Stres na mateřské - máte? Jak ho zvládáte?
Ahoj všem, jak zvládáte mateřskou po stránce nálad, stresů a případně zdravotních problémů?
Mám hodně náročného dvouletého synka - hyperdítě, zlobí často a já mu nestačím a často se bojím když mu musím zabrańovat v tom, aby si něco neudělal, aby něco nerozbil, aby neplácal svou sestru a udržet ho v nějaké aspoň chvíli trvající činnosti je nad síly. Často si nemůžu ani najíst v klidu ani kolikrát jít na velkou.....už musím zase zasahovat ........řešila jsem to před nějakou dobou ohradou, jenomže tam se počůral a tak řval, že mi to bylo hrozně nepříjemný.....musím si dávat pozor, abych ho udržela v disciplíně tak aby se z něj nestal vyděrač a já abych netancovala jak on píská to fakt nebudu dělat. Ale celkově mám dojem, že ten stres a následné úzkostné stavy mě dávají zabrat - tlaky v hlavě, dřevěné nohy, malá energie a taková vyčerpanost jakou jsem ještě neměla. Ast
Cha...to není jednoduché....muž je dlouho v práci, babička jedna daleko a má to těžké a zdravotní problémy, babička druhá taky, dědeček jeden už nežije, druhý pracuje na turnusy, tety zaměstnávat nemůžu a hlídačky.....no nevím....moc jim nevěřím...takže holt je toho na mě naloženo fakt hodně....
Já nevím co to je náhradní babička .-))))
Podejte si inzerát že shanite náhradní babičku či dědu. Určitě budou i někde stránky. Pomůžete osamocenemu člověku který je sam a nikoho nemá. A ona pomůže vám s hlídáním. Vlastně náhradní babička. Viděla jsem o tom dokument a vypadá to suprove. Ty starší lidé hrozně ožijí a netrpí samotou.. nemusíte jim dítě hned strčit. Seznámí te se, spřátelí te se. A hlavně nebudete na vše sama.. zkuste to. Mrknete po webu a třeba nebudete litovat. Děti potřebují zdravou maminku.. 😉 držím palce
Ahojky, jsem na tom dost podobne. Mam 2 loupezniky. 3 roky a druhe 11mesicu. To mladsi sice starsimu jeste moc neublizuje, ale problem je spis hlidat to starsi, aby neublizovalo mladsimu. Ma ho sice rada, ale je strasne divoka...zakazy, prikazy, domlouvani, cert...jen ten trosinku pomaha...stres mam tez porad! Obcas vypomuze manzel, ale to je spis, ze se muzu vecer aspon osprchovat...babicky a dedy take moc zamestnavat nemuzu, ikdyz jsem v tomto smeru na tom asi o malinko lip...u nas je vsak navic ve hre kocour a pes. Bydli venku na zahrade, vzajemne se nesnesou, starsi dite je porad i pres zakazy krmi, taha za usi, do kozichu sype hlinu...az nechapu, co se ji vsechno dokaze v hlave zrodit...mladsi posadim na deku s rohlikem a nez dam vycurat starsi, tak pes rohlik ukradne nebo ji povali (jinak si i s kockou nechaji chudaci vse libit- parkrat jsem nestavila vcas zasahnout)...no proste cvokhaus...nekdy mam i strach z dalsiho rana, protoze ta u nas byvaji nejhorsi...nakrmit deti, prevleci, prebalit..do toho smutne psi oci na balkone a kocka bubnujici do okna (to myslim vazne, fakt to dovede) a neda pokoj, dokud ji nenakrmim...jedno dite k ranu budi druhe a kdyz se zadari a je to hodne brzy rano, tak jsme vsichni nevyspali a ja pocitam minuty, abych uz jim mohla dat obed a sli spat...jeste ze se obcas zadari a jdou spat ve stejnou dobu...Uplne nejhorsi je pro me ale ten pocit samoty. Strach, ze to nezvladnu! Ze treba budu nemocna nebo hodne moc nevyspala a nebudu se o ne umet postarat a nikde nikdo, kdo by pomohl. Navic bydlime na vesnici, kde mam pocit samoty skoro porad. Muz moc komunikativni neni, posledni dobou jsem rada, kdyz cestou do obchodu potkam aspon nejake duchodce...a podzim a zima pred nama...nejhorsi pro me je byt s detma sama zavrena doma... Jak to mate vy?
