Uvolnění v životě. Jak si život více užívat?

Chodím na brigádu,tak i občas jsem mezi lidmi,ale spíše je to práce samostatná..
Poradíte asi psychologa,ale jednou jsem u jedné byla ( deprese - umřel mi v bolestech pes po dlouhém boji v náručí,když jsem pořád doufala,že se z toho dostane a já jsem si to vyčítala,že jsem ji nenechala uspat bezbolestně). Z toho mě stejně dostal prcek,když jsem zjistila,že jsem těhotná..
Jsem na sebe hrozně naštvaná a závidím svému manželovi,že se umi bavit a vypustit páru a já žiju v permanentnim strachu s finančních problémů,s lidí celkově atd. Asi mám jen depku a potřebuju to ze sebe dostat.. Děkuji moc,že jsem se tu mohla vypovídat. 😉

S tohle životní náloží jedině psycholog, nemusí sednout hned první (jsou to taky lidi se svými projevy), chce to hledat.

@lenerka1
Děkuji aspoň za tuhle radu. Taky si to myslím,ale nemůžu se donutit. Tyhle pocity co zazivam mám občas není to nepřetržitý stav ( teda ty finance jo - to pořád přemýšlím,jestli koupit nebo nekoupit 🤦)
Občas mám i chvilky,že si s lidma povídám,ale není tam to beztarostne povídání. Spíš pořád přemýšlím,jestli tohle můžu říct nebo ne.. Dřív mladší jsme měli i partu a já se nasmala hodně,ale nějak se vztahy rozpadli a já jsem teď doma na rodicaku a nějak mě to vše depta. Už dlouho jsem se od srdce nezasmala,nepustila páru a celkově se necítila štěstím bez sebe. Ano,jsem spokojená,i šťastná většinou,ale není to ta "beztarostnost".. Nevím jak to popsat.. Nevím,jestli by mi v tomto psycholog pomohl.. 😕

Ja bych doporucila knizky od Louise L.Hay Miluj svuj zivot a jine od ni, pak knihu Ctyri dohody, pak psychology, pak sport a pak hudbu, napr. behani pri hudbe nebo tanec nebo tak nejak. Me to pomaha. Je to beh na dlouhou trat, musite se zmenit, prestat se stresovat nebo jinak se Vam to vrati napr. jako nemoc.

@missbufy děkuji,knížky zkusím. Běhat jsem začala,celkově se snažím být co nejvíce venku.. Snažím se být co nejvíce v klidu a užívat si svět,ale jednou za čas to na mě vše padne a nějakou dobu se v tom placam.. Není to trvali stav..

Co znamená upustit páru? Nehledě na aktuální stav financí, malé dítě, jak je tvé vysněné upuštění páry?

Měla jsi tehdy advokáta? Víš, že jako oběť máš nárok na advokáta bezplatně? (Jako asi ti to je teď k prdu, ale nedávno jsem o tom slyšela mluvit advokátku Lucii Hrdou, která se hodně specializuje na domácí a sexualizované násilí. Založila inciativu beztrestu.cz - pro férové tresty za sexuální násilí. Tak třeba se to bude někomu hodit.)

Jinak je asi po tom všem logické, že se nedokážeš volně bavit, kontroluješ se. Prostě trvá než někomu začneš důvěřovat a to hlídání sama sebe, jestli jsi řekla nebo neřekla něco špatného. Tam bude asi nějaký vnitřní strach, že tě lidé odsoudí za to jaká jsi.

Já jsem vždy pro kombinaci více cest, než jen pouze psycholog, psychologa nijak nezavrhuji, ale chce to najít toho, kdo si sedne.

Dají se číst knížky z oblasti duchovního a osobního rozvoje. Zmiňovanou L.Hay mám rada a ta knížka je super, mám ji doma. Já tohle nezažila, ale L. Hay jako dítě byla znásilněna a neustále slýchala, že to byla její vinna. (Což je nesmysl, nikdy to není vinna oběti, ale pachatele.) Měla přísného nevlastního otce. Byly chudí. Na stará kolena se rozhodla, že se naučí tančit, jedna z jejich učitelek jí řekla, Luiso já v tvých očích vidím strach, z čeho pramení? Luisa si pak uvědomila, že určitá část jejího já je pořád přesvědčená, že ji někdo uhodí, pokud udělá něco blbě. Její mále vnitřní dítě se bálo facek, i když byla seniorka.

Mě třeba hodně nadchla knížka H. A. Amara, Zrození bohyně válečnice a Cesta bohyně válečnice. Kdy říká, že když chceme v životě provést změnu, tak se napřed odsoudíme a potrestáme, ale že když chceme něco změnit máme se přestat soudit a naučit se zacházet se sebou s láskou. Jak objevit svou vnitřní sílu. Můžeš si pouštět přednášky z oblasti psychologie. Tohle jsou věci low cost.

