Strach mít dítě. Taky vás to trápí?

Ava, určite nie si jediná, ktorá má takýto problém. Ale to, že sa kvôli takejto veci trápiš, podľa mňa dokazuje, že k materstvu a všetkému, čo s tým súvisí pristupuješ zodpovedne a to je dobre. Takže sa neboj, určite budeš skvelou mamičkou. 🙂 Mňa to tiež trápilo, ale teraz pri svojich detičkách už nemám čas nato myslieť, teraz musím fungovať. 😀 Myslím, že my mamičky sa budeme vždy kvôli niečomu trápiť. Na začiatku, či to zvládneme, neskôr zas, či ich budeme vedieť dobre vychovať, potom aby sa nedostali na zlé chodníčky a tak... Ale neboj, zvládneš to 🙂 Prestaň sa trápiť a usmej sa 😀

ahoj - pokud jde o mě, vždycky jsem se na miminko těšila ale i přesto jsem se bála toho všeho co říkáš. Myslím že z toho má strach každý rozumný člověk, a je to podle mě do jisté míry i známkou toho, že to bereš zodpovědně. Ale věř mi že tenhle strach budeš mít asi vždycky, a čím budeš starší tím to bude horší. možná jeden strach odejde ale přijde místo něj jiný. Zvykneš si na pohodlí a nezávislost, a budeš mít strach se toho vzdát. Myslím si že pokud máš milujícího partnera, který má zajištěnou práci, a máte střechu nad hlavou, tak se to dá vždycky nějak zvládnout. To ostatní už pak záleží jen na vás, jak se k tomu postavíte. Tak ti přeju při tvém rozhodování hodně štěstí 🙂

ahoj ava, to co prezivas je normalne. Vsetky sa bojime, nie si sama. Teraz sa bojis porodu, potom o zdravie dietatka, aby nespadlo, aby ho nebolelo brusko. Neskor sa budeme bat puberty, su to proste NASE DETI! Na druhej strane ti to vyvazia mnozstvom zazitkov, lasky, nehy, prvych usmevov, krokov. Ten strach zahod za hlavu a tes sa na to pekne. stoji to za to 😉 a peniaze? no ked mohli nase babky vyrastat na zemiakoch a kapuste, tak to zvladneme aj my 😀

Ahoj. taky si myslím, že toto je normální a píší o tom i odborné knihy. Myslím, že mnoho holek, co sem chodí a chce nebo čeká mimi má z tohoto určité obavy.
Za 3 měsíce se mi mí narodit miminko a přestože již nejsem žádná mladice (29 let), máme byt,zázemí atd atd, tak se toho všeho taky trochu obávám. Ale říkám, si, že když to zvládli miliony přede mnou,tak já (a I TY) určitě taky!! 🙂 Tak směle DO TOHO! 😉

ava, taky mi prolitavaly vsechny tyhle myslenky, ...a stale prolitavaj 😅 ..fakt nevim, jestli to zvladnu ...ale zase na druhou stranu bych s timhle pristupem nikdy nemela mimco, kdybych se tim strachem nechala uplne pohltit. ...takze ted uz jsme na puli cesty, kdy neni navratu ...a ja jsem mooooc stastna. ...jinak kdyz se podivam na ten rostouci pupik, tak si obcas prohodim, jestli tomu mimcu budu dobrou mamou, jestli tenhle zavazek zvladnu. ...budit se v noci ..mit nekonecnej strach, aby se tomu mymu tvoreckovi nic nestalo. ...proste miliony a miliony pochybovacnych otazek, ...ktery stejne bude nakonec umet zodpovedet jen zivot jak pujde. 😉 😎 ..a to mi je jinak 29 😅 ..takze si nemyslim, ze by se to s vekem nejak zmenilo, ze bych si rekla "ted ....ted to mimco zvladnu" ...treba mozna, kdybych pockala do 40., ..ale ja osobne si nemyslim, ze by se ta nejistota zmenila s pribyvajicim vekem (protoze je to neco neznamy a z toho bude mit clovek vzdycky strach ...nebo spis respekt, aby neco nepokazil ...a to at mu je kolik chce ) ..a v pripade cekani do 40ti-50ti a zjisteni, ted uz bych to zvladla, by mohlo byt pozde a za to mi ta uplna jistota fakt nestoji. 😒 ...takze jediny je, prekonat ten strach a rict si pro a proti proc mit dite ..a pokud mas jen pochybovacny otazky o tom, jestli zvladnes zodpovednost o dite a nemas nejaky jiny podstatny duvody ..tak nikdy neprevysej duvody, proc jit do toho, mit dite. 😵
..jsem se rozepsala. 😅

