Tři děti. Dá se to zvládnout? Je to horší než dvě?

@aurelie34 Jsem ze tří dětí a pecka, mám tři děti a spokojenost. Mám staršího kluka, kterému bude za chvíli šest, a pak dvojčata, která mají 2 a čtvrt. Občas padáme na hubu (teď už teda míň), ale fakt to stojí za to.

Já se jen připíchnu, protože řeším stejnou otázku... jen ten rozdíl věku bude asi 3-4 roky (dle předchozích zkušeností moje tělo kratší nedá... ) Momentálně mám těch dvou fakt plný kecky, ale mladšímu je rok a půl, což je asi nejkrizovější období (už běhá, hodně chce dělat a rozumu má málo).

@aurelie34 též mě to zajímá 😁

Ja mam tri deti, ale takove 3v2. Dceru a dvojcata. Dcera 6 let a kluci 3 roky a jsem strasne rada, ze kluci jsou vekove stejni a vse delaji spolecne. A presto je docela tezke sladit ty dva s dcerou. Vubec si nedovedu predstavit mit tri deti ruznych vekovych kategorii. Ale jini si zase asi nedokazou predstavit mit dvojcata. Je to hodne individualni. Nekdo zvlada s prehledem 5 deti ve vekovem rozmezi 1-15 a nekdo zvlada sotva dve 2 a 7 let treba. Asi to bude spis o tvem pristupu, pocitu a instinktu.

Mám tři děti 5 let, 3roky a 1 rok a samozřejmě je to náročnější, než dvě děti. Záleží taky na tom, jestli ti pomáhá manžel, babičky atd. Já jsem dá se říct bez babiček, ale manžel se hodně zapojuje. Je hodně těžké s nejstarším něco lepit a stříhat, když se kolem batolí mrňous, ale zvládnout se to dá a určitě nelituji. Zrovna teď máme všechny tři děti nemocné, protože starší dva poprvé nastoupili do školky a to je teprve něco 😀

mám děti 6, 3 a 2. A je to rozdíl mít dvě nebo tři. Taky záleží, jestli máš někoho, kdo ti pomůže (třeba jen občas), nebo budeš na ně sama (s manželem). Jsi ještě mladá, tak máš dost energie. Nejhorší to bylo ve chvíli, když nejmladší se začala hýbat do cca jejich 2 let. To byl rok a půl masakr. Teď už je to lepší. Já hlídání nemám, takže si je užívám 😀 Od března jsem je měla doma všechny, teď nejstarší nastoupil do školy. Malí ještě do školky nechodí a je znás, když mám doma jen ty dva a nebo všechny tři. Je to hodně znát. Nelituju toho, že je mám. Ale příště bych nechtěla mít věkový rozdíl 16m nebo menší.

Každý, kdo má 3 a víc dětí říká, že už to není hlídání = klídek od dětí, ale pokud vůbec někdo je ochotný hlídat, tak max 2, čili pořád máš 1 až x dětí na starost, pořád jim ladíš program, protože vždycky má někdo kroužek, někdo je nemocný, někdo je zrovna nesnesitelně protivný a všem to bojkotuje. Samozřejmostí je nekonečná hladina hluku a nároky na čas a to nejen na děti, ale taky stravu, úklidy, prádlo, obecně na finance. Pro někoho je to výzva a najde se v tom, pro někoho skoro nesnesitelné, to si musíš posoudit podle své nátury. 😁

mám tři děti (6let, 5let a necelé 2roky) a nemůžu říct že by to byl o tolik horší masakr než předtím se dvěma. Jako jo, člověk má jenom dvě ruce a tři děti které se za ty ruce chtějí chytnout, občas na mě mluví všechny tři najednou a nevím co která říká, je náročný naskládat je do auta.. náročené to je s nemocema - dokonale se střídají že pořád je někomu něco... zas ale to dokážou vrátit v tom dobrém🙂 hlídání taky moc nemám ale nějaký volný čas se taky občas najde🙂 já si nestěžuju🙂 pro mě je to se třema krásnější než se dvěma🙂

