Strach a tréma. Jak to máte vy?

Zkusila bych asi bachovy esence na miru.. ty by ti mohli pomoct se zklidnenim.a pak se cesticka treba objevi.. a nebo guajacuran.. ten jsem brala.kolem.soudu, dkyz jsem byla psychicky na dne...

@l_ děkuju to už jsem všechno odzkoušela, stále hledám cesty, ale myslím, že tady nic moc z vnějšku kromě fakt driaku není moc platné, strašně by mě zajímalo, co děláš třeba ty na uklidnění, snažíš se přesvědčit, že to bude ok, nebo nějak odvracíš pozornost jinam? Já bych hrozně ráda našla nějakou fajn vnitřní strategii, která pomůže ty potíže trochu zmírnit, ale tápu... moc děkuju za tipy

@jana_001 já už snad ani nebojuji, teď se s ním snažím kamarádit 🤣 ale co si budem... 🤷‍♀️ ono se to asi dost těžko mění když ta nervová spustava je takhle naučená 🤔 jinak přesně jak píšeš, zimnici umím taky, plus třes celého těla... jo je to fakt "bezva" 👍🤦‍♀️🤣

@holkaokomodra bojuji s tím dlouho a zatím jsem nějak nevyhrála, možná ani nevyhraju ale za pokus nic nedám 🤷‍♀️

Jako by si psala o mně 🙈😃 doma lítám před odchodem na wc. Mám třes, zimnici, potím se a jako třešničku na dortu jsem při té stresové situaci červeně flekatá a každý to vidí, což mě stresuje ještě víc, protože to cítím, jak začínám červenat a tím pádem červenám ještě víc 😬 někdy mi z toho i začnou slzet oči a vypadá to, jako bych brečela 🙈 a když mě na to dotyčný upozorní, tak to je konec…. Divím se, že mě například po pracovních pohovorech vůbec někde přijali 😄 Jsem takto červená, i když jsem třeba doma sama a mám nějaký telefonát s cizím člověkem 😳

Tenkrát ve škole být vyvolaná před tabulí před celou třídou - horor! Jeden z důvodů, proč jsem po prvním semestru na vejšce skončila - psychicky bych to nezvládla.

Nevím, co je příčinou. Nějaký psychický blok od dětství zřejmě….. Nic mi nepomáhá a hrozně mě to obtěžuje a snižuje kvalitu života. Nikdo to nechápe, každý to zlehčuje. Ale pro mě je to velké trápení a stresují mě i maličkosti, které si vytvářím sama…

@piggy123 no tak to jsme na tom podobně, to prožívání jak přes kopírák a zakázat si to neumíme viď 🙊🤣 no mě taky moc nepomáhá slyšet neboj se, to bude dobrý 🤣 kdybych se uměla nebát, tak není co řešit viď 😊 to se tady koukám hezky scházíme... 😊 díky za upřímnost 👍

@jana_001 já myslím, že dokud hledáme cesty, tak je to furt dobrý, taky bychom se kvůli tomu mohly zavřít doma 🤷‍♀️

Mam to podobne. Kdyz me ceka neco velkeho (zkouska, jizda autem, pohovor, svatba 😁), litam porad na zachod. Ja tomu rikam zes*** se z podoby. 😂
ALE! Zjistila jsem jednu vec, ze to spousti myslenka. Treba: Bojim se ridit. Promitnu si v hlave, jak najizdim na dalnici a sup, letim na zachod.
Takze se mi osvedcilo zamestnat hlavu jinymi myslenkami. Kdyz nezvladam premyslet nad tim, co me stresuje, tak se prujem nedostavi.

Jinak..zacalo mi to na VS, pred zkouskama. A doted s tim bojuji.

