Skvělý kamarádi a jejich šílený dítě
Máme rodinné skvělé přátelé, chodíme společně na večeře, do hospody jen tak na pivko, s dětmi atd...atd...
Dřív bylo všechno fajn ale od jisté doby je jejich syn k nesnesení (4 roky) je sprostej, klidně mi řekne že jsem blbá. Do přítele kopne a on mu říká co děláš a on mu na to řekne co čumíš....Jeho rodiče se ho neustále zastávají že jen unavenej proto je protivnej. Už se nám s nima nikam nechce. Navíc vůbec nevim co s tim jejich klukem když mi řekne něco v tomhle smyslu, bít ho nechci, ale si ke mě dovoloval to, co si nedovolí ani vlastní děti se mi taky moc nelíbí.
Až se to třeba bude opakovat, šetrně bych to kamarádům řekla, že vám tohle chování vadí a že to není jen záležitost aktuální únavy. Něco jako "helejď, promiň, ale tohle je trochu moc, mně to vadí". Máte právo vyjádřit svůj názor, samozřejmě to podat nějak s citem. Pokud jsou rozumní, tak nad tím popřemýšlí. Pokud se urazí, omezila bych s nimi kontakt aspoň na nějakou dobu.
@kessien taky by mě to vadilo, mám téměř petiletého syna a k cizím i našim přátelům, jeho strejdovi si nic takového nedovolí a kdybych ho slyšela tak rázně zakročím a donutím ho ať se omluví, hanba by mě fackovala kdybych ho za to omlouvala..únavu a přetažení lze brát spíš u batolete. asi bych to s nima nebo spíš jen s jeho mámou velice taktně řešila..podle toho uvidíš jak se zachová, když to vezme a nebude ho hájit, vezme si to k srdci k rámci zachování dobrých přítelských vztahů, tak super a když se urazí tak zas tak super asi nejsou.
Moje dobrá zkušenost je taková, že když je rodič natvrdlý a ignoruje nějaké nevhodné chování dítěte, jednám rovnou s dítětem. Úplně v klidu se dá dítěti podívat do očí, třeba i chytnout ručku a naprosto vážně říct: to bylo naposledy, do mě bouchat nebudeš. Dítě je většinou dost překvapené a pochopí, co si ke komu může dovolit a rodičům to buď dojde nebo ne, ale rozhodně se ti nepodaří nikoho převychovat.
Osobně si myslím, že v první řadě by to dítě měli korigovat rodiče. Ale pokud to rodiče neudělají, tak ti nezbývá než před nimi jejich dítě pokárat sama.
Já měla kamarádku - blízkou, nejbližší..trávili jsme spolu a s dětmi hodně času, rodinné oslavy, prodloužené víkendy někde na výletě..než se narodil jejich druhý syn. Velmi protěžovali toho prvního, druhý byl pořád stranou..a první mohl všechno, ubližovat, být zlý..vždy pro něj měli omluvu..
Nemohla jsem se na to dívat, být tomu přítomná..později se nechoval hezky ani k mým dětem..moje děti kolikrát jeho chování ani nepobírali.. Ukončila jsem s nimi kontakt, zavoláme si, ale nevídáme se..věděla jsem, že kdybych něco řekla, chybu by nepřiznali a byla by z toho jen nepříjemnost..tak jsem prostě odešla.. Ale netvrdím, že se k tomu v myšlenách často nevracím..
A výmluvy, že je unavený, byly běžnou odpovědí..v pěti, v šesti letech..fakt hloupá omluva..
Doporučuji (pokud jste zastánce mírnějšího fyzického násilí🙂) harantovi domluvit a pokud to nepomůže, plácnout. Máme podobné kamarády zastávajícī příliš respektující výchovu - mlátit hračkami je ok, dítě může téměř vše, co uzná za vhodné. Rodiče jim nekupují drahe hračky, aby je nemuselo trápit, že je zničí.. Což nekoresponduje s tím, že u nás si hráli např. s tabletem. Tzn. nejprve dítě upozornit, že se s tím nehází, a pokud v činnosti pokračuje a rodiče nereagují (přece nebude miláčka omezovat, že? ), klidně ho plácnout s tím, že u nás se s tím nehazi a že bylo varovano. A kopání do lidi je vrchol, to bych ho asi propleskla🙂
@kessien Fakt těžká situace... Zkus odhadnout, jak zareagují jeho rodiče (vaši přátelé), když se ohradíš nebo je v tu chvíli zastoupíš ve výchově. Pokud myslíš, že se urazí, tak se musíš rozhodnout, jestli ti to za to stojí. Třeba jen nemají koule na to svý dítě dostat do patřičných mantinelů a ty jim tím ulehčíš práci a budou rádi. To fakt těžko říct. Každopádně bych to už dál nepřecházela - buď zakroč nebo se těmto situacím vyhýbej (tj. omez společný čas).
