Strach z doktora. Co pomůže?
Maminky, dnes jsme byli se synem na pohotovosti a zážitek takový, že přemýšlím, jestli z toho nebude mít trauma. Věk 2 roky. U pediatra taky pláče a bojí se. Pomůže koupit doktorský kufřík a vysvetlovat, že pecujeme o zdraví? Nebo jak zabránit fobii? Slyšela jsem historky o dětském strachu z doktorů, sama jsem se jako malá bála... Co vlastně pomůže? Děkuji
U nas hodně pomaha o tom mluvit. Dcera, 3 roky, ne, že by se vyloženě bala, ale celkově má obavu z neznamych věci, prostředí, lidí. Takže se jí snažím popsat, jak to tam bude vypadat, kdo to bude, co budou mít na sobě, co ji budou dělat, na co se budou ptát, atd. Hodně nám to pomohlo u zubařka ve 2,5 letech a i na preventivce u dětské ve 3 letech. Blbý je, když to sama nevím (nový doktor, nová ordinace, nové vyšetření), ale i tak se snažím o tom hodně mluvit. U té zubařky jsme si na to i hráli, aby ji nedělalo problém tam otevřít pusu. I ve srande, tatínek hrál paní zubařka a že ona nebude tak chlupatá a vousata a tak. Vzali jsme i lžičku a cinkali na zoubky jako nástrojem. A já nejsem ani odpůrce úplatku, takže vždy je za statečnost malý dáreček, třeba knížka nebo jen koupíme koláč, atd.
Nejvíc pomůže (tvůj) klid.
Píšeš, že ses taky jako malá bála. Tak si to připomeň, a řekni si, co by tehdy pomohlo tobě a můžeš aplikovat.
U nás tohle nebylo a zatím není, strach z doktorů. Mluvili jsme o tom od malička, ještě než malej začal vůbec mluvit sám.
A, má čtyři a půl, je zdravej (ťuk ťuk ťuk) jediná věc, která je opakující se, je návštěva očního lékaře, protože měl opakovaný záněty spojivek, ječný i vlčí zrno, hrozila mu v nějakých třech letech operace vlčího zrna, no... zbavili jsme se toho bez zákroku pod narkózou, ale proč to píšu, doktor mu při opakovaných návštěvách ordinace dělal a dělá vyšetření oka, očí, který mu bylo dost nepříjemný, kolikrát i bolestivý a přesto, když řeknu, že půjdeme na oční, tak reakce není pláč, nebo cokoli negativního, v čekárně je v pohodě, do ordinace nakráčí dřív než já stačím posbírat všechny svršky... prostě je to potřeba, aby měl očko zdravý, nebo pediatr, to samý, v klidu, s úsměvem.
Jestli se tvůj syn bojí i u pediatra, při běžné návštěvě, mluv o tom s ním, můžeš si pomoci hračkou (tím kufříkem), obrázkovou knížkou, hlavně buď klidná ty, protože své strachy na své děti můžeme i nevědomě přenášet.
Hodně štěstí a klidu, přeji.
Jako lékařka ti mohu říct, že nejhorší je když dítě cítí i z tebe, že se bojíš. Je jedno jestli toho jak bude reagovat nebo toho co mu tam budou dělat... Doporučuju s dětmi o vyšetření mluvit, říct jak to probíhá a proč je to potřeba. Nepouzivej fráze jako ,,bude to bolet, ale za chvilku o tom nebudeš ani vědět" nebo ,, já se taky bála ,,, Třeba můžeš ukázat i na videu nebo na medvídkovi.
Pak jsou samozřejmě věci , které dítěti těžko vysvětlíš a je lepší když se provedou bez předchozího vysvětlování. Děti u doktorů pláčou, dějí se jim tam nepříjemné věci, spoustu nových lidí, prostředí, ale prostě je potřeba je neatrasit nebo v tom hledat nějaké trauma.
Synovi zašívali bradu když mu byli 2r, jedna sestřička ho držela zabaleno v prostěradlem, druhá hlavu. Umrtvení prostě bolí. Takže řev obří. Bylo mi ho líto, ale na venek to prostě nedat znát. Pochválit jak to hezky zvladl. Po zákroku je dobré, když něco dostane, nějakou odměnu, buď od tebe nebo personálu. Syn třeba dostal od sestřiček letadylko, prvně ho nechtěl jak byl na ne ,, naštvaný" , ale jak opadl vztek, lítal tam s ním a na stehy uz šel v pohodě, pac jsou tam ten bezva personál, co mu dal to letadlo.
Já přidám ještě, taky z pohledu doktorky, tomu dítěti nelhat ve smyslu "Neboj, to vůbec bolet nebude", když víte, že to aspoň trochu bolet bude. Protože dítě si to moc dobře zapamatuje, jak mu máma u doktora lhala a pak ikdyž se mu doktor chystá udělat něco, co vážně vůbec nebolí, tak už tomu nevěří a vyšetřit se nenechá.
Přeju, ať se malý strachu zbaví a hlavně ať moc často k doktorovi chodit nemusí😊🍀
Taky jsem byla hystericke dítě. Úplně nejhorší pro me bylo,když mi tvrdili, že mě. nebudou pichat, nebude to bolet,nebudou mi jic dělat....proto dětem nikdy nelzu. Prostě řeknu pichne to,zaboli to,bude to nepříjemné,vysvětlím proč to musí být....syn je úplně v pohodě,ten nebreci ani při odberech. Dcera si cca do 10let vždycky zakřičela,zabrecela,ale vždycky drželi.
@agnes_123 v tomto období jsme to taky měli... Jen jsme vesly so ordinace, tak dcera dostala hystericky řev a ja ani doktorovi nerozumnela co mi říká... Poslechnout ji byl nadlidský výkon... Přesně jak píšeš, koupili jsme doktorský kufřík a hraly si doma na doktory... Nevim jestli to pomohlo nebo nebo z toho jen vyrostla, doktorů se bojí i teď v 5 letech, ale už nebreci a dá se ji ledaco vysvětlit... Jinak teda ze začátku rvala i když nsme si hraly na ty doktory a ja ji jakoby chtěla poslechnout,pak tedy zjistila, že to nic není a poslozchala i plyšáky...