Reakce partnerů/manželů na Váš úraz

Ano, zajímá se a dělá si starosti, na můj vkus někdy až moc 😄 On všechna bebíčka hodně prožívá, svoje vlastní, moje i dětí 😀

Úplně mě točí, když se mi něco stane (ideálně se svihnu do brňavky, nebo podobná chvíle kdy přijde silenej, ale kratkodobej, záchvat bolesti) a chlap kolem chodí a řeší co se stalo a jestli jsem v pohodě 😅 a nedá pokoj dokud neodpovím i když to v tu chvíli nejde... Tak na něj zavrčím a on se naštve 🤣🤣🤣 jinak se zajímá, pomáhá mi, maže, ošetřuje... Ale tak nějak to je oboustranné-že si navzájem foukame bebíčka (máme 4 koně, těch úrazů je celkem dost.. )

Podle zavaznosti. Bud rekne, ze jsem jelito nebo si dela starosti.

Podle závažnosti.

Můj chlap je na tohle úplně marný, bohužel...naštěstí se mi to nestává často, ale když už se třeba o něco majznu, nebo se říznu do prstu, nebo tak něco, tak to ignoruje, případně zlehčuje, nebo to doplní ještě trapnými poznámkami "šikovnost nejsou žádné čáry" a tak...nejsem žádný bolestínek, takže v tu chvíli mám chuť ho vystřelit někam na Mars. A jo, můj muž je neempatický a citově plochý, řekla bych 🤷🙈

PS:Ale bavím se tady o situacích, kdy je zjevné, že to není nic extra vážného...ale pofoukat bych to třeba chtěla, že jo😉

Tak mám asi svatouška - to spíš já jsem škodolibka ( pokud je to nějaká prkotina ) ale partner je v pohodě. Když se mi stal velký úraz ( paní mi prosedla a otočila koleno v MHD ) a on byl spolu s dítětem u toho, tak byl z toho dost v háji, staral se o mě, dělal mi na celý den jídlo k posteli, abych moc nemusela chodit a tak.. zařídil všechno, včetně péče o prcka, když jsem byla v nemocnici na rehabkách, tak mě zastoupil na 100%. A to se stalo když jsem si místo auta, jak chtěl jet on, prosadila MHD a měl mnoho příležitostí si rýpnout a začal si z toho dělat legraci až poté, co jsem už byla relativně o.k...

Já jsem cíťa a trochu fňukna, takže já si tak jako pofňukávám, on koukne, maximálně se zeptá, co jsem dělala, konstatuje, že jsem trubka a dál to neřeší. To jsou takový ty moje malý úrazy jako říznutí, bouchnutí do brňavky, ukopnutý palec a podobně. Jako vyloženě velký úraz jsem neměla nikdy. Ale v těhotenství jsem uklouzla na schodech, to byl ve stresu víc než já. Na druhou stranu během pár dní zapomínal, že mám naraženou kostrč a stále to bolí 🙈 V šestinedělí jsem uklouzla na náledí a narazila si celou stranu. Nebyl u toho, ale řešil to hodně, několikrát navrhoval, že pojedeme na rentgen a často se ptal, jestli dobrý. Když třeba blbě došlápnu, bolí mě koleno nebo tak, tak se hned ptá, jestli je to na doktora. Já protočím oči, on ví, že je to v pohodě, tak si do mě jemně rýpne a už se o tom nebavíme. Ale celkově bych řekla, že sice si ze mě utahuje, že jsem nešika (jsem, často si z toho dělám legraci sama), ale jakmile mi něco opravdu je (nemoc, migréna, natažené vazy), tak je neuvěřitelně pečující, sám od sebe se o mě stará a pečuje opravdu s láskou 😊

Teď bereš úraz ze se řizneš do hlavy, je to akorát na bouli a ok… nebo ze si zlomis ruku; mas otřes mozku?to bude rozdíl v reakci 😃aspoň u nás .. obojí beru jako úraz

