Problémy s kamarádstvím. Jak se s tím popasovat?
Ahoj holky, potřebovala bych trochu poradit s mým problémem. Mám poslední dobou dost velký splín a nevím jak s tím pracovat. Jde o to že mám blízké kamarádky. Ale poslední dobou mi přijde že pokud se neozvu sama, nikdo se neozve, nezastaví, nenapíše jak se mám. Pořád se musím ozývat sama. Nemyslí že čas strávený se mnou je nuda. Ale bolí mě když vím že se na něčem domlouvají beze mě. Když někam jdeme moc se o mě nezajímají, jak se mám apod... přijdu si poslední dobou hodně sama a že na mě nikomu nezáleží. To že zrovna nemam přítele mi nevadí, už jsme si zvyklá žít sama. Ale kamarádky mě bolí, protože je mám ráda a ráda bych Byla součástí party. Občas třeba ani neví že mám narozeniny. Přitom já se vždycky snažila dělat jim nějaká překvapení. Moc by mě potěšilo kdyby se alespoň jedna chtěla někdy sama od sebe stavit na kafe. Vím že ony se se samy navštěvují třeba jen ve dvou. Hodně mě taky mrzí, že když jim něco výpravim přijde mi že se o to vůbec nezajímají a hnedka přejdou na jiné téma, nebo mi skočí do řeči a nenechají mě ani domluvit. Poslední dobou na ně trochu i žárlím co se týče majetku ale to asi bude mým nízkým sebevědomim. Já vím, že tohle asi není úplně normální, proto mi nemusíte psát že jsem divná. Ale spíše bych přivítala nějaké rady jak se s tím popasovat.
@kubacka najdi si něco, co tě baví a tomu se věnuj. Najdeš další známé a kamarády v těchto zájmových skupinách. Pokud ti to nepůjde, a budeš mít furt blbou náladu a splíny, nebránila bych se ani návštěvě nějaké poradny, (rodinná poradna, terapeut, psycholog). Je potřeba se sebou pracovat a i to nízké sebevědomí zvýšit a začít si víc věřit. Tam bude zakopaný pes.
Zkus se chvili soustredit na sebe, rozvijej svoje zajmy, povolani, objevuj sama sebe a sportuj. Kdyz vybudujes svoje sebevedomi a sama sebe, zacnou se o tebe ostatni vic zajimat a ty mozna zjistis, ze uz vlastne zajem techto kamaradek (i kdyz me spis pripada, ze to moc kamaradstvi neni) nepotrebujes nebo dokonce nechces. Najednou ti prijdou do zivota jini lide, vztahy budou vyrovnanejsi a hlubsi..
@kubacka Měla jsem taky takové "kamarádky". Časem se ukázalo, že to zase až takové kamarádky nebyly. A já jsem si je svým chováním (svým zájmem) a dárečky a organizováním kde čeho a nevím čím vlastně "kupovala". Bolestivé prozření. Teď mám dvě skutečné kamarádky, opravdové, fakt se občas ozvou i jen tak, něco nabídnou, staví se, když potřebuju, tak pomůžou, ale jsou teda megavytížené svými vlastními povinnostmi v práci, s rodinou, apod. Takže valnou většinu roku jsem jako kdybych žádné kamarádky neměla, nikdo k nám nechodí, s nikým se nevidím, o ničem nevím (nebo s velkým zpožděním) a to vědomí že "tam někde" někdo je a že ho jednou za dva měsíce vidím, to mě jako úplně neuspokojí, no.
S dětmi si nemůžu otevřeně pokecat o tom, co mě trápí nebo o čem sním, ty zajímá, jestli jim dám najíst a jestli půjdeme na hřiště apod. A o manželovi ani nemluvím. To, že nejsem (fyzicky) sama neznamená, že reálně ten pocit osamění nemám. Takže tě vcelku chápu a vlastně radu pro tebe nemám. Nicméně pokud po tobě nikdo neštěkne, jak je rok dlouhý, ani ti nepopřeje k narozeninám (byť jen blbou zprávou přes telefon třeba) a de facto ho nezajímáš, pokud se sama s něčím neozveš, pak to prostě není dobrá kamarádka. A nebo jsme obě divné a prostě hodně náročné, taky možnost 🙂 (si vyber, ale hlasuju pro tu první možnost).
Děkuji holky 😊 bála jsem se že se do ne někdo pustí že řeším kraviny a podobně, ale vidím že alespoň nejsem sama
Já se na to podívám i z druhé strany. Může být něco, nějaký důvod, proč se s tebou kamarádky třeba tolik bavit nechtějí. Třeba se jim nelíbí tvoje názory nebo se raději baví o jiných tématech, které třeba myslí, že s tebou probírat nejde nebo chtějí. Případně z tebe třeba i cítí tu závist, všechno je možné.
