Týrání v dětství. Zažili jste?

@jjasmina za mnou chodí i šestnáctiletý syn. Přesto na sobě cítím, kolik mi toho v základech chybí. U spousty situací netuším, jak je uchopit, chybí zdravý vzor.

@tahejhula Týraná jsem nebyla, moji rodiče jsou normální, ale jako některé věci jsem si musela zpracovat, protože to nejsou úplně nejlepší vzorce do života. Třeba nesklouzla k tomu, že domácí práce jsou moje starost a muž má pohodu a klídek. Určitě jsem musela zapracovat na partnerské komunikaci. . Moje mamka je na můj vkus moc ochranářská.

Když nemáš na čem stavět, asi bych hledala inspiraci v knížkách, jiných výchovných přístupech. Důležité je naslouchat a pak poznat, jestli se chce vypovídat, nebo radu, jiný názor.

@tahejhula Mě týrala matka, fyzicky i psychicky. Plus život v příšerných podmínkách. Je mrtvá už osmnáct let. Myslela jsem si, že jsem se s celou situací srovnala, ale s prvním dítětem se to všechno vrátilo a rozložilo mě to ma kousíčky. Nerozumím tomu a přemýšlím, jestli mě kdy měla ráda. Ovlivnilo mě to moc. Přes psychické problémy, sklony k pití, po vlastní výchovné přešlapy. Musím na sobě pořád pracovat.

@levandule_k v komunikaci problém nemáme. Ale prostě mi chybí normální kořeny. Někdy mě semele úplná pitomost, třeba když vidím, jak jde dospělá žena se svou matkou na kafe.

@kris_kubko odpustila jsem, tohle nějak neřeším. Spíš mi chybí ty všechny maličkosti, které ostatní považují za samozřejmost. Nemá smysl si prvními roky života ničit ty zbývající. Ale taky to trvalo, samozřejmě.

@tahejhula nebyla jsem týraná. Prošla jsem si ale ve škole celkem šikanou, a musím říct, že mě to fakt ovlivňilo. Občas na to myslím, dochází mi to a trápí. Bolí mě představa, že by se mému synovi dělo to, co mně ve škole..💔..mám trochu strach ho dát i do školky, děti umí být tak zlé. Syn měl od narození na oušku pigmentový nevus, taková hnědá skvrna s černými chloupky, která rostla s ním..je to tři týdny co mu to ve Vinohradech odoperovali a už ho nemá, ulevilo se mi trochu. Protože to je přesně ta věc, za kterou by mohl být terčem posmesku...🙂

@tahejhula ano, tohle mám podobně. Občas mi chybí ta žena-matka, potřebovala bych její radu, oporu, porozumění. Aspoň že mám tetu, ale i tak toho hodně zůstane nezodpovězeno.

@tahejhula Pointa byla, že i z "normální" rodiny si občas neseš kraviny, co si musíš zpracovat. Tím nechci zlehčovat tvoji situaci, zátěž jsi do života dostala větší než já, ale pokud jsi dokázala odpustit, ušla jsi pořádný kus cesty, což je obdivuhodné. ❤

Jak jsi psala, že tě semele "pitomost", tak něco podobného v jednom rozhovoru říkala miss Veronika Kašáková, vyrůstala s bratrem v dětském domově, že byla s přítelem na dovolené a hodně jí rozhodilo, když viděla jak u stolu spolu sedí rodina, že to nezažila. Svým způsobem chápu, že některé "běžné" situace jsou pro tebe náročné.

Takže bys potřebovala nějakou terapii, kde se duchovně ukotvíš, zapustíš kořeny?

@tahejhula tak strašně se snažím neopakovat chyby svého táty, až jsem z toho tlaku skončila u psychologa. Pořád se snažím, ale už ne tak na krev.

