Rozdíl v péči o jedno a dvě děti. Jaký je?
Zajímal by mě názor zkušených matek, jak velký je rozdíl mít jedno a dvě děti, zda se výrazně změní režim domácnosti, zda manžel více pomáhá, zda zbývá ještě nějaký čas rodičům pro sebe nebo se musí počkat, až děti odrostou do školkového a školního věku 😅 Plánujeme druhé miminko, jedna slečna už nám pobíhá po světě 😀 Děkuji moc za vaše postřehy... 🙂
Ahojky, rozdíl to opravdu je 🙂 Když je jedno dítko, víc se mu můžete věnovat. Mluvím z vlastní zkušenosti. Když jsme měli jen Kubika, dělala jsem s ním různé aktivity (plavání, cvičení) to při dvou už tak snadno nejde a s Lukáškem jsem to už neabsolvovala a mrzí mě to, že je ošizenej 😒
Rozdil to samozrejme je, ale taky zalezi na vekovem rozdilu, kdyz se maly narodil, tak starsi akorat zacinal chodit do skolky. Takze jak pise Marti o tech aktivitach, ja je s mensim stihala, kdyz byl vetsi ve skolce.
Nejak jsme do toho rezimu presli docela plynule, snazila jsem se prednostne venovat starsimu, aby nezarlil a on mi zase na oplatku pomahal pri koupani, podaval plinky a tak. Tatinek nam moc nepomahal.
A zajimavy postreh, kdyz mam ted doma jen jedno dite, tak mam pocit, ze to je uplna pohoda, ale kdyz jsem to jedno dite mela doopravdy, tak mi to tak neprislo 😀 Ted se i hodne zabavi spolu, nekdy to je fajn a nekdy se rvou jak kone 😅
Ale urcite bych nemenila a nezustavala u jednoho 😎
já zatím mám jen měsíční zkušenost, ale můžu říct, že zvládnout se to dá - dokonce chodíme i do školky 😀 , uvařeno, uklizeno mám. Přítel pomáhá taky rozhodně víc než když jsem měla jenom jedno dítě, sám vidí, že když např. malá brečí a já Danečkovi čtu pohádku, tak se asi nerozdvojím, sám se nabízí, jestli nechci pomoct atd.
Měla jsem velký strach, jak to budu zvládat, ale zatím můžu říct, že je to v pohodě - no možná taky díky tomu, že malá v noci spí i 5-6 hodin v kuse a malej už je vlastně velkej.......Jak to bude dál, se uvidí. Určitě je to jiné, když je miminko, než když pak už chodí, lozí atd.
Hluboce ovšem smekám před těma, který si pořídí dítě hned po roce, nebo roce a půl, to musí být o život 🙂, takhle už si Danda sám vyhraje, chápe, že se musím starat o malou a tak.
@niki2 já mám kluky 22měs od sebe a toho staršího mi vzali do školky až teď v jeho 4 letech 😝
Ale souhlasím s tebou v tom, že když mám jen jednoho doma tak je to pohodička 😎 a přesně jak píšeš, někdy si s polu krásně hrají a někdy jsou na sebe jak psi 😀 Jsou to prostě bráchové 😉
Taky bych neměnila a jsem ráda, že je mám takhle za sebou a hlavně, že snad to nejhorší máme za sebou - takovou tu piplačku s těma miminama - teď máme před sebou hlavně je dobře vychovat 😅
Takže prostě platí, že čím větší věkový rozdíl mezi dětmi, tím větší pohoda pro maminku 🙂 Já vždycky chtěla rozíl mezi dětmi 2 až 3 roky a doufám, že se nám to podaří a taky že to ve zdraví zvládneme... Sofi je docela náročné děťátko a žijeme v zahraničí, tak jsem na všechno sama... Nicméně kvůli tomu nechceme měnit naše plány, jen potřebuju vědět, na co všechno se připravit. Takže děkuji za vaše názory 🙂 Za další budu moc vděčná!!!🙂
Máme rozdíl 21 měsíců. Pepu (staršího) jsme na příchod miminka nenásilně chystali celý těhotenství, a asi tak dobře, že mi chodil pusinkovat bříško, říkal "mimi." Když se Martin narodil, tak jsme nezaznamenali žárlení, nic. Teď má Pepa dva roky, Martin tři a půl měsíce. Pepa brášku opatruje, říká mu biši (varianta od "bráška",) když pláče tak mě k němu vede že "maty" , dělí se s ním o piškotky a nechápe že on neví co s tím 😀
Teď ho budeme muset naučit, že když je bráška na zemi na dece a hraje si, že ho nemá zalehnout 😀 Přece jen M má 6,5kg a Pepa 15,5 kg 😀 drobet nepoměr... Možná pak bude nějaká nevraživost až se Martin bude popelit po bytě a brát mu hračky, ale doufám že to taky zvládnem.
