Rozloučení s mrtvým v těhotenství

Ahojky, já teda taky moc nechápu dotaz. Myslíš rozloučení přes prostředníka - jako médium? To bohužel vůbec nevím, jak na to 😔 Jestli stihneš ještě než ho odpojí od přístrojů, tak bych mu to zajela říct osobně. Pokud je to možné a pustí tě k němu. Ano, budeš pak muset přijet ještě jednou znovu na pohřeb, pokud nebudeš moci tu dobu strávit u rodiny. Myslím, že to osobní rozloučení za tu dvojitou cestu stojí. Nebo pokud nemáš možnost tam jet, můžeš se s ním rozloučit na jiném místě, které je vhodné. Kostel, kaplička. O samotě rozjímat, vzpomínat. Je mi líto tvojí ztráty 😢😢 najednou si člověk uvědomí, co je v životě opravdu důležité. Přeju ti hodně síly ❤️❤️❤️

@camelinka dole pod vámi jak píše paní přes prostředníka tak takhle jsem to myslela

@rozitta bohužel brácha leží v umělém spánku, od té doby co ho přivezli, mozek ani nervy prý nepracují kvůli tomu aby se mohl probudit 😔 takže vůbec nevím, jak mu ještě něco říct, tak jsem chtěla právě takhle přes prostředníka

Neřeš jeho fyzický stav. Pokud věříš v duše a proto se ptáš na prostředníka, tak věř i tomu, že tě uslyší i na té nemocniční posteli. Prostě tam jeď, vezmi ho za ruku a řekni vše, co chceš. On to uslyší...

Mám s niečím takým skúsenosť. Keď tak napíš sz.

Jela bych se fyzicky rozloučit na áro. S bráchou od sebe bydlíme taky 300km a potkáváme se jednou měsíčně, ale i přesto bych nerozloučení se nedokázala překousnout. A navíc, ač to není evidence based ani náhodou, opravdu věřím, že i lidé v hlubokém bezvědomí “vnímají” svou rodinu, často opravdu počkaj den dva, než přijede dcera z dánska a po návštěvě zemřou. J

Zkuste oslovit kněze,třeba by vám mohl pomoci..

Znám paní, která funguje jako médium, tak jestli chceš napiš sz.

Tady je strašně důležité se smířit, že ten člověk odchází, že naše existence ve fyzickém těle je časově omezená. Nicméně duše je věčná a má právo v klidu odejít, proto je důležité z naší strany naše blízké mentálně pustit, ne ji tady držet. Zachovat lásku v srdci, ale smířit se s odchodem. Tvůj brácha určitě ví, že ho máš ráda. Pokud by to bylo možné, zajela bych za ním ještě teď, chytla ho za ruku a řekla, že jestli je připraven, může vklidu odejít. Možná bych pro něj udělala něco speciálního, třeba pokud víš jakou má rád hudbu, tak mu ji pustila, prostě mu něčím udělat radost. Tělo to možná nevnímá, ale duše ano.

Jela bych za nim do nemocnice a všechno mu reklama jeho duše to uslyší než odejde!!!

300km je nic, už dávno bych seděla v autě, resp. u jeho postele.

Na druhou stranu, pokud se kvůli 300km s bratrem roky nevídáte, asi tam nebude bůh ví jaký vztah, jestli máš teď výčitky svědomí, jela bych tam teď a nebo si pak našla psychologa.

A odkud jsi? Mám kamarádku, která tohle dělá, ale za nikým nedojíždí.

Jed tam, neres kilometry, pohlad ho… v den pohřbu doma zápal svíčku a zajdi do kostela se za nej pomodlit. Věř, ze te bude vnímat.. a i kdyby ne, budeš mít pokoj v duši, že si se rozloučila.. je mi to moc líto.

Mamince jsem všechno řekla, když byla v umělém spánku, a jsem si naprosto jistá, že mě slyšela. Hladila jsem ji, pusinkovala, objímala, držela za ruku. Mnohem lepší než nějaké "médium"..

Já věřím, ze by te slyšel. Moje maminka po těžké mozkové příhodě, jeli jsme se s ni rozloučit do nemocnice. Máme tedy pevný a hluboký vztah, ale když jsme na ni promluvili, pohladili, probudila se. Tím nechci říct, ze by se bratr mohl taky probudit, ale chci říct, ze te uslyší… jestli myslíš, ze bys to potřebovala pro další život, sedni do auta a jed. 300km není nic.

Seber se a hned tam jed. Můžu ti říct, že já to nestihla u dědy a 7 let mě to vnitřně hlodá a užírá Vnímá i když si myslíš že nevnímá, jed tam, budeš časem ráda, že jsi to udělala. Co já bych za to dala, mít možnost se osobně rozloučit, je to důležité pro něj i pro tebe, doprovodis ho v klidu na druhý břeh.

