Připadáte si taky někdy sami?

ahoj Míšo, někdy mám taky podobné pocity jako ty. Taky bydlím na vesnici, navíc je to klasická ,,prdel", takže žádné vyžití typu obchody apod. tu samozřejmě není. Máme tu jedny potraviny a hospodu, toť vše. K příteli jsem se přestěhovala cca před 3,5 roky, lidi tu sice znám, ale jen tak podle vidění. Taky mám zatím jen jednu kamošku, která mimi nemá, ale čeká, je na tom podobně jako já, taky přistěhovalec 🙂 . Přítel taky pořád v práci nebo maká na baráku, má staré rodiče, takže už je na vše sám. Já už se třeba nemůžu dočkat toho, až malej začne chodit, protože už s ním budu moct jít třeba na písek, na procházku, prostě to bude větší sranda, když bude všechnou zkoumat. Sice to potrvá pěkně dlouho než někam dojdeme, ale právě o to mi jde. Takhle ho vrznu do kočáru, objedu tady okolí a za chvíli můžu jet zase domů. Doma už mě to děsně nebaví, nejhorší je když prší a nemůžeme jet ven. Takže se snažíme aspoň jednou za týden jet k našim, když má moje mamka volno v práci a aspoň občas vyrazíme do Brna na nákupy apod. Já tě chápu, jak ti je,je to dost velkej stereotyp, v Brně si zajdeš jeden den třeba do Vaňkovky, druhý do Shoppingu apod. Anebo třeba jen tak na Petrov atd., ale na vesnici je to horší. Tak uvidíš, třeba se skamaradíš i s jinýma maminka, zkus to třeba přes tu kamošku se kterou už se znáš, ať tě seznámí, časem se to zlepší. U nás je třeba blbý, že já jsem teď momentálně jediná, kdo jezdí s kočárem, všechny už tu mají děti odrostlé co chodí do školy atd. Ale taky jsem ráda, že tu mám aspoň tu jednu kamošku, protože jinak by mě asi šiblo 😝

Ahojte, my byvame v oblasti kde je menej domov a nikoho tu nepoznam, hoci sme tuuz rok, a tiez tu nemam ziadnu kamosku a dost mi z toho hrabe.

ahoj Miška, viem presne o čom hovoríš, bohužiaľ ☹ My sme sa presťahovali na dedinu, keď som bola ešte tehu a to som sa cítila ako Robinson... MM v práci do večera, nič poriadne som robiť nemohla (rizikové tehu), celý deň len telka, knihy apod.
Teraz je to už úplne inak: dcérka má takmer 10 mesiacov, začína chodiť, stále za ňou behám, začína hovoriť - tak si spolu spievame, recitujeme alebo sme na záhrade a ona ma špehuje, ako zbieram jabka 😀 😀 😀
U nás je to trošku komplikovanejšie, lebo nás tu v obci neznášajú (manžel má rómsky pôvod a máme najkrajší dom široko ďaleko).... Chcela som si nájsť kamarátky maminky, ale nepochodila som: zazerajú na mňa, lebo malú nekŕmim len tak hocičím (napr. žižlať kôrku zo slaniny keď idú prvé zuby 😝 ), kočík nemám ako malý tank (ale 3-kolku), nenechávam ju vyplakať, nosím ju v manduci....
Aby som sa "stretla" s mamkami na rovnakej vlnovej dĺžke, tak som tu na MK (fórum - prvýkrát mamou - mimochodom máme tam maminku z Brna 😉 ) a začala som s Katkou chodiť do MC do mesta na cvičenie apod. (výhodou je, že mám vlastné auto)....
Neboj Miška, ono sa to pomaly nejako utrasie, malá podrastie a budete mať čím ďalej, tým viac možností.... Tiež som sa zo začiatku sťažovala na dedinu, ale potom som bola nútená zostať týždeň v meste a veľmi mi chýbalo, že nemôžeme byť s dcérkou celý deň na terase...
Držte sa...

ahoj a děkuji všem!!! za příspěvky. Musíme to nějak ve zdraví přežít 😲 . Holky, ale mluvíte mi úplně z duše!!!! Nejste náhodou z "naší" vesnice?? to by byla paráááda vás tu mít. díky moc Míša

chrapanie- MM nebudi malu ale mna 🙂)) skusili sme kvapky Adenol, kt.sa kvapkaju na vankus a je to asi o 80percent lepsie, sice obcas chrape ale nie tak strasidelne ako predtym 🙂 a vyspime sa traja ;) btw.s tou osamelostou sa pridavam, MM od rana do vecera v praci, byvame na dedine-prestahovali sme sa asi 2 r dozadu, nikoho tu nepoznam, nuz co..

