synovy koliky 😅 ne, dělám si legraci, na můj stav nemělo bolavé bříško malého vliv, i když to teda nebyla žádná sranda 🙂 asi si člověk musí sáhnout až na dno, aby prozřel...já bych tomu chtěla předejít, proto jsem to tu vlastně založila a jsem ráda, že jste se přidali, ať už jste na tom podobně nebo třeba jen s radou..
já čas na sebe vůbec neměla, nebo spíš jsem ani nechtěla mít..stačilo říct doma, ale já toho nikdy nevyužila, celý den jsem s prckem, přítel chodí až v šest, v sedm domů, ale včera jsme se bavili a dohodli se, že se to změní...já mám s odstříkáním trošku problém, ale koupím pořádnou odsávačku, mléko mám, tak by to mělo jít..to bych chtěla, jak píšeš, přijít k prckovi s čistlou hlavou, usměvavá.. 🙂 a teď, i když docházíš k psychologovi, tak už se cítíš lépe?
@k.jolanka Neskutečně líp. jsou to chvíle oddychu, na který se fakt těším. Hledáme příčinu mých stavů, mých úzkostí, hledáme co se stalo v dětství, učím se jak se svojí cholerickou povahou pracovat.
Můj muž taky chodí v 7 domů, ve dveřích mu strčím prcka a psa a jdou na půl hodiny ven. já v klidu uvaří večeři, odpočinu si. Pokud je doma (je to sportovec, má tréninky a o víkendu zápasy), tak malýho koupe a ukládá. Večer umývá nádobí. Dobrovolně🙂). Sám zjistil, že je důležitý, abych nepadala na hubu, že nám je pak všem líp🙂
@veronika.h tak to máš super chlapa doma 😉
a jestli se ještě můžu zeptat, za jak dlouho potom, co se začne navštěvovat psycholog, se člověku uleví? nebo myslíš, že se na to nedá takhle odpovědět?
@k.jolanka to se nedá říct, člověk musí na sobě zapracovat sám, takže to nějakou dobu trvá. Já jsem tam chodila jen jednou týdně a po každé návštěvě mi bylo líp. Ale není to jako dát si pilulku a čekat až zabere. Řídím se radama, co mi dává a hlavně jí tam vždycky vyklopím, co mě trápí a to se mi pak uleví.
@k.jolanka já jsem na začátku našeho vztahu taková nebyla...byla jsem sice nervama na dně z toho,že jsem zůstala na všechno sama a těhulka navíc,ale právě že současný partner mě ze všeho vytahl ven.byla jsem nakonec štastná a zamilovaná a to jsem doted,furt ho neskutečně miluji,ale mám to jak na houpačce.chtěla bych se furt mazlit a tulit a on to zase nemusí tak přehánět.je spokojený,že jsme rodina. mě tyto stavy začali až později,tak po roce vztahu a myslím,že mě předchozí vztah hodně ovlivnil.Jsem nedůvěřivá a žárlivá a přitom to nechci,jen jsem sama v sobě zablokovaná a nalhávám si něco co vlastně není.nemám důvod žárlit a nevěřit,ale furt se něčeho bojím a tím si komplikuju zbytečně život a jemu taky,protože se pak hádáme.
jo a v takovém stavu,že bych nechtěla žít jsem nikdy nebyla...to v žádném případě.hodně jsem byla na kartách a hodně se mě toho splnilo.reiky mě pomohlo na pár dní,tak přemýšlým o té kineziologii,myslím,že jsem zablokovaná hloubš a kdyby se zjistil problém,pomohlo by to.
u psycholožky jsem byla kdysi a už bych nešla.po 10minutách mě napsala léky a nazdar.myslím,že na tom nejsem tak špatně,abych do sebe cpala léky,takže jsem je hodila do koše a nikdy tam už nejdu.
