"Terapie tmou", může i ublížit?
Holky já se musím vyzpovídat.....budu stručná🙂
Můj 29letý bratr se rozhodl, že půjde na "Terapii tmou", kdy jste týden zavření v chatce, v bratrově případě spíš v bunkru, kde je absolutní tma, na internetu se píše, že to má pomoct po psychické stránce, že naleznete pravé já atd. ALE....Můj brácha je citlivější povahy, pár lidí mu to rozmlouvalo, že mu to spíš uškodí než pomůže, ale on si nedal říct- klasický chlap, chce to za každou cenu dokázat. Dokonce byl u kartářky a ta ho přesvědčila, že mu to opravdu pomůže... 😒Vydržel tam 4 dny a nepomohlo mu to, naopak je totálně na dně...nemůže spát a když spí, tak je paralyzovaný a nemůže se hýbat a dýchat..je mi z toho na nic, protože je to můj jediný brácha a mám o něj strach. Na internetu všude píšou samé pozitiva, ale že to může i ublížit nikoliv. Teď je brácha v tak strašným stavu, že nám řekl, že je schopný si sáhnout na život, ale že se chce odborně léčit(psychiatrem), což je podle mě nesmysl, předepíše mu nějakej dryák a nazdar, spíš jsem pro hypnózu a hledání hlubšího problému z dětství atd.....Tak veselej kluk to byl...☹Nemá ani přítelkyni o kterou by se opřel, jen nás rodinu-mámu, tátu a mě....
Co si o tom myslíte vy? Piště, každá rada, či názor mě potěší.
@anushka111 Byl pod vedením Vladimíra Bohma http://mistovsrdci.cz/terapie-tmou-pobyt-ve-tme...
Děkuju za odpověď.
když máš angínu, zánět, bereš atb? když si zlomíš nohu, necháš si ji dát do sádry? když má někdo cukrovku, musí aplikovat inzulín? pokud není člověk nějaký sektář, mizivé procento v populaci, odpoví ANO. Tak proč ne léčit duši? Nemocnou psychiku..jsem rýda, že žiju v době, kdy to léčit jde..a ostatní názor - psychiatra NE, léky NE je podle mě zpátečnický, předpojatý a nesprávný.
Bratra bych v hledání, léčbě u psychiatra a psychologa maximálně podporovala.
@lv NE já to spíš myslela, že by stačil psycholog, že by probral jeho dětství atd., a hypnózu jsem myslela u psychiatra, ale jak píše anushka111 je to spíš už jen na toho psychiatra a jeho správné určení diagnózy.
@lv Záleží na situaci, míře... ATB se např. užívají příliš často, mnohdy se už a priori dávají na "plánovanou" návaznou-sekundární infekci u viróz..., AD mají i problematické účinky (u AD 3. a 4. generace než dojde k přizpůsobení receptorů v synapsích dochází ke zvýšení sebevražednosti, což se řeší dalšími prášky na úvod medikace...), všechna farmaka mají vedlejší účinky... Problém tohoto přístupu spočívá v tom, že zbavuje "pacienta" zodpovědnosti za svůj stav, zdraví, život. Sádra a operace jsou jasné, farmaka však často (zvlášť u chronických nemocí) jsou jen útěkem. Jestli psychiatra, tak nějakého "osvícenějšího", který (přinejmenším zároveň) navrhne i psychoterapii. Často jsou ale prášky to jediné, co u psychiatra lidé dostanou (Z několika lidí kolem mne - žáci, sousedka..., kteří berou AD jen jeden má psychoterapii navíc). Behavoriálně-kognitivní přístup je určitě z těch běžných solidní volba.
@kvetinkaakatka To co zde napsal pán ohledně antidepresiv není pravda, mohou mít velejší účinky ale rozhodně to není žádné pravdilo. A že zbavují pacienta odpovednosti za sůj stav, zdraví a život je už úplná hloupost. Pán se zde již dlouho profiluje jako jakýsi psycholog, já s jeho názory ohledně tzv. koučování nesouhlasím,ale to už je věc volby.