No u nás na dedine vekový priemer 100 😀 😀 😀 Babky hovoria východniarsky, takže je som tu so svojou spisovnou slovenčinou, ako päsť na oko !!! Tiež si niekedy pripadám, že utekám do mesta... ale zatiaľ je to celkom fajn, škoda, že už sa pomaly blíži zima a ja mám z toho stres... asi budem musieť odpratať tonu snehu, kým budem môcť výsť autom z dvora....

Ahoj vsem holkam,ktere si pripadaji samy...Pred 8lety jsem se odstehovala za manzelem do ciziny za morem,bez naproste znalosti jazyka a hned jsem otehotnela,coz jsme v planu tak rychle nemeli.Zustala jsem sama na materske 2roky,manza v praci od rana do vecera,ja umela maximalne pozdravit sousedy,navic jsme bydleli na vesnici a ja pochazim z mesta,kde jsem mela velmi pestry socialni a kulturni zivot!Mluvte mi o pocitu osameni,nemame tu ani zadne pribuzne,proste jen my dva a deti.byla to zkouska ohnem nejen naseho vztahu,ale i me samotne.Nekolikrat jsem byla naprosto rozhodnuta vratit se zpet,at uz s manzou nebo bez...Udrzela me nejstrasi dcera-tehdy 8leta,ktera se rychle aklimatizovala a zpatky uz nechtela za zadnou cenu.po materske jsem sla do skoly ucit se jazyk a pak do prace,situace se pomalu vylepsovala,ale i dnes se stale citim "sama",jsem a vzdycky tu budu cizinka.nyni jsem opet na materske,na samotu zvykla,ale aspon se uz sama vsude domluvim!Mejte se holky a nebudte smutne,vzdycky je na tom nekdo hur a jste navic stale DOMA i kdyz treba prestehovane z mesta do male "prdele" 😵 😵

Tak já se přidávám do klubu 😒 Před třemi lety jsme se odstěhovali na vesnici (žádný obchod ani hospoda), je tu sice nádherně, krásný dům atd., ale občas si připadám jako v té zlaté kleci. Navíc na horách, takže v zimě spousta sněhu, autem nezajedeme k domu ani v létě (jen výjimečně po hodně špatné cestě - chudáci tlumiče a pneu), natož v zimě (takže to máš, Marelica, ještě dobré 😉) ... Naštěstí tu už znám v okolí dost lidí z práce, ale on na maminu s malým prckem je každej zvědavej tak na chvilinku a pak zase mít svůj klid. Jinak babičky máme jednu 2,5 hodiny cesty, druhou 3,5... Takže já to řeším tím, že téměř každý den vyrazíme "do města", i kdybychom měli nakoupit jen půlku chleba 😀 Nosím malého v šátku se psem na prochajdy po vsi, takže to taky občas někoho potkáme a poplkáme. Naštěstí mám jednu holčinu z práce, která má syna o týden mladšího, takže jsme spolu už podnikly i výlet do nákupního centra v Liberci 🙂 No prostě to řešíme, jak se dá.
Jinak jak to má (měla) adunka73, to bych asi umřela steskem a osaměním...

Adunka,dakujeme za povzbudenie... je pravda, že keď som pred 10-timi rokmi žila v UK, tak to bolo horšie, lebo som ešte nemala našu kvetinku 😉

Ahoj Míšo, já taky bydlím na vesnici nedaleko brna....odkud přesně jsi?

Tak já sice bydlím ve městě, ale i přesto si připadám sama. Moji přátelé jsou přes den v práci, večer se to zase nehodí mně. Někdy mi připadá, že jsem daleko i od svého manžela, že už si nerozumíme tak jako dřív, že řešíme jen provozní věci a na nic není čas. MOžná je to normální, když je malé dítě?

sama som sa citila tych par tyzdnov pred porodom, ked som odisla na matersku. Teraz s malym nemam sancu 🙂 a ked nahodou uz pocit samoty prichadza, vybehneme niekam medzi ludi 😉

My jsem se před třemi roky přestěhovali z města do lesa na bývalou hájenku. Máme koně, takže kvuli nim, než jsem otěhotněla tak to bylo v pohodě, chodila jsem do práce a jezdila s koňma a s kámoškama ven, ale pak jsem zůstala na rizikovém těhotenství zavřená na hájence sama. Mrňousek má teď 5 měsíců, na koně se nedostanu, protože manžel je pořád v práci a mimísa nemá kdo pohlídat, jsem ráda, když koním zvládnu akorát tak poklidit. Snažím se co nejčastějš jezdit do města aspoň jen tak pochodit po obchodech a tak, ale jsem bohužel bez auta, protože manžel s ním jezdí do práce. Už mi z toho taky občas hrabe... 🙂

ahoj holky..ještě že máme ty naše malá sluníčka,co?? já jsem teda původně z Brna a ted už z té naší " prdelky" Horních Bojanovic, je to cca 6km od Hustopečí. Je fakt že mi taky hrabe ..chybí mi obchody..tady končí v 16hod, v pondělí zavřeno , chleba na skoro na objednávku..kde to žijem?? je to vůbec možný?? většina "občanů" mi ani neodpoví na pozdrav.. 😀 ..každopádně děkuji, že jste se připojily k mému tématu a trochu mě povzbudily!!!!!!!!!!!!

