Těhotná na pohřeb. Mám jít?

Mě umřel v 7tt dědeček...nezvládla bych to, na pohřeb jsem nemohla. Ale ty už jsi dost těhotná...já se hlavně bála potratu (jeden mám za sebou)... Ale hrozně mě mrzí, že jsem tam nebyla ☹

tygrous: zvaž to sama, jak se cítíš...ale já taky těhotná na pohřeb nešla a všichni to pochopili... 😔 Myslím, že tatínek by to taky pochopil-zkus se ho zeptat, co si o tom myslí... 😔

Hm, asi bych to psychicky zvladla, ale teď mi došlo, že dálnice z Prahy na Třebíč je hrozně drkotavá a to asi nezvládnu... Tak hledám vlaky, ale spojení Plzeň Třebíč je šílené☹ Mamka už zjišťuje, jak to vezme táta a zbytek rodiny, kdybych nepřijela... Snad mě to nebude pak mrzet, že nepojedu.
Mili, tebe to nemrzí, že jsi na pohřbu nebyla?

Tygrous ahojky,já byla na pohřbu zhruba kolem 30 tt,zemřel mi děda a už bych to neudělala,bylo mi strašně zle a kdyby mě nechytli,tak jsem spadla na zem,jak to se mnou zamávalo.

A šla jsem tam jen proto,že by babičce nejspíš vadilo,kdybych tam nebyla.

tak já když jsem byla těhu při prvním tak jsem byla na 3 pohřbech podle mě zaleží na tom jak se budeš cítit

hm, to mi přijde od příbuzenstva krajně omezené, když nepochopí nepřítomnost těhulky na pohřbu 😔 Ono taky záleží na povaze úmrtí toho dotyčného. U mých babiček se s tím počítalo, byli jsme s tím všichni předem smíření, takže nás to nezasáhlo natolik, jako kdyby to bývalo náhlé z ničeho nic 😒 A ta rozlouční se konala až s několika týdenní pauzou - jak říkám - klasické pohřby jsou nářez 😔

U nás je celá rodina věřící a bude to klasický pohřeb. Babička byla už dlouho nemocná a před měsícem jí dávali maximálně měsíc na přežití, takže to nečekané nebylo... A je to poslední babička z mých prarodičů. Myslím, že mě celá rodina zdrbne, ale to je mi celkem jedno (oni se zas vyprdli na mou svatbu). Ještě zjistím, jestli tam půjde manželka brantrace, která je v 7.měsíci...

tygrous já jako těhotná byla na pohřbu,a to jsem byla na začátku babička si to zasloužila,je to na tobě jak se cítíš a okolí neposlouchej opravdu je to tvoje rozhodnutí...stejně jako jsem slyšela že těhotná nesmí na hřbitov a pod...ale pokud tam má rodinu to tam jako 9 měsíců nepůjde?
Drž se

tygrouš moc mě to mrzí, že si přišla o babičku a zrovna v tak nevhodnou dobu ale na pohřeb jít je jen na tobě, pokud se na to cítíš tak jdi ale pokud ne nebo pokud ten den či těsně před budovou budeš cítit že to nezvládneš tak zůstaň venku nebo vejdi nakonec ať si sólo nebo cokoli co zvládneš, tohle není sranda, emoce s tebou mávají už tak dost a pohřeb se těžko zvládá i tak, takže to ještě zvaž! Věřím, že pokud by to vážně nešlo tak by to tatínek pochopil!

tygrousi uprimnou soustrast...
Jako tehule to bereme vsechno jinak a to nemluvim o diteti, ktere vnima tvoje emoce....a ver, ze je bude vnimat i z okoli-ve kterem se budes pohybovat-pohreb neni to prave pro mimco v brisku.

Ta atmoska bude nasakla smutkem, placem...prirozene, ale dite by melo byt usetreno(i v tom prenatalnim veku)takovych veci...

...nedavej na lidi, jsi jenom ty a dite...

A rozloucit se s babickou muzes i po svem-fotka, svicka-soukromne...

Jde tam o ty lidi kolem.