ahoj ava, tak konečně diskuze, do které se můžu zapojit ( 😉 nebo ☹ ).
Já se bojím naprosto všeho. Strach o to, že nebudu dobrá máma mám snad odjakživa, bohužel jsem odmala realista (někdy spíš pesimista), tak si u všeho uvědomuju následky a někdy je to fakt na provaz... ALe neboj, prakticky jsem normální, jen nad vším moc přemýšlím (říká manžel).

Mám strašný strach, že když to bude malé, že to neohlídám a odněkud spadne, pod něco vběhne, později, že ho nedokážu vychovat ve slušnýho člověka, že bude fetovat, že ke mně nebude mít dobrý vztah...

A abych řekla pravdu, čím víc chodím na koníka, tím mám větší strach i z té fyziologické stránky... Děsně se bojím porodu - když jsem poprvý slyšela o nástřihu hráze málem to se mnou seklo, nechci být pozašívaná "tam", šestinedělí s vložkama, když je nesnáším mě taky do euforie nepřivedlo. Dorazily mě fotky - přijde mi, že většina má tak velký břicha, že to není možný, ty strie... a pár záběrů z porodu se zakrvácenýma noha...

Teď se bojím hlavně toho, že s takovou děti nikdy nebudu chtít mít. Už jsem si mockrát říkala, že sem přestanu chodit, abych se neděsila, jenž zas tady člověk najde dobrý rady, tak si pak vyber 🙂 Vím, že každá maminka děkuje ze svý dítě a 90% z nich řekne, že by to pro svý mimi vydržely znovu, ale... Jsou tu i takové, co napíšou, že už nikdy víc. No, nevím, jak to provedu 😉
Snad jsem to nevzala moc zhurta, ale přiznám, že jak jsem se vykecala, hned je mi líp🙂))

Ahoj ava,ja som sa nebala mat prve ani druhe,no tym ze tretie prislo az neskor tak som mala strach ako to zvladnem po fyzickej stranke a aj financnej,ako to primu starsie deti a okolie.No a vsetko dobre dopadlo.
Myslim si ze strach je v kazdej z nas a aj temy na koniku netreba brat tak vazne,treba hlavne verit lekarom a svojim instiktom 😀

hanik, zusma, ava: kolik vám je roků, jesli se můžu zeptat? Mě táhne na 24, jsem vdaná, manža je super chlap s úžasným vztahem k dětem...No a už by trošku chtěl. Já bych chtěla taky, kdybych nebyla "připosraná" (pardon, ale tohle slovo mě momentálně fakt vystihuje). Bojím se toho všeho, ale jak mi někdo strčí do náruče miminko, je to úžasnej pocit.

Nelinkav: mně je 29.

Ahoj, no jsem ráda, že vidím, že v tom nejsem sama 😉
Já se bojím toho, že to prostě nezvládnu. Celkově. Že nebudu vědět jak mám miminko držet u koupání, čím vším ho mazat, jak ho pak krmit, jak ho oblíkat... Prostě nic. Nejhorší je, že mám pocit, že můj manža to zvládne na jedničku aj á si budu připadat jak pako. Vím, že je to kravina, ale honí se mi to hlavou pořád🙂
Ale touha po miminku je veliká, takže to neřeším a těším se, až tam ty // najdu🙂 I když už přes rok pořád nic☹

Nelinka - tak porod je snad to jediné čeho se vůbec nebojím. Hele, mám kamarádku, která si protrpěla celé těhotenství. Nejdřív jí bylo 4 měsíce špatně a pořád zvracela. Potom musela dva měsíce doma ležet, protože měla nějaký problém, že by mimi neudržela. V porodnici nakonec byla asi tři dny, malé se nechtělo ven. Nechali jí tlačit jak blázni a nakonec stejně zvolili císaře. Jizva se jí špatně hojila, musela brát antibiotika...