A když bulí oba najednou? Prostě dostane přednost ten, který je akutnější.... a druhý chvíli počká...
super tema, taky prave uvazuji o druhem miminku,ale nejak se obavam, jak to bude fungovat...takze rada si rpectu vase zkusenosti a postrehy 😵
Tak my máme rozdíl emzi klukama 4 let a je to super. Starší napřed o miminku nechtěl vůbec slyšet 😒 , byl typický jedináček ale hned od začátku těhu jsme mu říkali že bude miminko a nesmí ěm skákat po břiše, kolem 5 m už řešil aby to byl hlavně kluk, protože holku doma žádnou nechce 😲 . To mu nakonec vyšlo a kolem 7m už se ptal kdy bude Tomík s náma. pak jsme zůstala ze dne na den v nemocnici, hned dělali císaře takže jsme tam byla 6 dní a to prý Viki špatně snášel a asi nejhorší bylo když sjme přišla domů a Tomíka jsme měli ještě na JIRP 😒 , to ěnjak nedokázal pochopit že v bříšku už není a doma taky ne, to jsme si k němuš la lehnout asi za 5 dní a za dalších 5 dní jsme šli domů a Viki vůbec a do dneška nežárlí z čehož jsme měli obavu, kolikrát když řeknu že Tomík zlobí tak mě Viki říká že Tomík je hodnej 🙂 , Viki až právě kolem 4 let začal být víc samostatnej takže je to fajn, bylo by tor ozhodně náročnější kdyby byli jen o 2 roky takhle s emu dá lecos vysvětlit a mylsim že se to zvládlo dobře. ještě jsme chtěla říct že Vikína bohužel do školky nevzali takže je pořád se mnou a do školky půjde až za rok jako předškolák 😖
Ahojky, taky plánujeme druhé mimi. Máme holčičku Viktorku, které 13.9. bylo 9 měsíců. Chceme děti brzy po sobě, aby si rozumněly. Dlouho jsme o tom diskutovali, jak to budeme zvládat, přítel je totiž velmi pracovně vytížený. Taky jsem měla strach, abych dala druhému děťátku tolik lásky co prvnímu, a na druhou stranu, aby nebyla Viktorka o část lásky ošizená. Když jsme si odpověděli na všechny tyhle otázky, spadlo z nás napětí a strach. Teď se těšíme a doufáme, že se zadaří. Už se o druhé mimi pokoušíme a možná se nám již zadařilo...😉 Tak nám držte palečky. 😉
mam deti rok a ctyri mesice od sebe a rekla bych,at je rozdil mezi detmi jakykoliv,vzdycky to s druhym bude o hodne narocnejsi.samozrejme- cim jsou deti k sobe vekove bliz,tim je to horsi a narocnejsi pro matku a lepsi pro deti.cim jsou deti od sebe dal,tim je to pro matku jednodussi,ale deti se nemusi dobre zzivat.
rozhodne je nutne se pripravit (mozna to ani nelze,spis s tim pocitat a najit silu to zvladnout) na to,ze prijdou krusne chvile.ale stoji to za to.kazdy zacatek je tezky,ale pak prinese sladke ovoce...
preji,at co nejdrive cekate zdrave miminko!