@makovice88 jjj na tom něco bude, pro mě je nejhorší ten den brzo vstát, když mám moc času na přemýšlení... to je pak fura prostoru si to udělat hodně výživný 🤣 nejlepší je vstát skoro těsně před akcí 🤣

Zrovna průjem je úplně normální reakce na stres. Ono úsloví “posral se strachy” nevzniklo jen tak. Před velkými akcemi - zkoušky nebo podobně jsem taky vždycky měla spíš bolesti žaludku a nechutenství, ale je pravda, že u mě se ten stres mnohem víc projeví po akci. Pravidelně po resuscitaci nebo jiné blbé situaci jdu v první možnou chvíli na záchod. Je to stresová reakce, je daná hormony a obávám se, že konkrétně toho není moc ovlivnitelné jinak, než se obecně naučit se stresem pracovat,

@drep děkuju, já si právě taky myslím, že je potřeba naučit se s tím pracovat, jen já už moc nevím jak, dělají mi dobře meditace, dostatek spánku, tvoření i pravidelná strava nebo práce na domě, zkouším dechová cvičení atd atd, ale pořád jakoby mi něco unikalo, nejde ani tak o to ten strach nemit, to ani není možné, ale jestli ty tělesný obtíže by nešli nějak ovlivnit... teď se ptám spíš sama sebe. A ty pracuješ ve zdravotnictví? Že píšeš "po resuscitaci"? 😊

@drep ja si vždycky vzpomenu na úsloví důležitý je se s toho nepo... a pak si říkám, no jo a co teď teda, když už 🤣

@holkaokomodra asi hlavni to prijmout.. to jaka jsi.. treba ja u vsech konfliktu i mensich brecim.. pak nejsem schopna se obhajit, ani zhadat... Uz je to trochu lepsi, zacala jsem si sebe trochu vic vazit, sve prace.. ale jsou dny, kdy se nekdo blbe podiva a ja taham kapesnicky..
To samy rudnu pri kazdy pitomine, prestala jsem to resit, kazdymu odpovim, ze o tim nevim ani, ze proste takova jsem a tecka.. nervy mam casto, prujem uplne nehrotim (zatim zadnej extreem)... Snazim se dychat, donutit hlavu myslet na neco jinyho.. pokud to jde - sluchatka do usi a ostra chuze v prirode.. nekdy naopak jen tma, ticho a drzet ai ticho i v hlave.. stresar jsem a budu, ale snazim se resit hlavne veci, ktere muzu ovlivnit... To co neovlivnim, se ucim nechat byt... Ale je to tezke a dlouha cesta...

@l_ super, dekuju to je fajn pohleda tipy, myslim, ze to prijeti sama sebe bude kamen urazu, mam dojem ze se podvedome zlobim na sebe a svoji slabost, mam na sebe uplne prehnany naroky, nekdy a i kdyz to racionalne vím a druhymu ve stejne situaci bych rekla, ze je uplne v poradlu cítit se tak či onak, vůči sobě jsem velkej kritik díky za sdílení mě to moc pomáhá si to v sobě rovnat😊

@holkaokomodra jsem anesteziolog/intenzivista, takže stres znám dobře. Obecně myslím, že ho zvládám dobře, ale samozřejmě jednou za čas přijde něco, co mě vynervuje (zkoušky, ale třeba i to, že vím, že jdu na sál s chirurgem, kterého nesnáším a on mě taky, trable s manželovou exmanželkou atd) a pak ty fyzické příznaky znám. Jenže ony jsou opravdu jen somatickým projevem aktivace stresových hormonů: zrychlená činnost střev nebo naopak zpomalení, třes, pocení, bušení srdce, nespavost atd. A proto z principu moc ovlivnitelné samy o sobě nejsou, jen lze systematickou a dlouhodobou prací ovlivnit, co v nás vyvolá tu stresovou reakci.

@drep chápu, no čeká mě nejspíš ještě dlouhá cesta, teď jsem relativně v klidu na mateřský tak si říkám, že regeneruju 🤣 užila jsem si stresu až až akorát dřív jsem neměla takové projevy, to až tak dva tri roky zpatky, tak nevím co se tak muze změnit

@holkaokomodra Na vysoké jsem zažila stres (psaní diplomky bylo pro mě náročné), občas mě to trochu prohnalo, když jsem musela sednout k počítači, ale stejně jsem tomu musela čelit. Před jednou extra hnusnou zkoušku, jsem do sebe lila mátový a heřmánkový čaj (dělají mi dobře na žaludek) a dávala si magnézko. Měla jsem dost stáhnutý žaludek, že jsem do sebe během dvou dnů nasoukala jeden rohlík.

