Rodina 300 km daleko, jak často jezdíte na návštěvu?
A jak často jezdí rodina za vama? Ptám se, abych věděla jaká frekvence je normální. Upřímně, já tam jezdím nerada, autem to trvá necelé tři hodiny, jezdíme se psem, od pristiho roku i s miminkem, nesnasim to tahání věci a prevazeni z místa na misto- k jedněm rodičům, k druhejm, za jednou babickou, za druhou. Navíc už mě to ani s nima nebaví..a člověk tam nemá svoje pohodlí ani soukromí. Dojíždíme takhle už osm let.
My máme teda "jen" 170 km, ale jedeme to 2,5 hodiny. Jezdíme cca 1x za 6 týdnů, na víkend. A tahám věci pro dvě děti 🙂 Naštěstí tam ale máme slušné zázemí, pokoj jen pro nás, žádné spaní na gauči. K nám tchýně s tchánem moc nejezdí, ale je to proto, že máme malý byt a namačkat 4 dospělé a 2 děti na 47m2 je kapku náročné. Za rok budeme už v domku a doufám, že se budeme střídat s dojížděním častěji.
Já mam rodiče 300 km, jedem tam 4 hodiny. Jezdime co 6 týdnů a vždycky tam jsme 1-2 týdny. Máme tam své dva pokoje a výhodu, ze oba pracujeme z domu,takže si sebou ve zem jen PC. Jinak krámu tahnem temer stejně ať jedem na víkend nebo na 2 týdny.
My máme babi cca hodinu autem a jezdíme na max. 2-3 dny kolem svátků (vánoc a velikonoc) a jednou v létě o prázdninách. Když byla malá malá tak jízdu autem nemusela a třeba 4 krát jsme zastavovali, takže to bylo náročné pro všechny... Hold je třeba respektovat, že je to rodina ať už tvoje nebo partnera a budoucí příbuzní miminka... Ale na otočku se to rozhodně nevyplatí, ať už cestování, benzin či balení, něco s sebou.... Ovšem když máš ve volnu podělit více rodinných příslušníků tak to chce udělat tak, tak aby vám zbyl i čas na vás dva, tři... A bude spíš záležet na tom jak často a moc budou udělovat rady 😉 ... Někdy je dost obtížné stát si za svým a neurazit nebo se nikoho nedotknout... Jinak když má babi cestu staví se k nám (třeba po doktorovi), ale na přespání to nějak moc zavádět nechci, aby se z toho nestal zvyk... Zbytek širší rodiny vidíme v podstatě jednou za rok nebo na významných událostech (jubilea), atd. 🙂 . A taky bude záležet na tom jak budou chtít oni sami a jak budeš mít třeba zaplacené kroužky pro dítě.
My máme jednu rodinu 40 km daleko, tak tam jsme skoro každý víkend. Máme devítiměsíční mrně a čekáme druhé, takže pro mě je to obrovská pomoc, když se babičky a tetičky věnují malému a já si můžu aspoň ten jeden den pořádně odpočinout 🙂 Manželovu rodinu máme část 400 km, část 700 km daleko. Takže tam ty návštěvy nejsou tak časté. Co se syn narodil, za těch 9 měsíců, 3 návštěvy (dvakrát tchýně na víkend u nás a v létě jsme 14 dní objížděli všechny příbuzné, abychom malého ukázali 🙂 )
Tak my máme tak daleko tchány, jezdíme k nim tak 3 x do roka. Obvykle na víkend, o prázdninách na čtyři, pět dní maximálně.
Oni k nám jezdí jen na křtiny - tchýně, tchán byl pouze na svatbě (má zdravotní potíže, cestu by zvládal obtížně).
Ale naše rodina je trochu neobvyklý případ - jsme velká rodina, my ( brzo 7 dětí) i tcháni (8 dětí). Ostatní manželovi sourozenci bydlí podstatně blíž a jezdí k nim častěji. Takže si nemůžou stěžovat, že by nebyli vytížení 🙂.
