Rozhoduji se, zda si nechat dítě nebo ne
Vím, že konečně rozhodnutí je na mně, přesto by mě zajímali Vaše názory....
Je mi 32 let, mám za sebou předčasné ukončení těhotenství ve 22tt z důvodu vrozené vývojové vady neslučitelné se životem, miminko bylo chtěné, vymodlené, ale bohužel....Po tomto zážitku ode mě odešel manžel ke své milence, byla jsem z toho na dně, dávala jsem se do kupy z "porodu" a do toho jsem musela řešit rozvod. Myslela jsem si, že život pro mě skončil...Nyní, po dvou letech, jsem neplánovaně těhotná. Mám fantastického přítele (32 let), aspoň jsem si to myslela a pořád si to myslím. Známe se krátce, cca 4 měsíce a z toho měsíc spolu žijeme. Přítel má 1,5 roku starou dceru, o kterou se vzorně stará, se kterou i já dobře vycházím. Před 14 dni jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná. Když jsem těhotenství oznamovala příteli, jeho reakce byla jednoznačná, potrat. Důvody pro potrat, které mi sdělil byly a jsou opodstatněné, ale přesto je nevnímám jako dostačující a jednoznačné pro to, abych bez dalšího uvažování šla na potrat. Má tři důvody (finance a bydlení řešit nemusíme): známe se krátce na to, abychom spolu teď měli dítě, že nemá vyřešený předchozí vztah (rozvod), a že v dítěti bude vidět mého exmanžela, protože si myslí, že si dítě chci nechat, neboť on už dítě má, a že to beru jako soutěž...Dítě chce, až on bude chtít, chce nejdříve svatbu a pak zakládat rodinu, na dítě se chce těšit .... teď ho prostě nechce a jestli prý chci být svobodná matka, co bude dělat, když nám to nevyjde, když se rozejdeme, když budu těhotná atd. Asi si dovedete představit, jaké mám teď pocity, co všechno v sobě řeším ..... na jedné straně dítě chci, vím, jaký je to zázrak (nemohla jsem dlouho otěhotnět při prvním těhotenství), ale také vím, že chci, aby i otec dítěte svého potomka chtěl a těšil se na něj. Vím, že nechci přijít o přítele, je úžasný otec, fajn chlap, ale pokud půjdu na potrat, bojím se, že náš vztah už nebude jako dosud a rozejdeme se a pokud na potrat nepůjdu, že se narodí dítě, které jeho tatínek bude odmítat a náš vztah také nakonec skončí rozchodem. Nikdy jsem se nechtěla do téhle situace dostat, ale bohužel je tady a já ji budu muset do Vánoc vyřešit. A stále ještě nejsem přesvědčená, jaké rozhodnutí bude to nejlepší.
Děkuji za Vaše názory.
Já budu krutá, ale úžasného partnera si představuji úplně jinak než jako muže který, ač nemusíte řešit bydlení a finance, tě jednoznačně pošle na potrat.Zodpovědný třicátník si buď pořeší antiko nebo se k situaci postaví zodpovědně jako chlap, který má koule a zodpovědnost.To tomu tvému evidentně chybí a chová se jako sobec.
Takže dítě bych si, zvláště ve tvém věku a po prodělaném potratu, ponechala a toho "úžasného a skvělého" partnera poslala do oběhu, ať se s ním potěší nějaká jiná.
pokud jste měla předtim problémy otehotnet, tak bych to vubec neřešila a díte si nechala..🙂 at už s partnerem nebo bez...;) a bezvadný chlap určitě není chlap, který jednoznačně řekne POTRAT.
No tak s takovým tupcem bych dítě nechtěla a upřimně pokud by mě donutil na potrat tak bych s ním už dál ve vztahu nebyla. Ale když už se stalo(a nemůžeš za to jen ty, i on se přičinil) tak bych si děťátko nechala. Sama určitě nejlíp víš, že interupce je vždy riziková a je třeba si uvědomit, že už taky otěhotnět nikdy nemusíš.Jestli ti to stojí za to riskovat kvůli takovému .... Je mi líto co jsi zažila a to jak se k tobě zachoval tvůj nynější partner(z něho se mi chce upřimně zvracet). Píšeš, že finance a bydlení řešit nemusíte-to by byl možná důvod k zamyšlení nad potratem. Ale takto-jen kvůli tomu, že pán nechce...nejsou tu vhodné smajlíky pro vyjádření mých pocitů...držím moc pěsti, ať už se rozhodneš jakkoliv, hlavně aby jsi toho později nelitovala. Když budeš chtít tak mi pak dej vědět jak to u vás dopadlo.