@shelllby : Tak to co popisuješ je fakt stejné jako u nás, ty jevy a ta zákonitost toho jak sotva co uděláš jednu věc, stane se druhá nepříjemná, to je přesně to z čeho jsem úplně nervní a pak nešťastná protože mám jednak pořád strach aby se něco nestalo a že nestihnu zareagovat protože hlavně už nemám síly jak neustále musím zasahovat - a pak z toho že to prostě je takhle a že jsem z toho smutná a vyřízená a že jsem chtěla mít aspoNń trochu klidnější mateřskou......je mi líto, že svému synkovi pořád jen zakazuju, řikám nesmíš nesmíš nebo mu dám i často na zadeček a ono to stejně nepomáhá.......U nás je taky kočka a ta mi to komplikuje, ale jinak hlavní činitel je fakt synek.....Muž mi k ruce sice je, ale většinu jak píšeš si to ženská musí oddřit v samotě a mimochodem ta samota je taky pěkný faktor stresu myslím - a stejně jako u Tebe mám taky pocity z vesnice kde žiju že jsem izolovaná a s nikým se tady nebavím, protože prostě nemám na to čas a síly a myšlenky když nejsem v pohodě - prostě to nejde, mně to nejde.....cesty na nákup jsou pro mě taky ozvláštnění....a byly časy kdy jsem za ně byla šťastná....Starší mám dítě - dceru 8 let a ta je moc hodná, ale problém je, že ten synek můj jí často tak zlobí a bouchá a dělá naschvály a ona je z něj pak nešťastná, zároveň se nějak chce bránit tak na něj křičí i mu jednu střihne a on pak řve .....scéna až běda.....a mě tahle řevnivost mezi sourozenci je líto....je mi líto dcery a je mi líto synka, že má takovou povahu....Takže fakt stejné jak píšeš a díky, že vím, že aspoň nejsem sama..... 🙂
Tak to jsme na tom fakt stejně! Někdy mi připadá, e jenom poád něco přikazuju, pemlouvám, domlouvám, křičim, vyhrožuju čertem...na zadek občas také dostane...menš trápi zoubky, takze casto place, do toho porad starsi okrikuju, at ji necha...do toho uklizeni, vareni...znas to, blazinec...ani nemam moc chut si s nima hrat a nebo na to nezbyva cas, protoze uz jen vyprava na prochajdu zabere hodne casu...a kdyz je vecer vidim spat, tak nadavam sobe, ze si zaslouzi milejsi mamu...od zari nas ceka skolka...par tydnu jsme uz absolvovali...bud to vzdy skoncilo nejakou rymickou, kterou pak prodelala cela rodina a hysteraky pri predani pani ucitelce...ke konci tydne si konecne zacala trochu zvykat...ale ro prisla nejaka virozka a nez jsmese z toho dostali tak vse zase na novo....
holky jestli vam to pomuze tak myslim ze uplne nejlepsi lek je vypadnout nekam ven. Doma by hrablo kazde... mymu synovi je sice jen 9 mesicu ale stavi se kolem nabytku, otevira skrine a supliky, leze naprost do vseho a to nejlepsi co ja muzu udelat je prochazky/kavarny s detskym koutkem/sraz s kamaradkami/proste nesedet s nim doma. Kdyz jsem jeden cely den doma tak jsem vyrizena jak nikdy..zato kdyz jsme v jinem prostredi tak syn je daleko klidnejsi a je to v pohode. A proste zvolnit.. kdyz spi dite tak si sednout a nic nedelat.. Proste je to na vas, jak si to nastavite.. varit kazdy den nemusite, uklizet kazdy den taky nemusite.. Proste se diteti venovat v klidu a hlavne si najit maminky partacky se kteryma neustale neco podnikat at nejste doma samy.
doporucuji se porozhlednout v okoli, jestli nemate nejake materske centrum nebo soukromou skolku a syna tam treba na jedno dopo dat. Vy si odpocinete a jemu to rozhodne neublizi.