@pulecp To co zde píšete ohledně odpovědnosti při braní antidepresiv není pravda, je to přímo lež. Často je to pro začátek u těžších a nejtěžších případů jediná možnost jak člověka vytáhnout zpod dna alespoň na to dno, aby pak mohl se svým problémem pracovat. Buhví komu jste to takto "vysvětlil" a jak pak dopadl. Je to shodné jako říci někomu ať si nepíchá zminovaný inzulin a vypořáda se s tím bez léků. Princip na kterém cukrovka a přenos látek u psychických nemocý funguje je obdobný. Dokonce už se nějací lidé kteří se s tímto názorem setkali obrátlili na policii a někdo i vyhrál u soudu, u zdravotního stavu uvádět člověka v omyl je trestné.
Pokud se chcete zabývat psychiatrií doporučuji doplnit si vzdělání 😉
@anushka111 Nechci zahajovat flame, ale je dobré vidět věci z obou stran. Kdo chce, vidí. Nelžu, že AD mohou být problematická:
https://www.youtube.com/watch?v=YTTJzC3ny9g, ale nebudu v diskuzi pokračovat, protože nejsem přítelem konfliktů. Chci jen vidět obě strany mincí. Přeji všem pěkný den.
@pulecp Netvrdím že jsou neproblematická, ale jednoznačně člověka nezbaví odpovědnosti za svůj život, zdraví jak jste psal. Jinak videí pravdivých i nepravdivých je habaděj, k tomu ani nemá cenu se vyjadřovat. Neberu vám, že věc pojímate jinak z psychologického hlediska, ale psychiatrické farmakologické skutečně nechte na lékařích.
Stokrát lepší, aby si pán teď něco zval, i kdyby s vedlejšími účinky, než aby si sáhl na život. Jinak já se do žádného konfliktu nemíním pouštět, ohledně léčby duše s vámi nesouhlasím, ale to je na každém co si vybere, ale farmakologii skutečně přenechte lékařům.
Jinak i vám hezký den a příjemný víkend 😉
@kvetinkaakatka Myslím, že pokud už mluví o sebevraždě, tak je psychiatr nutností. Zbytečně bych se toho nebála. Je lepší, když bude pod dohledem odborníka. Časem třeba postačí ten psycholog, ale tohle bych nepodceňovala. Držím bratrovi moc palce
@kvetinkaakatka Pána neznám, tak to nechci automaticky zavrhnout, ale tohle by měl řídit zkušený psychiatr či psycholog,což mi z těch stránek přijde že pán není, už jen tím, že vašeho bratra i v tak problémovém stavu vklidu "vypustil" zpět.
Jinak by bylo dobré aby s bratrem nnyní neustále někdo byl. A to máte ještě před sebou víkend ☹
@kvetinkaakatka Jinak existuje pár krizových telefonních linek pro lidi při špatném duševním stavu. Fungují neustále, ale kontakt nemám, zkuste kdyžtak propátrat na internetu. Standartně jsou to linky za běžný paušál nebo rovnou zdarma. Držím palce 😉
@lv s tvým pohledem se neztotoznuji a právě ten mi připadá zpatecnicky. Angynu, zápal plic apod..můžeš chytit, ano, ale v mnoha případech se jedná právě o volání těla o pomoc. Dají mi atb, vyléčí zápal plic, ale nic se tím neřeší jelikož tělo i duše je zatížena. Tělo to bude zkoušet znovu a znovu v podobě dalších nemocí, dostanu další a další atb. Ne, je nutné se zastavit a udělat změnu. Dnešní doba je tak rychlá, že nenechá vůbec prostor pro duševní rozvoj. Samé materiální věci, sama virtualita.. rozhodně to není tak, že sním platicko léků a jsem v pohodě. A u antidepresiv už vůbec ne. Je to jen přechodná berlicka, aby se člověk mohl trochu nadechnout, přestat se bát a začít něco dělat se svým životem.
Pardon. Anginu.
Souhlasim s @dana3262 a @pulecp ,v rodine mame nekolik lidi se zkusenosti s antidepresivy a nic to neresi. Po techto zkusenostech psychiatricke lecbe neverim. Nezavrhuji AD jako kratkodobou a docasnou berlicku,ale bez skutecne a uprimne prace na sobe,snahy dopidit se priciny a zmenit svuj pohled na vec AD proste nepomuzou.
@kvetinkaakatka Rada,at bratr neni sam,neni od veci. Clovek,co ho bude "hlidat",musi byt ale sam hodne odolny. Ja pred par roky "hlidala" ted uz sveho manzela a bylo to pro me psychicky obrovsky zahul,z ktereho jsem se dlouho davala dokupy.
