Přitahuje mě kamarád, co byste dělaly na mém místě?
Ahoj hoky,
vím, že bych potřebovala nejspíš profackovat, abych se probrala...ale i tak mě zajímá, co mi na toto napíšete:
Mám nejlepšího kamaráda, známe se hodně dlouho a opravdu ho považuju za důležitou osobu v mém životě. Když jsem měla problém s nějakým chlapem, on byl vždycky ten, za kým jsem mohla přijít a od koho jsem získávala názory z té druhé, mužské strany. Za ty roky jsme spolu nikdy nic neměli, naopak když jsme někde zaslechli názor, že přátelství mezi mužem a ženou bez chemie neexistuje, vždycky jsme se tomu smáli jaká je to snůška žvástů a hýčkali si, že MY DVA jsme úplně v pohodě - aniž by v tom bylo něco víc.
Protože - byla by určitě spousta příležitostí začít spolu chodit, ale nikdy jsme se k takovému uvažování ani nepřiblížili. Později jsme potkali svoje partnery, byli si vzájemně na svatbě...idyla bratsko - sesterského vztahu byla dokonalá. Proto absolutně nechápu, kde se stala chyba....
Byli jsme za poslední dobu několikrát venku na pivu a vzhledem k tomu, že jsme připravovali oslavu pro společného kamaráda, docela často si i psali. Najednou jsem ale začala mít neurčité výčitky svědomí vůči manželovi, přesto, že jsem sama vlastně nevěděla proč a nebyl k tomu důvod.. Svěřila jsem se s tím tomu kamarádovi a on mi na to konto sdělil.....že se do mě zamiloval. ☹
Byla jsem doslova v šoku, ale pomalu se mi v hlavě začal skládat obrázek poslední doby. Asi se mě častěji dotýkal, byly nějaké narážky, jak si rozumíme a je rád, že mě zná, že si měl vzít mě (což dokonce vykládal i našim společným známým) a já byla tak blbá a naivní, že jsem si to vůbec nedala dohromady. Pravda taky je, že si občas posteskl, že to nemá v manželství jednoduché, ale který vztah je ideální???
No a druhá a pro mě neméně bolestná fáze je, že po prvotním šoku jsem o tom začala přemýšlet jinak. A najednou mám i já pocit, že tam nějaká přitažlivost vlastně dlouho byla , a že by bylo tak strašně jednoduché to teď posunout někam dál.
Jenže přece nemůžu být taková svině. Mám fungující, hezký vztah a i když jsem mockrát měla pocit, že si s tím kamarádem třeba i víc rozumím v některých věcech, tak manžel je prostě manžel. A manželku toho kamaráda znám samozřejmě taky a myslím, že bych se jí nedokázala už nikdy podívat do očí.
Jenže já toho kamaráda nechci ztratit a vůbec nevím, co mu mám proto říct, až se sejdeme. Navíc je to tu obrovské pokušení, za což se sice nenávidím, ale vůbec nevím, jestli mám vůli dostatečně silnou, abych ho dokázala překonat.
Co byste udělaly, být na mém místě? Jak byste se s tím popraly, aby všechno zůstalo, jak je? 😒
To je teda prekérka 😅
Asi bych trochu omezila kontakt s kamarádem a více se zkamarádila s jeho ženou. 😉
Příp. bych kamarádovi řekla, že nechceš zničit přátelství mezi vámi a manželství vás obou.
Já si zažila něco podobného. Jen s tím rozdílem, že to bylo ještě před mou svatbou a kamarád neměl přítelkyni. S kamarádem jsme si hodně rozuměli, přesně jak píšeš, pomohl mi s mým vztahem podívat se na to z chlapského pohledu, často jsem s ním řešila svůj vztah. Měla jsem ráda jeho smysl pro humor. Postupem času se můj vztah s partnerem začal kazit víc a víc a kamarád mě vždycky vyslechl a poradil, nebo to se mnou aspoň probral. Občas jsme měli i trochu flirtovnější poznámky, ale popravdě, u mě a mých kamarádů byly nějaké jakože narážky vždycky, tak jsem to nebrala nijak vážně, spíš jako legraci. Ale postupem času jsem si všimla, že z kamarádovi strany je jich nějak moc a tak jsem se začala zabývat otázkou, zda od toho našeho vztahu nečeká něco víc. Když jsem se ho teda na to zeptala, tak se mi vyznal, že je do mě zamilovaný.