Urcite tam zajed a rozluc se s nim. Verim, ze clovek vnima i v umelem spanku. Manzel se takhle jel rozloucit s dedou, kdyz jsem byla tehotna, oznamit mu to, protoze jsme to nestihli rict. Nikdo to necekal. A podle dedovych reakci manzel vi, ze to slysel. Ja nebyla schopna jit dovnitr a zustala jsem v predpokoji a byla tam aspon pro manzela jako opora, ale pokud toho schopna jsi, jdi tam.

@carodkaa taky jsme byli za knězem...když nám umrelo miminko v 6.mesici, neviděli jsme ho a já měla pocit viny,že jsem se nerozloucila..udělal krásný obřad,kde promluvil a já tak nějak přijala ten smutek...

Jela bych za ním, všechno mu řekla, vidím to jako jedinou možnost vnitřního rozloučení a klidu, v den odpojení za jeho duši zapálit svíčku, je to strašné, úplně Vám rozumím, bude to bolet ještě dlouho, musíte myslet pak na miminko, nedá se nic dělat, řekla bych mu, že nepozná miminko, ale budu miminku o něm vypravovat a kdyby to byl kluk, pojmenovala bych ho po něm, moje švagrová byla v sedmém měsíci, když se můj manžel oběsil...♥️

Dámy 😭😭😭 už je pozdě 😭😭😭😭 dnes odpoledne už odešel 😭😭😭😭

Od určitého bodu není cesty zpět. Nechci znít cynicky, ale ber to tak, že je to lepší, když odešel teď, než aby umíral pomalu ještě dalších 48 hodin po odpojení od přístrojů, než bude definitivní konec.

S jeho duší se pořád můžeš rozloučit. Pokud mu něco chceš říct, tak mu to řekni. Já si celkem potrpím na ezoliteraturu, protože mě tohle téma zajímá. Takže vím, duše vnímá, co se děje po smrti. Často přijde své blízké navštívit, my ji přes náš žal nejsme schopni vnímat a také proto, že si myslíme, že to nelze.

Předně přijmi moji hlubokou soustrast. Je to těžké, budeš se s tím muset poprat. Ale jestli ti můžu doporučit, rozluc se s ním i ted. Ta duše je stejně pořád ještě tady v meziprostoru, dokud nespocine jeho schránka klid, pak se vydá na cestu. Ale často duše chodí své blízké navštěvovat. Jsem na tohle senzitivnějsi a protože jsem i věřící , tak se mi vždy po smrti blízké osoby stávalo, že mě nějakou dobu duše zemřelého na sebe upozorňovala , nebo se snažila se mnou rozloučit.

Upřímnou soustrast 😔🥀

Upřímnou soustrast 😢😢😢

@orisek56 Taky jsem měla podobný zážitek...

@mimi1004 senou se chodil 14 dní po pohřbu loučit milovaný praděda, děda i prateta. A to tak že mi chodili v noci ťukat na okno v 10 metrů výšky, pradědovi kočka si Sedala na jeho židli , dívala se do okna a tekly ji slzy. Nebo jsem slýchala jeho oblíbené rádio z pokoje, které si v noci zapínal. Dokonce nám poslal znamení, smutné znění, když jsme se se spozdenim krátce po jeho smrti dozvěděli že jeho oblíbená neteř je dávno po smrti a nikdo to z nás nevěděl ani on za života , tak různé obrazce jsem vídala. Atd. Jako dítě a puberťačka jsem z toho byla nejdřív vysokovana. Dneska vím , že se tak senou loučili...no a klepání na okno je tradice u všech a slyším to vždy nejen já ale i teta v baráku, i babička, takže nejsme paranoici

Duše tu ještě pár dní je. Stačí zapálit svíčku a myslet na něj a říct mu vše co máte na srdci. Rozlučte se s ním ať může v klidu odejít, usnadníte mu odchod.

Je mi to hrozně moc líto,, přeji upřímnou soustrast.
Než jsem dočetla dokonce, tak jsem chtěla napsat, že už 18 let si sebou nesu břímě, že bych se nejradši nakopala... Protože jsem v té době měla 2 malinké děti, dělala se rekonstrukce bytu, ve kterém jsme bydleli a chvatali jsme s dokončením, abysme byddleli co nejdřív jsko lidi. A v té době se zhoršil zdravotní stav moji babičky, ale pořád to nebylo tak hrozné, říkali jsme si, že to je v jejím věku běžné. No ale psk jí odvezli do nemocnice a její zdravotní stav se během 2 dnů tak hrozně zhoršil, že jsem za ní chtěla druhý den jet, ale už jsem to bohužel nestihla.
A proč to píšu? Do dnešního dne není den, kdy bych ns ní nemyslela, kdy bych si nevycitala, že jsem se s ní nerozloucila. Tak pokud tohle bude někdy někdo číst, tak nikdy nic neodkladejte a hned se běžte rozloučit. Já vím, že tohle mě nepřestane mrzet nikdy. Byla to ta nejbajecnejsi babička, která mi neskutečně dala do života.

@cikitkapb jsem z Mikulova(cca 50km od Brna)