Taky jsem nepsala nasadit antidepresiva a spoléhat na to, že vše vyřeší - je třeba terapie, dobrá, což je někdy těžké, než člověk najde psychologa, který mu vyhovuje..pro někoho je cestou řešit věci z dětství, pro všechny však hlavně řešit jak dál, jaké cesty, způsoby..ad nejsou samospasitelná, samozřejmě.
@lv musím přiznat, že neznám nikoho, komu by klasická psychoterapie pomohla se někam dostat. Většina lidi, co terapii absolvuje ma pocit, že jakoby zvládá, často radi (celkem dobře) ostatním, jsou schopni běžných věcí (většinou) ale v jádru jsou stejně pořád rozervani. Tedy v případě, že neudělají tu správnou změnu.
@dana3262 souhlasím, pokud tu správnou změnu neudělají, tu rozervanost jen drží na uzdě, ne zacelí..což někdy ne zcela jde, a i to, že celkem zvládají, je lepší, než nezvládají, ne?
Často se zmiňuje, že antidepresiva jsou berlička..a ano, jsou - pokud zas použiju příměr se zlomenou nohou, je berle potřeba, aby se zraněná noha nezatěžovala, a postupně to lze víc, lze našlápnout, je pokrok a berle je potřeba, po nějakou dobu, a k tomu rehabilitace (z berle bolí ruka, bolí i druhá noha, je víc zatížena) a po čase už třeba berlička není. Noha sice už není třeba 100%, ale funguje..a zkusí někdo chodit na zlomeninu? Ne. Zato s tou psychikou, nemocnou a utýranou, bolící jak nic na světě se to zkouší často..
Třeba konkrétně já (jak píšeš s tím raděním 🙂), 14let mám určitou diagnozu, z těch let když to sečtu je na AD 3.5, psychlogy jsem zkusila 3, než si to sedlo a pomáhalo..bez léčby a terapie (a vůle) bych dnes neměla rodinu, žila spokojeně, se svými dětmi a nevím, kde bych ted byla..ale bylo by to hodně ošklivé dno, jestli vůbec to.
@dana3262 Pokud někdo chce a pokud dokáže vnímat své pocity, tak takový posun je jen otázka času - 10 minut, hodina týden... záleží, jak se s nimi pracuje. Na druhou stranu se dost často problém "kopusne" na "egu" chci mít pravdu/chci se cítit pánem situace a to i za cenu, že budu nemocný/budu se cítit mizerně... lidi např. raději neodpustí, než že by se osvobodili. Je to jejich rozhodnutí. Neexistuje neřešitelný problém, jsou jen lidé, kteří si (vlastně) řešení nepřejí.
@lv Souhlas. Taky jsem před půl rokem doporučil aspoň na čas AD (i když s těžkým srdcem). Ale opravdu u někoho mohou mít velké komplikace. Ale za největší problém považuji to, že se někomu "dá berlička" a pak se neřeší problém. Já to vidím denně ve fyzické podobě - pracuji s tělesně postiženými. Kolik jich nechodí jen díky pohodlnosti okolí - že je posadili na vozík a netlačili je k aktivitě.
@lv
@pulecp
@pulecp je to hrozne těžké.. strach je často hodně silný a prebije ostatní pocity. Já jsem se např.dostala mimo jiné do stavu, kdy absolutně nevnímám své potřeby. Došlo to tak daleko, že jsem třeba k večeru ucitila strašnou bolest v podbřišku, nevěděla jsem, co to je... Slepak..deloha? Časem mi došlo, že jsem jen celý den nevykonala malou potřebu.
Každopádně s těmi změnami je to opravdu dřina. Obzvlášť když člověk neví, jestli je rozhodnutí správně.
@kvetinkaakatka ja se nestacim divit. Tvuj bratr mluvi o sebevrazde a ty povazujes odbornou psychiatrickou pomoc za nesmysl? Uvedomujes si, jak je ta situace vazna? Jestli jde o zivot, tak jsou na miste i antidepresiva. To nejsou zadne srajdy, ale leky, ktere pomahaji a zachranuji zivoty. Chce to zkratka odbornou lecbu vcetne terapie. A ty bys mela bratra spis podporit a ne mu hanit rozhodnuti se lecit a strasit ho myty o lecich.
