Proč se k sobě lidi takto chovají?
Proč se k sobě lidi chovají tak hnusně v dnešní době? Nevím, jestli je to tím, že bydlím ve velkém městě nebo bych podobné charaktery našla i na maloměstě nebo vesnici, nevím.
Dnes jdu přes přechod, upozorňuji, že jsem nikomu neskočila do cesty, v dáli jelo auto, ale dost na to, aby mě řidič čas zaregistroval a přibrzdil, pokud by byla potřeba. KDyž už jsem byla na chodníku, tak na mě řidič zařval na celou ulici ...pičo, nejsi vůbec vidět... Proč jsou lidi tak ošlivý navzájem? Proč ten člověk prostě neřekne... paní, nejste vidět... Nechápu to. Vždy se mi to pořád vrací v hlavě a i když si říkám, že je to blbost, nic s tím neudělám, stejnak mě to trápí. A vždy si říkám, že nechci, aby v takovém prostředí, mezi takovýma lidma vyrůstalo mé dítě.
Potkávají vás taky takové věci, nebo jen já jsem magnet na takové situace? Jak to vyženete z hlavy?
To že se k vám někdo hnusně chová je jen jeho problém. Vy s tím vůbec nesouvisíte. On je debil a nebo má blbej den, mně je těch lidí spíš ještě líto. Už se mi to taky stalo, málem mě porazil pán na přechodu na kole... křičel něco v tom smyslu, že sem kráva.. Odpověděla jsem: To máte blbý. A ještě si kazit náladu chlápkem co vám řekne že jste piča?
@cotty Ahojky, proč se takhle chovají? Za prvé proto, že on je v autě a než se vzpamatujete je pryč, takže mu nemůžete nic říct (třeba že "podle sebe soudím tebe") a to mu dává pocit, že má pravdu... Za druhé proto, že vás nezná. Nemůžete popsat danou situaci a říct třeba jeho přítelkyni nebo někomu z blízkých, že je to "divný" pán... A za třetí, třeba má hovínko v poslední zatáčce...🙂 Důvodů může být víc, každopádně věřím, že se to pánovi jako bumerang vrátí... Hlavu vzhůru, neberte si to, je to lidská troska, jen to neví...
Jojo,nedávno me sprdla prodavačka v Bille,ze jsem prošla pokladnami dovnitř 😀Syn mi na to řekl, že mám otevřít svoje srdce i protivne prodavacce, tim me rozesmál a byla jsem v pohodě. ..
no tak co na to říct. Kunda sem, kunda tam.
@cotty a ja som myslela, ze je to len moj problem 🙂 byvame v Brne, neviem, ci je to tym, ze je to velke mesto (ale nie preto, ze sme v Cesku, som si ista ze je to rovnake aj na Slovensku vo vacsich mestach) ale poslednou dobou sa mi to stava neustale a uz mi je z toho niekedy fakt na bliti... par prikladov:
- som tehotna, mam brucho jak balon, stojim v plnom autobuse a ludia do mna bez hanby vrazaju aby sa niekam pretlacili, nikto nedokaze usta otvorit a povedat "s dovolenim"
- v potravinach pri nasom baraku ma babky bezne "vozia" na vozikoch, proste ide jak tank a vrazi do mna, uplne bez slova, uz som to minule nevydrzala, otocila som sa a povedala som "no pardon" a babka sa tvarila ze ma nevidi
- sla som v nemocnici na evidenciu, sestricka si vsimla ze mam preslu karticku poistenca a povedala mi to ironickym tonom, tak som si povzdychla (nad tym ze tam budem musiet ist to vybavovat) a ona po mne zacala bliakat ze co tam vzdycham a ze si to mam strazit a napisala mi perom cez celu kartu ze "neplatna karticka" a bude mi to tam svietit stale na tom obale, aj ked uz platnu karticku davno mam, zmohla som sa len na "dakujem" a sla som prec
- ked do mna niekto na ulici vrazi NIKTO sa neospravedlni
- minule som sla po ulici a telefonovala som s mamou, rozpravala mi o tom ako sa k nej jedna osoba skaredo zachovala, tak som do telefonu povedala "to je krava", vzapati za mnou uplne cudzia zenska zacala hucat ze krava som ja, toto nie je normalne, tie mobily mame dnes vsetky vacsie ako televizor atd..
- bola som na poistovni, ku okienku volali moje cislo tak som prisla a sadla som si, vtom tam prisiel umasteny pupkaty chlap a zacal dost nahlas hovorit na pani za okienkom ze on to svoje cislo zmeskal, nech ho vezme lebo bol predo mnou atd... Tak som ho zarazila s tym ze "pane ale ja uz tu dnes cakam druhykrat a som na rade" a on po mne zacal hucat, tak som mu uz razne povedala ze teraz som na rade ja, na co si sadol na stolicku dva metre za mnou a napodoboval ma, to co hovorim, a vysmieval sa mi ze som slovenka a ze "my cesi vieme preco sme sa vas zbavili", no otras
Prosim vas, poradte ako sa nad to povzniest lebo uz zacinam byt z toho nervna, este v deviatom mesiaci..