Jinak si myslím, že je super, že na sobě pracuješ, připouštíš si to a hledáš cestu. To je za mě skoro půlku úspěchu. Někdy je fajn vystřídat víc terapeutů, že každý dá člověku něco jiného a jako doplněk je dobré sáhnout i po nějaké knížce. Já mám ráda Miluj svůj život od Luisy Hay a Zrození Bohyně válečnice a Cesta Bohyně Válečnice od Heatr Ash Amara, píše tam jak se naučit zacházet sama se sebou s láskou a přijmout se taková jaká jsi. Mně ta kniha nadchla, kámošce se to zdálo jako kravina.

Já moc na nějaké úzkosti a trému netrpím, myslím si, že se mi podařilo ujít kus cesty v tom, jak se mít ráda a přijmout se taková jaká jsem a netrestat se za chyby, prostě si s láskou pofoukat svoje bebíčko, zvednout se a jít dál. Nicméně i přesto, že nějak nemám žádné větší problémy, tak se v mém životě začala vyskytovat osoba, která má vůči mě jedovaté poznámky a mě to od ní dost bolelo, i když od někoho jiného bych to měla na háku. Měla jsem pocit, že se musím před ní obhajovat, že jsem dost dobrá a že musím něco dokázat. (Jako WTF, normálně jsem těmito pocity netrpěla, když se něco objevilo, tak jsem si to dokázala zpracovat. Věděla jsem, že ona má problém, proto je taková, ne já, ale ikdyž jsem si to říkala, tak to nepomáhalo) Pak jsem se dostala na jednu alternativní terapii, kdy paní odstraňuje bloky, tak říkala, že je tam vazba z minulého života, ona tu vazbu zrušila a já po té terapii cítila neuvěřitelnou lehkost a té osoby jsem se přestala podvědomě bát, přestala jsem mít potřebu, že se před ní musím obhajovat. Jako ona má pořád občas nevhodné poznámky, ale mě je to volné, co říká. (Ještě před tou terapií, jsem se dokázala proti ní vymezit, ale strach tam byl...) Teď jsem ve stádiu, že když je toho moc, tak ji usměrním nebo jsem nad věcí. Efekt je trvalý, je to rok a něco. Nicméně alternativní terapeutka říkala, že jde vidět, že nemám moc problémů, spíš drobnosti.

Za mě se dá pracovat se vším.

@levandule_k moc děkuju za zkušenost, copak to bylo za alternativní terapii? nějaké jsem už taky zkusila, ale bez výsledku, tak si říkám, že buď to funguje jen jako placebo na drobnosti nebo jsem možná sáhla vedle, tím nechci rozporovat, že to mnohým opravdu pomáhá, já stopro věřím, že ano, akorát já jsem takovou zkušenost bohužel jeste neměla a proto se ptám, zkusit se má vsechno 😊
jinak teď mám ve sluchátkách čas od času nahravky k sebelasce a přijetí vnitřního dítěte od Lucky Kolaříkové, taková fajn psycholožka co má za sebou panické ataky na vlastní kůži 😊 a teď mám od ní slíbenou i knížku na téma sebelaska, takže tím směrem určitě jdu...
mě i terapeut často říká nebo se ptá na kolik let se cítím, když se nimrame ve strachu a to teda popravdě jako malá nedpmazlená holka 😊 mít i jiného terapeuta jsem zvažovala, u tohodle jsem roky a máme už vybudovaný super vztah, myslím že terapie nikde nezamrzla a stále objedvujeme nové věci a metody, takže fajn, ale jak píšeš asi by nebylo na škodu vyzkoušet i jiný přístup... zkusím se popidit, třeba i ve větších městech jaké jsou další formy terapie 👍