Chtělo by to asi spíš se opravdu porozhlédnout po jiných kamarádkách nebo se zamyslet sama nad sebou případně zkusit nějakou terapii, abys odhalila, co může být špatně.
Já totiž jednu takovou kamarádku mám, se kterou se snažím bavit, ale příliš ji nevyhledávám, protože má odsuzující názory a jsem od ní odlišná i ve způsobu humoru a taky vím, že o mě několikrát řekla nepěkné věci před ostatními a přesto se k ní snažím chovat slušně. Ale když jdeme s ostatníma kamarádkama, tak většinou všechny ostatní nechtějí, aby šla ona taky. Ale nepovažuji to za naši chybu, protože nám prostě nesedí její povaha.
Holka, jak kdybys psala o mne! 😂 Mam (mela) jsem to uplne stejne. Co je korona, tak se mi ze 4 neozvala ani jedna. Ja mam tedy jeste k tomu dite, ale to prekazka neni. Je proste nezajima, jak ziju. Kdyz si postezuju manzelovi, tak mi rekne: Musis byt sama aktivni...Ale kdyz je clovek sam porad aktivni, tak to taky prestane bavit.
Takze jsem se zaridila podle sebe. Na ne jsem se vyprdla a nasla si jine. Mame spolecne zajmy, sem tam deti a dobre. Neni to tak pevne pratelstvi, ale na tom se da zapracovat.
Byt tebou se jim prestanu podbizet. Pokud budou samy chtit, ozvou se ti. Vim, ze to boli, jsi zklamana a pripadas si podvedene. Ale kdyz tohle prekonas, bude lip. 🍀
@verdos hele, ale mně se sám od sebe taky nikdy nikdo neozve. A to ani nejlepší kamarádka. Ale zase vím, že kdybych to jó potřebovala, tak mi pomůže, když může. Asi jsem tedy divná, a ty lidi okolo nepotřebuju, stačí mi, že je občas potkám, ale rozhodně nejsem typ, co by cokoli organizoval (včetně jakéhokoli setkávání). Párkrát do roka se potkám s nejlepší kamarádkou a s jedním bývalým kolegou, to je na můj popud všechno. Pak se tedy mnohokrát někam přifařím, když se mi chce.
@majili děkuji i za tento pohled. Zkusím pouvazovat. Ale zatím jsem na nic nepřišla. Názory máme asi každá jiné a to je podle mě dobře. Mám to tak i když jsem třeba skončila v nemocnici. Nikdo nepsal ze drží palce apod. Zatím co já se ozvu vždycky a chci být oporou. Proto mě to mrzí čím dál více
@konidana Hele, každý to má jinak. Když lidi potkáváš, tak vcelku chápu, že nemáš tu potřebu. My i když jdeme s klukama na hřiště, tak tam kolikrát nikdo není... a nebo je tam nějaká maminka s vyzáží o dvě třídy výše a s dvouletou holčičkou... tak tam je vcelku jasné, že se v ničem moc nepotkáme a ani tam není žádná potřeba navazovat kontakt a jako by tam nebyla. Já jsem věčně s klukama doma (teď teda ještě o to více, ale ani mimo koronu to nebylo žádné terno) a ta potřeba si chvilku promluvit s někým inteligentním je prostě velká a nenaplněná. Ale dokážu si představit i lidi, kteří se s nikým nepotkávají a jako ani to nepotřebují a jsou spokojení. Já to tak ale úplně nemám a chtěla bych prostě kamarádku, ke které bych mohla třeba aspoň jednou za měsíc zajít a hoďku dvě si s ní upřímně popovídat, no. A příště třeba ona za mnou, jen tak chvilku, nebo se jít projít do lesa společně. Ne že bych nechodila do lesa s dětmi, ale to je prostě něco úplně jiného.
@verdos je fakt že se můžu vykecat i s některými kolegy v práci když potřebuju, ono mi to stačí. Na mateřský jsem byla celkem jen 3 roky sama s dětma a celkem mi hrabalo, ale spíš z toho, že jsem neměla za ty roky pomalu ani hodinu sama pro sebe, než že by mi chyběly lidi. Asi mi fakt stačí být mezi lidmi v práci, nebo jsem chodila s různými partami na volejbal a pod., a vždy jsem měla kliku na dobrý kolektiv, kdy se po práci či sportu chodilo na pivo a tak.
@kubacka no a když nemáš komu se vykecat a probrat svoje problémy a potřebuješ si utřídit myšlenky, tak je pak nejlepší nějaký ten psycholog.