@helousek1 Ahoj, je mi teda teprve 23 let, takže si můžeš myslet, že máš větší rozhled a vyzrálejší názory. Ale já bych teda ve Tvé situaci na potrat nešla. 1. O jedno dítě jsi přišla, takže bys měla být ráda, že tu možnost máš teď. 2. S přítelem se můžete rozejít tak jako tak a potom si budeš vyčítat, že jsi mohla mít aspoň to dítě. 3. To, že Tvůj přítel má dítě neznamená, že Ty nepotřebuješ mít svoje vlastní. Spíš bys měla přemýšlet, jestli Ti za to stojí ten vztah. I když jste spolu krátce, tak to dítě jste si udělali oba dva, tak byste se k tomu měli oba dva postavit. A ne to mimčo prostě zabít a udělat si další, až se vám to bude hodit...není vám 16 😠
@laurital Naprosto se vším souhlasím!
já tedy upřímně tvého přítele až tak nechápu. ale možná je to taky tím, že jsem ženská a plná hormonů 😀 každopádně my si s přítelem miminko pořídili taky když ještě nebyl rozvedený, dokonce jsme museli hodně řešit i to bydlení a finance. stěhovali jsme se krátce před porodem. a teď?...uvažovali jsme o miminko příští rok a nebo možná, že už se nám ani pak nebude chtít a druhé nebude (on už má totiž celkem tři) a...bublinka si k nám možná neplánovaně našla cestu už letos. a to jsme na tom bytově a finančně příšerně, ale když jsem se zmínila o potratu (na který bych ale asi nerada, jen jsem chtěla znát jeho názor), tak to razantně zamítl. že se mnou druhé stejně asi ještě chtěl, no tak holt bude dřív. vůbec nevím jak to zvládneme. mám spoustu obav, vzití taky nejsme, ani to asi nebude v plánu...ale to nejsou prostě pro mě taky dost závažné věci, abych nebyla mámou. tobě se vůbec nedivím, že ti důvody přítele nepřijdou dost. jste spolu sice krátce, takže jeho obavy nejsou úplně mimo mísu, aspoň teda jejich část, ale podezřívat tě, že soutěžíš s bývalým...to je docela ujetý, ne? taky myslím na to, že zůstat sama s jedním bych asi zvládla, ale se dvěma už by to byl dost záhul. no ale i tak...pokud to tak příroda vážně chce, tak do toho prostě půjdeme a zvládneme to! já bych si miminko na tvém místě nechala. třeba se to příteli ještě trošku rozleží v hlavě a podpoří tě. přeju hodně štěstí!!! a krásné vánoce...snad už s radostí z toho, že příští rok je budete slavit s mrňouskem 🙂
Ahojky, mám stejný názor jako děvčata. Když to vezmeš z pohledu budoucnosti, je možné, že budeš přemítat, jestli jsi zvolila správného partnera, v budoucnu budou krize, kdy se s ním budeš chtít rozejít (procházejí tím všechny vztahy, to je normálka). ale když se podíváš na svoje dítě, o tom nikdy nezapochybuješ, toho rozhodnutí nezalituješ, a s dítětem se nikdy nebudeš chtít "rozejít". Zato bys možná měla hodně bezesných nocí, že sis to dítě nechala vzít... se bojím. No prostě chlap za to nestojí, dítě ano. Přeju hodně štěstí.
pouto k diteti je silnejsi nez pouto k muzi a ja bych si miminko nechala... jak rikas, mozna by vas vztah po potratu stejne nevydrzel a pak budes mit jen prazdnou naruc
urcite neni pekne slyset, co mas doma za hajzla a ze se jinym z neho chce zvracet... tohle neposlouchej a hod to ted za hlavu...
zkus tomu dat jeste cas, treba je pritel jen v pocatecnim soku a vse se spravi - a nebo si to aspon v hlave urovnas ty
at tak nebo tak, drzim palce, at jsi se svym rozhodnutim pozdeji spokojena
@helousek1 No já teda musím souhlasit s @laurital taky si teda takhle úžasného partnera nepředstavuju 😒 Je to od něj velmi sobecké, že tě bez mrknutí oka posílá na potrat. Podle toho jak píšeš tak se mi zdá, že by sis miminko ráda nechala, ale s ohledem na partnera uvažuješ o variantě ukončení těhotenství. Rozhodni se tak jak to sama cítíš. Argument že by příteli dítě připomínalo tvého manžela (proboha, co to jako je za důvod, je to jeho dítě, s tvým manželem nemá vůbec nic společného). I ty další jeho důvody se mi zdají spíš jen jako záminka. I kdybys nakonec zůstala jako svobodná matka, tak ti z vlastní zkušenosti můžu říct že se to dá celkem bez problémů zvládnout, stačí jen chtít. Dvě z mých dětí nežijí se svým otcem, protože nás opustil když jsem byla těhotná. Teď mají nového tatínka a dokonce nového bratříčka a všichni jsme moc šťastní. Moje rada je, bojuj za sebe a za svoje dítě. A pokud přítel není dost chlap aby se k tomu dokázal postavit čelem, tak ho pošli o dům dál. Vím že to je hodně složité rozhodnutí, a moc ti držím palečky aby ses rozhodla správně a ať už bude rozhodnutí jakékoli abys to všechno zvládla.
