Je tady spousta rozvedených, rozejitých žen. Je tady spousta žen, které žijí v naprosto příšerném vztahu a mají fakt nemožné chlapy. Ale nemá některá z Vásza sebou rozchod s naprosto super chlapem, kterého jste prostě jen zcela bezdůvodně přestaly milovat? Jsem s manželem 11 let, máme dvě děti. Na začátku byla naprosto šílená zamilovanost, kdy jsme neviděli, neslyšeli a za půl roku od prvního rande jsme se vzali. Prostě jsem strašně věřila, že tohle nemůže nikdy skončit....Hned po svatbě jsem otěhotněla a rok a půl od seznámení už jsme měli miminko. A zamilovanost záhy vyšuměla a já najednou s hrůzou začala zjišťovat, že za ní už nic není. Ani tehdy jsem nebyla úplná naivka a věděla jsem, že každá zamilovanost jednou skončí, ale tohle bylo úplně jak když vymeteš komín. Nepřešlo to do žádné další fáze, najednou tam nebylo z mojí strany nic, ale vůbec nic. A nejhorší je, že k tomu nebyl žádný důvod. On byl a je naprosto skvělý člověk, skvělý partner. Kdybych si měla sednout před terapeuta a říct, co by mohl udělat jinak, aby jsem byla spokojená, nedokázala bych říct nic. Celé ty roky jsem s tím bojovala, řešila to v sobě, s přáteli a pak už i s ním. Každý mi podsouval, že si nevážím hodného chlapa, pálí mě dobré bydlo atd. A já se celé ty roky cítila jako ta nejhorší, co všechny zklamala a nejvíc sebe. Ruku v ruce s tím šel i problém v sexu. Protože já, jinak velmi náruživá žena, jsem s ním nemohla spát. Přišlo mi to bez nadsázky jak incest. Každý sex, který jsme za těch 10 let měli jsem dělala jen pro něj a trpěla při něm. Jednou mi přiznal, že chvíli měl i milenku a se mnou to ani nehnulo. Ani stín žárlivosti, vůbec jsem se nezajímala kdo to byl, fakt to se mnou vnitřně ani nezavibrovalo. Je to moc hezký chlap, ženské po něm jedou a já bych byla nejraději, kdyby si nějakou našel a byl spokojený a nic po mě nechtěl, ani sex, ani lásku. I z mojí strany proběhly nějaké jednorázové nevěry, protože jsem nějaké vzrušení a motýli v břiše prostě potřebovala. On to ví a překousnul to. A já jsem si myslela, že takhle to může fungovat dál. Jako rodiče fungujeme skvěle, nehádáme se, trávíme aktivně čas všichni společně. Rozhodně děti nežijí v nějakém konfliktním prostředí. A to byla moje priorita a věřila jsem, že si občas někde odskočíme, abychom se z toho nezbláznili, ale rodina mi bude vždy nadevše a vždy budu schopná se pro blaho svých děti obětovat. Koupili jsme si loni náš vysněný byt, po 10 letech života po pronájmech, začalo se nám konečně finančně dařit a já si byla jistá, že svůj život držím pevně v rukách..... ha ha ha, všeho do času..... Někoho jsem poznala a naprosto se do něj zbláznila. Otřáslo to veškerým mým přesvědčením, že to, jak žiju, je správné. Manželovi jsem o tom řekla velmi krátce po tom, co jsem pochopila, že to jedním setkáním neskončí. Nechtěla jsem mu lhát a dělat z něj idiota. On by mi nějaký velmi občasný poměr nejspíš toleroval, ale moc dobře pochopil, že tady se rýsuje něco hlubšího. A samozřejmě tlačí na to, abych se rozhodla co dál.
Abych uvedla věc na pravou míru - já nemám alternativy ten, nebo ten druhý. Nepočítám, že když odejdu, nastěhuju se k tomu druhému a budeme štastní do konce života. Naopak, chtěla bych bydlet s dětmi sama a začít teprve doopravdy randit a poznávat se. A kdyby to nevyšlo, tak by to nevyšlo. To co řeším je, jestli je správné zůstávat v dobrém manželství, kde není láska a už nikdy nebude. Rozumějte, já ho mám strašně ráda, jako člověka, jako parťáka, jako člena rodiny. Ale jako žena k muži k němu nic necítím. A říkám si, jestli to stačí. Když tady čtu občas ty otřesné příběhy žen, které mají nebo měli fakt neskutečně kretény, tak je mi úplně hanba, že tak super chlapa chci opustit. Jenže se strašně bojím, že se jednou otočím a budu litovat, že jsem svoje nejlepší roky neprožila vedle muže, ke kterému bych cítila něco víc. Stejně tak se ale bojím, že si jednou budu vyčítat, že jsem rozbila tak hezkou a fungující rodinu, kvůli své sobecké potřebě žít jinak.
