Prázdnota. Máte také takové pocity?
Ahoj,
chtěla jsem se trochu vypovídat, protože se cítím mizerně. Nejhorší je, že zřejmě nemám žádný konkrétní důvod.
Už nějakou dobu si na sobě všímám pocitu prázdnoty. Manžel je skoro denně pryč, včetně víkendů. Je to hodný člověk, snaží se nám ve všem vyhovět, je tolerantní, doma se vším pomůže, peníze také vydělává slušné. Ale já se přesto cítím tak mizerně. Máme dvě děti, které jsou skvělé. Někdy se perou a křičí na sebe, asi jako všichni sourozenci, ale většinu času si spolu krásně hrají. Chodím na částečný úvazek do práce, tři dny v týdnu. Takže jsem i mezi lidmi. Ale ten mizerný pocit mě prostě neopouští. Zřejmě mi chybí častější přítomnost muže. Ale on si to neumí v práci zařídit tak, aby alespoň jeden den byl s námi doma. Je to fakt výjimečné. Už jsme o tom spolu mnohokrát mluvili, ale výsledek žádný. On mi říká, že mi pocit štěstí vytvořit nemůže a má pravdu, musím sama. Jenže kde a jak začít? Asi na základě těchto stavů se mi od dubna spustila tetanie. Moc jsem tomu nepřikládala váhu a myslela jsem si, že je to z únavy a vyčerpání z kojení. No, to mravenčení v končetinách a někdy i divné tlaky úzkosti na hrudi se mi často opakují. Už mě to obtěžuje. Tak si říkám, že vyzkouším nějaký produkt na nervy. Prosím, máte některá zkušenost s tím, že přichází takové dny, kdy nemá člověk ani chuť jíst, mluvit a cokoliv řešit nebo vůbec přemýšlet? Jak se s tím dokážete poprat? Jo, jinak ten produkt, o kterém uvažuji, je CBD olej. Díky za přečtení a pokud někdo chce sdílet svoje pocity, budu ráda.
Stav kdy clovek nemuze jist, mluvit, premyslet, je hodne blizko depresi, sla bych si nekam popovidat. Dalsi co by mohlo pomoci je konicek, kamaradky. Ale to s manzelem moc nechapu, me by to strasne mrzelo uz jen proto, ze se svym manzelem hrozne rada travim cas. A nejsem nejaky guru abych umela byt stastna jen sama se sebou 😄
Hele, úplně chápu ten pocit... ale bojím se, že má pravdu i manžel, že tu prázdnotu nezaplní, i kdyby byl doma 24/7 (i když teda mě teda štve každý víkendoví den, kdy má muž konference a podobně, ale... prostě fixovat své štěstí na jednu osobu ej cesta do pekel...). ALe stav, který popisuješ, už je podle mě na psychologa... tohle už opravdu zní jako deprese.
CBD jsme sama nezkoušela, ale poměrně hodně o něm čtu ve skupinách rodičů neurodiveregtních dětí (máj syn má podezření na autismus)... a byla bych s ním opatrná. Dost mi přijde, že zhruba půlce lidí pomůže, na čtvrtinu účinek nemá a u zbylé čtvrtiny naopak příznaky zhorší... Takže zkusit asi ano, ale opatrně.
Já také strašně ráda trávím čas s manželem a dětmi. Právě mě to velice trápí, jak to vedeme. Zájmy a kamarádky mám, ale nerada se jim svěřuji o svém soukromém životě, raději si vyslechnu je. Přemýšlela jsem ještě o nějaké kraniosakrální terapii. Přeci není možné být závislá na jednom člověk. Mám pocit, že to bude něco z dětství. Nedávno jsem se dozvěděla, že jsem byla v batolecím věku sama týden v nemocnici, protože jsem měla nějakou tu vyrážkovou nemoc (teď si nevzpomenu jakou). Jako bych se prostě cítila celý život sama, přesto, že mám sourozence. Ale oni jsou ode mě věkově strašně daleko. Takže s tím olejem začnu opatrně, aspoň na uklidnění. Moc děkuji holky za byslechnutí.
Mně teda závislost na životním partnerovi a milovaném člověku divná nepřijde. Jsem s mužem docela dlouho,přesto se každý den těším až přijde z práce, někdy na něj v noci čekám a bez něj se mi špatně usíná. Když má odpolední vidíme se naprosto minimálně, sotva hodinu denně,a v pátek už to hodně cítíme,jak ten společný čas chybí. Zrovna dneska máme rande, čas jen pro sebe, protože nám to chybí a potřebujeme doplnit zásobník. Být ve vztahu a vlastně sama...to bych zdravotně odnesla taky.
@andelka uplne souhlasim. Mam krasny, naplneny zivot, pratele, moznosti, deti jsou super. Ale manzels, ktery by se mnou nemohl travit cas, to by vsechno slo do kopru. Ja jsem velice samostatny clovek, pred detmi kariera, postaveni, penize, spolecnost, vse. Ale i tak jsem proste ted nejstastnejsi s detmi a muzem. Kdyz tady ctu, ze se matky tesi, az daji deti do instituci, ja to mam presne opacne - je mi moc lito, ze prazdminy skoncily. Krasne s manzelem, i jen sama s detmi.