taky si myslim, ze nejlepsi jsou deti venku, proto dopo i odpo ven chodime...velka uleva byla i to, ze syn minuly rok nastoupil do skolky, takze dopoledne jsem mela jen s dcerou a ta je sama klidna 🙂)) jo a s tim ublizovanim starsi dceri - je to kluk, kluci jsou ve vetsine uplne jine stvoreni nez holky, musi se je vic hlidat, napominat, maji v sobe agresi, ale je to pro ne prirozene -syn mezi 2-3 lety taky takhle furt nekoho napadal, bacal, kousal, stipal -byla jsem z toho taky nestastna (nastesti jsme meli kamaradku emicku, ktera byla splachovaci a mela i tak syna rada) a znamy mi rekl, ze jeho synove to v tom veku taky delali a ze nastupem 3 let a skolky to preslo -je fakt, ze nas Vita uz je v klidu (ale taky to s nim byl boj, od 2 let silne obdobi vzdoru, ja tehotna-fyzicky jsem na to uz nemela, po porodu dcery jsem z toho vseho dostala zlucnikoy zachvat -hnul mi zluci)
takze rada, chodit ven, nemate tam v okoli nejake centrum pro deti a maminky? hriste? kam by se dalo zajit? ja ziju ve meste, takze tady se da furt nekam jit a stridat cinnosti, ale vazne nejlepsi na hristi, mam tam zname maminky, ja pokecam, deti si hraji a hned je mi lip!!!
No u nas si prave lisky davaji " good night" 😒nejbliz. kavarna 5km odsud, maminek tu moc neni... No a do konzumu to mame cca 1km, zpatecni cesta je do prudkeho kopce a moje starsi dcera je lina chodit, takze ve finale jdu do toho sileneho kopce ufunena, pred sebou tahnu kocar s nakupem, za krkem nebo nekdo na kocarem zavesenou starsi dceru...kdyz prekonam jeji fnukani, tak se tahne jako slimacek a to uz stracim nervy...a kdyz se konecne po te posilovne dovlecu ke vratum, tak za nima ceka znudenej a vecne nenazranej pes plnej energie- vitajici a vrhajici se mi na nakup! Vim,ze jsem mekka. Manzela posloucha, ale me zrovna moc ne: ( No jedna z nevyhod vesnice. Jinak mam tu jednu kamaradku, ale hlavne prez zimu, kdyz je to na nervy asi nejvic, byli nemocni bud oni nebo my...to je asi nejvetsi peklo! Kdyz jsou rarasi nemocni a neskodi! To teprve pak ponorka nabira grady! varit musim skoro kazdy den, uklid a zehleni jsem omezila, jak se jen dalo...
@shelllby já jsem taky z liščí nory, a to tak že totální, bydlím na pasekách valašské vsenice a do "centra" (tzn. z autobusu, kostelu a hospodě) to mám 40 minut pěšky, do městečka za kopcem šest kiláků, doma osmimesíční dcera, moje nemocná babička, dalších pět členů rodiny a domácí zvěř a všichni se dožadují teplé stravy :D dítě musím i při stávajících devíti kilech všude nosit, kočárem neprojedu, nákupy pořizuju pro osmičlenou smečku, uklízím i máminu domácnost, protože má přeraženou kostrč. když to líčím kamarádkám, které čerstvě nastoupily do práce, dodělávají VŠ v cizině nebo lítají všude po světě (nenene, ani jedna nemá mimino, jsem moc mladá matka :D ), mluví se mnou se soucitem, jako bych umírala :D ale omyl, můj názor je, že záleží jen na tom, jak hraješ s kartama, které máš. Já to hodnotím tak, že jsem šťastný člověk díky tomu, že můžu užitečně něco udělat pro ostatní, každý den. Jo, večer padám vedle manžela vymačkaná ze vší energie jak jabka po moštování, ale kdybych si měla ještě stěžovat, tak se ráno svěží neprobudím. Vem si - naše děti vyrůstají v přírodě, nedýchají sajrajty někde uprostřed velkoměsta, obklopuje je hezké prostředí... Snad dobrý základ pro spokojené, akční, otužilé lidi. To asi stojí za pár hodin v kavárně... Chodím s malou ven denně na několik hodin, jednak pracovat (zahrada, sad...), ale taky na pořádné výšlapy. Všechno ji zajímá, všechno ji baví, vidí tolik věcí...
