Dobrý den!
Zkouším, jestli by tu nebyl někdo, kdo mi dokáže poradit. Zajímám se, zda je nějak více prozkoumáno, co se děje (nejen) v dětské mysli ve chvíli, kdy je dítě po porodu na delší čas odebráno matce. Dnes už se všeobecně ví, jak důležitý je okamžitý kontakt s matkou. Že je to nezbytné pro vytvoření zdravé emoční vazby. Víme, že separace od matky dítě traumatizuje. Ale dřív se to dělo, považovalo se to za běžnou věc. Ráda bych nějakou odbornou literaturu na tohle téma. Abych si dovedla udělat představu, co prožívá dítě, které je po porodu několik dnů bez matky. Jestli třeba zažívá nějakou miminkovskou formu deprese. Nebo je to "jen" nespokojenost, nepohoda, mírná nervozita, když stejně těch prvních pár dnů v podstatě prospí a maminka se nakonec vrátí. Jaký vliv to na něj může mít dál do života. Víte o nějakém takovém výzkumu, o odborné knize?
@mimco Já si třeba myslím, že to frustruje i ty malé novorozence. Protože matka jsou to jediné co znají, a najednou není. Proč? Kde je? A vrátí se? Souhlasím, že jim nikdo do hlavy nevidí, a dokud nebudou mluvit, nikdy se pravdu nedozvíme, ale není tak těžké si to představit. A ač chceš nebo ne, tak všichni mají nějaká traumata z předrevolučního zacházení s dětmi... Ať už od novorozence, nebo pak následná výchova.
Také by mě to zajímalo. Synovi jsou teď dva roky, ze zdravotních důvodů jsem k němu mohla až 4 dny po porodu, ale to byl utlumeny a až po 7 dnech byl vzhůru, kdyz me prijimali k nemu do nemocnice. Jiné dítě nemám, tak to neumím porovnat, ale zatim nic problemoveho nesleduji.
@cikitkapb tak já osobně žádné trauma z predrevolucniho dětství nemám,a to se mnou byla moje máma v nemocnici 3 týdny a viděla mě párkrát za den. Myslím, že dnes se vše moc řeší a hledají někde problémy. Netvrdím, že vše bylo kdysi ok, ale to není ani dnes. Prostě všeho moc škodí, i přemýšlení a vytváření pseudoproblemu.
Moje mamka mi vypravela, ze jsem v porodnici porad brecela, az jsem si vyrvala kylu, nosili me k ni jen na kojeni a to mi bylo malo a pak asi v mych 5m mamka musela sama na 2 mesice do nemocnice kvuli zloutence, staral se tata... Tak vubec nemam vetsi citovou vazbu k mamce, vic k otci no, proste jsem k nemu prilnula a mamu uz nechtela, i kdyz otec je magor.
@rezusesmichy Nehodlám tady nikoho přesvědčovat. Jen jsem napsala svůj názor, stejně jako ta nademnou, a ty po mně.
Mam taky odobni zkusenost. Ne teda jsko novorozenec, to bych si stezi pamatovala. Ale kdyz nam se segrama byly 2 roky (trojcata)., mamka se lecila pres rok s rakovinou a na materske byl tatka. Mamka jezdila cca jednou za 14dni na vikend domu. Jinak byla v nemocnici. Ja si nepamatuju vubec ale vubec nic z toho! Kdyby mamka zemrela, nepamatovala bych si asi ani jak vypadala. Vubec nevim, ze byla pryc...jen z vypraveni. 😯
Co dokument Děti bez lásky z r. 1963, podílel se na něm prof. Z. Matějček, dětský psycholog.
Zkus se podívat na stránky Adopce do naha. Je tam několik článků, které toto popisují, např. http://adopce-donaha.infoblog.cz/clanek/ustav-n...
Jedná se o poruchu attachmentu ( citové vazby).
@rezusesmichy Jak muzes vedet, ze v podvedomi trauma nemas?
@rezusesmichy no ja treba z pobytu v nemocnici trauma mam
@jitulka87 tak byly ti dva roky,vedome si nic pamatovat nebudes
Literaturu neporadim, ale jsem presvedcena o tom, ze separace ovlivni duveru a pocit bezpeci ditete. Udava se, ze je diteti zhruba do 8.-9.mesice po narozeni jedno, kdo se o nej stara (nema vytvorenou vazbu na konretni osobu), tento fakt jsem schopna akceptovat, ale neni jedno, ze nejsou naplnovany jeho potreby - a tim myslim hlavne kontakt. V nemocnici se s miminem nikdo nemazli, nikdo ho na sobe nema a v tom vidim problem.