Paní se jmenuje Renata Šulcová Vítková, je z Hamer nad Sázavou (měli jsme to k ní asi 2 hodiny cesty autem), byla u ní známá, takže jsem věděla jak pracuje. Vychází z kineziologie, ale šla vlastní cestou, není to klasická kineziologie. Pracuje s různými bloky a minulými životy. Když jsme tam přišli, tak se ptala, co mám za problém, co potřebuji řešit a já, já ani nevím, tady byla známá a mě to zajímalo, chtěla jsem si to zkusit a pak říkám, v mém životě se vyskytuje jedna osoba, cítím se před ní méněcenná, proč to tak mám? A ona tak dneska budeme řešit tu osobu, vzala papír, kde dělala takový malůvky (spirály) a říká v minulém životě byla vaší matkou a prodávala vás na sexuální služby. Tak jsme rozebíraly vztah k ní, chování a další témata, ten rozhovor plynul sám a paní uměla dobře vyhmátnout podstatu problémů a dát dobrou radu. Na závěr, řekla určitou mantru - text, co jsem potřebovala slyšet, řekla, kdy se to stalo, uvolnila pouto na energetické úrovni, pomohla mi nastavit energetické hranice, abych nepřetahovala na sebe problémy druhých, u toho mě držela za ruce. Cena byla loni 1300 cca za 2-2,5 hodiny sezení.

U některých regresních terapií ten minulý život znovu prožíváš, to jsem nikdy nezkoušela a asi ani nechci zažít. Tady jsem dostala informaci, co se stalo a kdy a rozebírali jsme současný vztah, pocity.

Já jsem měla pár zvláštních zážitků, to jsem si potřebovala nějak teoreticky zařadit a to se ve škole neučí, takže jsem si přečetla pár ezo knížek a tohle bylo, že jsem si chtěla vyzkoušet i něco z praxe, kdo provozuje alternativu. Já si na různé ezo věci potrpím, ale nešla bych jen tak k někomu, protože kvalita bude dost různá, někdy možná hrůzná.

@holkaokomodra Pokud jsi těžší případ než já a asi objektivně jsi, tak máš před sebou více práce než já a nevyřešíš vše na jednom sezení, ale stejně tak u tebe může být mega posun, protože něco změnit chceš, hledáš cestu, chodíš na terapie, nepopíráš, že nemáš problém.

Já šla do toho se zvědavostí typu, jééé tady je nová cukrárna, tak vyzkouším zákusky a kávu. Byla zvědavá, co mi řekne 🙂 Před lety bych to odsoudila jako blbost a šarlatánství. Jinak klidně to rozporuj, zkoumej, hledáš terapii pro sebe, co sedí mě, nemusí sedět tobě.

Moje reakce s odstupem byla tvl. to bylo nejlíp investovaných 1300 :D

@levandule_k tak to je super, děkuju, taky to mám pořádný kus cesty, ale budu to mít v hledáčku a když to dozraje, třeba využiji, každý tip vítám. Za mě kinezka neuvěřitelně odhalila co mám za potíže, ale ty Bachovky, co mi tenkrát paní dala, to je na mě moc nevysvetlitelný stejně jako homeopatie, já na všechno potrebuju studie a vědět jak to funguje 🤣🤣🤣 jako nemám to se sebou dvakrát jednoduchý, ale už jsem zkrátka taková 🤣🤦‍♀️ každopádně jo, výsledky jsou viditelný kolem nás a já si říkám, co ve mě furt tak pochybuje, že jsem od toho eza tak upustila - a to jsem v pubertě byla velmi zaprisahla čarodějnice, vykladacka karet a čtení z ruky 🤣 no nějak jsem nikdy neprozila nejakou hloubku cehosi mezi nebem a zemí, a když pak přišlo na skutečný potíže žádný zarikavani nepomohlo a to jsem byla taky vedena kamsi do minuleho zivota, moji duveru tehda pani neziskala, to až léky a ta práce na sobě, tak asi proto jsem takovej skeptik a verim vic te "klasice" 😊 ale ted zrovna jsem v takovym rozpolozeni, ze si pro sebe ráda otviram nove moznosti, kdyz to co v jiste dobe perfekntne pomohlo najednou nejak nestaci