Moc děkuji všem, kdo to přečetli, kdo mě neodsoudí a napíšou mi svůj názor.
Souhlasím s nnnadja. Znám podobný příběh a dotyčná dodnes lituje. Odešla od skvělého chlapa, aby zažila nový vášnivý románek, který ale brzy skončil, láska vyprchala a ona navíc zjistila, že nový chlap nesahá tomu původnímu ani po kotníky. Dodnes nenašla nikoho, kdo by se mu vyrovnal. Děti neměli, takže teď zůstala sama a bezdětná, vzhledem k věku už asi ani neotěhotní. Pořád vzpomíná na svou životní lásku. On se oženil, má děti a o to je to pro ni bolestivější. Každá počáteční zamilovanost jednou opadne. I ten váš nový vztah bude jednou ve stejné fázi jako je ten současný. A opět budete řešit zda zůstat nebo jít za novým mužem ke kterému cítíte "něco víc".
Můžeš od něj odejít, a uvidíš časem...ale počítej s tím že dobrých chlapů je sakra málo.
Zkus si přečíst knížku Pet jazyků lásky než se definitivně rozhodneš. Je úžasná a myslím že ti to může dát jiný náhled na vec
Sama nemám osobní zkušenost, ale jestli ti nevadí duchovno/tajemno, co zkusit regresní terapii nebo tak. Protože tohle mi přijde, že v tom vztahu (v tobě) jsou nějaké zábrany a je škoda kazit životy všech okolo kvůli pocitům. Ale je to jen nápad.
@ovin Ano, toho se samozřejmě bojím, že budu litovat. Jenže na svou obhajobu, nežiju ve vakuu, vím jak ty vztahy vypadají, že zamilovanost je jen dočasná věc. Na druhou stranu všechny moje kamarádky mají pořád o své muže zájem, žárlí na ně, kupují si věci, které ví, že se jim líbí, o posteli ani nemluvím. Takže jak jsem psala v příspěvku, není to o tom, že hledám někoho, s kým se budu dojímat nad hvězdami do konce života. Ale chlapa, který mi bude imponovat a zajímat mě jako ženu, to by snad mělo být v manželství normální.
@nnnadja
@eviicka Ano, možná je to tak, že jsem prostě jen p*ca, která nedokáže být spokojená v dlouhodobém vztahu. Což ve finále znamená, že bych i tak měla být raději sama. Protože manžel je velmi citově založen a lásku potřebuje. Mně by vyhovovalo žít jako rodina dál, ale jako přátele a žít si vedle jiné životy. Ale to je něco, na co by on nikdy nepřistoupil. Na ezo věci příliš nevěřím, ale jednou jsem se při nějaké krizi nechala přesvědčit a šla ke kartářce. A ta mi řekla zajímavou věc, ať klidně odejdu, že ten odchod mám požehnaný a nebude to žádná tragédie pro mě ani pro děti, ale že já si to nesu v sobě a budu to mít stejně i s ostatními.
Odejdi, jestli jsi finančně zabezpečená, tak běž za svym štestím, žij sama a randi. Život máš jen jeden a neni nic horšího než ho pronarnit.
Máš představu co děti? Mluvili jste o tom s manželem, jak by to bylo s nimi po rozchodu?
A jaký názor na to má váš manžel? Chtěl by váš vztah udržet nebo je mu to jedno?
Pokud nejsi šťastná, odejdi... Je tady ale taky ta možnost, že si budeš užívat pár měsíců, let, nového vzrušujícího vztahu, zamilovanosti a nakonec dopadneš stejně jako s manželem. Vyšumí to a ty budeš tam kde předtím. 🤷♀️
@martinka_33 No zabezpečená, mám dobrou práci už 13 let a plat slušný, nějaký menší podnájem bych určitě zvládla utáhnout, ale vzít si sama hypo to asi úplně ne.
@ovin Není mu to jedno, stojí o mě, udělal by cokoli aby to zvrátil. Problém je, že není co dělat. Já tu lásku v sobě nevykřešu, i kdybych 100krát chtěla. Není to záležitost pár měsíců, ale opravdu celých 10 let. Nevzdávám nic předčasně. Kdyby mu stačilo, že budu žít vedle sebe a fungovat spolu pro děti, tak mě ani nenapadne odcházet. Ale on je ten typ, který potřebuje tu lásku a dokazovat jí.
V téhle situaci psychologové radi řízenou pauzu.Domluvit se s manželem,na šest měsíců se odstěhovat,režim nastavit tak,jak by fungoval po rozvodu.V rámci pauzy by ale ani jeden partner neměl navazovat nový vztah.Po uplynutí pauzy se sejít,říct si,jestli chci v manželství pokračovat.Cílem pauzy je zjistit,jestli mi partner chybí,a jaký je život bez nej,Představy jsou totiž často jiné než reálný stav.
