Společný dětský pokoj v pubertě. Jaké máte zkušenosti?
Deti mam jeste male, takze to resim spis do budoucna, ale velmi by me to zajimalo.
Kdo mate parecek, nebo z takoveho parecku pochazite a vyrustaly jste tak, maji vase deti spolecny pokoj i v puberte a je to v pohode? My mame krasny byt, pokojicek je velky (dost mista na dve postele, stoly..) ale je proste jeden a neda se rozdelit (pozice oken, dvere na terasu, dispozice).
Neustale nad tim s manzelem premitame, ja mam segru, ale i tak jsme od urciteho veku mely kazda svuj pokoj, on ma mladsi segru (o 5 let a nemaji moc blizky vztah) a nakonec si vydupal svuj pokoj, bylo to tenkrat pry pro nej moc dulezite.
U nas je taky starsi kluk, o temer 4 roky. Takze premitame, jestli to resit (museli bychom koupit jiny byt, tenhle je sice dispozicne 4kk, nebo spis 3,5kk, ta pracovna je ale mala a jako plnohodnotny pokoj to nevyda. Na pracovnu a hostovske prespani ideal, jako druhy pokojik male).
Rada si poctu vase zkusenosti bud u deti nebo i u vas samotnych, jak jste to jako dospivajici holky vnimaly (jestli jsou tu i tatinci, co vyrustali v pokojiku se segrou, budu za zkusenosti jeste vic vdecna).
Neys
@janedv no v pohodě to není, stejně jako není v pohodě 2kk pro 4 lidi😅. Holka cca kolem 9 let furt, řešila že chce svůj pokoj (je o 2 roky starší než brácha), ale jaksi jí už asi došlo, že nemá šanci. Je tedy nahoře na palandě i se skříní a poličkou a poslední rok tam má přidělaný závěs, takže jsou aspon trochu oddělený.
čemu říkáš malé na druhý pokojík? Naše děti mají společný pokoj o velikosti 2,6x3,4m a musí jim stačit pro oba. K tomu tam ještě májí králíka a křečka - ale ten se nepočítá😅.
Jinak manžel je z 5 dětí a byli všichni v jednom pokoji ... kluk 1r, kluk 4r, holka 7r, kluk 12r. a manžel tehdy 14r.
Vyrůstala jsem s bráchou. Je o necelých 6 let mladší. I když tenkrát bych dala za vlastní pokoj cokoliv, ve finále to nebylo tak strašný a nakonec jsem za to byla i ráda. Děti si dle mého teď moc vymýšlejí 🙂 pokud ty možnosti jsou, samozřejmě je vlastní pokoj fajn. Ale jinak bych to neřešila.
Pokud je pracovna na hostinské přespání, tak co jí využít jako ložnici? Osobně mám 2 sestry a jsem prostřední. Nejdřív jsem měla pokojík se starší a pak s mladší. Svůj vlastní až asi v 18. Ale byly jsme holky.. Teď máme byt 3+1. Dvě dcery, kterým jsme uvolnili ten největší pokoj (původně obývací). Do budoucna to ale vidím tak, že tam opět bude obývák a současně ložnice, aby holky měly pokoj každá svůj.
Měla jsem společný pokoj s bráchama, dokud jsem se v šestnácti neodstěhovala, ale důvodem tedy nebylo společné soužití. Někdy to bylo na bednu, jindy to bylo fajn, nestěžuji si na to a traumata z toho nemám, vždy šlo o dohodu...
Jinak v pubertě už není nutný velký pokoj - postel stůl a skříň stačí, takže i z malého pokoje může být plnohodnotná zašívárna 😉
Ja jsem ze 3 deti, bracha je o 2 starsi a pak jeste o 10 let mladsi. V jednom pokoji to byl des. Bracha z domu odesel kolem 20, ja vlastne u nasich byla az do svatby, ale vpostate od vysoke jen vikendy a pak uz ani to ne vzdy jen na jednu noc a jinak byla u pritele na privatu. ( a to jsem mela vysokou 15minut daleko). Po zkusenosti jsem rada, ze kazde nase dite ma svuj pokoj a svoje soukromi.
@leilinka1234 ono teoreticky tu moznost mame, vetsi byt koupit muzeme. Jen si rikam, jestli to bude potreba, tenhle je super - dispozicne, lokalitou, terasy, nejvyssi patro, sousede,, co tady nebydli, takze decka muzou dupat... Ale zas 2. nemovitost neni do budoucna spatna, takze koupit neco jsme i tak premysleli. Jen je otazka, jestli byt pro nas nebo chalupu nebo co. A ten detsky pokoj je jeden z faktoru v rozhodovani. Ale ja na to nazor nejak vyhraneny nemam, tak proto si rada prectu zkusenosti.
@kocvarovas na loznici je to male, sice tam das letiste, ale zadnou skrin na veci.
