Proč mámy nedrží spolu? Co chybí vám?
Někdy mi to tady přijde, že jsou na sebe mámy zbytečně zlé. Asi každá známe ten pocit nedocenění, milion nevyžádaných rad. Než by nás někdo pochválil, radši řekne, co děláme blbě. Je to někdy frustrace.
Občas nevidíme, že všude je něco. Přijde mi, že je módní předstírat, že je vše fantastický, ale všechny víme, že není. Já se třeba chvíli vyrovnávala s tím, že už pravděpodobně nikdy nebo ne hodně dlouho nevezmu batoh, koupim nejlevnější letenku a neprocestuju Katalánsko. Že se na mě můj chlap nekouká jako dřív. Co chybí vám?
Me strasne chybi, nebo vadi, ze se neumim ve svym volnym case ( kdyz uz treba dite spi) dlouhodbe soustredit na neco smysluplnyho. Vetsinou vytuhnu u kratkych clanku, u pinterestu, u diskuzi. Nejsem schopna uz dve hodiny v kuse cist dobrou knihu. I u dvouhodinovyho filmu mam problem. Natoz se ucit nebo delat neco dulezityho. Proste mi mysl furt utika a zvlada jen nejakou kratkodobou zabavu.
Od dítěte nejsem schopná malovat/psát deník a bránit se tak uzkostem/vypustit myšlenky.:D Taky vím, že dlouho s manželem nepujdeme nikam večer na pivko, pokecat s kámošema u dobrý hudby, často mi to zlepšilo náladu..většinou už vůbec nemám energii, kecnu na gauč a jsem ráda, že je ticho..:D
Chybí mi, že večer nikam nemůžu. Mladšímu je 8 měsíců a usíná jedině u prsa. Jsem ráda, že nám kojení jde bez problémů, ale tohle mi chybí. Stačilo by mi jít jednou za čas do kina, cvičit... Manžel by se postaral, nebo by pohlídala babička, ale takhle smůla.
Se dvěma malými dětmi se doma dost nepořádek, všude hračky a chaos 😀 Takže to "vizuálně" nevypadá nejlíp a já rezignuji na to trávit několik hodin denně uklízením, zvlášť když jsem pořád v kuchyni nebo s dětmi venku, na neustálý úklid prostě není čas. A jo, cestování, to je taky o dost těžší. Nejvíc věcí mě ale chybí kvůli covidu, plánovala jsem toho s dětmi plno, ale bohužel je to těžké.
Po prvním porodu jsem dostala krásný puzzle (3000 dílků), ale složím si je asi až tak nejdřív za 10 let, až mi to děti nebudou chtít poztrácet. To mi chybí nejvíc. Taky mi chybí hlídací babičky, jednu máme sice tady, ale to je už prababička pro naše děti, a první babičku máme 200 km daleko. Jinak mi pak spíš víc věcí chybí kvůli covidu a tý aktuální šikaně, než kvůli dětem. 🙂
Spánek, práce, vzdělávání a seberozvoj, brigáda, aspoň chvíli zažít pocit svobody a odpovědnosti jen sama za sebe.
@la_amanita to jste napsala hezky - mám to stejně. Taky mi chybí spánek, práce (nemyslim uklid a vaření, ale nějakou smysluplnou činnost pro dospělé) a odpovědnost jen sama za sebe. Na to se snad těším úplně nejvíc ale to nastane nejdřív za 18 let 🙈
@la_amanita Jé, já mám lepší spánek než předtím. Trpím nespavostí, takže mi dlouho trvá usnout a štvalo mě vstávat brzo do práce. Teď i s dětmi spíme klidně do desíti 😀
@la_amanita Nenapsala bych to líp...
Jinak úplně nejvíc mi chybí práce. Chybí mi ten pocit, že jsem v něčem dobrá, chybí mi řešení problémů (a že občas to byla opravdu výzva), chybí mi finanční nezávislost (nemáme se špatně, ale ten rozdíl v příjmech je sakra znát) a denní kontakt s kolegy i zákazníky. Snažím se to rodičovství co nejvíc zpříjemnit, ale někdy mě ten stereotyp ubíjí.
Já ani nevím, asi mi nejvíc chybí ten čas a energie jen na mě a manžela, to je prostě furt jen práce, dcera, úklid, vaření, .. Žádný sex a zábava 😂
Me chybí nejvíc ta bezstarostnost, čas na úklid,na ten jsem jaksi rezignovala, takže se u nás jede prostě v módu, aby jsme nezili ve špíně, ale přesto to prostě není podle mých představ, ale prostě diky náročnějším dětem není čas, ani síla,( tím pádem uklizeny dům už asi nikdy nebude), přečíst si zase nějakou knížku (nelze, jelikož myšlenky mám u plin, školky apod.) a nakonec spánek... Jo a občas mě přepadne chmura, že bych si šla zatrsat na diskotéku 🤣🤭
@emamaira tak by jednou usnul u chlapa v náručí v nosítku..