@kubacka Zkus možná trošku míň tlačit na pilu...Mám dvě kamarádky, které vždycky, když se vidíme, tak pak mají ještě večer potřebu mi psát a děkovat mi za společně strávený čas. Mně je to nepříjemné, protože ta jejich vděčnost je na mě až moc...Nechci vyjadřovat stejnou vděčnost a zároveň to nemůžu jen tak odmávnout, ony čekají na odpověď ve stejném duchu...Jestli to máš třeba podobně, tak trošku uber, ale jinak se kamarádkám normálně ozývej dál. Určitě tě rády uvidí, jen třeba nemají rády ten pocit, že se na ně moc věšíš.
A zkus si najít třeba přes práci nebo přes koníčky i jinou partu, se kterou bys mohla podnikat akce, ono když se to pak trochu prostřídá, tak si toho taky budete moct víc říct i s těma původníma kamarádkama. Držím palce.
Rada bych se od toho oprostila abych to měla na háku ale nevím jak. Ziju na vesnici tak tady psycholog vůbec není blízko. Vždy když je hezky venku a neozvou se mi, mám strach že jsou někde beze mě a užívají si. Úplně mě to depta i když mám třeba plány s rodinou
@kubacka zkus tim svym strachem nejak pracovat. Proc řešíš , kde jsou ony a co delaji, kdyz mas sve plany? Kdyz sve plany nemas, neni preci problem jim zavolat/ozvat se. Za zeptani nic nedas, hlavu ti nikdo neutrhne a o zivot taky nejde😉. Obcas mam tedy taky pocit, ze se moc vtiram k sousedce, kdyz se chci vykecavat a nebyt sama, ale proste verim, ze kdyby ji to opravdu otravovalo nebo zdrzovalo, tak rekne. A kolikrat jo. Tak ted to nevyslo, tak bude jindy. Vsechny dohady, coby kdyby, hodit za hlavu. Ale sama vim, ze to neni jednoduche. Bude to i o budovani vlastniho sebevedomi. Zpocatku bych se zamerila na neco co ti jde, v cem ses dobra a bavi te to a zdokonalovala se v tom. Pravidelny sport, prochazka taky dela dobre. Ja chodila 2 roky na psychoterapie, ale mela jsem vetsi krizi, bez toho bych se tam mozna nedokopala. Takze mi to vlastně pomohlo☺
Ahoj,mám to podobně, odstěhovala jsem se daleko od mých kaarádek ze základky, takže se vídáme párkrát do roka. V novém bydlišti jsem si našla novou kamarádku a bylo to strašně fajn. Často jsme se vídaly, něco podnikaly - vycházky, večer hospůdky, společné akce s dětmi a teď nic. Když napíšu, nemá čas. Sama se neozve. Už nepíšu, protože mám pocit, že se vnucuji. Téměř roky jsem byla na neschopence kvůli vážné nemoci. Můžete hádat, kolikrát za mnou přišla.
Pořád ji mám ráda a chtěla bych to vrátit zpět, ale asi je to jednostranné.
Mám se přestat vnucovat nebo se mám řídi heslem - nenech kvůli hlouposti zničit opravdové přátelství?
Děkuji všem a budu ráda, za každou odpověď.
@jarkasj Někdy se to tak podělá, taky jsem kamarádi před pár lety s holčinou, bylo to fajn, ale narodilo se mi druhé mimi, nestíhala jsem vůbec, kamarádka byla taky na neschopence, já za ní nestíhala se dvěma dětma, a tak se to nějak podělalo a vytratilo a přestaly jsme se ozývat. Ted když se potkáme tak se jen pozdravíme, je to život. Ale já už mám rodinu, ta je pro mě na prvním místě, moc času na kamarády stejně nezbývá.
@kubacka zkus se od nich odpoutat. Pokud chceš podnikat něco s nimi, je potřeba se jim připomenout , napsat, zavolat. Nebo se zařiď sama a na ně se vyprdni, zejména pokud tě přehlížejí, či se jim nehodíš do party. Rozvíjej svoje koníčky, při tom třeba najdeš jiné kamarády a lepší.
Já to mám podobné se sestřenicemi. Už od dětství. Jezdily jsme spolu na prázdniny, pohoda, ale přes rok nic. Děda do mně furt ryl, že se jim mám ozvat a že tohle a támhle. Psala jsem jim dopisy minimálně 1x až 2x ročně, nikdy mi neodepsaly. Teď furt to samé. Já pošlu PF, ony někdy třeba potom pošlou na oplátku. Samy nikdy. Ale já to prostě neřeším.