@aurelie34 Máme tři kluky ve věku 4r, 2,8r, 10 měsíců. Za dva měsíce se nám narodí holčička. Samozřejmě někdy je to náročné. Třeba ranní vypravování do školky,když zatím chodí jen nejstarší. Ale jinak ti dva starší už si spolu hezky vyhrajou,zabaví se. Mladší už se plazí a chodí kolem nábytku,takže je skoro pořád s němi. Už máme nějaký ten režim zajetý,takže v pohodě zvládáme. Jaké to pak bude se čtyřmi dětmi zatím nevím ale věřím,že to bude zase v pohodě,jako si zvykneme. 😊

@verusak87
@ajka198
Máme babičku v jednom domě a občas pohlídá, občas k ní jdeme na jídlo atd, tak že nějaká pomoc tam určitě je. Manžel se taky zapojuje, vezme třeba jedno dítě ven abych mohla uklízet, nebo večer pomáhá s koupáním atd. Mě nevadí byt porad s dětmi, ani teď je nikdo moc nehlída, na noc nebyli ještě nikdy.

@olga_ Ale tak ty dvojčata jsou něco jiného. Bavily jsme se o tom s kolegyní, ona mela 3 děti po sobě s odstupem 2,5 roku a 1,5 roku a já mám dvojčata 2,5 roku od prvního. V té době byly naším nejmladším asi 3 roky (kolegyně pak odešla a už jsme se neviděly). Obě jsme za děti rády, ale ony říkala, že je těžší vybrat zábavu, aby byla pro všechny, že každé dítě potřebuje něco jiného. U mě jsou děti věkově dost u sebe a čím dál víc oceňuji, že se pro ně dobře vybírají společné aktivity. Srovnání s dvěma dětmi nemám, ale co kolem sebe vidím rodiny se třemi dětmi (mj. 2 další kolegové, sousedi), tak mi přijdou spokojení.

@prejeta_zaba Když to hlídání je dost diskutabilní. Někomu prarodiče nechtějí hlídat všechny tři děti. Přímo v sousedství jsou 2 babičky, co si berou na víkend všechna 3 vnoučata, obě naše babičky si taky berou vždy všechny děti, samozřejmě až od doby, kdy to nejmladší bylo víc samostatné, tak od 2-3 let nejmladšího. U nás to není tedy denně, ale několikrát do roka ano.

@hafika myslím, že mít dvojčata brzy po prvním je záhul hlavně ze začátku, než se zažije režim, všichni si zvyknout atd. Výhoda je fakt v tom, že pro dvojčata děláš všechno společně. Sice dvakrát, ale společně. Vyžadují i stejnou zábavu apod. Já mám sourozence dvojčata a děti brzo po sobě a moje mamka říká, že je to nesrovnatelné, že s dvojčatama to byla pohoda, kdežto 3 děti brzy po sobě je masakr. Jde fakt o ten režim, každý vyžaduje něco jiného a každý tu maminku potřebuje a ona se fakt nemůže rozkrájet. Je to náročné. Ale až trochu odrostou, tak je to zase fajn.

@aurelie34 je pomoc i když ti pohlídají dítě jednou za čas. Já jsem s dětmi taky ráda, ale když je mám na hrbu pořád, tak občas člověk potřebuje vypnout, klidně i na hodinku být bez nich. Nebo zajít si nakoupit bez dětí apod. Už to je výhoda 🙂
Třeba moje mamka by pohlídala všechny 3, jenže se stará o starou babičku a já jí tam nemůžu prostě děti nechat. To nejde. Ale je to o tom člověku. Tchyně si nevezme ani jedno, ani se nestaví jen tak na návštěvu. Mamka by si vzala všechny, ale nemůže.