@1zamilovana1 jo jo úplně tě chápu, ale ty stavy co jsi psala výše, ty vystihují i mne: s tím že se probouzíš už ráno naštvaná, nespokojená a tak..
já taky nemám stavy, že nechci žít, nemám ani deprese, toto se mě netýká, spíš mě štve ta moje povaha, prudkost..ale občas mám vevnitř tak sevřeno, je to asi z toho jak pořád dávám bacha aby malého nic neprobudilo, protože má fakt blbý spánek, aby se mu nic nestalo a tak, jak jsem to už psala, asi to moc řeším...no veronika.h psala, že jí psycholog pomáhá učit, jak zvládat svojí cholerickou povahu a přesně toto bych já potřebovala! 😅 a nebyla jsi u psychiatra? myslela jsem že psycholog jen naslouchá a psychiatr píše léky, ale to jsem jen někde četla..
já si taky myslím, že na tom nejsem tak abych musela brát antidepresiva...ale spíš nějaké ty bylinky, nebo kapky na odbourání stresu a uvolnění se, aby člověk nebyl stále v takové křeči..
držím ti taky palce, ať se s tím popereš, já kouknu na tu kineziologii, ještě jsme se k tomu vůbec nedostala..
@veronika.h jasně chápu.. 😉 je super, že ti druhý člověk takhle může pomoci ovládat svojí povahu...přijde mi to neuvěřitelný, už proto, že je cizí, že tě pozná jen z toho, co mu tam vyprávíš..tak hlavně že to pomáhá. taky jsi cholerik? já jsem šílený nervák, brrr 😅
@k.jolanka Tak já mám antidepresiva na to, že jsem nějak nezvládala se vyrovnat s nemocí...ale pomáhalo to právě taky i ve věcech, že nic nebylo problém a vše je fajn a byla jsem porád taková veselá. Čaje jsem nezkoušela a psychologa jsem si dělala sama sobě. Pokoušela jsem se teoretické věci vyzkoušet sama na sobě. Jinak já si jsem taky v podstatě neměla na co stěžovat...ale jak říká manža, že já budu stále s něčím nespokojená, jako je moje máma. Ono se to lehce radí, ale těžko to člověk dává do praxe 😖
@1zamilovana1 Psycholog určitě nepředepisuje léky, to může jen psychiatr. A tam to skutečně tak chodí, sedneš, řekneš.co tě trápí, dostaneš recept a nazdar. jak na běžícím pásu. A u psychologa se sezení platí, takže se ti určitě bude věnovat víc než 10 min🙂))
Kineziologie je fajn, mně to mockrát pomohlo odblokovat strachy, co jsem mívala.
@k.jolanka Dřív to bylo o dost horší, měla jsem nervy úplně ze všeho - škola, státnice. Byla jsem o dost úzkostnější, všechno mě trápilo, byla jsem zlostná na lidi kolem sebe. Pořád nespokojená se vším. No, je to teď mnohem a mnohem lepší🙂)).
@ruzenkas koukla jsem se na tvůj blog..a musím říct, že se celkem stydím 🙄 stydím proto, a už je to tu opět a zase, že já si prostě nemám ani nemůžu na co stěžovat..mě už to došlo, jen se mi něco v mozku musí secvaknout 😅 myslím, že ty antidepresiva byly dobrý nápad, člověk asi potřebuje být trošku optimistický, nebo alespoň se to říká, když přijde takováto nemoc..jsi fakt statečná ženská, držím ti palce k tomu miminku, které si přeješ 😉
@veronika.h Ha...to jsem zase přesně já 😅 jak píšeš: nervy úplně ze všeho - škola, státnice. Byla jsem o dost úzkostnější, všechno mě trápilo, byla jsem zlostná na lidi kolem sebe. Pořád nespokojená se vším. No, je to teď mnohem a mnohem lepší)).