Pak dej vedet jak ses rozhodla... 😉

tygrous - já bych se nezalamovala názorem rodiny, přece jen by to snad měli pochopit, že jako těhotná se tomu radši vyhneš... Navíc ty pohřby v kostele jsou trošku o něčem jiným, než v obřadní síni, trvá to dýl, navíc pak ten průvod na hřbitov atd... A to všechno v tomhle počasí... 😖 My s manžou teď řídíme většinu aktivit hlavně podle mě a co si o tom myslí rodina a příbuzní zas tak neřešíme... I teď pojedem k manžovejm prarodičům na pouť, ale je to 3 hodiny vlakem a kdyby mi nebylo dobře, zůstaneme doma, prostě pro nás je pohoda našeho malýho teď důležitější než všechno kolem... I když to je sice do jistý míry sobecký... 😕

Holky, díky.
Už jsem se rozhodla, že tam nepojedu. Mamča to ještě nějak vysvětlí tátovi, snad to pochopí. Ostatní příbuzní mi jsou ukradení. Teď je nejdůležitější mrňousek a já, máte pravdu.

Správné rozhodnutí!

myslím že si potřebovala jen ujistit, že to není blbé to odmítnout, blbé by bylo kdyby to po tom doslova chtěli!

tak kámoška řeší to samé, už ji sem tahám ať si počte zda jít či nejít... 😉

ja souhlasim s janus,myslim, ze mimi uz i v brisku vnima emoce matky....asi klasicky velky pohreb bych nedela, byla jsem jako netehu a bylo to psychicky hodne narocny ☹

tak tak 🙂

Manželovi zemřel dědeček, neuvažovala jsem o tom, že bych neměla jít, ale tchýně mi to "zakázala", že to pro těhulu není.A měla pravdu, nakonec jsem hlídala neteře. Bylo to v malým kostele a počasí taky nic moc. Šla jsem až na trachtu a nikdo neměl tendenci mi něco vyčítat. A i kdyby, tak je to má věc a důležitý pro mě bylo, že manžel stál při mě.

Tygrouš... myslím, že je to jen a jen na Tobě a jak se cítíš... můžeš tam jít na chvilku, dát kytku a na obřad odejít... můžeš tam být celou dobu, nemusíš tam chodit vůbec a vzpomenout si doma.... pohřeb je jen veřejné rozloučení - obřad.... není to žádná svatokrádež když tam nebudeš. Vyrovnat se se smrtí stejně budeš muset... není nutné prolévat potoky slz, jen kvůli dojemným řečím a uslzeným příbuzným. Kvůli miminku bych já zvolila nějaký kompromis. Babička by chtěla vidět úsměv na Tvé tváři.

Jinak já slyšela i že se nesmí s kočárekm na hřbitov... apod... jsou to pověry.

sarlotta: dík, napsala jsi to hezky. Ráda bych se s babičkou rozloučila, ale jde to i jinak než při klasickém obřadu... Asi kdybych to měla "za rohem", tak tam třeba dojdu a pak uvidím, jak bych se s plačícíma příbuznýma cítila. Ale mám to asi 300km a to asi nemá cenu tohle podstupovat. No, snad to táta pochopí. Babička by to pochopila určitě a mamka taky stojí za mnou...

Zemřel mi děda, když jsem byla ve 20tt a zemřel mi praděda, když jsem byla v 21tt ...

Nezúčastnila jsem se ani jednoho pohřbu ... v obou případech jsem vždy čekala na místě a připravovala pohoštění, věřím, že by to oba moji dědové pochopili ... rozloučila jsem se s nimi jinak ... soukromě a bez lidí, doma u svíčky, u fotek ... je to možná taky emociální darda, ale zúčastnit se pohřbu na jedné straně příbuzenstva je o psycho zdraví u odolného jedince, a já byla v těhu fakt na sračky 😔

Dobré ráno, holky. Tak táta to nechápe a počítá s tím, že pojedu ☹
Mamka mi vyhledala vlaky. Ráno v sedm z Plzně a v Brně by mě po dvanácté vyzvedli, pak hodina autem do Třebíče, a pak navečer mě zas hodí do Brna a já zpět do Prahy k bráchovi nebo až do Plzně, kde bych byla o půlnoci. 10hodin ve vlaku+2hod v autě+4hod s truchlícími příbuznými... No fakt úžasně strávený den... I když jsem tam nejdřív chtěla jet, tak teď se mi to už rozleželo a tohle nepodstoupím. Akorát že táta to asi nepochopí ☹

tygrous - já nechápu tvýho tátu, že to nechápe... Vždyť ta cesta to je nářez v tomhle počasí i pro netěhotnýho člověka... A to nemluvím o tom pohřbu... Navíc v tomhletom počasí... ☹