Máme tři děti, rozdíly 13m a 18m (aktuálně 3r1m, necelé 2r a 6m). Rozdíl dvě a tři určitě jsou, ale že by byl nějak dramatický mi nepřijde. Naopak si teď ty dvě větší hrají spolu, takže mám čas se věnovat té nejmenší (když byly dvě, tak si ta nejstarší sama úplně nevystačila, ale to bylo samozřejmě dáno i věkem).
Hlídání mám, když jedu do školy, jinak ne (resp.jinak je mi hloupé si o něj říkat, i když naši by se pro děti přetrhli). Manžel funguje na 100%, bez toho bych se zbláznila.
Je to občas nářez, to zase ne, že ne, ale neměnili bychom 🙂
Nicméně další už leda omylem, dobrovolně ani za nic, ty tři stíháme tak akorát (co se týče pozornosti pro děti atd.)

Mám 3 děti, to třetí s větším odstupem (prostě to tak vyšlo, třeba i kvůli jednomu zamlklému těhotenství). Rozdíl oproti dvěma to je, velký, ale skvělý. Mám hodně kamarádek se 3 dětma a všechny si to chválíme. Děcka si spolu dost vyhrají, nejstarší už trochu pomůže, včetně různého vyzvedávání a vodění někam ve starším věku. Vzájemně se opravdu hodně obohacují, nejstarší má pořád možnost být tak trochu dítětem, hrát si, zároveň se pozvolna učí i té zodpověnosti, nejmladšího ti starší táhnou, spoustu se toho učí odkoukáním. Ano, na hlídání si 3 vezme málokdo, ale nám nehlídal nikdy nikdo, takže rozdíl zas tak necítíme, vždy jsme byli zvyklí spoléhat sami na sebe. Akorát práce při třech na plný úvazek je už horší, dost mých kamarádek včetně mě děláme na kratší úvazek, ale je to proto, že nám na rodině hodně záleží, nemáme právě vůbec žádné hlídání a cítíme, že takto je to pro nás a naše rodiny lepší. Já si 3 vždycky přála, kdybych byla mladší, neměla těhotenství tak vytrpěné a měli jsme trošku lepší podmínky, šla bych i do čtvrtého🙂

Tak já momentálně čekám třetího mrňouse, máme už holčičku a Kloučka. Taky jsme se rozhodovali, zda jít do třetího. Všichni budou od sebe necelé tři roky. Nakonec mi manžel řekl, že nad tím moc přemýšlím a jestli už o tom přemšlím od prnvího dítěte, tak si ho prostě pořídíme. Přišlo mi, že bych si to jednou vyčítala, kdybychom do třetího nešli. Hlídání taky nemáme a manžel je pracovně hodně vytížený, ale jsem člověk, co musí mít řád, tak to dáváme hezky. No uvidíme, ale když už teĎ cítím pohyby,tak se moooc těším. Jinak je mi 33 a pociťují, že těhotenství je zase o něco náročnější. Za pět let bych to nechtěla zažít, to už bych do toho nešla.

Já jsem před otěhotněním s nejmladším,taky hledala na diskuzích názory. Nakonec to rozhodnutí bude stejně na vás.
My jsme se nakonec rozhodli a do třetího šli,sice už s velkým věkovým rozdílem. První měsíce to byla teda jízda, asi kombinace našeho věku, rozestupu od starších a nejmladší byl dost ubrečené a náročnější miminko. Ale rozhodně toho nelituji a každý den jsem za toto rozhodnutí ráda.
V jedné z diskuzích jsem četla,že jakmile jsi na vážkách, bude to v tobě pořád a jedině čeho můžeš litovat,že jste to nezkusili. A asi to tak je,kolem nás je teď hodně rodin s třemi dětmi a vím,že mě by nakonec mrzelo,že jsme to alespoň nezkusili.
Nejhorší je,že on je teď tak rozkošný,že bych se nechala klidně ukecat do dalšího prťouse. 😁