super, alespoň vím, že když nezabere nic jiného, pomůže psycholog, už to je pozitivní 🙂
@k.jolanka Tak každý člověk má nějaká svoje trápení, já bych neřekla, že rakovina je to nejhorší, co může být, teda pokud má člověk šanci a uzdraví se 🙂 Nemáš se vůbec za co stydět, já rozumím tvým pocitům, já jsem byla taky taková a vím, jaké to je...Děkuji za přání, vše je hodně do budoucna a ještě si hodně dlouho počkáme 🙂
@ruzenkas je to pravda, co člověk to jiný problém, ale i tak ten můj je jen problémek 🙂 to máš pravdu, v dnešní době lékaři hodně umí a šance na vyléčení je obrovská a ty jsi důkazem, že když se na to přijde včas a člověk chce, tak se vyléčí 😉
to uteče a hlavně, kdo si počká ten se dočká! 😉
@ruzenkas Moc držím palce, aby už bylo jen a jen líp!!! A přeju hodně síly a optimismu!
@k.jolanka já jsem byla taková odmalička. Akorát jsem to neřešila. Když jsem byla těhotná doma sama, byla jsem ve stavu, jak píšeš na začátku. ráno jsem se probudila se špatnou náladou, štvalo mě všechno a všichni. No a po porodu přišlo hormonální šílenství, únava a stres a vyplavaly na povrch všechny problémy nastřádaný za celej život a bylo to. Úzkosti a deprese, horší bolest jsem nezažila. ☹ . Toto bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli a je super, když člověk rozezná hned v počátku, že není v pohodě a hodlá s tím něco dělat, dokud je čas. Máš spoustu možností.
já jsem se naučila, jak mám přijmout sebe sama a jak mám ovládat svoje emoce, abych nezraňovala okolí. Kolikrát jsem přemýšlela, že být na manželovým místě, tak se dávno nakopu do zadku, co já jsem mu byla schopná vmést při hádce do obličeje, za to se tak stydím! On je naštěstí splachovací.
@veronika.h Děkuji 🙂
ahoj Jolanko...já si taky často připadám jako ty: hádavá,protivná,samonasírací...ale u mě je to tím,že malá poslední půl rok fakt blbě spí, hůř než malý mimino a nedostatek spánku a odpočinku udělaly svý...dneska jsem dostala teploty 39, telo řeklo dost..a tak vše přebral přítel. Taky jsem jako ty,jakoby sevřená, když jdeme někdy (2x) od malé, aby to zvládli a pod, ale asi je to tím že mi je přes 30,první dítě..moc všechno řeším,moc všechno hlídám..taky to kojení,to mě už potom,když bylo malé přes pul rok,strasně vyčerpávalo a i nebavilo.Jsme odstěhovaní z Brna na vesnici..takže do toho se přidala i samota...což má na mě vliv,sice tu už znám pár mamim..ale. Moje mamka za mnou taky občas přijede,pohlida,to si odpočinu ale pak zas valí dom.takže to chce i odpočívat a hodně spát..chytrá rada co? ale jak na to,že?? měj se a drž se!!! 😉
@kadlecova.misa ahojky, no když tak nad tím přemýšlím, tak u mě to asi taky umocňuje ten spánkový deficit a únava, ale určitě to není ta hlavní příčina..náš malý byl už jako miminko děsný nespavec a teď ho uspávám od osmi do jedenácti na balonu, je těžký takže se mi vždy po přenesení do postýlky probudí a šup znovu hopsat na balon, je to unavný ale sama jsem si to na sebe upletla, nedokážu ho nechat vyřvat...v noci se budí každé 2 hodky na krmení a přes den mi teda spinká 3krát po 20minut, což je fajn🙂 ale teď rostou zuby, takže se budí v noci každých 30minut a přes den je dost nevrlý, ale to přejde..
