Úmrtí nejbližšího
Ahoj všem, jsem ve 4. měsíci těhotenství a na miminko se moc těším. Je to ta nejskvělejší zpráva.
Minulý rok, před 10 měsíci, mi umřela maminka. Ta nejbližší osoba, nejlepší kamarádka. Jestli si umíte představit nejlepší vztah mezi matkou a dcerou, tak ten jsme přesně měly. Umřela ve 45 letech nečekaně, během 14 dnů na selhání srdíčka. Ona by se svým srdcem rozdala pro všechny. Od té doby je všechno jinak, ale já se snažím myslet co nejvíc pozitivně a vím, že je blízko mě... někde. Jen už ji nemůžu nikdy obejmout, popovídat si s ní, dát jí pusu,... Těhotenství je pro mě nový puls a nová etapa. Sama budu maminka a budu tomu drobečkovi dávat lásky, co budu moct.
Pořád se nemůžu zbavit toho, že nebude mít tu nejlepší babču. Zároveň s ní nemůžu sdílet tu radost. V posledních dnech je to pro mě těžší a těžší. Nechci ale upadnout do deprese a být smutná. Chci aby mimčo ovlivňovala jenom moje pozitivní nálada. Mám hodně času na mamku myslet. Stalo se vám něco podobnýho? Jak být zase veselejší 🙂?
Hezký den všem! Verča
@theresa Ahoj Terko, moc děkuju za tvůj komentář. Je mi moc líto, že zažíváš to samý. Každopádně i mamka mi ještě stihla říct, že děti jsou její největší úspěch. A i přes školu, super práci to vidím úplně stejně. Tak si užívej zlatíčka tvoje. Věřím, že děti jsou motor a hodně toho zlepší. Hrozně moc se těším a už teď si myslím, že tam mamka v nich bude.
Taky tomu nemůžu uvěřit. Myslím na ní pořád. Hrozně ráda bych jí toho ještě milion řekla. Už se mi i zdálo, že tu je pořád... že se z toho v nemocnici dostala. Teď poslední dny se akorát ten smutek zvyšuje, ale to nechci dopustit, aby mimi bylo hezky veselý.
Mockrát děkuju, že jsi mi odepsala. Měj se moc hezky. Naše mamky na nás určitě koukají a jsou na nás pyšný 🙂.
@vero15 Mě se také zdál takový sen, že jsem přišla do nemocnice a mamka tam byla a byla stále živá ! Já si myslím, že se nám takové sny zdají, protože vnitřně popíráme, že vlastně mamky umřely, nechceme tu myšlenku příjmout. Moje mamka umírala na rakovinu, byla jsem s ní každý den až do konce, řekli jsme si strašně moc. Když umřela, cítila jsem velkou úlevu, jako by ze mě spadl balvan, že už se netrápí, nic ji nebolí, protože poslední dny byly moc špatný. A pak přišla prázdnota, si to pořád ještě všechno srovnávám v hlavě.
Bude ještě hodně těžkých chvil, ale uvidíš, jak se mimčo narodí, bude to pokračování života. U nás v rodině se říká, že když někdo blízký umře, že někdo nový se narodí a opravdu to tak platí.
A opravdu nejhůř mi je jak mám víc času, tak že doporučuji, pořád něco dělat, chystat pro mimčo, navštěvovat kamarádky, co nejméně být sama. Já jsem v poslením roce žila, co nejvíc na plno, hodně jsem cestovala, uskutečnila hodně věcí, co jsem si přála, nic už jsem neodkládala, on ten čas je opravdu krátký. Držím palce, a přeji hlavně zdraví !
@theresa Myslím, že ohledně těchto snů máš pravdu. Je to ale krutý. Rakovina je příšerná, ale je hezký, že jste si toho s mamkou stihly hodně říct. U nás měla mamka chřipku a bylo jí hrozně. Pak jeden den nemohla ani vstát a blbě se jí dýchalo. Vezla jsem jí do nemocnice a byla tam s ní celý den. Pamatuju si, jak si oddechla, že to není infakrt.. Jenže pak jela na kardio a tam jí zjistili, že jí selhává srdce... ale mírně, dali jí na obyčejný pokoj. Když jsme přišli druhý den se ségrou, tak nám řekli, že leží na vážnějším odd. a že nemá moc šanci. Takhle na rovinu.. Byli jsme v šoku. Na kardiovaskulární chirurgii jsme chodili každý den.. 14 dní.. Z toho 1 den byla schopná vnímat, ale nemohla mluvit, jelikož měla dýchací přístroj. Dalších 13 dní byla v umělém spánku. Neměli jsme jí šanci říct nic. I když jsme jí vyprávěli, byla to beznaděj. Nedá se těch 14 dní popsat a ani ty dny potom.
Každopádně jsme nadšená z prcka a už se ho nemůžu dočkat. Jsem na rizikovým, ale věřím, že je to bojovník/nice. Života se snažím taky užívat co nejvíc a koukat na všechno co nejvíc pozitivně, nedělat si hlavu z blbostí 🙂. Měj se krásně a přeju celé tvé rodině moc moc zdraví! Děkuju moc 🙂
@vero15 Zažila sis moc, nedivím se, že se tím pořád trápíš, chce to svůj čas. Je to zničující situace, když nemůžeš pomoct člověku, kterého máš tak ráda a vidíš, jak odchází a nejde to zvrátit. Muselo to být hrozné, je mi moc líto, že tvoje maminka tak odešla ☹
Hodně mi ještě pomáhá rčení: Co tě nezabije, to tě posílí ! A opravdu mě to všechno hodně posílilo. Jsem víc nad věcí, běžné starosti vidím řešitelně, a hodně řeším věci s chladnou hlavou.
Taky se měj krásně a opatruj se i s miminkem 🙂
@theresa Jen se mi to pořád vrací. Jsi moc hodná. Mě je tvé maminky taky moc líto. Je ve finále jedno, jestli to byla rakovina nebo srdíčko. Odešly a my to bez nich musíme zvládnout 🙂. Děti nám dají sílu.
Je pravda, že mě to taky posílilo. Najednou na mě spadlo mnohem víc věcí, se kterýma jsem se musela poprat. Ale přesně, když se ti stane něco takovýho, tak poznáš, co je důležitý a co ne.
Měj se krásně a hodně štěstí, zdraví 🙂!
Neboj, bude zase dobře, i když nikdy nic ti maminku nevynahradí. Přesně jak píšeš, bude a je všechno jinak. Tak to cítím i já. Moje mamka umřela před necelými dvěma lety a byla pro mě také tou nejbližší osobou. Nemůžu tomu stále uvěřit, že je pryč. Na mamku myslím každý den. Největší útěchou jsou mi děti, říkám si, že mamka žije dál v nich, hlavně v dcerce, která je mi tak moc podobná, když jsem byla malá. Měla jsem s mamkou krásné dětství a hodně si s dcerkou vzpomínám. Důležité je uchovat si hezké vzpomínky a jít dál. Děti jsou životní motor, uvidíš.