@cotty chcela som tymto vylevom povedat, ze v tom nie si sama 🙂 dobri a slusni ludia asi este existuju, ale je ich ako safranu... asi by sme mali mat svoju podpornu skupinu 😀
@dasa143 Děkuju. Popsala jsi přesně situace, které zažívám dnes a denně, během nákupu, v MHD 10x za hodinu do mě někdo vrazí, aniž by se omluvil nebo vůbec otočil, prostě normálka jakoby nic. Vždy si také říkám, stačilo by říct jen s dovolením, ale ne. Pak je mi vždy smutno z toho, když si řeknu, že takové sociální návyky se pak předávají dalším generacím a ty děti za to nebudou moc... Ale teda, že se takto lidi chovají k těhotný ženě, to je vážně nechutný.
Holky děkuji vám všem za odpovědi a dodání pocitu, že ne všichni takoví a nejen já jsem jediná, které se to stává. Snad bude normálních lidí víc a blbů míň...
@cotty Řekla bych, že ses na to magnet. Mě se takový věci nestává vůbec, naopak potkávám lidi, co jsou velmi milý, příjemní, mladíci mi pomáhají s kočárkem, babičky si hrají s dcerkou. Ale jsem magnet na něco jiného, často vídám matky, který mlátí děti, nebo je jinak ponižují. Kamarádky dcera zase pravidelně dostává na pískovišti facku od nějakého jiného dítěte. Každý jsme magnet na něco jiného. Přestaň si toho všímat a řešit to a ustane to. Moje zkušenost.
Holky,pořád přemýšlím,že my lidí se k sobě chováme hůře než zvířata mezi sebou.asi je to tou dobou obyčejný člověk nemá dostatek svých financí pořád něco platíme a skoro málo zůstává.porad na nás někdo něco chce a my nemáme děti zlobí a jsme nervózní a pak to vypadá že si musíme ulevit urážet se navzájem je to smutné,ale místo,abychom si pomáhali,tak si ubližujeme.nejvic mne mrzí,že závist tady je v největším míře a to hlavně ubližuje pěkný vecer
takoví lidé jsou úplně všude
@fifina1234 Taky bych rekla, ze to je vsude.
tyjo docela mazec.. já teda musim říct, že se s tímhle úplně nesetkávám. zažila jsem jen pár výstupů v práci na úřadě, kde se to ale prostě stává:D
co se týče řidičů, já spíš kroutim hlavou nad tím, jaký sou lidi bezohledný prasata, který ohrožujou druhý lidi jen kvůli tomu, aby někam dorazili o pět minut dřív a předjížděj v naprosto nepřehlednejch úsekách, i když je to štrůdl aut až někam dopr... to se mi fakt ježí úplně všechno a je docela těžký i v takovejch situacích pak zůstat jako řidi v klidu..:( zvlášť když jsme znali někoho, kdo kvůli takovýhle nějaký 3,14čovině přišel o život...:/
Taky se mi to občas stává a taky je pro mě těžké nad tím mávnout rukou. Přiznám se, že to občas i obrečím. Ale stejně pořád věřím, že je mnohem víc hodných a vnitřeně krásných lidí, než těhle dementních kryplů 😉
myslim, ze je to i snizenim kvality lidi... ridic ocividne spechal, doba je uspechana, svoboda znamena dovolit si vse... me se to nestava a je opravdu mozne, ze k temto situacim mas bliz, mas treba povolene hranice nebo Ti to ma neco rict (dat si na neco pozor).
S tím řvaním zatímco stojím na přechodu s kočárkem mám taky zkušenosti, bohužel. Vždyť nikoho nenutím mi zastavit, tak když má pocit, že ho to tolik zdží, ať jede dál. 🙂 Taky mě to pak vždycky štve a říkám si, co je to za lidi.. ono to totiž kolikrát nevpadá, že by to řidič dobrzdil, tak tam prostě raději nelezu.
A minule jsem si v obchodě vyslechla, že mě paní teda pustí, když si myslím, že mám přednost - vjela jsem s kočárkem do uličky, kde stála jedna jediná paní, zatímco ta hlavní ulička byla plná lidí. 🙂 No, paní si prostě myslela, že bych měla vycouvat do toho davu a uhnout jí, i když jí stačilo udělat dva kroky dozadu a neměla ani nákup (a kdyby počkala, vycouvala bych, ale v tu chvíli za mnou prostě byli lidi a nešlo to).
To mě přimělo přemýšlet o tom, kdy teda mám chodit nakupovat, abych s kočárkem nikomu nevadila. 🙂 Je mi jasné, že s těmi kočárky v obchodě překážíme, ale nezaberu o tolik víc místa, než nákupní vozík na kolečkách, ale stejně mám pocit, že to lidem mnohem víc vadí.
Ale jo srážka s blbcem se mi taky už stala a taky mě to někdy mrzelo. Možná to někdo přitahuje více, možná si to někdo více bere.
Ale jednu zkušenost mám - když mám dobrou náladu, usmívám se na lidi, začnou mi to skoro všichni vracet, a nezažívám pak takové výstupy nebo si je nepřipouštím. A takové dny mě pak nabijou energií. Snažím se víc radovat z toho, kolik lidí mi třeba sami od sebe nabízejí pomoc s kočárkem, než se užírat jedním co si potřebuje ulevit.
To ja jednou stala na přechodu s kočárkem a čekala az nějaké auto zastaví...po chvili začalo jedno brzdit,ale do silnice nevkrocim,dokud auto opravdu nestojí-řidičům nevěřím, natož kdyz jsem mela kočárek. No a řidič stáhl okynko a začal na me rvát, proc nejdu, ze nema cas tu stát... takze sem byla taky v soku...