První láska. Odezní to časem?
Ahoj,
asi se potřebuju z toho vypsat, nebo jen slyšet názor/zkušenost ostatních.
Na vysoké škole jsem poznala svou první opravdovou lásku, která vydržela 5 let. Před svatbou jsme se rozešli a to ne v dobrém. Já úplně utnula kontakt, začala používat jiné číslo. Nyní je to dva roky od rozchodu, mám nový vztah, kde jsem (ikdyž to asi bude znít neuvěřitelně, když řeším takovou záležitost) opravdu šťastná, přítel by mě na rukou nosil. Probudila se ve mě ale nostalgie, nebo lítost, výčitky, že jsem bývalému příteli ublížila, nebo si najednou uvědomuji, že je pro mě jakoby " mrtvý", nemám o něm žádné info, nic. Když si nyní pročítám jeho zprávy, že jsem byla tak neoblomná a opravdu s ním přestala úplně komunikovat, ikdyž mě prosil o jakýkoliv kontakt, vyjasnění (uvádím, že důvody rozchodu byly především na jeho straně). Přijde mi, že jsem v úplné pasti a nevím co dělat. Myslíte, že to časem odezní?
Proč si jako čteš staré zprávy atp.? Buď ráda, že si šťastná a nepatlej se v minulosti.
Trochu tě asi chápu, taky jsem měla na výšce vztah, který trval 5let a pak jsme se rozešli, taky ne úplně v dobrém, chtěl zůstat kamarád, já řekla, že to fakt ne... Jsem šťastně vdaná, děti, spokojená ale někdy si na něj stejně vzpomenu, je to skoro deset let... Zajímalo by mě co dělá jestli mu životni ambice vyšly jak chtěl apod, přece jen jsme spolu bylo dlouho a občas, je mi líto, že jsem na to kamarádství nekyvla.... Manžel je s bývalou přítelkyní, co spolu byli taky dlouho v kontaktu, zajdou jednou za rok na kafe a pokecaji jak se mají... No ale ty zprávy smazej, nečti...
Sejde z očí, sejde z mysli to ošklivé a často si pamatujeme jen to dobré. Také to občas mívám, i když ex mi vyvadel opravdu zajímavé kousky. Vždy to potlacim a jedu dal. Důvody k rozchodu prostě byly a jsou,jak u vás, tak u nás. A je dost možný, že nostalgie Te nepřeje nikdy, jen e s tím naučíš žít. To k životu patří. 🙂
Zij v pritomnost. Minulost davno neexistuje. Jsi nezkusena a mlada. Nenic si fungujici vztah nejakou pseudo litosti.
A mě naopak tvoje pocity přijdou jako pochopitelné a zdravé (zejména byli jste před svadbou) přeci není v pořádku za sebou zanechávat nevyjasněná vztahy a ublížené lidi...dala bych si jen pozor abys neranila svého současného partnera...ale jestli nějak proaktívne hledat bývalého? To tedy nevím
Přesně proto by se měli nejprve vyjasnit staré vztahy a do nového vstupovat s čistým štítem. Vy jste to asi tenkrát utnula, potlačila emoce, spálila mosty a teď po letech to konečně přebolelo a mozek si žádá uzavření. Také jsem to tak kdysi udělala, (teda nebylo před svatbou) občas si vzpomenu, ale byl by opravdu velký nesmysl otevírat staré rány, obzvlášť, pokud máte šťastný stávající vztah. Třeba i on může mít a kdybyste ho znovu kontaktovavala, můžete zničit nový vztah i jemu. Už to skončilo, mělo to důvod a vracet se k bývalému je vždycky chyba. Nekažte si to nečím, co bylo kdysi. Jinak v dnešní době Facebooků a instagramů apod. není až takový problém zjistit si, jak se ten dotyčný má... 😉
Já to teda úplně chápu. Možná to tenkrát nešlo jinak, ale vztah v sobě nemáš uzavřený. Je něco, co bys mu chtěla říct? Možná by stálo za to se mu ozvat a všechno vyjasnit, aby se ti ulevilo...
Tu nostalgii nebo lítost probudilo konkrétně co? Mráček ve sluncem zalitém světě, nuda, sebedestrukční sklony? Tam bude odpověď.