Ahoj.
Proc jste se rozhodli mit jen jedno dite?
Dejme tomu zeny 30+, protoze ve 20 si to clovek jeste muuze dlouho rozmyslet 😛
A prosim, nepiste mi duvody: nejde to ze zdr.duvodu, nemam partnera, atd.
Proste rodina, kde si rekli: budeme mit jen jedno dite, vice ne.. proc? 😇
Dekuji za vase odpovedi
Manzel je doma porad na HO a ja muzu pracovat taky na HO na polovicni uvazek ... Takze mame dve 😀 Ale kdyby on je cely dny v praci a ja bych nemohla pracovat takto (pokud by byl pryc on, tak nejspis vubec), tak bychom asi skoncili u jednoho. Byt doma 6 let a do toho jen rodicak, to bych se zblaznila.
Já jsem si nedokázala představit, že budu svou pozornost dělit mezi dvě děti. S jedním dítětem je vše v pohodě, žádné hádky se sourozenci, rozbroje, vynucování si pozornosti.
Proč bych měla odpovídat anonymovi na docela důvěrnou otázku? Aby si tu někdo udělal pseudorešerši na článek na idnes “proč mají rodiny jen jedno dítě kvůli fialové drahotě”?
@drep Až tak? To mě nenapadlo.
@michaela666 tyhle diskuze tu bývají často, takže by zadavatelce klidně mohlo stačit mrknout do lupy. Navíc, pokud někoho opravdu zajímají aspekty jedináčkovství, většinou se zeptá úplně jinak: litujete toho, že máte jen jedno dítě? Rozmysleli jste si to nakonec? Jak snášíte reakce okolí? Tohle je otázka čistě na důvody. Mám jedináčka, to není tajný, ale opravdu netuším, jaký význam mají pro ostatní maminky důvody, které mě konkrétně v mé individuální situaci vedly? Takže si to zase zní buď jako pokus o vyvolaní flame-diskuze nebo o sbírání dat do čĺanku.
Byla už jsem zpět v práci a prostě nám to nějak fungovalo. Ale druhé se rozhodlo přijít samo a jsem ráda, sami bychom se nikdy k druhému nerozhoupali.
Protoze nechci vic deti.
Protože jedno dítě mi stačí, chci aby mělo všechno a nemuseli jsme se omezovat. Dvě bych asi zvládali ale už bych jsme si nemohli dovolit hodně věcí.
Vím, že se říká, že láska se násobí. Ale já prostě mám strach, že…) syn je hypersenzitivni a mám pocit, že by to pro nej nebylo lehký. Pro mě by to nebylo lehký - manžel není po ruce, je to všechno na mně. Peníze. Poslední faktor na kterej koukám. Ale jsem jedinacek, je to pro mě přirozený. Manžel má bratra a druhy dítě plánované nechce, ten zase že si nedovede představit, že by měl dvakrát takovej strach o dítě, když vezme jakej má teď (ale on je opravdu zbytečně ochranarskej)… ale kdybych otěhotněla, tak věřím, že s nama zůstane, že mám strach i radost. Ale naproti tomu úplně nejdeme.)
Mám jedno školní dítě a musím se mu hodně věnovat. Neumím si představit, že bych měla mimino a starší by musel jít stranou. Jsem i dost pohodlná, u nás to není tak, že čím starší dítě, tím méně starostí a méně mě bude potřebovat. Takže představa, že se starám takhle hodně dalších 13 let je pro mě děsivá. Syn sourozence ani nechce, má hodně kamarádů a ty si může vybrat. Sourozence ne. Nedala bych to ani psychicky. Jedno dítě si zkrátka užívám na 100% a snažím se, aby z něho vyrostl normální chlap.
Protože neumim dělat věci napůl a nechci a nebudu nikoho ze stavajicich členů rodiny omezovat. Doplatily by na to hlavne moje psí holky protože už prostě 2 děti a 2 psi by nešli časově zkloubit tak, jak bych si přála. Nehledě na vytíženost fotbalu syna ...no mit takhle druhé, dva psy k tomu tak si můžu jít hodit mašli 🤣 nervy mám taky jen jedny a časový stres mi fakt vadí, takže ne, tskto jsme spokojený🙏😁 Syna i psy si užívám na 100%❤️
@fire85 proč by to neuměl jen proto že je jedináček? To je nesmysl. Je to o výchově a přístupu rodičů. Normálně přece bude chodit mezi děti, do školky, školy ....nebude žít v bublině.
Já mám děti dvě a ano, pozornost se prostě dělí. Musí.
Za mě je jedno dítě ideál.
Já bych řekla, že stejně jako člověk bez dítěte si neumí představit, jaké je mít dítě, obdobně si člověk s jedním nedovede představit, jaké je mít dvě. Je to prostě nepřenositelná zkušenost
Z pohledu člověka se dvěma dětmi, který je v tom spokojený a který má děti, které jsou úžasnými parťáky... z pohledu člověka, kterému zcela upřímně dvě přijdou mnohem lepší než jedno, jsou pro mě důvody jako "budu muset dělit pozornost", "nebudu mít tolik času na XY..." naprosto zanedbatelnou "obětí " v poměru k tomu, co nám to všem přináší.
Na druhou stranu chápu, že každý má jiné priority, jiné možnosti, jiné rodinné zázemí atd a že ne všude jsou z děti skvělí parťáci. Jen si prostě myslím, že skutečnost se od teorie významně liší a některé ty rozumové důvody jsou proste nahony vzdálené tomu, jak by to vypadalo ve skutečnosti
@fire85 Souhlasím s @me_druhe_ja, mám jedináčka a v kolektivu funguje skvěle. Když vezmu příklad, kdy ji vypustím s ostatníma dětma na louku a absolutně mě třeba 3 hodiny nepotřebuje. Všechno si vyřeší sami a hádek nebo pláče je minimum.
Velkou zásluhu na tom má školka, protože tam už byla sama a musela situace řešit sama.
Jediná nevýhoda je, že chce abychom si spolu hrály zrovna když mám nejvíc práce. Tam ji prostě neřeknu " běž si hrát se sourozencem". Jsou dny, kdy o ní celý den nevím jak se krásně zabaví sama a pak jsou dny, kdy je mi za zadkem pořád. Ale to se běžně děje i s více dětmi.
Protoze jsem po detech nikdy netouzila, tak mam aspon jedno..
@michaela666 také souhlas, v okolí mám pár jedináčků a fungování v kolektivu zvládají, to je spíš o povaze než o sourozenci.
Jinak k té pozornosti, teď jsou prázdniny a musím říct, že ano vyhrají si spolu. Ale pak jsou dny, kdy se jen "rvou" nebo si vynucují pozornost oba najednou. Takže také jak kdy, stejně jako u vás. 🙂
Já jsem se tak rozhodla, protože necítím potřebu druhého dítěte. Cítím, že jsme takto kompletní. Mateřství pro mě není alfa omega mého života a jednou mi to asi stačilo. 😅 🙂 Navíc mám teď před sebou novou životní etapu vlastní seberealizace a s tím druhé dítě nekoresponduje. 🤷🏼♀️