@zelenaesmolda ale asi ne ze separace po porodu....nebo ano?
Když je to v pozdějším věku, je to naprosto pochopitelné...
@martiniquest protože jsem měla hezké dětství plne lásky a nic bych v něm neměnila. To je přesně to o čem jsem psala.Jsme spokojeni ale přesto na všem hledáme nějaký problém.
@zelenaesmolda ale tady se bavíme o pobytu v nemocnici jako novorozenec.
@rezusesmichy Mozna ano, mozna ne. Pokud se ta duvera a kontakt nedosyti pozdeji a jenom to v tomto duchu pokracuje, muze to zpusobit problemy v pozdejsim veku. Vlastni zkusenost.
@martiniquest ale to už je problém te matky, že to dopustila a věřím tomu, že by se to odcizení stalo tak jako tak. Sama jsem své děti po porodu neviděla 3 dny a nikdy to mezi námi nezpůsobilo odcizení.
@rezusesmichy Jo, to mas pravdu. Doma to pokracovalo v duchu Estvila..
Detem se v tele uvolnuji stresove hormony, ktere ovlivnuji spravny vyvoj mozku. Zdroj - univerzitni skripta, uz je ale nemam. Kazdopadne urcite nejaka literatura toto popisuje, snad se najde nekdo, kdo da konkretni tip.
@martiniquest to je mi líto, proto tomu nevěřím.
Nejvic me dostava ta mentalita MK, zeptas se na nejaky zdroj informaci, a dostane se ti hromady zvastu a domnenek 😀
Tak teď hodně frčí to klokánkování u nedonošených dětí a podle průzkumů to těm miminkům opravdu hodně pomáhá. Maminka jim kontaktem pomůže psychicky a to jim pomůže zdravotně, takže bych z toho usuzovala, že odloučení po porodu vliv mít může, ale jaký se asi těžko zjistí, když každý si nese nějaká traumata, která pak člověka podvědomě ovlivňují. Při nejmenším je to stresuje v té porodnici, takže je trošku nešťastné se narodit a hned si zaplavit tělo stresovými hormony, ale miminka si prý z počátku pamatují jen to, co se stalo den předtím.
@cherie24 s tím souhlasím, ale svádět na to, že nemám se svým dítětem "pohodový" vztah je dle mého čistý alibismus.
Na Netflixu je super doku- seriál o vývoji dětského mozku během prvního roku.
@hraaasek můj syn je nedonošený a byl ode mne oddělen víc než dva měsíce, ale já s ním od začátku trávila několik hodin denně (5-6). Byl klidny, dobře spal, málo brečel. Ale miminka, za kterými maminky chodily málo a nebo vůbec, ano i takové se našly, byla neklidná a hodně plačtivá. Takže já si myslím, že odloučení od maminky novorozenec vnímá, jen netuším nakolik ho to ovlivní do budoucna.
Těm co píší, že žádné trauma nemají - trauma bývá pro svou povahu často vytěsněno z vědomí a člověka nadále ovlivňuje v podvědomé rovině. Mnohdy je potřeba zdlouhavého procesu psychoterapie, aby bylo vzpomenuto, rozpoznáno a pojmenováno. Osobně se domnívám, že odloučení od matky po porodu je jedno z nejtěžších traumat, která ze prožít a to, že se to jednu dobu dělo všem, kteří teď vedou "normální" život na tom nic nemění. Ono si stačí představit, že je člověk hluché slepé nic napojené na jedinou osobu skrz kterou vnímá a najednou o ni přijde...
@hraaasek já osobně si myslím, že ani odborná literatura vám nedá odpověď, dokud nemluvňata nezačnou mluvit, nikdo se pravdu nedozví.
Ani tisíc knížek 100% pravdu neodhalí.
Myslím si, možná je to stupidní názor, že novorozeně např. 3 dny bez matky nijak do života negativně neovlivní, to bychom měli trauma skoro všichni my, narození před revolucí....spíše než dítě, frustruje to matku....
Jiná kapitola jsou větší děti, které z nějakého důvodu nemůžou být v nemocnici s rodičem, tohle musí být pro dítě naprosto šílené a nikdy na to nejspíš nezapomene.