Holka měla 12,kluk bude mít teď 11 a budeme přestavovat..pokoj je velký,každý má svůj stůl, židli,postel ale neskutečně se hádají, mlátí,každý chce svoje kamarády,navíc celé dny doma s online školou 🙈 mají "lehkou" ponorku..podle mě je největší kámen úrazu že jsou holka /kluk a každý má úplně jiné zájmy
@janedv Máme ložnici v pokoji, kam se vleze jen to letiště, pak jsme nechali na míru vyrobit málo hlubokou skříň kolem dveří, abychom tam mohli mít aspoň prádlo, zbytek oblečení je ve vestavěné skříni na chodbě. Takže to jde. Jedni kamarádi nedávno přenechali druhému dítěti svou bývalou ložnici a šli spát do obýváku s kuchyňským koutem, zrovna u nich mi to vůbec nepřijde ideál. Děti mají pokoje fakt krásně prostorné, ale dospělí se v obýváku tísní, nemají si kam dát věci, tak je mají u dětí, navíc teda v noci hučí lednička... Dřív mívali dětský pokoj částečně přepažený takovým tím regálem kalax z ikea (regál s policema ve tvaru čtverců), pak holka ještě závěs, to mi připadalo fajn řešení (z pohledu dospělého a jejich bytu).
Já mám bratra staršího o šest let a někdy od dvanácti nutně potřeboval vlastní pokoj. Opravdu nemohl s šestiletou holkou vydržet. Tenkrát mi po něm bylo smutno, ale naprosto to chápu. Byli jsme od sebe věkově velmi daleko a ještě holka a kluk... Měli jsme dvougenerační dům 3+1 a 3+1. Dole bydlela babička, a tak bráchovi nechala jeden pokojík dole.
@janedv řešim něco podobného, máme sice dvě holky 2 roky od sebe, obývák jak letištní halu, ale dva malé kamrlíky. Představa, že v jednom z nich budou dvě školní děti, mě děsí. Manžela bohužel ne, ten byl s bráchou o 5 let starším v jednom pokoji do 13 let (brácha 18) a že to bylo super. Já s bráchou o 3 roky a od mých 8 vlastní pokoj, brácha taky hrával do noci počítačové hry, na VŠ se pak do noci učil, nedovedu si představit, že bychom byli v jednom pokoji. O přítelích/přítelkyních ani nemluvím. Vzhledem k tomu, že byt je manžela a akorát jsme se u toho hádali, koupili jsme radši chalupu na horách 🤣🤣 A nechávám to zatím být... Ale štve mě to pořád. Navíc nejsem spokojená ani s dispozicí bytu (93m2 jen na západ, takže 1/4 bytu chodba k ničemu, vedro jak v pekle, museli jsme instalovat klimu, která se v létě nezastaví), ani s lokalitou - pod okny hlučné náměstí, čtyři hospodské zahrádky a diskotéka (zaplaťpánbůh za lockdown), kolik nocí já tu probrečela....
@aneta_v plne chapu... Jenja to s tim bytemmam naopak. Jih i sever, 2 terasy, krasne misto, vse ideal. Jen tedy ten 2.detsky pokoj, no.
@zuzkasim urcite to jde, ja chapu. A ted fakt nechci, aby to vyznelo nabubrele (nevyhoda psaneho textu) - ale my nastesti nejsme v situaci, kdybychom museli delat takove kompromisy. Vetsi byt koupit muzeme, jen VIM, ze nebude tak dokonaly, jak mne osobne prijde tenhle.
Ja mam o ctyri roky mladsiho bratra a byli jsme ve spolecnem pokoji do mych 20 let. Obcas jsme se hadali, obcas se i poprali, ale vetsinou jsme spolu byli v pohode. Pokoj jsme meli rozdeleny knihovnou, takze jakes takes soukromi jsme meli. Bracha treba vecer jeste hral na pocitaci, tak si vzal sluchatka, ja zas treba cetla knizku celou noc, tak jsem svitila jen lampickou. Stridali jsme se, ci hudba se bude poslouchat. Navstevy byly taky v pohode. Stavalo se, ze s nami v pokoji spala ma kamaradka nebo brachuv kamarad, nastesti jsme se svymi kamarady navzajem vychazeli. Kdyz u nas mel prespat muj pritel nebo brachova pritelkyne, ten druhy treba prespal v obyvaku nebo se sel nakvartyrovat k babicce, ktera bydlela ve stejnem dome. Nejak jsme si vzdycky vyhoveli. Dosud spolu mame krasny vztah a bracha ma vyborny vztah i s mymi dcerami 🙂
Jako malá jsem tak strašně toužila po vlastním pokoji, až mi naši "urizli" roh obýváku... pokoj 2x2 metry...Já byla šťastná-stacilo...
@janedv
Sdilela jsem pokoj s brachou.Kdyz si privedl pritelkyni tak ja jsem se musela zdekovat,bylo to skoro denne a dost mi to vadilo.Vecer se treba dival na telku a ja chtela spat.Meli jsme palandu a kdyz se v noci vrtel tak jsem citila kazdy pohyb.Byla jsem stastna kdyz se odstehoval.