Po tomhle všem ta kamarádka řekla, že už nikdy. Že si vystačí s jedináčkem. A teď? Malé je 5 měsíců a ona už přemýšlí, jak ukecá manžu, aby se začali brzy snažit o další mimčo🙂
Myslím, že všechny ty špatné zážitky budou překonání jedním pohledem na toho drobečka, když ti ho položí v porodnici do náruče🙂

Ahojte dievcata, pridavam sa k vam strachopudkam... 😉 Tiez bojujem sama so sebou a s obrovskou tuzbou po babtku. Na moje velke prekvapenie aj moj manzel uz pol roka intenzivne rozprava o babatkach, ako by uz rad mal maleho drobceka... No stale u nas nad nasimi tuzbami vitazi rozum. Tento rok sme kupili bytik, mame uver na krku, mna este cakaju 2 roky VS, takze realne sme si vedomi, ze babatko si teraz nemozme dovolit. Ale castokrat ma prepadne taka tuzba, ze mam chut na nic nemysliet a proste ist do toho... ale cim viac nad tym rozmyslam, tym viac mam strach z toho co by bolo potom....

grej,to ako drzat mimi ti ukazu a neboj dosla by si na to aj sama 😀 .A na samotny porod sa rychle zabudne ked budete mat mimi pri sebe.

grej, ja si tiez myslim, ze my zeny sme od prirody obdarene akousi intuiciou, ktora ti napovie, co a ako mas s babatkom robit, a samozrejme nejake rady dostanes aj v porodnici, prip. od lekarov....
a hlavne ked dnes uz mame take vymozenosti ako MK, alebo rozne ine fora, kde si mozu zeny a maminky navzajom poradit a vymienat skusenosti...

nelinakv: Myslím, že má strach každý..Já ho měla kdysi taky, ale všechno se dá překonat..Stačí i ten pocit, jak se v Tobě miminko hýbe - ještě ani nemusí být v Tvém náručí, jen na Tebe zevnitř "ťuká".. A je po strachu..Aspoň u mě to tak bylo..A když potom po té námaze a vyčerpání Ti dají do náruče ten maličký uzlíček, a Ty ho poprvé vidíš jinak, než když Tě zevnitř kopal, miluješ ho a to tak, že se k tomu nedá přirovnat nic na světě..

caute kocky, ja mam 30, a tiez mam strach.. podobne ako pisala nelinkav.. nielen z tej stranky, ci vsetko zvladnem, ale aj z tej fyziologickej, cim viac sem chodim, a citam pribehy z porodov, aj niektore o tom, ako zmenil vztah partnerov po prichode dietatka, mala som chvilkami dojem, ze ma to odradi... Nuz ale ma to aspon jednu dobru stranku... prestala som sa na niektore veci okolo tehotenstva a porodu pozerat tak trochu s ruzovymi okuliarmi.. viem, ze jedna zena to znasa dobre, a druha moze mat komplikacie... ale tak to v zivote chodi, a bez tohto vsetkeho okolo by sme na tomto svete neboli ani my :o))) takze mam strach, iste, toho sa uz nezbavim, ale viem, ze ma to neodradi od myslienky na dietatko... 🙂

nelinkav, 29 😅

grej, tak to vsechno, ceho se bojis, je popsany v knizkach. a hlavne praxe te nauci, ze ani nebude vedet, ze si se toho bala a budes uplnej profik 😉 ..takze budes brzo v poho 😎 ..cim jak proc a zac, to se da v pohode naucit. 😉
..ja se ale bojim z ty druhy stranky .. psychiku mimca a svou vlastni nikde v knizkach nenajdes 😒 ..co s tim, to je orisek pro me 😅 ..ale jak tu nekdo psal ...zvladli to jini, zvladnem to taky 😎

Snad máte pravdu holky. Jen se přiznám, že když mi chce kamarádka nechat pochovat mimi, tak se do toho moc nehrnu. Ani tehdy nevím, jak to mimčo správně vzít. A vyndat si ho z kočárku? Nebo ho tam vrátit? Nemožná věc... Prostě se bojím. A asi ty mimča to taky vycítí, protože mi většinou v náručí pláčou☹ Ale je asi fakt, že s vlastním mimčem to bude jiný. Prý to maj ženský tak zařízený, že se svým mimčem se prostě nebojí. Že to je tak. A asi jde i o cvik, co? Jakmile budeš s mimčem celý den a pořád ho budeš muset nosit, krmit, přebalovat a tak, tak si asi rychle zvykneš🙂

grej, to všechno přijde samo..Ten strach bude pryč..Vlastní dítě je úplně o něčem jiným..To máš v sobě - je to instinkt..