@holkaokomodra Já byla v pubertě strašně racionální a co nemělo vědecký základ, to jsem rozcupovala😂 Jsem zblbla na "stará kolena" :D. Jinak placebo efekt, čili dostávám neúčinnou látku, ale moje mysl si myslí, že je to lék a začne se chovat, jak kdyby dostávala lék a tělo spustí uzdravovací proces. Za mě je placebo dobrý. V tom případě má tělo, dobrý regenerační potencionál, prostě je se schopno přepnout do léčícího módu bez účinné látky. (Jestli jsem nepřesná ohledně placeba, tak mě opravte.)

Informace z minulého života byly v pár větách a já se nikam nenořila, což je dobrý, že to nevyžaduje tvoji aktivitu. Dostala jsem informaci, že mě moje matka v minulém životě mohla vydírat, musíš tohle dělat, jsme chudí, já jsem cítila silnou podřízenost a roli oběti. (V podstatě nic víc.)Emočně to bylo tak silné v minulém životě (nedokázala jsem si to zpracovat), že se to přeneslo do dalšího života v určitých věcech, tady jsem se s tím měla vypořádat, naše společenské postavení je totožné. Jinak jsme na 99,5% řešily přítomnost.
Tradiční psychoterapii vůbec nezavrhuji, naopak v řadě diskuzi ji doporučuji, protože vidím, že se ta autorka v tom plácá a pár řádků ji nepomůže, chce to vedení terapeuta a řešit to komplexně. A i léky jsou cesta, pokud tě něco drtí tak, že je potřebuješ, tak je v pořádku je brát, je to možnost, kterou máme k dispozici. Jen pozor na ty, které jsou silně návykové, což ty nebereš, ale zároveň jsem pro cestu AD + terapie, práce na sobě. Ne styl lupnu prášek a to je vše. Je důležité si to zpracovat na úrovni psychologické, mentální v současném životě, pokud budeš zatvrzele setrvávat dané pozici, tak je fakt obtížené ti pomoct. Asi tak, myslím si, že kdybych byla myšlenkově někde na úrovni, já jsem chudinka, svět není fér a je ke mně zlý, ta osoba se musí chovat jinak, já se měnit nechci, tak budu muset napřed změnit svůj přístup a zamakat i na sobě a pravděpodobně pak by se projevil efekt terapie naplno, eventuálně by mi řekla, ale hlavním problém není ta osoba, ale já sama a daná osoba by přišla na řadu později až vyřeším sebe. Což známé v podstatě řekla, tohle není Váš problém, Váš problém je tato osoba, dneska budeme řešit tohoto člověka.

Přijetí vnitřního dítěte, meditace s vnitřním dítětem, kdy ho objímáš, ptáš, se potřebuje, to řadíš pod tradiční psychoterapii nebo už je to ezo směr? Eventuálně, kde je hranice práce s vnitřním dítětem, kde je to ještě tradiční psychologie a když už je to ezo?

@holkaokomodra já mám křeče v břiše a průjem dokud to nemám za sebou. Klidně už den dopředu. Řeším to tak, že jsem hlady. Pak už nemám co a těsně před důležitou věcí už aspoň nelítám na záchod a jen se mi třesou ruce.

@levandule_k noo viď 👍 ano práce s vnitřním dítětem je asi krapet na hraně z mého pohledu, nicméně mnou furt tak nějak vnímána jako účinná a spíš k té psychoterapii, ale nevím 🤣 to je fakt čistě subjektivní vnímání, nerada bych to asi úplně zarazovala, protože ono to není buď ezo nebo neezo, ale spíš pocitově účinné, neúčinné a v obou těch mych skatulkach najdeš něco co bys třeba sama zařadila do té druhé, když se nad tím víc zamyslím 😊 ono to není jen černá a bílá vlastně v ničem v životě viď 😊
no jinak jo léky mě vratili do života, beru citalopram, už dlouhé roky, vysazení vždycky vedlo k relapsu, takže to přijímám jak to je a jsem za ně ráda, jenže! málo platný když se ti na nějakou delší dobu uleví a pak najednou, i když jsem si dala život do kupy a jsem šťastná, a spokojená, se objevují průjmy napada me, že něco je prostě neodreseny, neco jsem nepochopila, něco neumím, nebo nevim... takže jsem ráda za zkusenosti i názory na tohle téma