@astra11 já jsem včera podlehla depresím také. Mám kluka 3 roky a holčičku 15 měsíců. Kluk je hodný, klidný, ale aktivní. Pořád se ptá, co budeme dělat. Jak 15 min nemá činnost, už se jde ptát co má dělat. Rád si hraje sám, umí se zahrát, ale aspoň se musím pořád chodit dívat, jak mu to hezky jde. Holka je divoká, se sebevražednými sklony, skáče, padá ze všeho, co se dá, nereaguje na prosby, pokyny, tvrdohlavá. Včera mi chtěl kluk pomoct na zahrádce, udělal mi díry motykou do všech záhonů, holka 2x spadla, hlavou dopadla 2 cm od kamenů na skalce. Práci žádnou nemám hotovou a ještě to, co jsem chtěla vylepšit je v mnohem horším stavu. Babičku mám jednu, malou neuhlídá, hůř se jí chodí, děda jeden jen sedí u televize, druhý pracuje. Manžel hlídá, ale ne oba najednou a nejlíp, když jsem po ruce asi tak 2 metry od nich. Už jsem si fakt pobrečela. ☹ A dneska nějak funguju. Pro mě je nejhorší, že si nemám kde postěžovat. Manžel mě občas pohladí a řekne, že to mám těžké, ale je to jen fráze, která nemá žádné pokračování, naši nechápou, na co si stěžuju, když můžu být doma a v klidu si vychovávat děti, ségry jen prohlásí, že ony ví, že taky měly děti...nikde pochopení, nikde útěcha, žádný příděl energie...
@jjustyna : Já úplně pookřála když jsi spala, jak Tě manžel aspoň pohladí a ocení že to máš těžké. Mně teda nepohladí a neocení, naopak se mi diví proč si pořád stěžuju.
A jsem na tom stejně v tom že nikoho nemám komu bych se povídala jak věci vidím....
Snad bude líp až to ty naše děti přežijí a budou větší....
@astra11 Víš, on mě pohladí, řekne, že chápe. Ale ve skutečnosti nechápe nic. Dnes mě třeba fakt naštval. Jeli jsme na výlet. Než jsme vyjeli, tak jsem nakoupila, sbalila batoh, připravila děti, on stále v pyžamu...připravila snídani, uvařila kafe na cestu...on stále v pyžamu. V autě se zeptá: A máš repelent? Proč se nestará dřív? Pak jsme přijeli ke známým, dceři se chtělo spát, tak jsem ji dala do kočárku a šla uspat s tím, že se za 30 min potkáme všichni na jedné akci. Přišel tam a syna přivedl bez čepice. Na náměstí, kam pražilo slunce. Tak jsem se otočila na podpadku a vrátila se asi kilometr k autu, pro kšiltovku. A když jsem se zmínila, že kdybych si žila jako on, tak asi daleko nedojdeme, tak mi odpověděl, že spíš budeme míň stresovat.... Ale asi bych toho chtěla moc, aspoň to občasné pohlazení prostě mám. Podle manžela si za tyto pocity můžu sama, prý ze sebe dělám služku sama...
holky já mám sice jen jedno dítě, kočku a psa ale ráno je to podobně.malej vstává kolem 6, kočka se dožaduje za oknem jídla a když pak snídáme tak Ondra už ukazuje tam tam, jako že chce jít ven. takže třeba v 7. řeknu mu že ted ne, musíme něco udělat, poklidit, ale kolem 9 jdeme ven, i když jen třeba na dvůr, nakrmit psa, někdy třeba hřiště.hlavně to chce být co nejvíc venku i v zimě.
my tady nemáme ani obchod ve vesnici, nejblíž je v městěčku 3 km odsud, ale když tam jedeme tak tam zůstanem třeba 2 hodky, na zmrzku, je tam sekáč, květinka, tak okouknem obchody a tak.
ale je potřeba mít auto, bez toho bych tady byla nahraná.taky jsem sama, přítel je půl měsíce v práci v zahraničí.každý měsíc.
často jezdíme k našim na celý den, a nebo do různých kaváren, heren.denně se psem na procházku do lesa, apod.
