Psychika po spontánním potratu
Ahoj děvčata, před 2 týdny, jsem měla naplánovanou revizi po ZT, k té nakonec nedošlo, tělo si poradilo samo (12tt). Průběh nebyl nijak drastický, krom prvního dne, pak už jen týden silného krvácení, ale jinak fyzicky celkem ok. Po kontrole je vše v pořádku. Upozorňuji, že nejsem žádná urputná "snažilka" (nemyslím to ve zlém), jedno dítě mám a druhé ani nebylo v plánu (vzhledem k hororovému průběhu porodu a následným zdravotním komplikacím plus brutal šestinedělí - psychika a taky už nejsem nejmladší). Nicméně jsem otěhotněla i přes antikoncepci. Velké nadšení se nekonalo, ale vzala jsem to celkem racionálně...po čase jsem se začala i těšit a v duchu už organizačně řešila různé věci a nastavila se vnitřně na to, že nás bude víc...nicméně přišlo, co přišlo...poslední 2 týdny už stejně nevypadaly dobře a člověk byl připravený na všechno..v prvních týdnech to není ani nic neobvyklého...vzala jsem to věcně jako nečekané těhotenství...stalo se, samozřejmě nejásám, ale nijak drasticky to neprožívám...i přesto jsem ale poslední týden úplně na pěst, nic se mi nechce, totál bez nálady, ke všemu se musím nutit, pořád bych spala, ovšem v noci se pořád převaluju a moc mi to nejde..(bohužel spát přes den moc nejde, mám doma nemocného synka)..úplná ztráta zájmu skoro o všechno, aktivita pro cokoliv nula...měly jste to taky některá z vás podobně, ačkoliv psychicky a fyzicky vás to na první pohled moc nezdeptalo?? chtěla bych znát příčinu..je možné, že je to z toho potratu?? Děkuju za zkušenosti..
ZT a revizi mam take za sebou, dva mesice samovolny, dala bych tomu cas, byt si rikas , ze to neresis, zrejme asi nekde v hlave to resis vic nez se ri zda. Nechala bych volny prubeh emocim , me prijde ze se branis , mela jsem to obdobne. Vsichni litovali a nejsem typ co by se vyzival v litovani, byla jsem zklamana, ze jakmile jsme se zacla tesit to skoncilo. A pak mi prislo divne, ze jedu proste dal. Ano ale po nocich jsem nad tom premyslela. Jednou jsem se proste rozbrecela , brecela celou noc a rano mi bylo lip, a pak se to lepsilo kazdy den. Proste truchlit, ne byt furt ta co vse zvlada pred osttanimi. Nikdo nevedel ze me to proste par dnu na to takto zlomilo, ale pomohlo to a od te chvile jsme nebyla lemra lina. Tezko se to vysvetluje psanim, ale myslim, ze je to bezna vec, a ze se trochu branis byt ta mamina , snazilka, nebo proste zenska , ktera to prece jen trosku zere vic nez dava najevo .
Moc děkuji, holky. Máte trochu pravdu obě dvě...člověk se snaží dělat tvrďáka a tím, že jsem měla fyz průběh toho všeho celkem ok, se snažím fungovat, moc neodpočívám..nesnažím se zbytečně fňukat..možná byhc měla..ono je tam i něco kvůli práci a tak...šlo mi spíš o to, jestli ty hormony i v tomto případě fungují podobně jako po porodu, protože mě šestinedělí po porodu úplně sešrotovalo..hlavně psychicky..připadala jsem si jak ve špatným snu nebo že jsem si vzala špatnej fet...trvalo to skoro 3 měsíce...tak jestli byť v menší míře to může být podobný díky tomu všemu...
urcite i hormony, telo se musi vyrovnat hormonalne a to nemi ze dne na den, docistit proste to 6nedeli takove je. tak to ze sebe nejak dostan a uzivej slunicka a synecka
@vrabcak0007 ahoja, urcite pomuze se poradne vyplakat a vypustit emoce. Nesnaz se byt tvrdacka, nech to plout. Ja otehotnela planovane/neplanovane. Dcera mela sedm mesicu, s muzem jsme vedeli, ze chceme vic deti a nedavali si pozor. Ale necekala jsem, ze se zadari takhle rychle, i kdyz prvni byla taky vlastne na prvni dobrou. Kdyz jsem to zjistila, mela jsem radost, ale i obavy, jak zvladneme dve deti takhle brzy po sobe... No a od manzela jsem v sedmem tydnu, kdy uz jsem se fakticky tesila, chytla chripku. Takovou tu pravou s horeckami. On mel lehci prubeh, jen kolem osmatriceti stupnu, ja mela tri dny pres ctyricet. A bylo po tehotenstvi. Strasne me to vzalo, protoze to byla proste nehorazna smula. Pomohlo mi si opravdu zatruchlit, manzel mi byl fajn oporou. Pak se to uz lepsilo a otehotnela jsem znovu za ctyri mesice. Ted mam petitydenni holcicku, jsem moc stastna, ale casto si vzpomenu. Ne uz s placem, ale spis s otazniky... Jaky by to asi byl clobrda? 🙂
Brala bych to jako hormonální změnu,já prodělala potrat ted v březnu a doteď se cítím ještě unavená,i když me to nijak nevzalo protože jsem to dítě nechtěla.Jeho otec byl narkoman a zkratka se to jednou stalo a život jde dal.Je mi lip s mou malou dcerou a mým soucasnym pritelem
@letadylkokane to znám me umřeli miminko před narozením me dcery v 36.týdnů těhotenství a to me obcas bolí ale doteď 27.6.to bude 5let.Otěhotněla jsem po devíti měsících a mám nádhernou dceru.My se o mimco ale snažili bohužel nevyšlo ale pak ma dcera hodně vynahradila
@vrabcak0007 treba se Ti ulevi uz jen, jak si to tu napsala. Urcite bych to pricitala potratu a hormonalni zmene. Nebud na sebe tolik prisna, zkus se radovat z malickosti vsedniho dne, aspon kazdy den si najdi duvod, proc se usmat nebo udelej nejaky dobry skutek. Uvidis, ze to brzy prejde a zas se vse vrati do zabehnutych koleji. I kdyz si to treba nechces pripustit, chce to cas na smireni se situaci.