Víte, já nejsem žádný fanatický odpůrce potratů a dokážu pochopit, když o něm uvažuje šestnáctiletá středoškolačka bez vzdělání a zázemí, která má všechno ještě před sebou.Ale po třicítce a v zajištěném prostředí se rozhodovat pro potrat jen proto, že to po mě vyžaduje partner, ač já sama dítě chci, což je přece zásadní důvod, to prostě nechápu.Co tím získá?Partnera?A bude si ho po tom všem ještě moct vážit?
Víš, já znám jeden pár,který otěhotněl asi po 3 měsíční známosti (možná dřív), ona se rozvedla (už s ním tehdy nežila) a je ted šťastně vdaná s otcem svého dítěte a co se mi doneslo,tak čekají druhé.
Nic sobečtějšího, než poslat tě na potrat, protože teď chlap ještě dítě nechce jsem neslyšela. Upřímně z toho cítím, že nejde ani tak o dítě,ale že on s tebou ještě naplno do života nepočítá, možná si chtěl hlavně užívat (dovolené, večírky...., svoboda) a teď by ho čekalo to co si prožil před rokem a půl.
Ukončení těhotenství je jen tvoje volba. O jedno mimi si přišla, myslím, že by bylo víc jak nevhodné se vědomě připravit o druhé. Mimochodem tvůj bývalý manžel musel být hňup (promin).
Po svých i tvých zkušenostech bych v této situaci na potrat nešla. Jsem stejně stará a kolem sebe čím dál tím víc, že těhotenství a dítě je čím dál tím víc vzácnější dar. Do smrti bych si to vyčítala. Chlap, pokud je tak bezva, to pochopí a na dítě se bude těšit i tak.
A když to tu tak pročítám, potvrzuje se mi jedna věc. Žádná ženská, která už dítě má, ti potrat nedoporučí. Když už víš, co z toho nic, které ted ještě necítíš a o kterém ještě skoro ani nevíš, vyroste, kolik lásky ti dá a kolik radosti do života přinese, prostě i v nezáviděníhodné situaci se to dá zvládnout. Ale konečné rozhodnutí, jak píšeš, je samozřejmě na tobě. Přeju ti, aby ses rozhodla pro tebe nejlépe.
@lvicek2000 pokud se k tomu neumí postavit teď, kde je jistota, že to dokáže za rok, dva nebo pět let? Na tvém místě bych si děcko nechala. Pokud se k tobě otočí fakt zády, je vidět, že jsi o nic nepřišla. Pokud se stáhne a i přesto si pak cestu najde, stálo to za to 🙂
Souhlasím s holkama, tvůj přítel rozhodně není úžasný, naopak je to chlap, s kterým bych žít nechtěla. Máš teď asi růžové brýle, protože jsi zamilovaná, ale zamysli se. Tvůj "úžasný" přítel tě posílá na potrat, protože on chce napřed svatbu a těšit se na miminko? Výmluvy, výmluvy, výmluvy!!! Tvůj "úžasný" přítel tě posílá na potrat, přestože ví, co máš za sebou a že tvoje těhotenství je zázrak. Sobec, sobec, sobec!!! Že je to soutěž? No to už snad může vypustit z úst jen úplný blb!
Mysli na sebe, co když už pak nikdy neotěhotníš, opravdu je ten muž tak skvělý, abys kvůli němu zabila své vytoužené dítě? Co když se za čas stejně rozejdete?
Já na tvém místě bych na potrat rozhodně nešla a pokud dojde k rozchodu, tak bych toho vztahu ani nelitovala.
@helousek1
Je mi 33.Mám jedno dítě,druhé plánujeme.S přítelem jsem otěhotněla během prvního měsíce známosti.A od počátku se těšil snad víc než já.Nikdy bych nemohla říct,že je dokonalý,kdyby mně nutil jít na potrat.Takový chlap za to nestojí.Dítě bych si nechala a šla od něj pryč i za cenu toho,že budu na vše sama.Kolik je párů,které dítě mít nemohou,co by oni za to dali???Jen chci říct...nechápu nad čím se tady chceš radit???Každá maminka nebo snažilka tě tady budou jen soudit.
