Sama ve 30 letech. Ocitly jste se v podobné situaci?
Ahoj holky,
ráda bych věděla, zda jste se někdy ocitla v podobné situaci. Není to zase až taková tragédie, hodně lidem se daří hůř, ale přesto všechno mě to trápí a třeba mi nějaký Váš příběh pomůže myslet zase pozitivně.
Jde o to, že je mi 30 a jsem sama. Před 2 lety se se mou partner rozešel a od té doby nemohu nikoho poznat. Napřed to bylo tak, že jsem to zpracovávala a vůbec nikoho nechtěla, ten strach, že mi to znovu stane, byl velký. Ale teď v posledním roce bych už ráda poznala toho pravého, vdala se a založila rodinu. Touha po miminku je už veliká, občas to až není normální, co mám za představy, ale ony se ty biolog. hodiny asi úplně zastavit nedají.
Problém je v tom, že nemohu nikoho poznat. Kamarádky z VŠ jsou v zahraničí, ze SŠ vdané a nemají moc čas. V práci jsme jen ženské. Když už jdu na diskotéku, přijdu domů otrávená, nějak už mě tyhle párty nebaví a ti chlapi tam...to není nic pro mě...Sportuji, chodím do jazykovky a stejně nic. Víc už kvůli pracovnímu vytížení ani nestíhám. A když vidím, jak ten čas utíká a že jsem do teď nikoho nepoznala, tak se to jen tak asi ani nestane. Prostě ten čas, kdy se člověk tak rychle seznámil a byl pořad v kruhu mladých lidí je nějak pryč.
Také mám strach, že to zase nemusí potom vyjít a že uplyne ještě víc času a na dětičky už bude pozdě. Vždy jsem chtěla dítko před 30, můj názor je ten, že se nemá tak dlouho čekat.
Zažila jste některá také takovou situaci a kde by se člověk mohl ještě seznámit? Vím, je i možnost internetu, ale do toho se mi nechce, nějak jsem v tomhle konzervativní a moc k tomu nemám vztah.
Díky, Tegino, kéž by to tak bylo.
Určo bude, odkud jsi, třeba to dohodím nějakou kámošku na občasné vylítnutí z hnítzda, tu nej mám z Olmíku 🙂
@mirulicka - od 27 do 30ti sama po dalším nepodařeném vztahu. Přesně jak píšeš, obrovský strach si něco začít. Pak jsem vzdala, že bych mohla někoho potkat, žila jen prací. Jednoho dne jsem šla vyvenčit psíka, sousedka (domácí) měla pootevřené dveře, hafuša jako kolikrát k ní vběhla a tam návštěva. Chtěla jsem se zdekovat, ale nenechala mě, nabídla mi kafe a ať pokecám. Tak jsem si sedla a když už se hafuša dožadovala venčení, tak jsem se zvedla, že jdu. A nešla jsem sama.........doprovodil mě nynější přítel 😵 Vyměnili jsme si tel. číslo, že kdyby náhodou jel kolem, tak ať zavolá. Volal hned druhý den, navečer přijel a pak ještě několikrát, než jsem se odstěhovala daleko za ním.
Takže přestaň hledat, potkáš ho, až to budeš nejméně čekat 😉
Holky, děkuju vám za vaše postřehy. Trochu mi to pomohlo, ale stále se v tom ještě plácám. Budu se muset ještě víc upnout na sport a třeba jazyky, abych na to tak nemyslela, a pokud se delší dobu nic nestane, tak asi do toho internetu půjdu. Ale zatím si to vážně nedokážu představit.
Berusko, krásný příběh, opravdu. Když to člověk nejméně čeká, přijde to jak blesk z čistého nebe. Tak ať vám to klape 😵
@mirulicka - díky! Ono jsou problémy jako všude jinde, přítel má cukrovku, takže pořád nějaké starosti kolem toho, jeho bývalka dělá problémy, přes dva roky jsme bojovali a běhal po soudech, aby děti (z manželství) alespoň občas viděl atd. Jen jsem ti chtěla ukázat, že setkání může být fakt jen náhoda ve chvíli, kdy to nejméně čekáš 😉
Mirulicko,
mám spoustu kamarádek i starších a bez partnera 🙂 . Co můžu garantovat je, že ten "pravý" přijde, když to nebudete čekat, ono takové to tlačení na pilu přinese jen Murphyho zákony a zrovna nikoho nepotkáte..užívejte zatím toho, že jste sama, dlouho to určitě nebude a jednou si ráda vzpomenete na toto svobodné období 🙂 .