a jakto že ti malá takhle blbě spí poslední dobou? myslíš, že taky zuby? no mě je sice 26, ale prožívám to co ty, taky všechno moc řeším a s tím kojení to samé, jsem mlíkárna na pochodu 😅 a stýkáš se alespoň s těmi maminami, co tam znáš? pokud člověk není na samotu zvyklý tak to je asi taky dost těžký 😒 a partner se ti z práce vrací kdy? máš možnost si alespoň večer trochu dáchnout? i já tobě držím palce a ať tě malá nechá zase trošku vyspat 😉
@k.jolanka TAK TO ZNAM TEZ MOC DOBRE.PO PORODU A NAPROSTYM VYCERPANIM JSEM BYLA ZRALA NA BLAZINEC. BOHUZEL JA SVE PROBLEMY RESIM COKOLADOU TAKZE JSEM ZA PRVNI TRI MESICE PO PORODU PRIBRALA 12KG.NEKOJILA JSEM TAKZE TO NEBYL PROBLEM SNIST TABULKU COKOLADY ZA DEN.OD PORODU MAM DVA ROKY A MUJ STAV SE POMALU USTALIL.TAKY SE UZ VIC VYSPIM A TO DELA HODNE.
NABROUSENA PESIMISTICKA JSEM ALE STALE A PLANUJI NAVSTIVIT PSYCHIATRA.NENI MOZNE TO ASI SAMA ZVLADNOUT KDYZ TO TRVA UZ TAKOVOU DOBU.DCERA JE TO JEDINY CO ME DONUTI VSTAT A NEJAK EXISTOVAT. A PRITEL TEN TO ODNASI ASI NEJHUR,NEJSEM UZ TAKOVA CO DRIV,DO KTERE SE ZAMILOVAL,NEBAVI ME SEX S NIM A MYSLIM ZE I TAK VUBEC..TAKZE VIM ZE JA SAMA TAK ZIT NECHCI ALE TAKY IM ZE SAMA S TIM NIC NEZMUZU.ZAJDU ZA PSYCHIATREM.JSEM ROZHODNUTA.UZ ME TEN ZIVOT TAKHLE NEBAVI. TAKE PREJI HODNE SIL.
Ahoj, myslím, že je skvělý, že víš, v čem - v kom je chyba a nebojíš se to přiznat. 🙂
Moc s tím nemám zkušenost, já sice nejsem nějaký přehnaně happy and free člověk, stotožňuji se s tebo, co se týče stresu přes den, kvůli dítku, taky jsem hodně nervozní, aby ji něco nevzbudilo, aby nenastydla...., ale myslím, že jinak jsem v pohodě, pesimista nejsem.....
Když to tak čtu a jestli ti nejde svou povahu trochu ukočírovat samotné (i když jsi viděla, jak těch pár dní, když jsi se snažila, vašemu vztahu s přítelem prospělo) možná by opravdu neuškodilo zajít za odborníkem, protože si myslím, že by to pak mohlo působit časem i na malýho, což určitě nechceš. A s odbornou pomocí by ses třeba rychleji našla cestu, jak zvládat svoje emoce a výbušnou povahu.
Je jasný, že to přítel s tebou nemá lehké, ale určitě, jak píšeš máš i své dobré stránky, protože jinak by už s tebou asi nebyl, tak se pokus je dávat hodně najevo, .... pokud si myslíš, že být doma s malým tě hodilo ještě víc do nepohody, zkuste probrat variantu, že by třeba s malým zůstal doma přítel, třeba by sis na to časem zvykla (ale nevím, jak jsi na tom s prací, finance apod...)
Možná bys měla začít malými krůčky - nechávat malýho s někým komu věříš častěji a jít si zaměstnat hlavu něčím jiným (třeba chodit na jazykové kurzy,cvičit), abys tolik nemyslela nato, co se děje doma, dát si nějaké menší cíle (třeba, že nebudeš v MHD jen tak vyvolávat hádky - když tě někdo štve, zkus si ho třeba představit v nějaké komické situaci a spíš se tomu zasměj nebo si ber do MHD knížku a nevěnuj se okolí...)
Popravdě nevím, asi to máš opravdu sama se sebou těžké, sama s tím pořádnou zkušenost nemám, tak jen laicky zkouším radit. Snad se tu najde někdo, kdo si s tím už poradil nebo se aspoň pokoušel.
Držím pěsti, je fajn, že to chceš řešit - to je určitě jedna z tvých dobrých stránek, povahových rysů 🙂