Ja bych to jeste zkusila probrat s partnerem...nejsem odpurce potratu,verim,ze kolikrat jsou opravdu vazne duvody,ale jak psaly holky,pokud jsi uz o miminko prisla,tehotenstvi bylo komplikovane,asi bych to riskla a mimco si nechala..je pravdou,ze jsi jeste relativne mlada a je velka sance ze se ti podari otehotnet pozdeji,ale so kdyz se neco zvrtne? Myslis,ze bys zvladla byt s miminkem sama? Chapu na jednu stranu i partnera,evidentne vi,co ho jako partnera tehule a pak otce mimca ceka,je to pro chlapa take zahul,i kdyz se nam to asi nezda,ale take se mu prevrati zivot vzhuru nohama,uz to neni on ten opecovavany a milovany,ale ten prcek bude ridit domacnost a verim,ze si vasi budoucnost na zacatku vztahu predstavoval jinak...
Chapu,ze mas dilema,neni to jednoduche rozhodnuti..partner ma asi i strach,jeden vztah nevysel a evidentne jeste nema vse vyresene..zkus ho umluvit..
Z vašeho příspěvku si myslím, že jste si na otázku sama odpověděla. Tady vám všechny budeme psát, že si to miminko máte nechat, páč po něm všechny toužíme. Váš přítel...asi bych ho tak ani nenazývala je kapitola sama pro sebe a je jasné, že ho baví si jen s vámi užívat a to že je v rozvodovém řízení - ani se nedivím. Věřím, že se rozhodnete podle svého srdce s svědomí. A i když to maminky samoživitelky nemají jednoduché, určitě se najde dobrá duše, která vám a vašemu dítěti pomůže, kamarádky, rodina apod.
vis je to tezke pro tebe ,ale pokud se zvladnes postarat i sama tak ja bych si dite nechala i kdyz by nemelo tatinka,nikde neni psano ze musis zustat i potom sama...mam spousty kamaradek co byly samy z ditetem a nakonec si nasli partnera a ten jejich dite miluje taky.....
prednasku ti tady delat nebudu ,na to jsou tady jiny ☹
ale drzim palce at se rozhodnes jakkoli....
Dítě bych si nechala, nemůže za to, jaký je jeho otec, ale toho "chlapa" bych poslala do pr...
@helousek1 podle me to byla jen pocatecni sokova reakce a casem se to uklidni, ze se na to mimco bude tesit. Byla by jsi sama proti sobe po tom, co jsi o miminko prisla, kdybys ho ted dobrovolne zabila. V zivote nemuzes vsechno naplanovat a priroda to uz zaridila sama, tak si to uzivej a tes se na miminko. Hlavne pokud je to v zacatku, tak zatim neni nic jiste, treba to osud vyresi za vas, ale pokud je miminko zdrave a silne, tak tady neni co resit. Uz nejsi nejmladsi, budes si to cely zivot vycitat!!! A jestli to neustoji a opusti te, tak si opravdu muzes rict, ze za to nestal. A s jednim mimcem na krku jako matka samozivitelka se to podle me zvladnout da, jsou maminky co samy zivi i 3 deti...
Taky bych na potrat nešla pokud bych nedejbože bez muže musela dřít bídu, za 1. jak píšou holky, jednou jsi už o miminko přišla, nemohla jsi otěhotnět, za 2. VĚK,za 3. pokud bys na potrat šla tak si myslím jako ostatní, že by s vaším vztahem byl konec.
Přítel se teda zachoval jako vůl, ale třeba když se otom víc pobavíte,zkusíte si načrtnou budoucnost jak by to s miminkem fungovalo. A snad se na to podívá i z tvé strany a pochopí proč dítě nedáš pryč. Chlapi jsou někdy zabedbněný troubové a hned jim to nedocvakne,tak na druhý pokus by to snad vyšlo. Pokud ne, tak vztah stejně nemá budoucnost, co se sobeckým chlapem, že.
@helousek1
Já tedy vůbec nechápu, jak může někdo řešit, jestli si dítě nechat nebo ne....Až už vůbec ne po takové zkušenosti v minulosti 😕 Jestli dítě mít nebo ne, bych řešila před početím a když už se stalo, i když úplně neplánovaně, byla bych za to neskutečně šťastná a vděčná!!! Myslím, že to dítě vám to milionkrát vynahradí, i kdybyste svým rozhodnutím přišla o partnera (který teda zřejmě za moc nestojí, když vás bez okolků pošle na potrat) Zajímalo by mě, jestli by se takhle snadno vzdal i prvního dítěte, když je tak skvělý otec...Protože to dítě už ve vás žije!
