Proč jsou Češi tak kritičtí?
Dobrý den, ráda bych otevřela téma, proč jsou lidé v Česku tak neuvěřitelně kritičtí a skeptičtí. ☹ Mám teď na mysli rádoby sportovní fanoušky, tzv. fanoušky úspěchu a študované trenéry... Vrtá mi hlavou jedna věc. Máme tu například skvělé tenistky. Všude ale slyším na Karolínu Plíškovou jen a jen kritiku. Ta holka patří dlouhodobě mezi užší světovou špičku a Češi? Jen pomluvy. 😲 Je mi z toho zle a tak se ptám, kde se to bere? Mimochodem všem těmto kritikům bych doporučila přečíst si o ní daleko více informací, než že například prohrála zápas s hráčkou ze třetí stovky žebříčku. Jeden můj oblíbený je třeba tento https://www.teniszive.cz/rubriky/tenis/tenistka...
Může to být obecnou neochotou si podobné informace vyhledat, přečíst a udělat si o člověku komplexní obrázek? Díky za názory, Lea.
Tak jsme v tom nějak vychovávaný. Kritika, kritika, už od mala, co děláme špatně a takhle rozhodně teda ne a tahle sousedka je divná, protože tohle a tamto. Samá negace, pak se není čemu divit. Zkoušela sem, vždycky když takhle někdo mluvil o někom koho jsem znala naopak vyšvihnout co na něm oceňuju a prakticky nikdo mi nepřikývl, jen se jelo co dělá špatně a proč.
Me tohle hrozne stve. To, kdyz nekdo tohle podsouva jako typicky ceskou vlastnost. Ja teda zila v zahranici jen necele 2 roky. A od mistnich jsem taky slysela dost kritickych poznamek na jejich narod - tohle se muze dit jen u nas, no jo, my narod xy, doufam, ze na vas nekdo nebyl moc hnusny.. proto tuhle sebekritiku (naroda) vnimam jako obecne lidskou vlastnost, ne jako typicky ceskou. A fakt me tohleto "no jo Cesi 🤮"hrozne stve, zvlast kdyz pak zjistis, ze ten clovek byl "max na dovolene v Chorvatsku". Nerikam rozhodne, ze je to tvuj pripad, a zajima me, s jakymi narody ty mas srovnani. A tez snad napise nekdo, kdo zije dlouhodobe jinde..
Jinak k tematu nevim.. napada me, ze "doma neni nikdo prorokem" , ale jestli je to ryze ceske uslovi hledat nebudu 🙂a taky nemam rada ty "fanousky" ve stylu "MY jsme vyhrali" kdyz tym vyhrava, a "ONI prohrali", kdyz ten stejny tym/sportovec prohral
Kde všude si žila ze píšeš že je je tohle Česká vlasnost?
@leavystrcilova a kde slysis ty pomluvy? Ja treba na Pliskovou slyším chvalu, tak zase nebuď ke vsem kritická i ty.
A nepokazila si to Plíšková u lidí tím, že nechtěla jet na OH? Že ji nejde o prestiž turnaje jako spíše o odměnu za turnaj.
@pavlinar Taky to nemám ráda, když se někdo vyjadřuje ve stylu, co Čech, to debil. Na to vždycky říkám, že jsem si nikdy nevšimla, že když přejedu hranice, že by ta inteligence z lidí začala stříkat 🙂 Ostatní národy mají taky svoje průsery a temné stránky v historii.
@leavystrcilova taky si myslím, že jsme v tom vychovaní. Od malá člověk moc pozitivních věcí neslyší. Ohledně výchovy, občas mi přijde, že rodiče dětí strašně málo chválí. Když je něco špatně, tak rodiče ječí a hubují, ale když dítě udělá něco správně, tak se to bere za samozřejmost. A pak tak nějak lidi chtějí slyšet, že ostatní to mají taky na nic a ideálně, že to mají ještě horší než oni. Nevím, kdybych šla na kafe s kamarádkou a celou dobu mluvila o tom, jak mám úžasného chlapa, skvělý život, úžasné a úspěšné děti, jak se mi daří v práci a na všech frontách mám úspěchy, tak si myslím, že už se mnou na kafe nepůjde. 😄
@pavlinar ono to asi vyplývá z lidské závisti a závist je všude na světě. Stejně tak kladené nároky na všechny, ať už ve sportu, v práci, ve škole. Všude se po lidech chce, aby víc zabrali, aby víc vynikali než ostatní a člověk pak nechce poslouchat, že ostatní se mají skvěle, jsou lepší, lépe to zvládají. Chtějí slyšet, že i ostatní jsou jen lidi. A v tom sportu jsou teďka kladené obrovské nároky, vždyť je to úplně k smíchu jaké výkony podávali sportovci před 50ti lety a jaké teď. A stejně se pořád nasazuje.