Mně přišel příchod třetího dítěte jednodušší než změna z jednoho na dvě. Už jsem byla zvyklá dělit pozornost a taky, že nemám vše perfektní a pod kontrolou. Máme věkový rozdíl u starších 2 a čtvrt roku, nejmladší přišlo o 3 a čtvrt roku později. Byl to skvělý věkový rozdíl, užívala jsem si, že mám v plínách jen jedno dítě. Starší začali od narození 3. dítěte fungovat opravdu jako nerozluční parťáci. Hlídání jsme měli tehdy minimální (víceméně jen na porod), byli jsme zvyklí fungovat jen s manželem. Teď má nejmladší 3 roky. Mám práci na částečný úvazek a na celý se ještě několik let nebudu cítit. Obrečela jsem, že nebude čtvrté dítě, zejména kvůli našemu věku a taky si myslím, že nemám kapacitu na víc dětí. Na některé akce si s mužem děti dělíme, ale většinu podnikáme spolu. Rozhodně nelituju rozhodnutí mít 3 děti. Ovšem na druhou stranu - 8 let jsme nebyli s mužem spolu v divadle, v kině... to mi líto někdy je. Až nejmladší odroste, zvládneme snad i toto.

Rozdíl 2vs3 je snad horší než 0vs1 🤣🤣 je to zahul... Krom praktických věci (auto, vstupy jsou všude pro rodiny 2+2...) je i složitější dělit pozornost, venovat se každému individuálně... Mají rozdílné zájmy, koníčky a je to fakt mazec zvládat... Navíc nikdo 3 hlídat nechce, tak se to musí furt nějak rozdělovat... Ona i ta finanční stránka je dost náročná-takovy září se trema je dost rachot - a to jsou ve škole jen 2...

Jako, nelituji. Ale rozhodovat se znovu, už do třetího nejdu... Nemít chlapa doma na home office tak to nedám...

Je to v pohodě 🙂 nejmladší má půl roku a v pátek jsme si přivezli ještě štěně 😁 Mít víc místa a méně roků, klidně jdu ještě do čtvrtého

Mám to teď čerstvě:D holčička 5,5 a kluci 3,5 a skoro 3 týdny. Velká výhoda že ti dva starší teď spolu nastoupili do školky. Nejhorší je ranní vypravování a musim budit miminko, to se mi fskt nechce. Když je doma chlap já s mimčem spíme a on je odvede to je fajn. Tak dopoledne je klidné a v 11:45 zase letím s kočárkem pro děti. Je to zatím tedy náročné dost. Pořád je se komu věnovat a když ne dětem tak domácnosti. Odpoledne to jsou kroužky. Nejhorší je to skládání do auta. To ze mě fakt teče pot 😂. Na nákupu se třema jsem ještě nebyla.
Bez fungujícího tatínka a hlídací babičky bych to nedala ;) a to jsme ještě nechytli nějakou nemoc. To už byli vražedné kombo ve dvou 😂.

My jsme zatím u čtyřky a jediný rozdíl, který se mi jako nočnímu ptáku nezamlouvá, je ten, že během školního roku musím vstávat o hodinu dřív, protože nejmladší se samo nepřevleče a nenakrmí a protože jsme přišli o přibližovadlo, rozvážím je do školiček busem, který jezdí málo. Takže odchod z domova je třeba učinit dřív. Ale jinak tam nic zvláštního (tady asi chcete číst negativního) nevidím. Spíš naopak. Za mě dvě děti jsou jen splnění společenské povinnosti a tři nudný standard. Ale tohle za vás nikdo nerozhodne. Každý má jinou povahu, nároky, podmínky, ...

mám tři děti tři kluky s rozdílem 25m a 28m. Teď jim je 8r, 6r a necelé 4r. Neměnila bych. Jsem ráda, že je máme takto při sobě. Ja osobně jsem nepocítila velký rozdíl mezi 2 a 3 dětmi. Největší změna pro mě byla při narození prvního syna :D pak to bylo jen lepší a lepší. Babičky 100km daleko, hlídají jen o letních prázdninách. AUto v rodině jedno, kterým jezdí manžel. Já všude s dětmi MHD.
Pracuji na zkrácený úvazek 6hod zvládáme dobře.👍