@gracinka7 tak to jsme na tom stejně, ale já nejíst, tak budu v nervu ještě víc 🤦‍♀️🤣 to mám odzkoušené, je to děs viď co to tělo umí

@holkaokomodra Já se ptala jen ze zvědavosti, jak to máš, protože nyní máš období, potřebuji, aby to mělo racionální základ, vím, jak to fungovalo. Práci s vnitřním dítětem jsem poprvé viděla v knížce od Belindy Grace Žijete v hojnosti, což bych dle charakteru knížky zařadila duchovní/osobní rozvoj ezoterika. (Pracuje tam s anděly, Belinda je léčitelka, o knížce: Na rozdíl od jiných knih, které se primárně zaměřují na to, jak získat víc, nám tato kniha ukazuje, že vše, co potřebujete, je právě tady a teď, a že jste dokonalí takoví, jací právě jste. Kniha obsahuje praktická cvičení, která vám pomohou nalézt smysl pro hojnost, včetně: Vaší samovýchovy - objevte a obejměte dítě uvnitř vás; Odpuštění pomocí manter, jejichž prostřednictvím budete cítit jemnou léčivou energii; Cesty vpřed: cesty, která vám pomůže oprostit se od pocitu ztracenosti a osamělosti.)

Bez ohledu, jestli je péče o své vnitřní dítě, vědecké nebo spíš ezo, se mi to líbí 🙂

Z mého pohledu, když to naše mysl nezvládneme zpracovat, tak to vytěsní, aby nás uchránila, protože by nás to v daný moment zničilo, akorát to někde máme hluboko v sobě a projevuje se to.

@levandule_k jj práce s vnitřním dítětem je fakt zajímavá, mě to třeba dává smysl kvůli tomu, že některý reakce v současnosti bývají automatický a pramení třeba z nejakyho zranění z minulosti, nu a uchlacholit v sobě tu osubku, která onehdy zažila něco s čím si nedokázala poradit, může být ozdravný, za mě je v tom ta logika, kterou prostě nějak potrebuju 🤣 protože tou osubkou jsem opravdu byla a stále jsem a skutečně jsem to prožila, takže takovy to opecovani sama sebe... napriklad právě ty minuly životy už moje logika nepobira, tak tam je skepse, jetsli mi rozumis v cem vlastne citim ten rozdil, nebo bachovky atd, jak to jako do prcic funguje? 🤔🤣🤣🤣🤷‍♀️
no to už vlastně trochu odbihame, ale stále platí, že to uznávám jako plnohodnotný cesty, absolutně 👍

@holkaokomodra
Chápu, minulý život je moc abstraktní, potřebuješ důkaz. Mým cílem není tě někam přetáhnout, abys začala věřit tomuto, ale říct ti, jak to mám já a proč.

Pozor racionálním jedincům, to může následující text způsobit záchvat smíchu, nebo je naštvat, protože nic takového není, nebo si myslet, že jsem úplně blbá. Doporučuji nečíst a věnovat něčemu, co tě baví.

Asi jako první je možná dobré si položit otázku, jestli věříš v existenci lidské duše, nebo je jen holkaokomodra z masa a kostí a toť vše.