@kakamila12 To by asi u mě nefungovalo. Jednak v mém životě prostě jiný muž teď figuruje. A samozřejmě, že pokud bych byla sama, tak by mi chyběl, ale bohužel asi čistě z praktického hlediska, jako pomoc s dětmi, s domácností, s výlety apod.
A co se stalo že jsi o něj přestala mít zájem a milovat ho? Souvisí to s narozením dětí? Myslíš, že kdybys s manželem měla čas jen na vás dva (tak jako to máš třeba s těmi milenci) že by to nebylo jiné? Je jasné že s tím novým to je lepší, ale myslím že to nebude jen tím že jsi čerstvě zamilovaná a on je nový....ale nemusíte spolu řešit běžné všední problémy, děti atd.
Je jasné, že hormony zamilovanosti teď ovládají vaše tělo i mysl. Každý máme jiné hodnoty a priority. Jen čas ukáže, jestli jste se rozhodla správně. Ta pauza mi přijde jako dobrý nápad, ale asi jste ji měli praktikovat v době, kdy jste ještě nebyla zamilovaná do jiného...
Podle me az na vyjimky se tohle stava pokud je vse mic rychle a par nema zazitky krasne chvile i strasti i prekazky jako bezdetny par...
Byt v posteli a obrazet restaurace dokaze v zamilovabosti kazdy par...
Ale pozdeji se rozpletaji charaktery lidi ...jestli se pritahujou i bez te silene chemie zamilovanosti....jestli k sobe zacinaji mit bliz a bliz....jestli je jim spolu hezky , jestli dokazou resit problemy apod...
Podle me je to u tebe ztracene...
Je mozne ze uz nikdy nebudes stastna a reknes si cos mela doma za poklad...ale vzhledem k tomu ze ti chybi ta pritazlivost je mozne ze pokud ji v novem vztahu budes mit i po delsi dobe tak to prebije to ze novy partner nebude az tak dokonaly...a tobe to bude stacit...
Ja bych byt tebou zkusila asi nejdtiv zit oddelene ...
Ale pokud uvidis ze to k nicemu nevede pomalu pracovat na oddeleni a ukonceni vaseho vztahu...
Znám ženu, která měla stejný problém jako ty. Moje sestra. Manzel, dvě děti a ona pořád že ho nemiluje. Manzel se snažil jak dlouho, ona to pro nějakou známost ukončila. Teď je to už sedm let a je sama s dětmi. Pomáhají jí moji rodiče, protože bývalý se odstěhoval 350 km daleko. Moji rodiče na mé děti kvůli tomu mají velice omezený čas a to cca jednou za čtvrt roku. Takže upřímně... si prostě jen znudena. Podívej se na svyho chlapa, uvědom si jak dlouho jste spolu, kolik toho pro tebe, nebo pro tvoji rodinu udělal, čeho se zřekl, aby si se ty a děti se měli dobře. Pak si ho třeba budeš za to víc vážit a zjistíš, že ho miluješ. Ten nový objev pro tebe a tvoje děti nikdy neudělá tolik co tvůj muž. Moje sestra dodnes lituje, ale zpátky čas už nevrátí. Zkuste jet na dovolenou jen sami dva, třeba to pomůže
Jinak prijde mi dost smutne a neuctive k tvemu chlapovi ze to takhle lepite uz dlouho...
10let pryc pritom mohl mit zenskou ktera by ho na rukou nosila za to jaky je a nemusel by ztracet cas s zenskou pro kterou on MUZ neni ...
@jola777 Času pro sebe máme dost a trávíme ho aktivně spolu čím dál tím víc, jak jsou děti větší. Takže tím to není.
@veronicka89 ano, to si myslím celou dobu, když analyzuju, kde a kdy se to pos*alo. Před dětmi jsme si nezažili vůbec nic, přesně jak píšeš. Nelituju ničeho, díky němu mám skvělé děti. Ale přijde mi, že se vlastně trápíme oba a proto řeším, jestli tohle je opravdu do nejsprávnější řešení života.
@baruneckam Chápu tvůj pohled, ale nemyslím si, že jsem znuděná. Mám dost aktivní život, dobrou práci, spoustu přátel a známých a svých vlastních aktivit. A jak píšu, není to záležitost posledního roku, že najednou mám krizi středního věku a vypadu ze super manželství.
A vybrala by sis cloveka jako je tbuj muz jako kamarada? Bylo by ti s nim fajn ? Nebo jste i v tomto smeru rozdilni ?