U nás to nic výrazně nezměnilo,mám jen o trochu víc práce,nic hrozného. Popovídat si na mk nebo přečíst knížku zvládám 🙂
U nás se taky až tak nezměnilo - rozdíl je 2 roky a 7 měsíců. Měla jsem z toho docela obavy a dá se to. 😉 Stejně jako Pepibubu jsme M. připravovali na příchod miminka (pomoc při přebalování, koupání apod., hraní jsme vynechali - s mimčem si nepohraje a co bude za delší dobu by nějak "nebral"). Když se chtěl M. mazlit v době kojení, tak jsem mu to vysvětlila a pomazlila se s ním až po nakrmení V. M. pomáhá mazat po koupání, podá dudlík, příjde hlásit, že "bácha" pláče, vozí kočárek (samo, že ne sám)... Už by si s ním chtěl i hrát. Jen je samozřejmě nenechám spolu o samotě - V. bývá na dece na zemi, aby byl s námi a vnímal ruch kolem sebe a ne jen zavřený v ložnici... Partner docela pomůže (staršího vykoupe, dohlédne na něj s večeří apod.).
Strasne moc zalezi na vztahu mezi partnery a na rozdeleni roli, respektive na schopnosti spoluprace. Pokud je mamina na vsechno sama a cele dny beha kolem dvou deti a domacnosti, muz dorazi vecer z prace a ceka full service navic s usmevem a podvazky, tak to asi zena moc dlouho nevydzi, zacne se citit vycerpana, vystavena, skripnuta v kleci, coz se samozrejme projevi na jeji nalade a tim padem na celem vztahu. (Coz samozrejme muze byt i s jednim ditetem, ale mene vyrazne).
Pokud jsou partneri schopni urcite kooperace, neni nic hezciho, nez stastna rodinka o dvou (a vice detech) detech na sobotni prochazce.
PS: Jinak si myslim, ze kdyz partnerstvi prezije jedno dite, tak prezije i dalsi.
mischa82-tak to je pravda pravdoucí-je to rozdíl ve všem,ale jestli tatínek víc pomáhá a pak zbyde i čas pro rodiče samotné je na něm,já říkám,že je rozdíl mít jedno dítko a víc dětí,jestli jsou dvě,tři to už se ztratí,protože se dokážou zabavit už mezi sebou,a do jisté doby-neurčité,u každých dětí to je jinak je to řekněme trošku fuška,ale než budete mít druhé,tak princezně budou už minimálně dva a půl,tak to je už celkem v pohodě,to už se snaží pomáhat s miminkem-na odstupu taky záleží,já mám děti po dvou letech a nemůžu si stěžovat a poslední po dvanácti-tak to už tuplem ne,když se narodil Honzík,tak Terezka chodila a podávala plenky,hlídala jestli spinká a tak podobně,no a když pak přibyla Raduška,tak se to opakovalo a protože bydlíme na vesnici,tak už vlastně od malinka-4 a 2roky chodili sami ven-sice jen naproti na hřiště u hasičky,kde jsem je kontrolovala snad co pět minut,ale vyhráli si a vystačili si sami,a jak Ráďa povyrostla,tak ji přibrali mezi sebe,bohužel,nebo naštěstí tam nejsou žádné prolézačky a tak,chodili tam s tříkolkou,kolem -prostě na co na dvoře nebylo místo,já si zatím v klidu třeba pověsila prádlo,nebo korzovala s kočárkem,což mě přivvádí k poznámce,že záleží i na tom,kde a jak bydlíte,tak přeji hodně štestí při snažení ať se brzy zadaří a máte k princezně třeba i prince