U nás býval problém, když přišla kamarádka s rodinou, tak její syn je na svůj věk vysokej a silnej a třeba k hračkám se choval dost drsně. Jasně jsem mu řekla, že "U NÁS PLATÍ TAHLE PRAVDILA ......" a bylo po problému. Sice jsem možná teď za přísnou tetu, ale to mi fakt nevadí, protože to funguje. 🙂
řeším podobnou situaci ale se synovcem, až tak sprostej teda není, do nás nekope, ale týrá naše děti, jeho rodiče to taky moc neřeší takže prostě zasahuju já, klidně mu vynadám, vzhledem k tomu,že váží 30 kilo a jen tak třeba skočí na mojí 16ti kilovou dceru to už je fakt o úraz...vím,že nějáká domluva s jeho rodiči nemá smysl takže si to s ním řeším sama
Úplně chápu situaci, ve které jsi se ocitla. Já mám kamarádku samoživitelku s malou holčičkou. Kamarádka fajn, ale jakmile se sejdeme i s tou malou, tak to nepobírám. Malá je rozmazlená, bouchá, kope, vzteká se, mlátí, a matka ji stále omlouvá, že to její zlatíčko, že to její milovaná (no, chlap se jí ku*vil, tak ho nechala a upla se na dítě), a všechno jí dovolí. Když jsem něco řekla, tak mi bylo naznačeno, že jako bezdětná wo tom vim houby a že až budu mít svoje děti, že uvidim. No, určitě vim, že nenechám svý dítě někoho mlátit a wotravovat ho.
Já už na to nemám nervy, takže naše setkání se velmi omezila a vidíme se i jen tehdy, když je bez malé. Cizí dítě okřikovat ani mlátit nebudu, to je úkol jeho rodiče, aby mu stanovil mantinely. Když mu je nestanoví, chudák hlavně dítě, až povyroste. Bude čučet na drát, jak to na světě chodí.
Takový situace jsou vždycky těžký. A nevychovaných dětí je teď všude hafo. Asi to chce nenápadně naznačit rodičům, že by mohli zajít do nějaký výchovný poradny. Tam by jim třeba mohli poradit, co dělaj špatně. Toto období jednou přejde uvidíš 🙂
To je těžká situace. My máme naštěstí kamarády s podobnými výchovnými přístupy. I tak platí pravidlo, že si některé věci vyřizujeme přímo s dětmi - hned jim řekneme, co se nám líbí nebo ne. A na návštěvě platí pravidla té domácnosti, u které návštěva je. Třeba kamoška nechá děti brčkem bublat, u nás je toto u stolu nepřípustné (může se jen například ve vaně při koupání). Všichni na to přistoupili a je klid. Teď jde o to, jestli je možné něco takového dohodnout s těmi vašimi kamarády. Myslím, že je veliká škoda kvůli rozdílnému názoru na výchovu opouštět "staré dobré přátele", na druhou stranu bych si toto od dítěte také nenechala líbit a štvalo by mě, že ti moji kamarádi takto vychovávají dítě (dívat bych se na to nemohla).
Bít cizí dítě, nechci ale pokud by to šlo do extrému, tak bych šla taky do extremu a jednu mu lískla 🙂 Ale to by se to opravdu muselo nějak příšerně vyhrotit.
Jinak nejsem zastáncem fyzických trestů, ale ani nejsem zastáncem demokratické výchovy. Pokud mě nas... moje děti tak ale nejdu pro ránu daleko. Věčný domlouvání je podle mě únavný jak pro mě tak pro děti.
Každopádně domlouvat jim nebudu, to přece musí vidět samy, že to jejich dítě je fakt drzý. Ale budu to od příště dělat tak, že jakmile začne být sprostý na mě, manžela nebo děcka, tak jak se psalo výše, chytnu ho za pracku a vynadám mu. Podle mě to zabere.
Jako mě je jedno jak se jejich dítě chová k nim, k rodičům )ovšem zajímavé je to, že k tatínkovi a mamince drzé není, jen k nám třeba, nebo ke svým prarodičům atp). Ale jako k nám bude prostě slušný, tak, jako my k němu 😀
@duniela Nemluvim o nějakém serezani. Ale pokud budu v situaci, kdy do me bude ctyrletej (který už má dost rozumu na to,aby věděl, že to nemá delat) smrad kopat a rodiče to nebudou řešit, tak mu jednu vypálím a vsadím se, že už to neudělá.. Holt si bude pamatovat, že teta si nenechá všechno líbit.
Jasne, jsem tyran deti.
@duniela me nekdo plácnout moje díte, tak je po kamaradství.....na druhou stranu naše dei můžou hodne, ale nesnesla bych, aby byly zle na jine deti, dospele, zvířata atp.....to by dostaly co proto - vyhubováno a pak klidne i na zadek, když by to byla vyhrocená situace....zle být nesmí.
Možná mám trochu drsnější slovník, tak to citlivější osoby muze trochu rozhodit🙂 Vypálit ve smyslu plácnout dítě tak, aby ho to trochu zabolelo, aby pochopilo, že kopat do me se nebude. Uhodit cizí dítě je možná nemyslitelne pro vás, ale pro me je zase nemyslitelne, že do me bude cizí dítě kopat a rodiče ho nezarazí. Naštěstí mám v okolí víceméně rodiče, kteří si své děti usmerni.. Docela by me zajímalo, JAK byste tedy vyresila situací vy, pokud je na vás dítě agresivní a rodiče na to nereagují?