@astra11 stres nemám...myslím že mateřská je pěkná dovolená, záleží hodně na nás samotných jak si to zařídíme..uznávám že od třetího dítěte mám placenou hlídací tetu, když chci něco bez děti...no toho posledního beru vsude se mnou, nedá beze mě ani ránu😉
Jinak myslím že větší stres je kladen na manžela, aby se o všechny a všechno řádně postaral
@jjustyna já to vidím stejně,podle toho co píšete, uvolnit se. Nic se nesmí přehánět...taky se mi.stane že jsou děti sem.tam bez cepky...úpal ještě nebyl...měla jste vyslat manžela, pokud to bylo.tak důležité, já bych to udělala...
Jim je potřeba vše říkat na rovinu, udělej to a tak...přines to a tam atd, nevidí nám do hlavy a tajné reci nerozumí, bohuzel
@lajla Jo, to já vím, že se musím uvolnit, jenže občas mi to nejde a bouchnu. Ono to s tou čepkou bylo ještě tak, že malý přišel a řekl, že chce pití a čepku. A tatínek mu odpověděl, že čepku nepotřebuje, že pro ni nejde. Já ale vím, že bychom na té akci nebyli dýl než 30 min, pokud si o čepku řekne a nedostane ji. A tady právě vzniká ten rozdíl názorů - já se chovám jako služka a jdu pro čepici. Ale kdybych pro ni nešla, kluk by byl protivný, šlo by se domů a tatínek by byl protivný až do večera...ale to je zbytečné pitvat.
Já bych placenou hlídací tetu taky brala. Jenže na ni nemám. A nemám ani babičku, která by pohlídala. A prostě mi občas chybí jen moje chvilka, mít jen něco svého, hodinu si číst. To asi nejsou stresy, potřebovala bych si jednou za měsíc na hodinu vrátit sama sebe... někdo to zvládne po nocích, jenže já mám nespavce, takže to nedávám...musím počkat, až trošku vyrostou
@jjustyna mam to stejne,jen babi mam,ale deti tam nechteji byt samotne...
@astra11 a co změnit přístup k dětem na trochu víc partnerský? Jak píšeš, pořád řešíš nějaký problém za svoje děti, o tom v moderních výchovných směrech právě jde (a ne, neznamená to, že je necháš aby se pozabíjely zatímco si piješ kafe 😀). Kdyžtak mrkni k nám do skupiny Nevýchova nebo třeba Respektovat a být respektován anebo napiš ip.
@jjustyna A to manzel nemuze jednou za mesic na hodinu pohlidat, abys mela cas sama pro sebe? To bych teda nedala, kdyby manzel nehlidal... Dneska rano treba vzal malyho autem na velky nakup a ja si tady v klidu doma neco delala.. Minimalne kazdy vikend hlida minimalne na 2hodiny manzel.. kazdy potrebujeme cas pro sebe..
A co se tyce cepice a podobnych veci, to proste chlapovi rikam dopredu ''mas v aute vzadu nachystanou tasku veci, ktere potrebuje, vezmi to s sebou'', ''mas tady v krabici krupky a vodu, vezmi mu to''... Chlapi si na tyhle prakticky veci nevzpomenou...
Jinak vas holky obviduju, na vesnici by mi asi taky hrablo, miluju prirodu ale potrebuju spolecnost... Asi si zkuste udelat z deti partaky co nejvic to pujde, zaukolovat chlapi na hlidani a nekam vyrazit i samy, a zkusit se v ramci moznosti maximalne seznamit s maminkami v okoli.. urcite nejste s temito pocity samy... beztak bude v dalsi vesnici maminka, ktera je na tom stejne..
Já bych se přiklonila k názoru, že jaké si to uděláme, takové to máme. Moji kluci jsou od mala akční. Tak jsem toho využila a dělala s nimi od mala co se dalo. Venkovní procházky denně (díky nemocné babičce, kde jsme docházela) kluci drandili na odrážedlech, koloběžce. jBazén. Výlety na hory, nejdřív jsme kluky nosili, ale od brzského věku chodili sami. A ušli neuvěřitelné vzdálenosti. Někdy se to neobešlo bez vzdoru, že už nemůžou atd. ale prostě se vymyslela hra - kdo první uvidí tur. značku má bod a to byste viděli, jak se snažili být i napřed.
V zimě hory, sáňky, později lyže. Po večerech hrajeme hry. Prostě se snažím dětem max věnovat. Protože dítko, které se nudí a nemá činnost prostě zlobí!
