Problémy s řešením hloupostí. Máte to někdo podobně? Co by pomohlo?

Mám to úplně stejně! Nejen že řeším to, co se stalo ( třeba i to co se stalo na základce..🙂) ) a mám to doprovázené pocitem studu, ale ještě vymýšlím co by se stát mohlo. :D Souhlasím s psychoterapiema, jak jsou navržené nade mnou. U mě to souvisí prostě s výchovou, která nebyla úplně v pořádku a tím pádem jsem přehnaně úzkostlivá a nejsem schopná si přiznat, že jsem něco dokázala. (Třeba jsem pořád poslouchala jak jsem blbá a k hovnu, takže když jsem udělala VŠ, tak jsem měla - mám pocit, že to vůbec není mojí zásluhou, ale jen jsem měla štěstí a ještě si stihnu vyčítat to, že jsem při odpovídání mohla působit divně a co si asi mysleli. Třeba.) Třeba taky příjdete na nějaký “spouštěč” takových myšlenek. Doplnila bych ještě, že je potřeba co nejvíc zaměstnat hlavu a jakmile už poznáte, že míříte k takovým myšlenkám, opravdu se zastavit a narvat si do hlavy jinou myšlenku. Třeba u svatby si pak řeknu, že se ale slavilo několik dní, lidi chtěli přeci zůstávat i po skončení a tím pádem jsme asi nebyli úplně špatná společnost. Boj se sebou samým je to nejtěžší, nicméně, zabere to čas, ale půjde to. Držím palce.🙂

Mám to stejné co ty, kolikrát třeba vařím a něco se mi vybaví a já klidně studem z červenám. Přitom je to kravina z dob základky a nikdo kromě mě si to nepamatuje. Nebo ty lidi už v životě nepotkám apod.
Pokaždé si řeknu jen nech toho a už to neřeš a víc se tím nezaobírám. Ale je pravda že mi přijde že čím víc jsem ve stresu tím víc mi tyhle záblesky přicházejí. Když jsem v klidu a,, nic,, se neděje tak mám klid.

Ty máš v hlavě nastavenou představu "dokonalé ženy", která nikdy nedělá faux pas, je za všech okolností dokonalá a když nesplňuješ tuhle představu, tak nastoupí u tebe nějaká přísná vychovatelka a zadupe tě do země. Ten obraz dokonalosti vyhoď z hlavy a tu přísnou vychovatelku také. Jsi skvělá přesně jaká jsi tady a teď. (To bys mohla použít jako svou mantru, zkus si to říct nahlas před zrcadlem. Většina žen s tím má problém, trochu nám to drhne, protože tomu nevěříme.) Máš právo dělat chyby, je to jen proces učení, ani dítě, když se učí chodit, tak si hned nestoupne a nepředvede dokonale ladnou chůzi. Když na tebe půjdou tyhle myšlenky, tak se zeptej, jestli necháš řádit tu zlou osobu, co ti vyčítá naprosté hovadiny, nebo se láskyplně obejmeš a podpoříš?

Jestli tě to uklidní, tak kdybych měla být špatná, ze všech svých trapasů, tak ráno nevylezu z postele.

Já jsem kytici neházela, nechtěla jsem ji házet. Mně to přijde svým způsobem barbarské, krásné květiny někam je hodím a čekám, jestli je někdo chytí. Navíc tam byly většinou páry, co spolu jsou dlouho, nebo už byli manželé. Takže mě děsila představa, že tam budu někoho nahánět, aby šel chytat kytku. Kytku jsem si chtěla nechat a druhou se mi nechtělo dělat, raději jsem ty peníze dala do kvalitního jídla a pití. Nakonec některé holky byly zklamané, že se neházela kytka :D Ale dospělá žena by měla umět říct, je pro mě důležité manželství, nechci žít na psí knížku a né říkat, já jsem chytla kytku a co svatba miláčku?
Hry nejsou povinnost, ono zažít svatební tombolu po 10., není tak vtipný a originální jako poprvé. Přeorganizovaná zábava, také není extra dobrá. Není nad to, když si svatebčané mají čas zatančit a pokecat spolu.

Ahoj, ja te taky podporim, ze tohle moc dobre znam.
Nejlepsi je utnout tyhle myslenky hned v zarodku, stejne s tim uz nic neudelas, minulost nezmenis. A opravdu jedinej kdo to resi jsi jen ty sama.
Zkusit se z toho poucit. Dokonalej neni nikdo, kazdy dela chyby - to je moje formulka. Pac vim, ze nejsem dokonala a nejlepsi - tim bych samu sebe neuchlacholila :D .. vybavuju si trapasy ostatnich, a rikam si, ze na tom nejsem jeste tak zle 🙂
U me to hodne dela, kdyz jsem nespokojena, a nudim se. Proste mam cas hnipat se v minulosti.. takze rada je zabavit se necim, co te naplnuje.
Treba konkretne ohledne svatby bych taky neco udelala jinak. Ale to proste nevis, kdyz je to prvni svatba :D tak si to zkousim rikat, ze zkusenostma se clovek uci, ted bych to udelala jinak.. ale zmenit to uz nejde, jen se poucit do budoucna.
Ver, ze tohle ma hodne lidi a hlavne zenskych si myslim.. Chlapi nejsou na sebe tak prisni, jsou proste borci za vsech okolnosti a ja jim to nekdy tak zavidim!
S psychoterapii zkusenost nemam. Ale hodne mi pomohlo skoleni v praci na zvladani stresu.. nenechat ty spatne myslenky rozjet. Vedome si rict, ze ten vir myslenek nenechas rozjet, a myslet na neco prijemneho..