Mí rodiče bydlí asi 70 km od nás. Tam jezdíme tak jednou za 2 měsíce. Na noc se nezdržíme, bylo by to příliš obtížné se spaním tam (v našem počtu 😉). Do počtu 2 dětí jsme jezdili na víkend.
Oni k nám jezdí jen vyjímečně, tak 1 x ročně (taky jsou už omezení hlavně zdravím).
Když jsem byla malá, dojizdeli jsme 400 km za mou babičkou, vždycky tak na 4-5 dní, přibližně tak 5x do roka. Táta jel občas sám jen na víkend. Babička neměla mou mamku moc ráda, ale co jsem byla na světě já, respektovala ji, tak se jezdilo.
Teď máme tchána 300 km, letos jsme tam byli dvakrát na tři dny a já už tam jen tak nepojedu, ale je to otázkou vztahů k němu. On jezdí sem pro manzelovu sestru, dopoledne zavolá, že tu večer bude spát. Nechali jsme ho takhle 2x, ale teď už ne, protože takovéhle prepadovky nemáme sílu řešit ani jeden z nás.
Zbytek rodiny mojí i manzelovo máme 20 km a vidíme se minimálně jednou týdně, na pár hodin, u tchýně výjimečně prespime, kdyz vyrazíme do města.
Naprosto chápu, že se ti nechce jezdit na prespani do bytu bez soukromí, taky to nesnáším.
@evaamy tak nějaký věci by jsi brala s sebou vždycky, kdyby jsi jela k někomu na víc než jeden den, takže ta vzdálenost není zase v tomto až tak důležitá.. nicméně, my mezi sebou máme vzdálenost Praha - Brno, takže cca 250 km, my máme v Brně moje rodiče, babičky, všechny... manžel rodinu u JIhlavy, ale tam moc nejezdíme. Max 4x ročně, ale to díky rodinným vztahům. K našim jsem když jsem byla sama a studovala VŠ v Praze, jezdila každý víkend, teď když máme dvě děti ( 3 roky a druhá bude mít 5 měsíců) občas přijedou i oni, střídáme to,jednou přijedou oni k nám, jindy my tam, ale snažíme se alespoň 1x za měsíc vidět.. i tak mám někdy "nálady" že mi je líto, že naši nevidí svý vnučky vyrůstat, ale samozřejmě je taky druhá věc zájem o to se stýkat... já kilometry nevidím jako problém, když se chce někdo vidět, tak hledá způsoby a ne důvody a výmluvy, proč to nejde. 😉 Ale pokud je u tebe "problém" že se ti nechce a nebaví tě to tam, tak tam prostě nejezdi a hotovo. já mám spíš pravý opak, ale ne vždy se můžu sebrat a odjet, nehledě na to, že moji rodiče jsou velcí podnikatelé, takže u nich je první místo firma a potom až někde my... 😖 každopádně každý to má jinak, takže tady nějaký názor nebo rada je víceméně bezvýznamný. 😒
Měli jsme rodinu 3hodiny cesty autem a jezdili jsme maximálně jednou za měsíc s dětma. Dokud byla dcerka malá, tak to šlo, ale jak povyrostla, začala nám v autě zvracet a vůbec ta 3hodinová cesta na ni byla dlouhá samozřejmě. Takže jsme začali jezdit na noc a to jediné se dalo s dětma vydržet takovou dálku. 🙂
Naši jsou 400km a tcháni 200km. Snažila jsem se jezdit tak jednou za dva měsíce na týden (po-pá), ať si užijou vnoučka. Většinou vlakem nebo když měl někdo cestu, tak jsem se svezla. A balila jsem jeden kufr, holt prostě úsporně. Teď už si berou jen malého, takže jezdí na týden on a já doma "odpočívám" 😉
budeme to mít cca 600km a budeme jezdit asi tak jednou za 1/4 roku
Holky dik za info, my tam teď jezdíme tak jednou za tři měsíce na víkend a vždycky se oba těšíme zpátky domů. Ale za tři měsíce bude mimi a tak samozřejmě budu muset jet mimco ukázat a asi jezdit častěji, aby ho viděli aspoň ty první dva roky vyrustat. A mám jim třeba říct, aby jezdili i oni sem? Oni totiž k nám přijedou jednou, maX dvakrat do roka. Víte co, tchyne má v baráku desnej binec, na dvoře má neockovanou a nijak neopecovavanou tlupu koček, a vevnitř baráku křížence jezevčíka a to je takovej pošuk.. Já mám ráda psy, ale ne toho jejich. U našich se zase hulí, táta mamku furt nějak provokuje, dělá si srandu, kterou ona nechápe a ona za to na něho furt jeci:@, když chci aby sli s nami na orochazku, tak jim se nechce, jediné co je baví je hospoda...no uvidíme jak mimi bude zvládat cestu, jak my to strachani a jak se bude rodina chovat..