@levandule_k ale u sousedů je tráva vždy zelenější 😄
@leavystrcilova Ale timhle vyjadrenim by se mohlo zdat, za jsi ty kriticka vuci Cechum 😉 Ja teda co jsem kde zila, nebo mluvim se znamymi- cizinci, tak mi to prijde vsude stejny…
@leavystrcilova No, zrovna Karolína Plíšková není úplně sympaťačka roku. Lidé hodnotí i jiné věci než jen sportovní výkony. Její negativní výroky na adresu olympiády kritizovali i její kolegové z výpravy. Z jejích vystoupení v médiích celkem jasně vyznívá, že jí jde jen o její vlastní úspěchy na turnajích s kvalitním zázemím a reprezentovat ČR na olympiádě, kde jsou přeci jen jiné podmínky než na běžných turnajích, ji obtěžuje. Kritikou olympiády ještě nikdo sympatie médií ani fanoušků nezískal.
Na tohle téma jsem měla nedávno rozhovor s kamarádkou... Byli jsme na třídenním welness, po letech první odpočinek... ona celou dobu jela "jídlo drahý, moc lidí, servírka pomalá, bazén studenej..." Tak jsme se o tom bavili a ona mi říkala, že si to prostě neuvědomuje, že takhle furt nadává 😅 přitom to kazí sobě i ostatním... Já jsem naopak člověk co hledá pozitiva a ostatní v tomhle dost koriguje, ale musím říct, že mě to stálo dost sebereflexe a pochopení, než mi to došlo a začla jsem se tak chovat... Proč to tak je, to nevím... Asi lidská přirozenost... Ale ty lidi si to kolikrát fakt ani neuvědomují, že jenom kritizují... Přijde jim to úplně normální...
Něco na tom bude. Nejsem teda fanoušek sportu, takže v tomhle nevím. Muzu porovnávat UK, US. Ale připadá mi, že obecně je tu velká netolerance dětských projevu. Příklad, když jsem jela jako chůva s 4 letym dítětem v buse v Londýně, a zpivalo, tak si lidi zpívali s nim. Když bylo batole hlučný, tak se ho snažil vždy někdo rozptýlit. A tady je to pomalu ostuda, a většinou na tebe někdo blbě podívá. Ale řekla bych, že se to lepší. Za mého mladí bylo normální dítě i flaknout a bylo to i společensky žádoucí. Krotily se i projevy jako je smích a tak.
A hodně rodičů děti kritizovalo od mala. Třeba tchán si mysli, že jen kritika vede k pokoře a lepším výsledkům. Zatímco Chvála vede k egoismu a k lenosti. A v ty US, UK se tohle fakt nevedlo. Nikdy sem neslysela u žádný rodiny kritiku, maximálně hodně okecanou zpětnou vazbu a vyplněnou uspechy. A podle mě te fakt ovlivní ta vychova a formování z dětství. A to se už i nás lepsi.
Nedávno jsem poslouchala v rádiu rozhovor s lékařem, který pracoval pro Lékaře bez hranic , a byl dvakrát na misi v Afgánistánu. Mluvil o životě tam, který je velmi těžký, přesto se lidé navzdory okolnostem více radují den za dnem. Zamýšlel se nad tím, že jsme vyhodnoceni jako jedna z nejbezpečnějších zemí, politicky, geograficky, přesto je u nás velká míra depresivity (asi měl nějaký statistický podklad). Nekritizoval, nehodnotil, zamýšlel se nad tím, proč tomu tak asi může být. Říkal, že si myslí, že se v naší společnosti hodně rozpadly sociální vazby. Vztahy. Že to nás do určité míry uvrhává do smutku, protože jsme ztratili určitou stabilitu, oporu, které člověku dává společenství kolem něj. Myslím, že to může být úvaha správným směrem, když se podívám po okolí, mnoha lidem se rozpadají vlastní rodiny, širší rodiny nefungují, a vůči cizím lidem také nejsme otevření, oprávněně, neseme si postoje z dob komunismu, kdy člověk nemohl být otevřený, autentický, ale naopak. Toto pak prosakuje do všeho, co žijeme, co se kolem nás děje. Myslím, že se to dá přeučit, je to o vědomém rozhodnutí, čemu věnuji myšlenku, čemu věnuji slovo, co vyřknu. Já se naučila dívat na "sklenku jako na poloplnou, ne poloprázdnou", a to je moje volba. Ale je to dlouhý proces, který chce čas, pro každého, pro společnost. Rozdivočení jižané z nás nebudou, to asi ani nikdo nechce, to nám není vlastní, ale s více srdečností, autentičností by se nám všem určitě žilo dobře a lépe. Na druhé straně, stále platí i to, že člověk se obklopí tím, co sám vyzařuje, tak do značné míry to máme každý ve svých rukou.
Mám takovou teorii, že by ta "malost", neprejicnost (pisi z mobilu, bez diakritiky) mohla být zpusobena tím, jak od dávné historie česká zem nekym obsazovana, rizena. Tak jsme zvyklý remcat, nepřát úspěch, nadávat a kritizovat (aniž bychom uměli alespoň ždibec dané věci - třeba toho tenisu). Velký sportovní úspěch nás dokáže stmelit, to pak celá republika fandí hokeji, ale za chvíli jsme zase mudrlanti, co vsechno ví lip.