Proč se kamarádkám ozývám jenom já a ony mně ne?
Je mi tak nějak smutno. Často se cítím sama. Nevím komu to říct. Řekla bych že mám dost kamarádek. Problém je v tom že ani jedna se mi sama od sebe neozve sama. Nijak často se nescházíme. Nevím, jestli jsem tak špatná kamarádka? Většinou 90% píšu kamarádkám já. Mrzí mě to. Nechci se vnucovat. Říkají mi ať zase dám vědět. Říkám jim že se můžou ozvat kdyby si chtěly popovídat nebo něco potřebovaly.... U dvou se mi stává, že třeba napíšu jestli nemají čas a nechtějí se sejít. Nereagují, nevadilo by že třeba řeknou ne, promiň teď nemám čas. Ale úplně to nechají bez odpovědi. Až se zase třeba náhodně setkáme ve městě. Tak se bavíme jako by nic. Jedna mi říká - že je super že se kamarádíme a přijde mi že je semnou ráda ale nechápu proč mi prostě neodpovídá. Druhá kamarádka to dělá úplně stejně ☹(( Mám pocit že asi nejsem dobrá kamarádka. Přitom když se vidíme tak je všechno fajn. Možná to já nějak nevědomky kazím. Už v minulosti jsem se jedné kamarádky ptala proč se semnou přestala bavit? Odpověděla mi "to ty ses nechtěla bavit semnou. A já si našla jinou." Mám pocit že to někdy doopravdy dělám ... mám je ráda ale asi se bojím dalšího zklamáni tak je nevědomky odstrkuju. Mrzí mě to, přesto se často cítím sama. Ale co s tím?
@annasmyckova těžko říct co je často se scházet .... mám zatím jen jedno dítě 9. Měsíců. Kamarádky mají většinou taky jedno dítě nebo zatím žádné. Když do spočítám tak mám 7 holek - kamarádek se kterými se vídám. Tak nevím, těžko říct jestli ze mě některá cítí závislost nebo ne. Je fakt, že sebevědomí jsem nikdy neměla nic extra. Na druhou stranu nevím, jak může přátelství stát na sebevědomí či ne. Některé holky taky zase nemají to sebevědomí bůhví jaké. Neozývám se jim každý týden. Kolikrát je to třeba i po 2- 3 měsících i po půl roce.... To se mi nezdá zase nijak moc. Ale prostě ta iniciativa z jejich strany vázne ☹ což mě mrzí. Ano mám jednu kamarádku kterou znám z dětství (od 12 let) ta mě ignoruje fakt nejvíc. Ale jí píšu tak 1x za půl roku. Když se vidíme tak se mi strašně omlouvá a vykládá, jak si váží našeho přátelství ... ale připadá mi že si mě chce udržet jen na oko. Ozve se když potřebuje jen ona. Asi nejsem typ abych měla takovou tu úplnou kamarádku. Mám jednoho kamaráda - známe se 5 let. S ním se cítím úplně nejlíp, není mi blbé s ním cokoliv řešit, vím že mě má opravdu rád, z něho jediného to cítím upřímně. Nikdy mě neodbyl. Je s ním sranda žertujeme a blbnem. Ale někdy prostě potřebuju řešit takové ty holčičí věci. A to mi moc chybí.
@annasmyckova jinak ten tlak a závislost znám ... dělala mi to jedna moje kamarákda, ale s ní jsem se vůbec neschodla. Máme každá úplně jiné názory takže dost často jsme šli do konfliktu. Chtěla se scházet každé úterý (jsem její jediná kamarádka) ale musela jsem to utnout nebylo mi v tom dobře. Těd se naopak moc nevídáme což mě taky mrzí.
@kometttka třeba to ještě přijde, některé hodné ženské jsem poznala ve školce přes děti -že se chtěli malí kamarádit a navštěvovat a zůstalo nám to i s rodiči
@kometttka neznáme tě, takže těžko radit, jestli děláš něco špatně...netlačíš moc na pilu? Jak často se chceš scházet? Chodíš někam s dětmi, sama, kde tě to baví? (mateřské centrum, cvičení...) Možná jsou kamarádky z jiného těsta než ty, a necítí potřebu se scházet...Máš kámošky z dětství? Mám jednu kamarádku, která měla velmi malé sebevědomí a taky se mě ptala, když jsme se delší dobu neviděli, jestli nejsem na ní naštvaná, že se nehlásím...A přitom jsem toho měla víc a nezvládla jsem se jí ozvat, nic osobního v tom nebylo..Cítila jsem z její strany "závislost" a vím, že neměla moc kamarádek a tak na mě "visí". Necítí tvoje kamarádky z tebe taky tuhle "zoufalost"? Scházím se s ní dál, je to lepší a lepší - máme zaběhnuté, že jednou mě navšíví ona, podruhé já...a střídáme se, i když interval z mé strany pokulhává (mám víc dětí a míň času), už na mě tolik netlačí a dost se to zlepšilo..A ví, že ji beru takovou jaká je. Už necítím ten tlak, že něco musím...