Máme tři děti a luxus tří pokojíčků. U puberťáků vidím zvlášť teď, jak je to v době distanční výuky důležité. A když učím on-line, občas slyším a vidím, jak je dětí v pokojíku víc. Je mi jasné, že když to jinak nejde, nedá se nic dělat, ale je mi jich líto. Potřebují se třeba soustředit a vedle nich někdo nahlas mluví (a taky se asi potřebuje soustředit 🙂).
A jak je velká ta pracovna?
@zelenaesmolda Vrtěl 👍
Můj brácha třeba v jednu dobu ocenil našich ložnici, která je taky úplně miniaturní jen aby nemusel být v pokoji se mnou. Takže si myslím, že buď to vydrží a budou v pohodě a pokud nutně budou chtít vlastní pokoj, tak se spokoji i s malinkým jako to bylo u nás. Hlavní bylo pro bráchu aby se tam mohl zavřít sám a mit klid a to mu i malinký pokojík umožnil 🙂
@plksv tak ono kdyz by slo o praci, mistnosti mame dost, to by nebyl problem, spis mi slo o ten spolecny "zivot".
Obecne - privest si domu pritele-ty jo, to jsem udelala poprve ve 23, kdyz uz jsem s nim 2 roky bydlela (v 18 jsem z domu odesla na privat na vs) 🙂 takze predpokladam,, ze me deti se spis taky budou toulat venku, po kavarnach, atd a ne vodit si pritele/pritelkyni domu.
Kazdopadne moc dekuji vsem za zkusenosti, zvazime, uvidime.
My jsme měli s bráchou celý život společný pokoj (veliký), jsme od sebe o dva roky (já starší) a i když jsem rozdělením pokoje občas vyhrožovali, nikdy jsme to neudělali ani obrazně. Stejně tak můj muž vyrostl s o šest let mladší sestrou v jednom pokoji a taky z toho nemá újmu. Myslím, že se individualismus dneska maličko přehání.
Ani nemám újmu z šesti let bydlení na koleji se spolužačkou na pokoji.
@janedv My se sestrou vyrůstaly spolu v jednom pokoji rozdíl 4 roky. Taky velký pokoj, ale nešel moc dobře vymyslet na dva samostatné. Takže dvě postele od sebe, každá svůj stůl skříně a hračky společný. Když jsme byly vetší nechaly jsem si postele srazit k sobě jako manželskou, protože nám tím vzniklo mnohem víc místa na hraní a cvičení, plus jsme postele přes den měly zaházené polštáři a dekami a čučely spolu na tv nebo hrály. Od asi 16 let jsem už nebývala pravidelně doma, takže sestra na pubertu měla klídek a od 19 jsem bydlela sama.
Ano k rozdeleni detskeho pokoje doslo v mych 10 letech uz to se segrou neslo a to byla mladsi o 3,5 roku...
Ja jsem vyrostla s mladsim bráchou v palaci asi tak 12+1 a i tak jsme meli jeden pokojicek dohromady. A vzpominam na to se slzou v oku.. Ne, ze bysme se nikdy nehadali, ale celkove to bylo bezva. Tak blizci uz si nikdy nebudeme.. Mam neter a synovce, kazdy ma svuj pokoj a chovaji se k sobe jako kocka s mysi🙄 Ja myslim, ze by se to nemelo s tou rozcapenosti u deti prehanet.. Znam dve rodiny dokonce se ctyrmi detmi obou pohlavi v jednom pokojicku a zadne hromadky nestesti to fakt nejsou. Naopak, tu super partu jim skoro zavidim..
@drep dekuji, ja si prave myslim, ze kdyz se budou mit tak radi, jak se maji ted (ale jsou jim necele 2 a 6, takze to neni smerodatne :D) tak by to slo... Ale ja mela svuj pokoj, muj muz mel svuj pokoj, tak nechci kazat vodu a pit vino, ze ano... Jde spis o to, ze v tomhle byte to nepujde, mistnosti tady jsou, ale pracovnu/hostovsky pokoj zrusit nechceme, nasi i manzelova mam jsou zdaleka, nenuzou prijet jen na vikend a tyden spat v obyvaku na kanapi, to mi pro prarodice prijde neprakticke. Vetsi byt zvazujeme, ale tenhle je tak skvely po vsech ostatnich strankach, ze krom toho 2.pokojiku na nem neni chyby. A to uz nenajdeme. Takze tak. No, mame o cem premyslet.
Ono ja pocitam s tim, ze syn v 18 letech odejde na VS a bud pujde s kamarady na privat nebo do zahranici, takze kdyz bude holce 14, bude uz mit pokoj sama.
Dekuji vsem!
@malanoha nerekla bych,ze mit svuj vlastni prostor a soukromi je znakem rozcapovani
Zažila jsem to co popisujete (starší bratr o 4 roky, jeden pokoj) a musím říct, že to puberty to šlo, pak už moc ne. Bratr si třeba chtěl přivést přítelkyni a já se musela zdekovat. Nebo hrát dlouho do noci a já musela brzy spát atd. Často z toho byly dost boje. Vyřešilo se to pak tím, že bydlel na intru, ale i tak mě to štve dodnes, že jsem neměla nějaké vlastní místo jen pro sebe. Byla bych tehdy ráda i za špajzku :D