tygrous jako je to dost hodin na to aby jsi v tomhle cestovala.jako za takovej podmínek bych taky nejela

ahoj holky, je to asi 3tydny kdy memu manzelovi zemrel tatinek jeho jedina rodina kterou vzdy mel, ja jsem ted ve 23tim tydnu a fakt by mne nenapadlo nejit na pohreb, take mam cukrovku typu 1 tedy na inzulinu, hodnoty se mi trochu zvysily ale ohlidala jsem si to, take mame rizikove tehu a tak se mi zda ze se z vas stavaj pekne mekoty. Tod vse.

Tak já na pohřbu byla, když jsem byla v 5 měsíci a vůbc mě nenapadlo tam nejít .... ale to je každého věc ... já věděla že se musím jít rozloučit. 😔

¨Holky, řeknu svůj názor - možná se mnou nebudete souhlasit, ale je to fuk...
Já bych na ten pohřeb šla. Protože ač je to psychicky náročné, tak je to to poslední co bych řešila!!! - Mám své dvě zkušenosti -
v r. 2007 jsem byla ve 4. měsíci, kdy umřel můj děda - dalo se to čekat, byl dost nemocný. Nedělal se pohřeb, jen jakési rozloučení v kruhu rodinném. Ale kdy dávali urnu do hrobu mi nikdo neřekl, nějak jsem to z nich nedostala a pak najednou už tam byla... Snažili se mě chránit, abych se nestresovala... Asi jim to nikdy nezapomenu, prostě mě to bude mrzet...

v r. 2009 jsem opět byla ve 4. měsíci, když z ničehož nic měla babička mrtvičku - našla jsem jí doma já s mámou (to jsem s sebou měla i rok a půl starého syna) a do toho jsme se museli postarat o ní. Sanita ji tenkrát odvezla v kritickém stavu, byla v komatu. TAkto ji převezli do Prahy, kam se za ní jezdilo ob den na JIPku. Nakonec ji přeložli zpět na Kladno. A když to zkrátím , tak po dvou měsících (já byla v 6. měsíci) zemřela. Řeknu vám, že pohřeb bylo pak to poslední co bych řešila. To už bylo pro mě nejméně psychicky náročné - největší pecka na psychiku byla ta mrtvička na začátku - nikdo to nečekal, babička byla vitální, bylo jí 65. A to že umřela pak už nebyla taková rána - ten její stav byl po ty dva měsíce jak na houpačce, takže už se dalo počítat se vším - jak že se vrátí domů bez problémů, tak že umře. Proto i pohřeb nebyl takové trauma. Nejhorší byl ten prvotní šok. A když jsem ustála tohle a pak i dvouměsíční pendlování mezi Prahou a Ústím nad Labem (do toho s sebou to malé dítě) a starat se ještě o domácnost (máme barák se zahradou 3500m2), tak už ustojím vše.

Proto bych tam klidně šla. Ono to zas takové trauma není jak se to z něj dělá - věřím, že pro 99% z nás je větší trauma ten šok, že ten člověk není. Na pohřeb už jdete s vědomím že ten člověk není. Takže bych řekla že větší nápor na psychiku je to oznámení té věci... Ale je jen na každém z nás, jak se stresujeme. A na druhou stranu, nač se na pohřbu extra stresovat??? Ano, poplakat si ano - ale to i když tam nepůjdem, tak stejně uděláme doma... Ale proč se nervovat... toho dotyčného to stejně nevrátí.

Já bych na pohřeb těhotná nešla.. Byla jsem ně nakolika pohřbech a vždy jsem to velice oplakala, i když se nejednalo o blízkého příbuzného (třeba když budoucímu muži zemřela babička,kterou jsem znala necelý rok). Takže nemůžu souhlasit s posledním příspěvkem, že horší na psychiku je oznámení umrtí, než samotný pohřeb, protože na mě právě nejvíc působí ta atmosféra při pohřbu, kdy všichni pláčou, hraje smutná hudba.. Vím, že bych pláč nedokázala ovládnout ani kdybych myselala na miminko, tak proč ho zbytečně stresovat. Jak psala Janča, rozloučit se může člověk i doma, v klídku u fotky a svíčky, aby to nebyl stres ani pro miminko, ani pro těhulku..