Partner měl v knihovně knížku o auře, jsem si ji prohlídla a moje první reakce byla, to je naprostá kravina, ale ta knížka mě začala přitahovat, tak jsem si ji přečetla se značnou skepsí, ale prostě mě fascinovala. Toť vše, spokojeně jsem si žila běžným životem. Jednou jsme se dívali na film a mamka, říkala, že jí bolí ruce (má revma), tak jí říkám, že jí je zahřeju. Jak jsem na ně šáhla, tak jsem ucítila ostrou bodavou bolest a chlad, ne ve smyslu, že je měla studené, ale jako bych byla někde v mrazáku a "uviděla" pás bodlin jak od ježka ocelově modré barvy - velmi chladné. Dost mě to vyděsilo, co to vidím. Dlouhou dobu jsem to nikomu neřekla (párkrát jsem to tady psala). Dál se nic nedělo, akorát jsem si řekla, že bych si měla něco načíst z této oblasti. Další hodně silný zážitek byl, když jsem byla v práci a ohřívala si oběd v mikrovlnce. Najednou jsem viděla, jak mě a partnera srazilo bílé auto, respektive já padám přes bok bílého auta, ale zároveň jsem věděla, že jsem pořádku (To mi nedávalo smysl.). Rozklepala jsem se, co jsem viděla a vynadala si, na co myslím, ale od běžné představy tohle bylo intenzivnější, syrovější, realističtější. Asi do 14 dnů se to stalo, šli jsme přes náměstí a bílé taxi jelo v pěší zóně jak hovado, brzdilo na poslední chvílí a nestačili jsme uhnout. Kromě otřesení ze zážitku a pár modřin nám nic nebylo. Pak se mi ještě zdálo o jedné osobě, kterou jsem roky neviděla, že se s někým bavím a říkám, co řešíš, však je ještě živej a ona mi říká, právě že už ne. Druhý den ráno, jsem projížděla facebook a viděla parte té osoby, o které jsme spolu mluvili, málem jsem spadla ze židle.

Takže jsem si potřebovala tohle nějak teoreticky vysvětlit, že je něco mezi nebe a zemí, něco, co nás přesahuje, to mi nestačilo a asi ruplo v bedně, tak to mi nepřišlo atraktivní. Takže jsem začala pátrat v ezo knížkách. Každá podává trošku jiný pohled, ale něco je stejné. Každý autor má talent na jinou oblast. Za mě dobrá knížka, je tak, která ti nic nevnucuje, ukáže, jak to má daný autor, ale zároveň respektuje tvoje náboženské přesvědčení a inspiruje tě v hledání vlastního přístupu, pokud ti autorův přístup nevyhovuje. Našla jsem Cindy Dale, Práce s jemnými energiemi. Jednoduše vysvětleno. Kolem nás jsou energetické obaly, jemnohmotná těla, aura - různý název, ale je to jedno a totéž. Dá se z toho vyčíst zdravotní stav, problémy, blokace, dá se poznat, jestli někdo lže. Metody jsou různé, někdo, to cítí, někdo vidí, někdo slyší, někdo najednou, že to ví. Někdo má léčitelské schopnosti, někdo se dokáže spojit s dušemi na druhé straně, někdo vidí minulé životy, talentů je mnoho. Čakra je energetický orgán, který něco řídí. Př. první čakra je někde v oblastí kyčlí, pokud tam máš blok, oslabení, můžeš mít problém v oblasti kariéry, sexu např. se budeš chovat promiskuitně, půjdeš s každým, nebo se budeš vyhýbat sexu. (Ne všechny problémy svádět na to, já mám blok v čakře, já musím.) Nicméně pokud ti to v životě drhne, psychologicky to máš zpracované a pořád bez efektu, hledala bych tady. Duše je naše nehmotná složka, opakovaně se inkarnuje, protože se potřebuje něco naučit až dosáhne dokonalosti, přestane se sem vracet. Fyzické tělo je jedinečné. Před narozením si duše plánuje svůj život, naše zkoušky, co si potřebujeme zpracovat, co se potřebujeme naučit, vybíráme si komu se narodíme. Budoucnost má mnoho variant, když uděláš nějaké rozhodnutí, tak se jedny dveře otevřou, jiné zavřou, některé scénáře jsou pravděpodobnější než jiné. Před narozením se vymažou vzpomínky na minulé životy, abys tady mohla začít s čistým štítem, občas ten proces není dokonalý a někdo si pamatuje svůj minulý život, spíš útržek z něj. Třeba knížka od Jany Štrausové Děti nového věku (zkoumala vzpomínky děti na minulé životy.) O životních plánech duších jsou fajn knížky od Roberta Schwarze. Po smrti se zase spojíš s celkem a budeš mít přístup k informacím z minulých životů. Z minulých životů si můžeme táhnout něco nezpracovaného, můžeme mít s někým karmickou vazbu, dluh např. kdy jsme někomu ublížili. (Pak se s daným člověkem potkáme a vyřizujeme si účty, ale jsme v jiné podobě.) Úplně nemám ráda výklad karma = trest za minulé činy, to je pro mě dost svazující, ale líbí se mi, že karma jsou jako vyjeté koleje, dokud po nich pojedeš budeš setrvávat v dané pozici, až danou situaci pochopíš, vystoupíš z té situace. Duše s možnými zážitky souhlasí, je zvídavá a chce se učit, jako blbé je, že se často učíme pomocí protikladů, pokud si např. nevážíš sama sebe a vybereš si ve svém plánu, manžela, co tě shazuje, až jsi v takovém bodě, že jsi v totálním háji a začneš hledat svoji hodnotu a lásku k sobě, můžeš se posunout jinam. Jako je blbé, že se učíme takto, ale prý se blíží doba, kdy se posuneme na vyšší duchovní úroveň a budeme se učit za pomocí lásky. (Jemný posun můžeme vidět už teď, různé respektující způsoby výchovy, respektující porody - jasně, někde si to člověk musí vybojovat, ale už jsou k dispozici informace, že to lze dělat jinak, ale tohle je můj názor...)