@kacca11 Napsalas A, pro rovnováhu napíšu B a nebudu reagovat na další vývoj. Co je zodpovědné? Dát AD nebo nedat AD? Viděla jsi film, který jsem na začátku uvedl? Jsou tam farmaceuti, psychiatři... kteří mluví proti běžným AD. Co ví psychiatr o lécích, které podává? To co mu popsala farmaceutická firma, nebo co mu na její popud předložili na lékařské fakultě nebo v odborných časopisech. Přičemž vůbec neví, jakých všech interakcí se léčivo účastní. Nejvíc po tom ví výrobce (spíš ten, kdo lék vyvíjel) a ani ten stejně všechno ne. Přijmi fakt, že předepisování léků je výsledkem statistiky, zkušenosti, ne znalosti všech fyziologických dějů. A zkušenost hovoří jasně - AD 3. a 4. generace - blokátory zpětného vychytávání serotoninu případně noradrenalinu, možná acetylcholinu či co dál během prvních týdnů přizpůsobování se množství/citlivosti receptorů na synapsích -DOCHÁZÍ STATISTICKY VÝZNAMNĚ KE VZRŮSTU SEBEVRAŽEDNÝCH SKLONŮ - proto se většinou podávají další léčiva, mj. ještě větší sr..ky. A znovu, nejsem extrémista - jak jsem psal, u člověka ve velkém srabu a po předchozí zkušenosti s danou látkou jsem mu akutně doporučil domluvit se s lékařem na dané AD.
Záleží také, o jakém lékaři, případně speciálně psychiatrovi je řeč - máš na mysli třeba Stanislava Grofa s jeho holotropním dýcháním nebo běžného psachiatra? Máš na mysli běžného lékaře nebo toho, který se zabývá psychosomatikou (Dr. Hnízdil, Dr. Dahlke, Dr. Klímovou...)?
@dana3262 K té správné změně. Ta správná změna většinou začíná tím, že dotyčný přestane obviňovat okolí ze svého stavu (no přestane obviňovat i sebe) a rozhodne se, že jeho život, jeho vztahy, jeho pocity a choroby jsou JEHO zodpovědnost, není to zodpovědnost lékaře (maximálně právní, pokud nejedná lege artis). Mé zkušenosti s touto odpovědností - měl jsem žáka, který má těžké potíže, "vymetl" spoustu ordinací psychiatrů (nevím, kolik jich v Brně je), nasadili mu postupně plno AD (s žádnými zatím nebyl spokojen), další léky - na žaludek, dostává teď prý i testosteron (možná kvůli vlivu nejen psychiky ale i AD na sexuální oblast), Šel (nebo chodil?) na nějakou formu psychoterapie. Skončil. Dvakrát jsem s ním měl asi hodinové sezení (už je to poměrně dlouho), nemělo velkého účinku, momentálně s ním občas hovořím (zavolá mi třeba večer v devět a dlouze vypráví o dalších potížích... , chodil za mnou do práce a chtěl, abych s ním pracoval, protože to prý mělo aspoň trochu úspěch. Já mu vysvětloval různé věci, ale nepracoval jsem s ním, nakonec jsem mu řekl, že není žákem školy a že (kvůli tomu, že za mnou takto chodilo plno podobných) pro "externí" už přestávám dělat zadarmo. Hlavní důvod ale byl, že sice chtěl terapii, ale chtěl natáhnout ruku a "UDĚLEJ SE MNOU NĚCO". Bez spolupráce, snahy, zapojení se do procesu toho člověk moc neudělá. A bylo to mrháním mým časem.
Jiná zkušenost: Žačka, o které jsem věděl, že aspoň půl roku bere AD, nechtěl jsem jí do toho zasahovat, Pak jsme se k tomu nějak dostali, asi čtvrt hodiny jsme "dělali něco s úzkostí", kterou slabě i přes AD cítí. A zatím bomba 🙂
Jiná zkušenost - jediná s člověkem s AD tu z MK: Dlouho brala AD, jedno sezení 1,5 hodiny, skvělé pocity. Jen jsem v té době (je to možná ke třem letům) působil asi tak, že ta 1,5 hodina stačí. Neříkal jsem to, ale asi jsem tak nonverbálně působil. Pak totiž měla za pár dní sen a ten jí spustil podobné stavy (podotýkám, že si nemyslím, že by přestala nebo vysazovala AD)... A už nepokračovala.