No, bylo to na pytel, já to sice měla s partnerem nahnuté ale chtěla jsem tomu ještě dát šanci, pořád jsem ho milovala a cítila jsem se vůči kamarádovi hrozně provinile, protože jsem do té doby měla pocit, že je přece jasné, že jsme jen kamarádi. Tak jsem řekla, že je mi to líto a že třeba dělám chybu, ale že takhle o něj zájem nemám a že snad zůstaneme přátelé a že je mi líto, jestli jsem v něm snad probudila nějaké naděje.
Pak to bylo dlouho mezi náma dost zabitý, když už jsme se někdy bavili, tak mi dával často najevo, že jsem mu už ukradená, co se týče lásky a že je to dááávno za ním. Byl trochu hrubý. Hrozně mě to mrzelo, ale taky jsem ho chápala. Po nějaké době se to už mezi náma srovnalo a vyvětralo to. Nakonec jsem ráda, že jsem s partnerem zůstala, protože se to nakonec přece jen zpravilo, taky se ukázalo, že spousta problémů byla způsobená žárlivostí mého partnera vůči tomu kamarádovi, jen mi to nedokázal říct.
Dneska jsem vdaná a kamarád se za pár měsíců žení, vztah máme dobrý mezi sebou všichni 4-já, manžel a kamarád a jeho nastávající. Všechno jsme si v klidu vyjasnili dávno a máme mezi sebou čistý stůl.
Takže ať už se rozhodneš jakkoli, věř, že to může být zase dobrý. Sklouznout k tomu vyššímu levelu z kamarádství na lásku je strašně lehké a není to žádná sranda. Já se rozhodně poučila a už si nedělám o vztazích mezi pohlavími iluzi a takové to nevinné flirtování si rozhodně odpouštím. Koneckonců se to od vdané ženy nehodí 🙂
Jo a ten kamarád si našel holku, která je snad stvořená pro něj a on pro ni, kdybychom to tehdy dali dohromady, kdyby ji potkal, věřím, že by to s námi nedopadlo dobře.
@pellullinka Já s Tebou úplně souhlasím, problém je, že se s ním nechci přestat vídat, nechci ho ztratit (jako kamaráda). Asi by bylo fajn, což naznačuje @terinda, abychom se vídali všichni, i s jeho ženou, prostě ve větší skupině. Jsem houby psycholog, ale třeba bychom se naučili hrát nějaké jiné role v tom našem vztahu a přestali to vnímat tak soukromě. Možná si to ale jen nalhávám. Třeba to vůbec nepůjde 😢
@jani2013 ano, buď se vídat v přítomnosti jiných kamarádů nebo já myslela prostě na čas ten kontakt omezit, je možné, že za čas se to uklidní a nakonec to bude v pohodě, ale to odloučení by podle mě pomohlo taky, ale to je bez smsek atd. Ale věřím, že je to nezáviděníhodná situace ☹ ale chce to myslet dřív než konat, přece jen pár hezkých chvilek může zničit hezké manželství, což by byla škoda
@prapodivna Jednoznačně Tě obdivuju za to, jak hezky a transparentně jsi to vyřešila. Říct všechno na rovinu je určitě to nejlepší. Zatím sbírám odvahu. Máme se sejít, abychom si promluvili, takže to rozhodně udělám tak, aby to bylo na nějakém známém místě, někde, kde bude hodně lidí a příležitost potkat někoho známého. Prostě se budu snažit to krotit. A nepřipouštět si možnost, že by to mohlo být jinak.
@pellullinka Tak pod tu poslední větu bych se podepsala 🙂 Budu si to pořád opakovat, díky 🙂
@jani2013 vypadá to, že máš jasno v tom co chceš, tak se jen nenechat zlomit! Držím pěsti a pak dej vědět jak dopadla vaše schůzka. Ono, pokud je to opravdový kamarád, tak by se tě neměl snažit nějak přemlouvat nebo lámat, měl by to pochopit
Neopouštěj toho, koho miluješ pro toho, kdo se ti líbí, neboť ten, kdo se ti líbí Tě opustí pro toho, koho miluje..
Myslim,ze uz nikdy to nebude takove jake to bylo a myslim,ze by bylo rozumne si sednout,probrat,ze ty nechces manzela podvadet a ze mate fungujici vztah a prestat se s kamaradem vidat,jinak k nečemu muze dojit a muzes litovat :(