Záleží na situaci, když jsem měla zlomenou nohu a k tomu ještě půlroční holčičku, zajímal se, pomáhal, běhal. Zkrátka tohle byla veliká zatěžkávací zkouška našeho manželství s malou. Ohledně péče o dítě byl teda hodně marnej, ale snažil se😄.
No a pak jsou takové ty situace, kdy se mi tlemí, že jsem jelito . Každou chvíli se třeba o něco praštim a pak mi počítá modřiny 😀.
Je to v pořádku si myslím, já to mám stejně. Možná jsem škodolibá o malinko víc. 🙂

Prejde to, zlehcuje.... podle sebe soudi ostatni, a on by byl je schopen snad i chodit s cerstve uriznutou nohou😲😅. Jo a nesikovnost ho toci a je mu k smichu. Kdyz se riznu nozem nebo spalim o troubu, tak se smeje, casem se pridam pak i ja😅

Koukám, že je to tu půl na půl zatím, to je fajn 😊
Občas by chlapům trochu víc empatie asi neškodilo 😀

Holky, o co mi jde... Včera jsem ještě večer lezla ze židle na komodu, kterou má dcera před oknem, takže je vysoká okolo metru, abych jí navěsila závěs, který jí spadnul. Samozřejmě tam měla věci, které jsem si neuklidila 🙈😀
Závěs jsem pověsila a ještě než jsem dala nohu dolu (zády k židli), tak mi blesklo, co bych asi tak dělala, kdyby mi ta noha tou židlí projela - přeci je to jen kus, než došlápnu. To se sice nestalo, ale pro jistotu jsem šlápla úplně vedle. Takže si dovedete představit, jak to asi dopadlo 🙈
Řachla jsem na zem 🙈 V tu chvíli jsem myslela, že mám snad všechno zlomený 😀 Naštěstí se po chvíli ukázalo, že zlomeného nic není, ale kostrč naražená bude dost a odřený a naražený nárt.
Muž přišel, protože slyšel tu ránu a jeho reakce mě dostala asi víc, než to, co se stalo. Já vím, že o mě měl asi strach.. První se ptal, jestli má volat Záchranku, nebo někam jedeme. Zakroutila jsem hlavou, že jsem OK a pomalu se s brekotem zvedla. V ten moment zhodnotil, že to bude nejspíš dobrý a místo, aby mě politoval, zeptal se, co mě bolí, začal mlít o tom, že jsem nešikovná, že si za to můžu sama, protože jsem si neuklidila ty věci, měla to udělat už přes den a ne a a naštvaně odešel 🙈😀😀
To se mě dotklo a začala jsem brečet ještě víc. A to normálně toho vydržím dost, nejsem úplně cíťa. Byla jsem hrozně smutná. Pak se mě v posteli teda zeptal, jestli to bolí hodně a někam ráno pojedu. Už jsem neměla chuť se s ním bavit, tak jsem jen řekla, že uvidím 🤣
On je totiž taky schopnej dělat, že se nic neděje, i když by si uřízl třeba prst. To , že se pořezal motorovkou do stehna a bylo to na šití, mi vůbec neřekl, sám si to ošetřil a přišla jsem na to až večer 🙈
Hned ráno mi z práce psal, jak mi je, jestli něco nepotřebuju. 🙈
Teď zpětně mi ta jeho reakce hrozná vlastně asi ani nepřijde a říkám si, že jsem včera asi přeháněla 😀😀

No, nevím jestli tě to uklidní, ale u nás by to proběhlo asi úplně stejně. 😉 Nejdřív "panika" jestli žiju a nemám nic zlomeného, potom zhodnocení, že si za to můžu sama. To vím taky, proto by mě to v tu chvíli naštvalo, že o tom mluví. 🙈😂 Ale potom by se určitě ještě několikrát zeptal jestli teda opravdu dobrý. On se sice tváří, jak je nad věcí, ale u pádů má o mě strach. Jenom to teda nedává nějak moc znát, no 🙈😂😂