Z terapií se dá zkusit i něco alternativního, třeba kineziologie, regresní terapie (minulé životy). Pro někoho to může být dost ezo, já jsem si alternativní terapii vyzkoušela a za mě je to fajn. Nicméně to chce vybírat kvalitního terapeuta. Každý pracuje jinak, někde prožíváš minulý život přímo, jinde ti řeknou, co se stalo a jaké to má dopady tady teď.

Nejistota ohledně financí teď psychicky drtí více lidí, to je blbé, nejsi v tom sama.

Levný způsob relaxace a za mě účinný je procházka v přírodě na klidném a harmonickém místě, cvičení jógy meditace, tanec - si můžeš doma pustit youtube a tančit si, udělat si diskošku s dítětem třeba na nějaké dětské písničky. Ale tohle jsou věci, které tě trochu zrelaxují, ale nevyřeší to tvůj problém. Ten se vyřeší až si zpracuješ ta traumata.

Já u tebe trochu cítím, že se snažíš být šťastná a uvolněná, protože bys měla být, ale je to jen maska, kterou zakrýváš traumata. Tak ji odhoď. Zpracuj svoji bolest. Objev svoji krásu, objev svoji hodnotu a sílu a pak ti bude jedno, jestli řekneš před sousedkou kravinu, jestli se někomu bude nelíbit tvůj svetr, názor na politiku. Časem si dokážeš užívat zmrzlinu, plácání bábovek na písku, západ slunce. Koupi kabelky ve slevě, úplné maličkosti.
Žádná z nás není pořád extaticky šťastná a dokonalá.

@levandule_k V mladém věku ( 15 a víc ) jsme třeba každý rok chodili s kamarádkami na túru.. Neskutečně náročné,ale přitom výborný relax.. Bohužel kamarádky mám daleko ( jedna v Kanadě a druhá sice v ČR,ale je u armády a já nemám na víc dní hlídání abychom zase mohli vyrazit).. A celkově vypustit na chvíli problémy a uvolnit se ( zablaznit si) s nima.. Nebo vyrazit s manželem někam na relax ( kvůli financím a hlídání není možné).. Nooo a občas mě napadá se jít napít ( opít) to je taky takové uvolnění,ale bohužel bojím se,že bych to mohla chtít využívat častěji což není řešení..
Já jsem byla dítě, takže jen vyšetření u psychologa a posudek.. Řešila to mamka a advokáta měla,ale bohužel rodina to vše popřela.. Dlouhá historie..
Jj, pořád kontroliji co říkám a i si přehrávám rozhovory v hlavě... Nehlídam se jen u lidí co znám dlouhodobě.. Bohužel skrz to nejsem schopná navázat další přátelství.. Stává se mi,že mi mozek i jakoby vypne.. Nic mě nenapadá na konverzaci,takže mlčím a poslouchám.. Ale to mám odmalicka.. Jsem spíš posluchač..
Knihy zkusím.. Hodně čtu,ale toto jsem ještě nezkoušela..
Venku trávím hodně času.. Mám pesana,s kterým chodím dost ven po přírodě.. Je to takový můj relax,ale občas je to " málo"..

Túry jsou fajn, občas takhle někam chodíme s manželem, ale jednodenní a pak relaxujeme. Ono to má svoje kouzlo, když jsi v přírodě a ujdeš 20 km pořádně kopcovitým terénem. Jako chápu, že to to chybí. Hele ona dovolená je potřeba. A já více méně chápu, že se chceš opít. Na VŠ jsme také tenhle relax provozovali a já jsem to nazývala alkoholový restart :D Jako asi ti ho nedoporučím, protože fakt nechci svými radami někoho poškodit. Alkohol je dobrý sluha, ale špatný pán a já nevím, kde je hranice, kdy by se to u tebe mohlo přehoupnout do průseru. Já jsem pila alkohol na zahnání špatné nálady jednou a bylo to špatné a od té doby jen, když jsem měla normální nebo dobrou náladu. Teď mám období, kdy nepiju vůbec, protože jsem zjistila, že piju i když na to nemám chuť, ale očekává se ode mne, že si dám skleničku na nějaké oslavě. Za půl roku jsem měla chuť asi jednou.

Psi jsou skvělí, umí člověku zvednout náladu a jsou to takový terapeuti.

Zkus si v hlavě připravit fiktivní rozhovor na nějaké neutrální téma. Teď třeba hodně lidí jezdí dovolené. Kam se chystáte? Poznamenáš, tam musí být krásně (to se dá říct skoro o každé dovolené, pokud někdo nezačne nadávat, že jim 14 dní vkuse propršelo...),Pak se zeptáš, jestli jezdí přes cestovku nebo sami? Jestli si sami vaří nebo využívají all inclusive.

Třeba někdo má krásné muškáty, tak řekneš paní Nováková, vždy, když chodím kolem vašeho domu, tak musím obdivovat ty vaše nádherné muškáty.

Jsi pejskařka, takže znáš i jiné lidi pejskaře, to může být také téma ke konverzaci. A jak se má Váš Rex?

Začneš s něčím menším, třeba si to napřed přehraj v duchu, pak si to zkus doma říct nahlas.