@japona@ souhlas! Já jsem si přišla pro radu, právě proto, že jsem ho nechtěla hned mlátit, jelikož není mé. Ale pokud si představím, že by moje dítě přišlo k tetě a z ničeho nic jí koplo do nohy, tak jí teda taky "vypálim" :D Jasně, děti by se bít neměli, ale třeba mě moje maminka drahá řezala hlava nehlava a že bych měla doteď nějaké následky říct nemohu. Myslím, že mě vychovala dobře 🙂
Takže to dítě prostě uvidí, že normální je problém řešit ránou a tím pádem proč by ne, příště zase sem tam někoho kopne, praští, o co jde...když to dělají dospělí, tak pro ne dítě...rána jako rána....
@kessien asi bych dítě zastavila v okamžiku, kdy chce něco takového udělat - co se ti nelíbí. a řekla mu, že se ti to nelíbí a že pokud něco chce, může to říct, ale ne na to upozornit kopancem nebo ranou atd....mimo je úvaha, že "mě kopat nebudeš", rodičům si dělej co chceš, ale ke mě si to nedovolíš...to je prostě nesmysl, vždyt celé je to o tom, že to dítě musí pochopit, jak se chovat, obecně, ne že někoho jako může nakopnout, ale někoho ne...co si z toho to dítě vezme?
a být důsledná, pokaždé ho zastavit, nenechat to dojít k ublížení, a když se stane, okamžitě se ozvat.
@berenika39 No promiň, ale co když tohle nezabere. Vím, že někdy dokola opakovat nepomůže a jedno plesknutí přes zadek nikdy nikoho nezabilo. Protože říct dítěti 3x "tohle se nedělá a není to hezké" a dítě přijde a znovu to zopakuje, tak to už není na to to zopakovat po šesté nebo dvacáté. Myslím si, že jedno mírné plácnutí na zadek mnohdy vyřeší víc jak tisíc slov. Já osobně nejsem zastánce toho dítě mlátit jak nezralý žito, ale musí se mu nějak určit hranice a mnohdy slova na to nestačí. My jsme byli všichni vychovávaní tím, že škoda každé rány, která padne vedle - a osobně si myslím, že jsem vychovaná dobře. Teď je na nás tlačeno, že bychom se dítěte neměli nikdy dotknout - ale osobně si myslím, že pokud nějak neurčíme hranice (a někdy to prostě na zadek bude chtít), tak nám ty naše ratolesti přerostou přes hlavu a budou do nás kopat a mlátit nás......
A smutný je, že rodiče tady toho klučíka prostě ty hranice určit neumí sami. Mě by hanba fackovala kdyby moje dítě do někoho kopalo. Proto je potřeba si to s tím dítětem vyřídit sama a určit mu tu hranici za kterou prostě nemůže ve vztahu ke mě a k okolí. A pokud nepomůžou slova, tak bych ho fakt klidně přes ten zadek i plácla.
bít cizí dítě není možné, to je hranice, kterou není možné překročit. Mě by se to nelíbilo a měla bych s tím problém. Ale je potřeba to řešit hned po akci, nebo před plánovanou akcí a to přímo s dítětem - vysvětlit, že víš, co chce udělat, že se to nedělá a proč. Pokud nereaguje a akci zopakuje, upozornit na to rodiče, aby to řešili. I jim vysvětlit, co dělá, že jsi mu říkala, že takhle ne, ale dítko nedbá. Může to vyvolat třeba i to, že se nebudete stýkat, ale jiná cesta není. Pokud jsou to tak dobří přátelé, měli by to pochopit a hlavně by jim mělo záležet na tom, aby jejich dítko mělo dobré chování. Pokud to tak není, není pravděpodobně o co stát...
@lucinka58 když nepomůže normální rozumná cesta,jak to napravit, tak nepomůže přece ani to plácnutí...🙂
Jasně, že né hned po tom, co na mě začne s těma svýma hláškama typu "jsi blbá" atp, mu plesknu. Udělám to, co se psalo, chytnu ho za tu ruku trochu rázněji a usměrním ho slovně-pokud by ani to nezabralo a on by byl znova vulgární nebo by nějakým způsobem útočil, tak už mu plácnu. Jako když to neudělají rodiče mám čekat že z procházky přijdem domů otlučení a okopaní? 🙂)
Každopádně ukamenujte mne, ale jak by mi moje dítě řeklo"mami ty jsi ale blbá, dostane přes tlamu hned. Myslim si, že u tohodle nějaké vysvětlování typu "ale tohle se neříká mamince" je zbytečné. Ale to už jsme odbočily 🙂
Je to ošemetná situace. Když kamarádům něco řeknete, můžou se urazit a ještě to otočit proti vám, že jim kafráte do výchovy. Když si to necháte líbit, mohlo by se časem stát, že to od kluka odkoukají i vaše děti, což určitě nechcete. Asi bych to nějak opatrně zkusila přátelům naznačit, a když by to bylo bez výsledku, scházela bych se bez dětí, nebo bohužel vůbec.