Jako bych četla o své mamince. Ta rozpitvává už dvakrát pitvanou žábu. Trápí se vším, nedokáže věci hodit za hlavu, i když už se dávno vyřešily, rozebírá všechno zleva zprava, všechno neskutečně analyzuje a kolikrát jsou ty její analýzy naprosto šílený, protože díky nim dochází k úplně zcestným závěrům. Neustále se hrabe v minulosti a ve starých křivdách, všechno si bere hrozně osobně a jakákoliv sebemenší kritika je pro ni neskutečně zraňujících nebo ji bere jako útok a neváhá ty křivdy použít při další hádce. Celkově je velký pesimista, takže stačí maličkost a už myslí na nejhorší, neustále si vymýšlí scénáře a všechno vidí hned černě. Je to někdy hrozně náročné to ustát a vysvětlit jí, že to, co si sama v hlavě vymyslela, je vlastně úplný nesmysl a že je to všechno jinak.Ze ne všechno musí končit tragicky a ne všechno je myšleno špatně a že není potřeba se ve všem tak pitvat, že věci, které se staly jsou pasé a je zbytečný se jimi trápit. Ona to jinak neumí a nemůže si pomoct. Poradit neumím, v tomhle podle mě může pomoct jen nějaká cílena terapie, kterou ale moje mamka roky zarytě odmítá, takže se z toho asi nikdy nevyhrabeme.

Taky mi leží v hlavě věci co se stali i před 20 lety, já si na ně většinou vzpomenu večer když nemůžu usnout. Trápila jsem se tolik let, taky kvůli svatbě, ale co se mi narodila malá, udělala jsem za minulostí tlustou čáru, a žiju přítomností, ne minulostí. Teda snažím se...😊

Mam naprosto to same😪,je mi uz 67 let,navic jsem PL,takze prilezitosti k probirani co jsem mela udelat,co jsem neudelala,co jsem udelala spatne v praci a pak totez v rodine,pri vychove deti,v manzelstvi,co jsem kdy rekla atd he milion.Byla jsem kvuli tomu na psychiatrii,navic mam deprese,beru antidepresiva.Psychiatricka me kvuli tomu i poslala pry k " uzasne"psychlozce,ktera se tim zabyva./ Delat z komara velblouda,mit nizke sevevedomi,atd/.A pi psycholozka mi rekla,ze se se mnou hezky povida,asi me brala jako kolegyni a ne nestastnou pacientku a sverovala se mi s jejimi problemy/ rozvod,nemohla mit deti/,takze jsem ji delala psychologa ja.Je to strasne ubijejici povaha,myslenky srotuji v hlave,zvlast kdyz je clovek v zivote maximalista jako ja.Naprosto ve vsem.Pisu,abyste vedela,ze v tom nejste sama.Mne tedy trochu pomohly ty antidepresiva a snazim se ty myslenky zahanet.Drzim palce,je to narocny boj

@ahyt tak to je mazec s tou psycholožkou, to mi připomnělo jeden film, kdy se on léčil z rakoviny a měl nárok na psycholožku, ale dostal nějakou začínající mladou a taky to vypadalo, že dělá terapeuta on jí a ne ona jemu :D

ad svatba - nikdy se nelze zavděčit všem a kdo chce pomlouvat, důvod si najde, i kdyby to bylo naprosto dokonalé. Navíc svatba nevypovídá nic o kvalitě vztahu.

Moc děkuju!! Už jen čtení Vašich příspěvků mi strašně pomohlo a zahřálo, přiznám se, že se mi přitom chtělo i trochu brečet, že v tin behsen taj úplně sama.. Tohle je taková věc, že jsem si říkala, že to tak nikdo nemá. Ne že bych neznala "řešiče", ale ne takových blbostí a tak moc do minulosti. Minimálně když někomu něco z mých trápení či obav přiznám, tak většinou mávne rukou, co blbnu a nebo se rovnou vysměje, tak teď už většinou mlčím a vůbec nikde to neříkám. Jedině snad manžel ví, jaký jsem na tohle blboun, ten mi vždycky uklidní a všechno to se mnou rozebere, ale jednak ho s tím nechci pořád otravovat a pak taky mi ten klid stejně vydrží jen na chvilku:/
Poohlédnu se tedy po nějaké té terapii asi. Trochu jsem doufala, že po narození dcery se to zlepší - všude jsem četla, jak se změní priority, tak jsem si říkala, že mi spousta věcí od té doby bude jedno, ale není. Ak kdyby to bylo alespoň pořád stejné, ale přijde mi, že se to horší:(
Každopádně vám opravdu moc děkuji!!!