Pracovat na těch blocích, aby si nebyla vystresovaná z toho, že plácneš kravinu. Jsem za život plácla nějakou kravinu mockrát, přežila jsem to já i ostatní 😉

Nebydlíte třeba kousek od Prahy? Mám ročního syna, chodíme různě na hřiště po Praze, mohly bychom dát třeba vycházku, myslím, že bychom měly o čem kecat.) (mě teda nezneužívali, ale týrání doma bylo) nejsem psycholog, ale už o tom s někým mluvit pomůže to aspoň trochu ventilovat a malinko se uvolnit.) klidně mi napište do zprávy, kdybyste měla zájem.)

@levandule_k Já nepiju skoro vůbec.. Nikdy jsme nebyla úplně namol,že bych si to nepamatovala,ale občas se mi povedlo se opít do nálady a bylo to super.. Neřešila jsem co povídám,smála jsem se z plných plic atd. Ale to se stalo tak cca 5x za život.. Tak nějak bych si ten pocit z opakovala,ale zároveň se toho trošku bojím,abych ten alkohol takto nevyužívala častěji.. 😕
To já s lidma zvládnu mluvit,když na to přijde,ale jsou to právě takové rozhovory,kdy buď mluví oni a já poslouchám a nebo se jede nějaké nezáživné téma typu počasí.. Ale já si u toho stejně neodfrknu, protože se " bojím",že řeknu něco špatně.. Rozhovory si právě v hlavě přehrávám pořád,že jsem toto mohla říct jinak,jestli jsem tímto neřekla něco špatně.. Mám tu i jednu holcinu s dětma a můžeme spolu občas na prochajdu,ale já mám prostě v sobě nastaveno,že nenapíšu,jelikož se bojím,že budu otravovat.. Nevím jak bych to pořádně vysvětlila..

@pampeliska1313 Bohužel pocházím z Vysočiny.. 😕 Jj,mám kamarádku s kterou to probírám a vy o mě víc jak manžel,ale bohužel trpí občas depresemi a nějak ji nechci ještě zatěžovat svými maličkostmi.. A taky je to vše skoro vedené přes chat.. Člověk si zase na jednu stranu u ní uvědomí,že jsou lidi,kteří jsou na tom hůř,tak to zvládnu také..
Ale jinak děkuji moc. Škoda,že ta vzdálenost je pro mě veliká,jinak by se hodil človíček na prochajdy..

Spousta párů si dá spolu večer víno a pustí film, u nás je alkohol široce rozšířený a celospolečensky tolerovaný, kalí se na kdejaké zábavě a rodinné oslavě. Spoustu lidí jde na pivo, kde se vykecá s kámošema. Najde si i spoustu lidí, kteří si nalejou panáka, když je nasere šéf.

Možná tady z toho dělám drama, koupila by jsi si láhev dobrého vína, pustila nějaké komedie a u toho se chlámala blbostem a třeba by se ti ulevilo a víc bys to nepotřebovala.

Víš ono je blbý, že můžeš být extrémně náchylná k závislosti a začneš pít častěji, než je zdrávo. Nějakou dobu to bude prima, budeš veselá, uvolníš se, pokecáš si, ale pak se to zvrtne a přeroste to v závislost, kdy bez alkoholu nezvládneš jít nakoupit a pak se buď budeš léčit nebo skončíš jako vychlastaná troska, která ničí sebe a svoje okolí.

Jinak tou přípravou na rozhovory jsem myslela, že ti to promyslíš dopředu, když jsi říkala, že ti mozek vypne.

Přehraj si to maximálně jednou a pochval se, jak jsi hezky konverzovala 😉

Někde se začít musí, od počasí se je lepší dostat k dovolené, vaření až po ty osobní věci.

No tak zkus té kamarádce napsat, třeba se jí bude chtít něco podniknout a když, ne tak není tragédie.

Psychiatr Radkim Honzák v jednom rozhovoru říkal, že dělá psychoterapii s lidmi, co se bojí odmítnutí a že v podstatě na nich páchá poloviční sebevraždu. Vrámci tréninku otužování, je pošle na Václávak, kde mají obchody napsáno, peníze nerozměňujeme a oni musí požádat o rozměnění 100 Kč, i když předem ví, že je odmítnou.

Docela ti rozumím..... s tím ,,mluvením,, to mám stejně prostě raději poslouchám než abych mluvila protože se bojim že co řeknu to bude kravina a z 90% ani nevím co říct a pak si říkám že si určitě říkají že jsem úplně tupá když skoro vůbec nemluvím a furt dokola 🙄 kamarádky nemám žádné jednu mám daleko a zbytku prostě nevěřím . Mám 3 děti a v poslední době mě dost sere ten kolotoč celý den uklízení starání o děti vaření a furt dokola to samé na procházky chodíme ale o relaxaci nemůžeme mluvit protože to je furt samý jekot, řev , pláč 🤦 takže takový můj relax je že si 1-2 x za měsíc až usnou všichni ,,buď sednem s manželem a dáme vínko nebo si ho dám sama dám si sluchátka do uší pustím si oblíbenou hudbu a to je můj relax 👌