A také si myslím, že až to děťátko dostanete poprvé do náruče (protože já věřím, že si ho necháte 😉 ), zaplaví vás mateřská láska a budete si vyčítat, že jste takové věci jen zvažovala....
@helousek1 Tak nejdřív k příteli. Nebudu ho hodnotit jako člověka, na to nemám právo, ale z jeho chování cítím, že o vztah s tebou do budoucna úplně asi nestojí. Nebo si minimálně není jistý a hraje o čas. Ty s ním být chceš a chceš tím pádem i jeho dítě i když přišlo takhle nečekaně. Můj názor je vztah s tímhle mužem je rizikový. A pokud tě opustí proto, že sis nechala vaše dítě, tak by tě opustil stejně. A nemusí to být hajzl, prostě ten vztah necítí jako osudový.
Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody. Dokonce i takové, že by vaše dítě vypadalo jako tvůj bývalý. Sama určitě cítíš tu absurditu. Snaží se ti dávat logické odpovědi a přitom jeho chování logiku nemá. Jediný logický argument by byl, že o vašem vztahu není přesvědčen. To by asi bylo daleko čestnější, kdyby řekl, ale možná nemá odvahu, nebo tě nechce ranit,nebo je srab.
Chápu tebe, že v takové nejistotě sis mimi nepředstavovala, ale zase už ti je 32 než si vyřešíš partnerský život, než zas otěhotníš....abys nezůstala bezdětná a nelitovala. S tímhle chlapem se ti to může táhnout, pak než potkáš jiného, než se poznáte..já už bych asi nečekala. Podle mne je v 32letech na interupci pozdě, hlavně u bezdětné ženy.Pokud teda ona dítě chce. Podle mne tenhle muž s tebou nebude chtít cani za rok, ani za dva. Neříkám, že milující muž při neplánovaném těhu musí vždycky skákat radostí, ale tahle reakce ti o něm a o jeho vztahu říká dost. Jeho slova vlastně už slyšet nepotřebuješ, ani jeho argumenty. Ŕíkat může co chce, ale důležitější je vždycky, to co dělá. Chápu že to chceš mít jak to má být. Znát se, děcko plánovat, ale ideální už to asi nebude, po potratu rozhodně ne.
\spíš se zeptej sama sebe jak moc chceš dítě. Teď ti ho život nabízí. Můžeš ho odmítnout protože nepřišlo za ideálních podmínek, nebo si ho nechat. Ale na slovech svého partnera nestav. Slova nikoho nic nestojí, koukej na jeho činy. Partnera si v nehorším najdeš i s děckem, ale potrat zpět nevezmeš. Záleží prostě jak moc dítě chceš. Pokud víš že ho určitě chceš a nechceš být bezdětná tak už bych na nic nečekala, protože 32 let fakt není málo Mrzí mě co se ti stalo a moc držím palce.
@helousek1 záleží na tom jak moc opravdu to dítě chceš. Před 10 lety bych napsala, aby sis ho za každou cenu nechala, ale dnes je můj názor trochu jiný a na tvém místě bych si miminko nenechala a s přítelem se rozešla a už nikdy nestála o to ho vidět.
To co píše @pincola ="krize střednío věku" (lepší nějaký chlap než čekat než bude další chlap... a třeba bude horší a já už chci dítě za každou cenu...) je bohužel důvod mnoha nešťastných vztahů , manželství a tím i mnoha neštastných dětství pro spoustu dětí, které jim pak působí problémy ve vztazích, životě...
nebudu se lisit od ostatnich, dite bych si urcite nechala. uprimne receno, nedokazu si predstavit, ze bych na prani partnera sla v tomto veku na potrat, kdyz jsem financne zajistena a dite si preju a uz vubec si nedokazu predstavit, jak bych zila s myslenkou, ze jen proto, ze memu partnerovi se to v tuto chvili nepozdavalo, jsem se rozhodla se tohoto miminka zbavit a udelat si jine, az se nam to bude vic hodit. dite neni pracka nebo auto, jejichz nakup muze clovek odlozit na dalsi rok, az bude treba mit vic penez, je to ziva bytost.
Tak předpokládám, že o takoveho muže už stejně nebudeš stát, jak by sis ho po tomto mohla ještě vážit. Vztah bych tedy teď neřešila, jen tebe a tvé dítě. A promiň, ale přijde mi trochu necitlivé řešit to zrovna tady, kde všechny po dětech toužíme...