@evaamy Já myslím, že hodně bude záležet na tom, jak to bude zvládat miminko. Tomu by se měli všichni členové rodiny přizpůsobit... Dcera nezvládala jezdit autem cca do 2 let (delší trasy, tedy např. 300 km k rodině). Brečela, řvala až se z toho dusila a pozvracela. Takže do 2 let jezdily babičky k nám a to tak, že to vždy vyšlo cca 1 x za měsíc na víkend nebo 4 dny. (V šestinedělí byly déle...). Dědu máme jednoho a vážně nemocného, tak ten znal dceru jen z fotek a videí do 2 let. Ve 2 letech jsme zkusili jet na 4 dny. Počkali jsme, až dcera usne a pak vyrazili... Cestu skoro prospala, u babi a dědy se jí líbilo. Jen nemohla pochopit, že už jedeme domů a prořvala hodinu v autě než se sama uřvala do spánku... (Museli jsme zastavit na kraji silnice a počkat... ☹
Od té doby jezdíme minimálně na týden, aby si užila. Vychází to cca 3 x do roka. Mezitím jsou svátky, dovolené, Vánoce, kdy má dítě jiné zážitky. Babičky jezdí na střídačku každý druhý měsíc nebo dle potřeby. S mou mamkou si dcera skoro každý den skypuje a je to pro ni částečná náhrada...
Není to ideální, ale znám rodiny, kde mají babičku ve stejném městě a stejně nemá babička čas/zájem...
Myslím, že do těch 2 let dítě moc ostatní příbuzné neřeší. Pak už je potřebuje a vyhledává.
Taky záleží na věku prarodičů - jak budou cestování zvládat...
Já osobně jsem potřeby dcery upřednostnila před potřebami rodiny... (Taky jsme dlouhá léta s manželem všechny objížděli, obcházeli a byli uštvaní. Hlavně na Vánoce - žádná pohoda, neviděla jsem žádnou pohádku, žádný film, koncert, procházku ve dvou... Jen návštěvy... Po narození dcery jsem řekla, ať jezdí všichni k nám a najednou s námi nikdo na Vánoce být nepotřebuje...) 🙂
@evaamy my to mame 600 km a jezdime tak jednou do roka na 3 dny, ted posledni 2 roky 2x za rok, k nam jezdi jednou za rok manzeluv bratr s rodinou a tatka, bereme to tak, ze kdyz jsou vsichni relativne mladi a zdravi a je to pro ne k nam daleko tak nevidime duvod kdyz je to tak daleko aby to jezdiky deti🙂
já mám tchánovce 100km daleko. Pro ně je to nepředstavitelná vzdálenost, aby se jeli podívat na své vnučky a čím jsem starší, tím více je tato vzdálenost nepřekonatelná i pro mě 😀 😀 😀
Před tím jsme jezdili na víkend cca 4x do roka, oni k nám 1x do roka na 3 hodiny. Od letoška u nás ani jednou, my tam byli 1x a pro letošek stačilo 😎
mám rodiče 150km daleko, když jsem neměla ještě dítě, jezdila jsem co 14dní na víkendy, teď s malou jezdím 1x za měsíc na týden, aby si taky mohli užít vnučky, oni k nám jezdili párkrát do roka, teď je ale taťka nemocný a prababička už není schopna moc chodit, takže ji nemůžou nechat doma samotnou, takže už jezdí jen na ty narozky - 2x do roka.