Me mlatil tata...a ovlivnilo me to dost🤷🏼‍♀️ manzel,,nesmi" sahnout na deti. Jinak je,,zle"

@levandule_k to si nemyslím, já jsem popravdě docela složitý člověk, nebo složitý pro tuhle společnost, pro většinu z té společnosti. Celé tohle téma jsem otevřela spíš proto, kdyby se chtěl vypovídat někdo další, nebo aby si třeba kdokoli jiný uvědomil, že v tom není sám. Je nás strašně moc. Já zažila skoro všechno, co se tak zažít dá. Bití, kopání, psychické násilí, opakované sexuální zneužití, které moje matka kryla a vmanipulovala mě do konstelace, že jsem se s tím člověkem musela dál stýkat (typická záležitost, kdy šlo o příbuzného). Odpírali mi jídlo, ale i ptákoviny typu ořezávátko, takže mě pak mlátil ještě učitel, že nemám dost pěkně ořezané tužky.

Labilita, strach z neúspěchu, následně ataky, i kdyby mi vymřela půlka rodiny nesloží mě to tak, jak když jsem nezvládla zk na vs - požadavky na výkon, porad jak jsem blba atd tak jsem si to tím kompenzovala/kompenzuju doteď a snad k tomu nesklouznu u syna - ze skola neni všechno. Budu se snažit. U syna se starám o to, aby se cítil dobře, když se naštvu, neznamená to, že mu pretahnu hrabe po hlavě, jako matka mne, nervu, mluvim v klidu. Chci podporovat jeho individualitu, chci aby věděl, že dostat trojku ve škole neznamená, ze je nula, chci aby věděl, ze nemusí zvládnout všechno a ze i on bude mít nějaký hranice, ale zároveň nemusí všechno vzdát. Zdravý sebevědomí. Žádný narážky na váhu, na inteligenci, na to ze nesmí brecet atd atd. Chci aby v sebe věřil a nezhroutil se z neúspěchu, aby nemusel řešit panický ataky.
Než jsem poznala manžela porad jsem hledala lásku kterou jsem si nedokázala dat všude možně. Hodně partnerů, v podstatě promiskuita, hodně vzteku kterej jsem zakryvala ironii vůči svoji osobě, byla jsem schopna celej rok chlastat a chodit tak do školy, doteď věřím ze mám štěstí ze mě nevyrazili, několik let jsem skoro kazdej den uvažovala jestli je lepší se podrezat, skočit pod metro, nebo co vlastně. Hodně emocionálních vzestupu a padu střídající se i v průběhu dne. Během hodiny se mi totálně změnila nálada. Protože já jsem nebyla dost dobra, prejimala jsem chování/gesta/myšlenky ostatních a podle toho s kým jsem se bavila se mi měnila osobnost. Bylo hrozne těžký se najít a připustit si ze nemusím bejt dokonalá. Ze to ze mi někdo říká ze sem tlustá, tak to tak je, to samy s inteligenci atd (paradoxně jsem jedina od nás co má vs) Pomohl mi srovnat se až manžel - vnitřně jsem tusila ze spolu nebudeme dokud nebudu srovnana. A taky jsem se z toho přes rok hrabala společně s psycholozkama. Pak jsem dochazela znovu tentokrat na psychoterapii a manžel mě podporoval. Není to teď ideální, ale je to o hodně lepší a doufám, ze budeme dostatečně milující a podporující rodiče co dokazi ale dat dítěti volnost se utvořit a mít zdravý sebevědomí. Naštěstí se dokážu zastavit, kdyz už mám v hlavě představy jak bych sklouzla k tomu co znám z domu. Ale chce to práci. Každopádně mám silnou motivaci nebýt jako matka a hodlám se toho drzet.

@tahejhula je mi to moc líto... Jsme na tom dost podobně.

@kris_kubko lítost nikam nevede. Ale třeba pomůže nějaké sdílení a tak. Katastrofa je, kolika dětem se to stále děje.

@tahejhula To je teda mazec, co jsi zažila. Přeji ti hodně sil, ať se vše urovná a časem najdeš i kořeny.