ava,to,čo napísala margaretka11,je úplne presné.. 😉
..a ak raz budeš mať dieťa,nebudeš si už vedieť život bez neho predstaviť... 🙂 🙂 🙂 ....určite budeš dobrá a zodpovedná mamina... 🙂

teda holky, tak z vašich slov jsem došla k názoru, že nad tím nemám špekulovat, zkusit otěhotnět a pak už to bude dobrý 🙂 Možná to tak nakonec dopadne, protože nevím, kdy nebo jestli vůbec by mě ten strach přešel, když to nezkusím.
Popravdě ještě nedávno jsem si říkala, že už bysme teda mohli (mám ještě dva roky školy před sebou, ale chci je dělat dálkově, tak bych si aspoň an MD bystřila mozek🙂 ), ale pak jsem si tu na MK cosi přečeta a řekla jsem Ne, ještě nejsem zralá 😠 , takže přestaneme flákat antikoncepci.

Jinak já mám ještě strach z toho, že budu třeba rok v podstatě jen zavřená doma, že i to poleze na mozek a budu se pro to zlobit na děťátko... MOžná i proto mě lákalo mít mimčo počas studia. Co myslíte, je to špatnej nápad?

Jéééé super téma 🙂 Takže v první řadě ava díky za něj 🙂

Takže já se taky přidávám do klubu 🙂 Je mi 29,jsem vdaná 2 roky a už rok se snažíme o miminko.Já mám "jen" strach z toho,že nejsem na mimi dost zralá,že nebudu dobrá máma,že to prostě absolutně nezvládnu.....Ikdyž se mi to nepíše lehce,tak moje mamka mi v tomto donedávna moc nepřidávala...když jsme se občas chytly,tak na mě vyrukovala,že bych neměla mít vůbec děti....ani se mi o tom nechce o tom všem co mi byla schopná říct psát(nezlobte se).Mám ji ráda,je skvělá máma,ale toto mě na ní moc mrzí.
Něco ve mě mi říká,že právě tento můj obrovský strach a ty řeči jsou ten důvod,proč se nám nedaří.Když jsem se díky zdravotním problémům dostala k homeopatovi,tak z něj jen tak mimochodem vyletělo,že se snažím otěhotnět a nedaří se...nechápu,jak to mohl vědět.Nic jsem mu neříkala(byla jsem tam kvůli slinivce)Ale je fakt,že je vyhledávaný a má nějaké extra schopnosti.No a on mi řekl,že nevycházím zřejmě se svoji matkou a že paradoxně ona,která mě porodila a miluje nejvíc na světě je příčinou toho,že se nedaří....šla jsem od něj s brekem....řekla jsem o tom taťkovi(máme k sobě velmi blízko)...mamince jsem to nechtěla říkat...ale zřejmě jí taťka něco naznačil a tak s těma řečma přestalo.
Do měsíce se máme s manželem stěhovat do bytu(nyní bydlíme u rodičů)a tak nějak vnitřně jsem přesvědčená,že až budu pryč od mamčiného vlivu,tak že se zadaří.Nechci aby to vyznělo,že jí dávám za vinu,že nemám ještě dítě....to ne,jen se snažím vysvětlit,co všechno mě ovlivňuje a podporuje můj strach z mateřství.Jo a korunu tomu dal taťka,který byl nedávno u kartářky,která mu řekla,že se budeme stěhovat a že je to pro nás dobře a že máme problémy s otěhotněním a že právě po odstěhování to půjde rychle.
Snad si o mě nebudete myslet,že jsem blázen,který věří šarlatánům.Ten homeopat mi se slinivkou pomohl a kartářku beru jen jako informaci,která se ke mě dostala.
A jak už tu někdo psal,tak i já jsem přesvědčená,že manžel to zvládne líp než já 😀 Je víc trpělivý,tolerantní,umí to parádně s děckama..no aspoň jeden z nás to bude zvládat 😀

ava, v klidu, já z toho všeho okolo měla panický strach do mých 33 let 😀 vůbec jsem si to neuměla představit. za 3 týdny mi bude 35 a obavy mám stále, ale zároven už i takové příjemné těšení a jistotu, že se to nějak zvládne... ono se totiž vše musí zvládnout a já mám pocit, že my, ženy, jsme hodně silné a ani často netušíme, co vše se v nás skrývá... určitě jsi, tak jako já, už zvládla mnoho věcí, které prostě nastaly a nebylo možno o nich přemýšlet, jen je žít... tak moc nespekuluj, když už to budeš žít, je to jednodušší 😀 držím pěsti! 😵