bereninka..přesně!!! občas mi taky připadá, že jsem daleko i od svého přítele..nějak jsme se vzálili..že by za to mohlo mimčo? dřív jsme byli spolu všude, nakupovat, se psama, na večeři, ...a teď? já doma sama..a čekám až se vrátí..to víš, mám malou..ta musí spát...a připadá mi , že mě kolikrát ani nevnímá..ach jo..všechno naruby.. ☹ 🙂 🤐

Ahoj mamky, přidávám se k vám. Sice bydlím ve městě, ale nikoho kdo by měl malý dítě neznám a na písek ještě nechodíme, takže mi je občas smutno. Nemám si s kým pokecat co mimi udělaly za pokroky. Jsem ráda za každou maminu co potkám, že s polu poreferujem jak máme pěkný děti atd. Manžel pracuje v zahraničí, takže i doma jsem pořád sama. ☹

Berenika, Miška, tak nás (mňa a MM) "vyhnanstvo" na dedine spojilo a sme ešte zomknutejší ako kedykoľvek predtým... Tiež mi trvalo, kým som si zvykla, že v pondelok zavreté, cez obed tiež (od 12-15tej) a o 17tej už zase... chlieb nie skoro na objednávku, ale skutočne na objednávku (kúpili sme pekáreň Moulinex)... Chodníka nikde a "kočíkovať" sa dá len uprostred cesty... susedky idúc priamo z kostola ohovárajú až sa im z úst práši...

aj ja som dostahovana na dedinu.muž tu byval ja nie.moja mama a ostatna rodina je odomna 150km a tu je akurat svokra. 😠 vela ludi som ani nepoznala a ak aj niekoho hej tak to bolo len pozdravenie na ulici a hotovo.dennodenne som chodila na dvojhodinove vychdzky s malym sama s myšlienkami či nestretneme dalšiu zatulanu mamičku a prehodime par slov alebo vymenime čislo na dlašiu prechadzku.dlhe tri mesiace nič až nakoniec v poradni som stretla mamičku s rovnakym terminom a však porodom posunutym o 9dni.tak že sme sa v porodnici akurat minuli.a v jednej dedine sme sa nevedeli stretnut dlhe mesiace.velmi mi pomohla kamoška z porodnici byvala o dve dediny dalej ale mala hovor cely den zadarmo.ona bola tiež pristahovalec a tak tiež nemala skym ani kočikovat.tak že sme si pomahali aspon cez telefon.teras je to už fajn.postupne sme sa pozoznamovali viacere a ked nemože jedna može druha a tak skoro vždy mame skym hodit reč.tak držim aj vam opustene mamičky palčeky.

Připojuju se do diskuze 🙂 Já jsem se přestěhovala z Brna do Prahy a cítím se tu taky sama...člověk si řekne, vždyt Praha je velkoměsto, že tady musím mít spoustu zábavy, ale není to tak....v Brně mám kamarádky, co se s nimi znám třeba 10 - 15 let, rodiče, zázemí.... tady moc kámošek nemám, spíš jsou to takové "známé přes děti", ale žádný "hlubší" vztah...takže mi taky chybí takový to holčičí pokecání, možnost jet za rodičema, když potřebuju a tak... Snad se to zlepší 🙂

tak aj sa tiez pridavam ☹ 🙂 byvam sice vo velkomeste podobne ako luca ale cela family je na opacnom konci republiky. a tu v BA nemame v podstate nikoho, kolegyne z roboty neratam, lebo jednak nemaju cas a jednak tie temy na debatu(ja o kakani a grcani... oni o robote) su momentalne asi obojstranne nie prilis zaujimave. pokial som chodila do roboty tak mi to tak neprislo ze tu v okoli nemam blizku kamosku, kolegyne stacili a po robote som bola rada ze mam chvilu pokoj.
ale teraz mi tiez chyba taka kamoska na pokec, kocikovanie a podobne. POkecat sa sice da aj tu na nete, ale nazivo je nazivo 🙂 tu v okoli sice sem tam nejaku mamicku vacsinou so starsimi detmi stretnem, ale nie som taka odvazna aby som sa prihovorila len tak cudziemu cloveku...
snad na nejaku natrafim tu 😉