Co se týká domácích prací - navařím si i na 3 dny dopředu, uklízím průběžně a kluky i zapojím. Kolikrát mi seděli na lince a drželi vařečku nebo jsem jim dovolila kramařit v hrncích - a byl klid.
Můj muž má časově náročnou práce, ale ve chvílích volna se klukům věnuje - naučil je plavat, kolo, lyže. V tomhle mám teda obrovskou výhodu. Ale na domácnost jsem třeba úplně sama, on ani nepovysává a kluky třeba nikdy nevykoupal. Takže péče o domácnost a kluky je plně v mé režii.
Já věřím tomu, že co do dětí vložíme se nám vrátí jednou krásně zpět. Mě se to vrátilo v podobě úžasné RD, na kterou vzpomínám jako na super období plného činností a pro mě volna (ve smyslu nechodím do práce). Přála bych to každé mamce
@drakenn Presne tak! Uz jsem zjistila, ze jakmile jsem se synem doma a do niceho ho nezapojim, tak se to proste neda... lita po byte, vytahuje vse co nema a proste zlobi. Jakmile mu ukazu, ze jdu varit, dam mu nejaky kuchynsky nadobi do ruky, ze mi ''pomuze'', tak je mnohem hodnejsi... domaci prace delam (co se da) kdyz spi, a jinak proste jsme venku, v detskym koutku, beru ho s sebou do vsech obchodu atd... jakmile jsme venku tak on je proste daleko hodnejsi, protoze se nenudi. Mit deti doma a snazit se delat domaci prace a chtit po detech, aby byly hodny, to je s batolatama proste utopie... To lze u starsich deti, kteri si sami vyhrajou.
@karlajasmine - naprostý souhlas
Taky mam stres: dite, domacnost, prace, nemame auto, je to podobny jako v praci akorat ze padla nemam v pet, ale od 11 do 2 a od 21:00- 5:00:-) samozrejme bez vikendu 🙂 Jinak dulezity je time managemant, improvizovat a verit, ze bude lip😀
@astra11 zní to jako bys byla oběť...(něco málo třeba tady: https://psychologie.cz/psychologie-obeti/). Víš opravdu doporučím načíst si něco o komunikaci a začít praktikovat tzv. efektivní komunikaci. Syn je asi osobnost. Označení "hyperaktivní" dítě vůbec nevěřím, jednak jsem slyšela x-krát, že nejčastěji je to jen špatná komunikace s dítětem anebo právě málo vyžití jinde. Navíc, často i mě někdo říká, že ty moje děti jsou hrozně akční, živé. A víš co? Mě to fakt nepřijde! Jako jo, hlavně mladší syn neposedí, ale je mu 17 měsíců, to po něm přece ani nemůžu chtít ne? Je jasný, že chce prozkoumávat svět. Pořád někde leze, miluje výšky. No, tak ho nechávám. Chce všechno žužlat, sbírat - tak ho nechávám (kromě vajglů 😝), chce pomáhat, tak ho prostě nechávám. Do bazénu skočí oblečenej - no a? Spadne z houpačky - no a? Vydá minikňournutí a jde znova lézt. Doma nemáme nic nebezpečného umístěné tak, aby to mohl rozbít a zranit se, hodně dlouhou dobu už je nechávám s dcerou bez dozoru, musím říct, že kolikrát mám stres spíš z toho, že neslyším pláč, jsou někdy dost potichu 😀
Přestaň hlavně ty děti nálepkovat! Je mi líto tvé "hodné" dcery už teď, musí být na ní vyvíjen velký tlak, aby dál byla ta "hodná" a je mi líto syna, protože když je dcera ta "hodná" tak on je ten "špatný". A možná i on už to cítí, že je pro tebe špatný a říká si, no co, stejně jsem špatnej, tak co bych se snažil mámu potěšit.
Se dvěma dětma mám pocit že jsem ve stresu pořád. Už se asi i začínám těšit do práce! Ale sou to zlatíčka a za nic bych je nevyměnila, ale už bych fakt trochu potřebovala zvolnit a hodit se do klidu.
je toho na tebe moc a jediná zaručená pomoc je: zvolni. Požádej o pomoc muže, prarodiče, tety, hlídačjy, náhradní babičky..