Zkušenosti jsou různé, ale nemohu určitě souhlasit s větou, že je to o chemii. Co je první? Chemie nebo psychický stav? Co je závislé na čem? Jestli zažívá někdo radost, kdo mu ji "píchl"? Tyto procesy jdou ruku v ruce v uzavřeném kruhu. Jestli mám depresi, tak ji "umím dělat". Souborem chování, postojů, dýchání, myšlenek... a spolu s tím i odpovídajícím chemickým stavem. Kde na ten kruh začnu působit? Někdo volí chemii, někdo ty další části kruhu, někdo to kombinuje... Jaký je v tom rozdíl? Ten, že v případě prášků dávám moc nad sebou a svými pocity těm práškům, v případě, že se "odnaučuju" depresivní chování a myšlen, přebírám moc nad sebou já. To je nejpodstatnější rozdíl.
Holky, teď sleduju serii dokumentů Pološero a narazila jsem na jeden díl, u kterého jsem si vzpomněla na tuhle diskuzi, tak přidávám odkaz..
https://www.youtube.com/watch?v=qm_t1oO_ZbsAhoj kvetinkaakatka, studuji psychologii druhým rokem a velmi fandím terapii tmou. Sám jsem podstoupil terapii tmou u Kutné hory http://www.lecba-tmou.cz a mohu potvrdit, že to bylo celkem náročné. Sice jsem vydržel celý týden, ale moje problémy narostly, emoce byly velmi intenzivní a asi čtvrtý den jsem chtěl ukončit. Nyní je to 3 měsíce po terapii a vidím, že se moje problémy po terapii nezvětšily, jen se mi víc ukázalo, co si sebou nosím a došlo mi, že to je smysl terapie tmou, ukázat, co tam uvnitř člověk má.
P.S. Až ty a tvoje rodina necháte bratra jít (dáte mu volnost), vytvoří se mu prostor, kdy si sám bude moci najít přítelkyni, sám si vyřešit svoje problémy a sám žít. Je to muž, nepotřebuje se o nikoho opírat, naopak to o muže se opírají ženy.
Pokud mluví o tom že by si sáhl na život určitě rychle s ním k tomu psychiatrovi. Rozhodně tu nutně nemusí být driák - dneska je spousta tzv. lehkých nenávykových antidepresiv a upřímně v takové chvíli radši i ten dryák než aby si něco udělal !!! Hledat hlubší význam - tím se normálně zabývá psycholog tzv kognitivněbehaviorální terapií - u nás je takto zaměřena většina psychologů. Hypnoza je téma samo o sobě, u části lidí se vůbec nedoporučuje provádět (někde se uvádějí právě i ti citliví lidé - ale záleží dost na okolnostech) a vždy by to měl dělat lékař, ne někdo kdo si udělal někde kurz. Špatně vedená hypnoza může velmi ublížit - jako ta tma.
Jinak o té tmě se všude u těch zařízení píše, že je nutné být po dohledem lékaře, a také že u některých psychiatrických diagnóz je přímo zakázaná, pokud je někdo citlivé povahy prochází se s ním jakýsi dotazník, i když třeba jen formou pohovoru,aby se minimalizovalo riziko toho, že by právě nebyl už jen citlivý,ale že tam nevysvstávají nějaké psychiatrické nemoci. Nemluvě o tom že dle lidí kteří se toho účastnili je často třetí den krizový, a v tu chvíli to opustit bez posezení /jednorázovou terapii s tím hlídajícím lékařem je fakt o hubu. Váš bratr evidentně psychiatrickou diagnózu má - úzkosti, deprese možná i něco jiného.
Jinak standratně psychické nemoci vznikají na ryze biologickém podkladu. Jedná se o větší či menší míru konkrétní látky/látek, nebo je v mozku problém s jejím předáváním - laikům se to přibližuje jako problémy s hormony štítné žlázy či pohlavními hormony a to pokud je problém větší se nefarmakolgicky většinou zvládnout nedá, a kdyby ano tak v řádu měsíců, ale obávám se že u vás je třeba jednat hned.
Jenom mě tak napadá, to se bratr do toho bunku zavřel sám a nikdo ho nehlídal?