extravaganca: neboj, nemyslíme, že jsi blázen, když jim věříš🙂
Možná mám trošku podobný problém jako ty - já se zas možná kvůli našim bojím mít to mimi. DObří rodiče totiž zrovna nejsou, jsem ráda, že jsem od nich pryč. No, a toho se právě bojím, že dítě bude dospělé a odejde z domu - rádo. Každý musí odejít, ale aby šlo s tím, že "už se nechci vracet"... ☹

ALe jak tu píšete s těma šikovnými potenciálníma taťkama, tak toho se nebojím. Vím, že jsi ten můj bude úžasně s prckem hrát a věnovat se mu, ale tu praktickou stránku asi zvládnu líp já. Jak ho znám,bude mít pocit, že jak to chodí, je to samostatný a že když to zvládne on zvládne to i prcek 🙂

ava: ani nemluv, ja jsem ta nejvetsi poseroutka pod sluncem...strasne chci mit deti, moc deti, ale bojim se tech vsech zmen ani nevis jak. Nejak se mi tento mesic zpozduje menzes, takze uz je to mozna tady a ja se budu muset pripravit za pochodu 😀 Takze se neboj a pojd do to jako ja 🙂

Caute, baby.
Aj ja sa bojiiiiiiim 😖
Budem mat 40 rokov, tento rok som sa vydavala ...mam uzasneho manzela - najlepsieho na svete 🙂 Velmi by sme chceli dietatko - najradsej chlapceka, ale aj mala princezna by bola fajn 🙂 ....este sme nezacali na tom pracovat....planujem tak asi v novembri...zatial chcem jest nejake vitaminy....bojim sa vsak, ze sa to nepodari...a ak sa to podari, ze mi bude byvat zle, ze nebudem zvladat tehotenstvo, ze nezvladnem nebrat lieky, ked nahodou ochoriem.....je toho velmi vela, coho sa bojim....ale asi stoji za to, ist do toho....ved dieta je ten najkrajsi dar 🙂

extravaganca, ja mam dost komplikovany vztah s mamou, inak spolu vychadzame vacsinu casu dobre, ale raz za par tyzdnov mavame strasne hadky, a ked nahodou pride rec na temu ja a dieta, tak zacne kricat, ze ziadne nemam, a mam na ne cas a podobne, ze mi staci az v 35...
Lenze si vravim.. mam 30 (teda uz pomaly 31).. roky bezia velmi rychle a ja nechcme mat prve dieta az v 35.. uznavam jedno, vo svojom veku uz som zvyknuta na urcite pohodlie.. Ale si uvedomujem, ze telo nemladne a cim je clovek starsi, tym horsie znasa napriklad prebdete noci.. tym nechcem aby to vyznelo ako vyhovorka... ale jednoducho je to pre mna dost padny dovod uz prilis dlho dieta neodkladat..chcem mat este nanho energiu a silu sa s nim blaznit.. 🙂

extravaganca, ten doktor mohl byt pan kreml, kdyz jsi zlinsky kraj. sikovny lekar... uplne te chapu. miminko je o psychice, takze vam preji prijemne prestehovani a pak at si se hezky uzivate a nemas problemy v tehu.
vsem ostatnim, toto je krasne tema a urcite si v nem "pohovite", ale opravdu az to prijde, poradite si se vsim, pripadne se zeptate blizkych nebo na konikovi. na vsechno je reseni a my zeny opravdu zvladnem i nemozne.
a jeste drobnost-kdyz mi dcerka ve dvou mesicich casto zaklanela hlavu, konecne jsem otevrela knihu evy kiedronove nezna naruc rodicu (o manipulaci s kojencem). z doporucovanych poloh jsem prve mela hlavu v kumstech, ale uplynulo par dni a vsechno bylo v poradku, naucila jsem se to, preucila tatinka a jelo se dal.
nikdy nebudete samy a nebojte se, detatko rekne, co chce i nechce (a to i v brisku). a naslouchat se naucite...

no teda, jana40, klobuk dolu :o), tak prajem, nech sa to podari 🙂

Grettka, dakujem 🙂 🙂 🙂
Ved zazraky sa deju.... 😉