@veronicka89 Asi tohle nedokážu posoudit z takového úhlu pohledu a po těch letech. Jsme dost rozdílní v milostné oblasti, on má v sobě hrozně moc ze ženské. Je přecitlivělý, často urážlivý a vyčítavý. Já jsem zas taková pohodová, chladnokrevná, jako chlap 😀 Nesnáším dohady kdo se na koho křivě podíval, kdo co řekl špatně a rozebírání svých pocitů, kdežto on si v tom libuje. V tom jsme asi nejvíc jiní, jinak jsme celkem stejně naladění.
Podle me urazlivost precitlivelost a vycitavost prameni z pocitu byt nemilovan , byt nedocenen a nebyt si jisty ve vztahu...
Ale treba ne ...
Ja si nasla chlapa sebevedomeho , vybusneho, zarliveho...jako mlade holce se mi to libilo...
Nastesti krom sebevedomi ze vsech tehle spatnych vlastnosti vyrostl...ale ťulda co vsechno odkyve nebo prileze to neni 🙂
Ale vasen se nevytratila...
A vcem te bere ten novy chlap ?
..
A jak ty bys to do budoucna chtěla? S tím novým být navždy, nebo až by to ochladlo tak hledat zase dál? Ono jde o to že třeba v 60 ti nějaká vášeň a žárlivost budou k ničemu, ale dobrý přítel který tě nezklame, který na tebe bude hodný, se kterým budeš mít jistotu, se ti bude hodit...a taky co děti? Pokud doma vše klape, mají tátu rádi, není škoda jim ničit rodinu?
Nebudeš spokojená s nikým. Po pár měsících vyprchá zamilovanost a přijde denní rutina a zase tě to začne nudit. Možná narazíš na grázla a trochu ti to dá sežrat a pak si uvedomíš jakou chybu si udělala s manželem.
Prijde mi, jako bys psala o me a kamaradovi. Nedavno jsme se spolu o tom bavili, jak to, ze jsme spolu nikdy nic nemeli a travili spolu tolik casu… ja vim, ze jako partner a otec mych deti by byl neprekonatelny. Partak, je na nej spolehnuti, vsechno obstara, vzdycky jsme si dobre popoviali, pomohli si… ale ja si nedovedu predstavit, ze bych s nim mohla spat. Tohle tam u me proste nikdy nebylo. Kazdy mame svoji rodinu, kamaradi jsme porad velmi dobri. Muj manzel ho ma rad, jeho manzelka me uz trochu min, protoze je presvedcena, ze mezi nama bylo nekdy neco vic.
No… jak resit tvoji situaci…to teda mevim, asi bych odesla. Po tolika letech, kdy tam uz nic neni…
@fandysek_1 proc by nemela byt spokojena nicim kdyby to bylo vsechno tak jednoduche cerne nebo bile nebylo by nalezeni zivotniho partnera tak tezke ...
A nechapu proc by zena ktera se neciti v nynejsim vztahu spokojena mela trpet ...
Vztah musi fungovat a je rozdil nemit na sebe cas odcizit se... Ale vedet ze tam jiskricka je...
Na zemi je spoustu lidi a clovek vetsinou lituje ze neco nezkusil nez naopak ...
Ono zit ve vztahu bez sexu bez vasne bez pritazlivosti a bez teseni se na toho druheho cloveka ubiji...v podstate to ubiji oba
@veronicka89 Ale k čemu ti je vztah kde je vášeň a napětí (které netrvá věčně) když ostatní věci stojí za houby? Když je chlap např.protiva, zlý, třeba lítá po hospodách, nebo nejsou finance...
@klokanka31 To máš určitě pravdu a samozřejmě mi jdou myšlenky tím směrem, nakonec zůstanu sama. Na druhou stranu, smířit se s tím co je a prožít dalších 30 let bez lásky, protože se mi manžel bude na stará kolena hodit, mi taky připadá hrozné.
Jedno moje já, říká - pálí tě dobré bydlo, nevíš, co máš, co by za to jiné daly, buď ráda, že tě nebije, nechlastá... druhé moje já - a to chceš takhle promrhat zbytek svýho života? Noo, radu nemám a vůbec nezávidím to rozhodování... Možná, pokud jsou děti mladšího školního věku (jsem si tak nějak +- spočítala) a nepocitují doma velký napětí, hádky apod., musely by se stěhovat s tebou, měnit prostředí... asi bych teď neodcházela. I když ani později to nebude jednodušší a ono pokaždý bude něco proč ne ted... ale asi bych myslela v první řadě na ně. A až pak na sebe... čímž netvrdím, že je to tak dobře 😉
Myslim,ze kdyby jsi skutecne odesla,uvedomis si pozdeji,co jsi ztratila. Chapu odchody od muzu,kdy nedostavas od muze nic, rodina nefunguje. Takto mi to prijde,ze jsi jeden z tech typu,co proste potrebuje “neco”…viz nekolik never.