Napřed jsem si četla o auře, čakrách, ty minulé životy k tomu tak přirozeně časem zapadly a potvrdilo se mi to na té terapii.

Třeba Michael Newton je americký spisovatel a psycholog, má Ph.D, věnuje se hypnoterapii a zkoumal smrt a co je po ní, všiml si, že zážitky lidí jsou podobné, co popisují viz. knížka O Duších (nečetla jsem ji celou.)

Vysvětlení homeopatik, máš nějaký problém, on se neprojevuje jen ve fyzickém těle, ale i v auře. Vezmeš si kuličku, která obsahuje energetickou informaci, že se máš uzdravit, to je informace pro tvoji auru. Uzdravíš se na energetické úrovni, uzdraví se tělo. Když si vezmeš homeopatikum, které nepotřebuješ, tak se nic neděje, akorát ti to nepomůže. To je princip. Úplně mi to nesedí, protože je to vyrobeno strojově, určitě je to dobrý byznys, ale nemám s tím problém, když se to někdo koupí na podporu kojení. V žádném případě homeopatikem neřešit závažné zdravotní problémy a ignorovat léčbu západní medicíny.

Problém je ten, že auru, čakry tak nějak nezměříme, nevidíme současnou technologií a kdyby mi to krásně někdo vyprávěl, co zažil, tak to stejně popřu, shodím, že je to nesmysl, kdybych neměla své zážitky.

Ve výsledku je jedno čemu věříš, ale musí ti to dávat smysl a svými praktikami nesmíš nikomu ubližovat.

@holkaokomodra Radu nemám, jen pochopení. Zažívala jsem to stejné od dětství. Jak stárnu a přibývají zkušenosti, mírně se to lepší, ale nečekám, že to bude někdy tak, aby mě to neobtěžovalo. Nejdřív jsem bojovala, ale pak jsem se smířila a udělala si život tak, aby ty stresové situace byly jen minimálně. (Jsem knihovnice 😆). A někdy z toho mám legraci - třeba když mám v těhotenství hroznou zácpu a pak mám jít na kontrolu na gyndu a najednou mám průjem a uleví se mi. 😎 No nic, myslím, že mít rakovinu je horší. Pořád si opakuju, jak se mám vlastně dobře a zaměřuji se na to. A taky se držím věty, která mi trochu pomohla: “žádný trapas taky trapas.” 😝 Držím palce, aby bylo postupně líp. 👍💪🏻