Holky, vy co bydlíte ve větších městech, tak třeba navštěvujte mateřská centra, co? 😉

Já jsem od přírody samorost, mám ráda samotu, vidět kamarádky mi stačí tak jednou za měsíc. Takže sem moc nezapadám 😅 .... ale, závidím všem, co bydlí na vesnici, mají blízko les, potkávají málo lidí a minimum aut. To by byl můj sen ... snad se mi to jednou splní, zatím smrdím v smrduté Praze 😉

Tak my žádný MC nenavštěvujem. U nás je pro maminky s dětmi až od půl roku ☹

jindri: moje řeč. 🙂

Samozřejmě mi někdy chybí kontakt s lidmi, ale zase mám ráda klid, právě les a tak. Jezdíme dost ven a když pak přijedu sem do Prahy, jsem překvapená a trochu naštvaná. Protože když jdu s malým ven, houkají sanitky, řvou děti, všude auta a prostě hluk a šrumec a to chci aby mi malý spinkal v kočárku. 😉

Ale do MC se od září chystáme.
Jak jezdíme ven, chodí k nám návštěvy, ale je to nějak jiné, než ve městě, víc v klidu, ne ve spěchu.
Já bych třeba ráda žila mimo město. Ale zase ne na úplné samotě.

No my jsme tady, kde teď bydlíme, už skoro 6 let (vím to bezpečně dle splátek hypotéky 😉 ) a je fakt, že já tu pořád nikoho neznám. Přijde mi to jako dědina důchodců. Přátele sice nemám tak daleko, ale jsem celé dny jen s malou, přítel přijede k večeru z práce a dělá na baráku a kolem něj. Na druhou stranu je to možná moje chyba, že se občas cítím sama, ale nemám jaksi sílu a tu pravou vůli si tady někoho hledat. Ani pořádně nevím proč. Jsem asi divná. 😅 Rodiče už nemám, což asi nejvíc pociťuji až teď... Když je nejhůř, sbalím malou do auta a jedeme ke kamarádce asi 12 km odsud.

evinkaa: Nejsi divná, ono od určitého věku se člověk už těžko "jen tak" seznamuje. Ve škole to šlo jaksi samo a přirozeně, ještě v práci to jde, ale teď mi přijde takové "násilné" se s někým jen tak na mateřské seznamovat a "otravovat ho"... Jinak máme to samé s manželem - přijíždí k večeru a dělá kolem baráku, k čemuž si aspoň bere malého ven v kočárku. Motorovka mu už nevadí 😀
MC mě osobně moc nelákají, nesnáším "slepičinec", jaký si tam umím živě představit... V práci jsem byla zvyklá jednat spíš s muži a to mi naprosto vyhovovalo. Nicméně chlapy zase moc nezajímají ty naše starosti s prdíkama, zoubečkama apod. 😒 😀

No v klube som aj ja 😒 prestahovala som sa do zahranicia kvoli manzelovi, lebo tu pracuje a doma mam este nedokoncenu skolu, maly ma skoro styri mesiace. Nikoho tu poriadne nepoznam, jazyky neovladam a som rada, ze normalne zijem, vsak na materskej je zena rada, ze dycha, teda niekedy...neviem si najst cas na ucenie jazyka, vobec nim nekomunikujem, lebo som stale doma s malym a ked daco vybavujeme, len spolocne s manzelom. Mam tu zname dve kocky, Cesky, ale to su len ojedinele navstevy...chyba mi rodina, domov, priatelia, niekedy mam pocit, ze nie som stastna, ba chytaju ma depresie..cez den manzel vybavuje, co treba a tak, chlapske "veci" a po veceroch som sama, lebo to pracuje, chodi domov po desiatej, niekedy neskoro v noci...Evinka, presne tak aj tu u nas, vsade samy dochodca, strasne tiche ""mestecko"", v zime som rada, ked pocujem smetiarske auto, len vrany pindaju na strome tu vedla, ktory mam chut vyrubat 😠 to ticho ma asi raz zabije...teraz je to lepsie, ked je na svete maly, ale to tehotenstvo, to bolo priserne, isla som sa zblaznit..mam pocit,ze ku stastiu by mi bohate stacilo byt aspon niekde, kde cloveku rozumiem...

Vdaka Bohu apson za toto forum!!!! 🙄

aspon 😕

ahoj wiwienne,mluvis mi z duse,jestli sis precetla muj prispevek vyse na teto strance,tak se nebudes citit tak sama.prosla jsem tim taky v cizine,ale jestli dobre chapu,ty jsi tam docasne.ja se odstehovala natrvalo,no kdybych tenkrat vedela co me ceka za samota,tak to neudelam.jestli chces,napis mi do interni posty.drz se a na uceni jazyka se ted vykasli,uzivej si hlavne maleho. 😵