My mame deti 9, 4 a 2 roky...Ja bych nemenila, ale nebudu tvrdit, ze to zahul nebyl...Ted uz si hrajou spolu, jsou to partaci...Museli jsme poridit vetsi auto, treba na dovolenou je to "slozitejsi" hledat ubytovani, a netesim se jednou na naklady ve skolach atd...Ale s tim jsme do toho sli...
Jinak nam tchyne hlida i vsechny tri, zvlada to perfektne, takze dobry...
Treba vybavicka nas stala nula nula prd, vse drazsi jsme meli po prostrednim...
Ano narocny to bejt muze, nezastiram, ze kdyz jsem kojila nejmladsiho, u toho jsem hrala pexeso s prostrednim a nejstarsi mi u toho recitovala basnicky😂
Ale jak rikam, nemenila bych a az takhle jsme komplet🙂

My máme dvě děti, dcera 13let, syn6let a přemýšlím nad třetím. Bydlíme ve dvougener.domu s rodiči od manžela, takže o hlídání nemám starost ba naopak, tchýně i tchán děti milují a ještě jedno vnouče by si přáli ale mám pocit že bych měla dalšího jedináčka. Děti si taky moc přejí sourozence, jen nevím zda do toho jít, zase plenky, noční vstávání - asi už jsem trošku líná😆. Manžel celé dny vpráci o víkendu spíš rád lenoší a nebo kutí na zahradě a já většinou sama organizuju výšlapy, výlety po okolí, procházky,kolo atd...je nám 35 takže i ten můj věk na další dítě docela klepe na dveře🙈 ale pořád nějak tuším že nejsme kompletní a ještě jeden nám chybí. Jenže pak začnu přemýšlet pro a proti a nedokážu to v sobě zlomit.

Sama jsem ze tří dětí, jsme nejstarší, prostřední je o rok mladší má jedno dítě a druhá sestea je o téměď 12 let mladší a už má děti 4 😊, takže jsem zv,klá na velkou rodinu. Manžel je jedináček.

@aurelie34 úplně jako bych dotaz psala já.. Jen s tím rozdílem, že jsem oproti vám už stará. Je mi 35.. Tak jsem zvědavá, pro co se rozhodnete. Dej kdyztak vědět 😉

My máme dvě děti 5 a 2,5 let. Ted jsem si v sobě uzavřela, že plánovaně další už ne. Chci se jim věnovat, s miminem bych to nestihala, nejsem super žena, bydlíme na samotě, všude autem, manžel náročnou práci, hlídání 0. Ráda chodím já do práce, ted na poloviční úvazek navíc částečně homeoff ve skvelé firmě, o ní bych přišla. Strašně si užíváme že už to jsou vypiplaní parťáci, obě děti jako miminka byla příšerně náročná, zdravotní problémy, neodložitelní, v autě i jen do nejbližšího města cca do roku šílení, no očistec. . Ufff. Ted jezdíme na kola, brusle, dovolené, výlety, všechno stojí hodně peněž, dcera chodí na kroužky, každé odpoledne ji vozim, moc ji to baví. když mají trápení nebo jsou nemocní, vejdou se ke mně oba, pochovám je oba a oba chtějí jít za ruku a ruce mám jen dvě ❤ Navíc když si představím kolik jsem naše stála na střední a vejšce, tak vím že bysme to neutáhli mít 3 děti na případné VŠ a ještě si pohodově žít s manželem, a nové auto kam by se vešli 3 autosedačky také ne 🙂 Toť jiný pohled. Kamarádka má dětí 5 , je super tam přijet na návštěvu, skvělá kupa dětí, ale je to mazec, neskutečný kolotoč a zvládá to jen se stoprocentním zapojením obou babiček a dědečků, u jedněch bydlí. Strašně záleží na zázemí nebo jestli je na to člověk sám.