Mám stejně starého a taky usíná jen u prsa...ale když moc chci usne i po hodině houpání u chlapa na rukách ( bez řevu ... 🙂
Chybí mi někam aspoň na jeden den udat nekam děti a vyrazit s mužem třeba na výlet sami a mít se chvíli pro sebe.
@ondul mám to stejně a už mi to leze krkem, že jsem večer totálně psychicky vyčerpaná, že jen tupě zírám do mobilu. Řekla bych, že nad tím minimálně 3/4 přemýšlím, že chci můj jediný volný čas od 20 hod využít, ale nemám na to kapacity.
@cikitkapb na velká (obraz) malá (dílky) puzzle se taky těším, dneska jsem zrovna koukala na polici na 2000 Paříž... U nás když už starší dorostl konečně do věku, že by skládal se mnou (nebo neboural). Narodil se mladší. Takže ještě pár let, ale ze zkušeností se starším i synovcema, kolem 4-5. roku už je skládání možné. A při dobré konstelaci i pomůžou.
mozek 🤣🤣🤣 popravdě těšila jsem se až v těhotenství budu hodně číst, ale byla jsem na rizikáči, pořád nějaké zdravotní komplikace, takže na čtení nebyla síla. po porodu malá silný reflux, koliky, špatné kyčle, nespavost, ... opět nebyla síla číst. teď už jí je 1,5roku mozek se mi vrací, ale pořád to není ono. špatně se soustředím. tak asi abych byla úplný bezmozek, tak čekáme druhý 🤣🤣🤣
PS: chybí mi i práce, celodenní promítání či hraní deskovek, ... najde se toho dost, když na člověka přijde splín, ale pak se na mne usměje moje zlatíčko jsem spokojená 🥰
@berculka Myslim, ze to je tim, ze s ditetem musis byt vlastne stale soustredena, i kdyz treba zrovna nic nedelate velkyho, tak se tvuj mozek stale centruje kolem ditete, vzdycky ho mas aspo n nejak v perifernim videni, i podvedome myslim, ze se stale soustredis na to dite. Nehlede na to, ze celej den vymejslis hrani, ctes, u nas se ted v kuse furt brebta a mluvi a ja uz z toho mam hlavu jak patraci balon. Myslim, ze jak pak dite vecer usne, ze ten mozek proste vypne a uz nechce nic delat. A jako ono to vlastne asi neni spatne, ale trochu pruda to je, no.
Jediný, co mi chybí a už vždy bude chybět (minimálně dokud obě děti nepůjdou z domu, no ale už se to s puberťákama blíží), je dostatek kvalitního spánku. S miminama to ještě šlo, tělo jelo z rezerv, ale prostě ten spánkový dluh asi už nikdy nedoženu. Mám prostě blbý, že k tomu, abych v pohodě fungovala, potřebuji 8h spánku denně, a už nedávám ani krátkodobé výpadky. Z mlada jsem probděnou noc dospala další den, dnes když mi chybí 2 až 3h spánku z těch osmi, tak se dávám do kupy týden. A 8h spánku reálně mám max. 1x týdně, kolikrát ani to ne😅
Mrzí mne, že nemohu cestovat, nemám na to finance a po nástupu do práce po rodičovské na to nebudu mít čas. Nejvíc mi chybí moje prsa, po třech odkojených dětech vypadají ohavně. Manželovi to sice nevadí, ale já to vnímám jako handicap. Práce mi naopak nechybí, tam jsem trpěla, ale s ohledem na to, že jsem skončila mimo původně studovaný obor, a teď byla 9 let doma, si moc neškrtám a vlastně už ani nevím, co umím a co by mne nejen uživilo, ale i bavilo, když už tam budu muset chodit až do důchodu. A taky mě hněte, že jsem nedodělala doktorát, i když ho k životu nepotřebuji 🙂.
Chybi mi uklizeno aspon hodinu po uklidu :D a takove to bezstarostne nicnedelani, protoze i kdyz se muzu natahnout na gauc, tak stejne porad tady litaji deti, tamhle na me kouka pradlo co je potreba udelat atd… rekly jsme si s kamoskou, ze si dame vikend wellness a na to se fakt tesim, ze je moznost ze po me dva dny nebude nic chtit 😀
Umět "vypnout" hlavu a relaxovat. I když mám čas pro sebe, ležím v posteli a nemusím nic, stejně mi hlavou litá všechno co je potřeba zařídit, vyzvednout a udělat. Mám jedno dítě a náročnějšího koníčka, takže oproti jiným bych to měla mít jednoduché. 😃