jsem ráda, že nejsem jediná, kdo má doma občas blbce :D....můj manžel je na tohle taky hroznej....já teď tři měsíce řešila, zda nemám rakovinu, byla jsem i na operaci, něco mi našli v děloze, no hrozný, fakt jsem z toho byla úplně v prdeli, protože dvě malé děti a jsem mladá podle mne a ten strach ...hodně jsem jedla, abych se uklidňovala a prostě pak jsme zjistila, že o mě manželk povídá, že jen žeru a nic nedělám (měla jsem zákaz cvičit, sex, prostě všechno) a jsem tlustá a to jsem říkala jak budu na dovolenou hubená, přitom jsme nepřibrala nai deko prostě :D....no úplně mne to sejmulo, že v téhle stuaci, něco takovýho řeší s kámošem...a když jsem ho konfrontovala, tak prostě, že to tak neprožívá, že dokud se to neví na jistotu, tak to nebude řešit a že ho mrzí, že jsem je slyšela - jako ne to co řekl, ale jen to že jsem je slyšela :D....takže prostě paráda občas :D

no, to mám doma podobný exemplář...

Já to tak mám bohužel někdy i u dětí, nejdřív vyhodnotím závažnost a když to vlastně dobře dopadlo, ale "mohlo se stát" mnohem víc, tak prostě stejně spustím takové to preventivní nadávání, proč k tomu došlo a co mělo být jinak, aby k tomu nedošlo... Je to taky taková reakce na to leknutí, že to mohlo dopadnout fakt blbě a tím žbrbláním ten stres a leknutí rozpustím. (ale pro okolí to samozřejmě je velmi daleko od vhhodné empatické reakce)

Jsem mu ukradená, ikdyž jsem byla po operaci ruky a měl na mě paragraf, protože jsme měli mimčo a nemohla jsem koupat a přebalovat a mýt nádobí atd., tak nebyl celý ten paragraf doma, musela jsem si poradit sama a pomohly mi starší děti, jo, i takoví šmejdi prostě tady jsou...

Podle závažnosti 😊 Když jsem řezala dva rohlíky najednou a málem si úplně uřízla bříško u prostředníčku,tak to vyšiloval a lítal kolem mě. Když jsem pokaždé porodila, tak mi pomáhal do sprchy, podával hyg.potřeby apod. Když jsem byla po operaci palce a malému byly 2 měsíce, staral se o oba ❤️ A když je to banalita - třeba teď jsem se naposledy švihla do kyčle a mám tam moncl jak kráva, tak mi vyčinil, že su jelito 🤣 Takže banalitu nějak nehrotí, ikdyž ji okemetuje, ale když je to závažnější, je velmi starostlivý ❤️

Můj muž to zlehčuje, řízla jsem se do prstu půl centimetru hluboko, bylo to fakt hnusné. Určitě na šití ale nechala jsem se ukecat že s tím nikam nepojedeme, že se to spraví samo. Blbě se to hojilo, dvakrát se mi to otevřelo. Byla jsem na něj fakt naštvaná a na sebe, že jsem se nechala ukecat. Stát se to samé našim dětem, tak okamžitě jedeme ale když se to týkalo mě, matky, tak já už přece něco vydržím.

Ani ne. Řekne jen, to máš dobrý. Ale žádný horší úraz jsem neměla, jen porezanou ruku. A když jsem měla v těhotenství skříply nerv v páteří a nemohla jsem chodit, tak se za mně styděl asi myslel, že simuluju.

Záleží. Většinou když třeba mi není dobře, snaží se to obstarat sám doma (takže hystericky dítě i manžel do dvou hodin je jistota.:D) ale pri úrazu se mi většinou zasmeje, polituje a pak se zajímá.🙂

Mě se dělá blbě z krve, jednou jsem mu takhle po riznuti omdlela a měla otřes mozku. Od té doby řeší úrazy s krví. Naposledy jsem si rozrizla kloub na ukazovacku, tak to lítal okolo 2 deti i Mě, dodelaval večeři a přemlouval mé, ať jedeme na siti. Nechtěla jsem, 2mesicni mimino i 3 léta už potřebovali spát, takže mi to jen zavazal a vykoupal děti. Zpětně vidím, že jsem na siti jet měla, nemám plnou hybnost toho prstu. Na včerejší opareni se jen zeptal jak moc a víc to neřešil.