Mí rodiče bydlí 350 km a mám u nich nějaké v Praze nenošené věci, které naše vesnice snese...takže toho moc nepřevážím. Syn bude mít rok takže už neroste tak super rychle a tak tam má pár kousků taky a jezdíme co dva měsíce, nebo naši přijedou k nám...a zná je. Máme dobré vztahy takže mi záleží na tom aby malý prarodiče znal a chtěl...Tchán bydlí o hodně blíž a zájem nemá...takže tam ani nejezdíme a podle toho vypadá vztah malého s ním...Takže za mě se dá vzdálenost překousnout, jezdíme 4 hodiny s mňoukající kočkou a kolikrát protivným dítětem ale za ten odpočinek co u rodičů od malého mám mi to stojí...O tom, že se snažím jednou za 4 měsíce jet za rodinou na střední Slovensko nemluvě
@evaamy
My k dědovi a babi jezdili asi 200km tak 2x za rok většinou na jednu noc. Oni k nám přijeli snad jednou za můj život, když máma nutně potřebovala pohlídat, když jsem byla malá a ona v nemocnici. Toť z mého dětství, kdy se tolik nejezdilo. Brala jsem, že to je normální, prostě babi s dědou 2x za rok, a jednou nejmíň týden ne u nich, ale na chalupě.
K mojí mamce jezdím 50km, někdy na otočku, ale radši taky přes noc, rozložit cestu do 2 dnů. Asi 1x za měsíc nebo každé dva?? Ona přijede k nám asi stejně často, ale jen na otočku. Ke tchyni to je jen 20km, tam jezdíme fakt vždy jen na chvilku, nejezdím tam ráda. Většinu to vezmeme jako zastávku při výletě na kole.
Rodinu mam 300km daleko a od te doby co mam nasi malou tak tam jezdim málo. :(
@evaamy Máme rodinu taky tak daleko, žijeme v Praze a oni na j. Moravě a dojíždíme za nimi tak jednou za měsíc až 6 týdnů, max za dva, cesta trvá tak 3 hodiny, jednou za čas, většinou v létě a na svátky tam jedeme tak na týden. Malý je cestovatel, cestu vždy směřujeme k večeru, kdy usne a celou cestu prospí. Jezdím tam ráda, ale bývá to náročné všechny oběhnout a je fakt, že doma už máme tady. Naši rodiče za náma jezdí tak 2-3x za rok, tchyně moc ne, tak max 1, někdy ani to ne.
Omlouvám se za upřímnost, ale působí to na mě trochu sobecky a pohodlně z Tvé strany, že Tě to s nima nebaví, zvlášť pokud nemáte vyloženě špatné vztahy, v tom případě to samozřejmě chápu. Myslím, že rodičům i prarodičům hodně dlužíme a uvědom si, že taky jednou budeš mít děti a vnoučata a mrzelo by Tě, kdyby za Tebou nechtěli jezdit. Vzpomínám na babičku, když pořád mluvila a mluvila, taky mě to chvílema nebavilo, ale chodila jsem tam pravidelně a vlastně i ráda a ona byla ráda za společnost. Vždyť v tom stáří člověk obzvlášť potřebuje radost ze života.
Ano, je to náročné a únavné, ale je to minimum, co pro ně můžeme udělat. 😉
Takovou dálku bych jela aspoň na víkend, nebo více dní. A maximálně 1x za měsíc až dva. Pokud více příbuzných máte takhle daleko, tak ještě méně často.
My jezdíme od šestinedělí k prarodičům co 14dní na jeden den, máme to 30 minut autem, a bohatě to stačí. I tak jsem vždycky vezla kde co. Druhou babi máme blízko a vídáme se během týdne. Kdyby byla taky dál, tak by to ani tak často nebylo.
Hlavní je být v pohodě jako rodina, s miminkem. Nikam se neštrachat jen proto že se to tak dělá, nebo má dělat. Bohužel když žije rodina daleko, tak se tak často nevídají.