Autorko, ano, jen muz sam o sobe ti pocit stesti neda. Ale byt s nim vic, uklidnit se, nechat se obejmout a sllyset, ze vse bude v poradku, protoze at je to cokoliv, jsme na to spolu, to ti nikdo jiny nez partner neda. A opakuji, ja umim zit, mit pratele, udelat karieru i postarat se o sebe (a rodinu) i SAMA, ale ten pocit, ze nemusim, ze mam o koho se oprit, nekoho, kdo ty deti miluje stejne jako ja, to je neco, co alespon mne osobne pocit stesti dava.
Takze ma pravdu i nema.
Ja psychology nezatracuji, naopak, urcite hodne lidem v hodne situacich muziu pomoct, ale kdyz mas pocit, ze ti chybi manzel, tak to asi tak bude. Drzim palce
Možná by i pomohl psycholog. Já jsem tohle měla v období, když manžel dělal 24/7 a neměl ani hodinu na děti. Byla jsem zoufalá, ale pak jsem se naučila užít si i ten čas pro sebe. A dělám to do teď. Jen tedy manžel zbrzdil. Začal mít i zdravotní problémy a děti po něm brečely a on to začal špatně nést. Peněz máme sice méně, ale jsme spolu.
Moc hezky to všechny píšete. Já jsem dnes od rána na tom psychicky hodně špatně. Už jsem to nějak pustila, a tak jenom řvu a řvu. Manžel je teď opět pracovně pryč, dokonce mimo ČR. Vyměnili jsme si dva emaily, kde jsem se pokusila mu všechno sepsat. On je takový, že po mně chce napsat nějaké body, co má změnit. Jenže tohle nechci zase já. Potřebuji, aby to dělal sám od sebe a ne proto, že jsem ho o to požádala. On mi navrhuje i to, že pochopí, pokud od něj budu chtít odejít, a že se o nás finančně postará. Zároveň ale dodal, že jeho přání to není a má nás rád.
Jsem teď ve fázi, že bych to všechno nejraději zabalila. Nechci tak žít dalších x let. Ale pak si uvědomím, že já toho člověka miluju, a že dětem bych tohle nikdy nemohla udělat, navíc kvůli něčemu, co se může jevit jako hloupost.
Asi mi nezbývá, než se s tím srovnat 😢.
Není to hloupost. Hloupost je to co říká on. V podstatě to je alibismus ve smyslu, měnit se nebudu, možná se občas přemůžu,ať máš radost a je doma klid. Není to dost, tak sorry ahoj. A ještě pak za to budeš mít vinu ty a on bude chudák,co to nechtěl.
A nemá někoho? To je taková zvláštní konverzace, že by se tebe a dětí tak snadno vzdal.
Co je u tebe jeden den s vámi? Za mne je toto závislost na tom druhém a to, že si každý asi život představujete jinak a máte jiné nastavení. My to máme doma opačně, manžel je na tom pocitově podobně jako ty, ale já ač ho mám mezi 4 lidmi, co mám na světě nejraději, změnit se nehodlám, protože pak bych umřela vnitřně já a nebyla bych šťastná. Co jsem mohla, to jsem změnila, víc už to nejde...
Nežiješ část života která je pro Tebe důležitá - a tou je partnerský vztah. Za mě je to úplně adekvátní požadavek. Taky jsem se nevdávala proto, aby bych si mohla dát do občanky "vdaná" a manžel mi vyplácel svou absenci na účet. Je normální, že s ním chceš trávit čas a je taky úplně normální, že jsi v háji z toho, že žijete vedle sebe a ne spolu. Manželova reakce mi přijde zvláštní. Za závislost bych to nepovažovala - závislá bys byla, kdybys chtěla, abyste spolu byli 24/7, zakazovala mu zájmy, přátele... Ty chceš jen, abyste spolu trávili nějaký čas. To není blbost.
Jako Cbd je dobrá volba, ale primárně neslouží k uklidnění. Spíš je to jako takový komplexní vitamín, na aktivní den, takový nakopávač. Určitě by jsem šla spíš cestou nějaké terapie, prostě se někomu vykecat. To udělá určitě taky svůj efekt. A když manžela nechceš opustit, tak by jsem mu dala nůž na krk, ať si udělá aspoň jeden den v týdnu na tebe čas, večeře, káva, kino. Cokoliv. A uvidíš určitě bude lépe. Držím palce 🍀
Jako... chlap chce body co udělat, pochopí že ho opustis, ale doma s vámi nebude??? Co to jako je? Tak snad nejsi ve vztahu jen proto, abys měla pokladnicku, ale chlapa vedle sebe, ne? Tohle fakt není závislost. Závislost je, když ho chceš mít doma 24 hodin denně... chtít mít tatínka doma večer a o víkendu je snad elementární základ manželství. Nedivím se ti, asi bych měla podobné pocity.
@anetka1701 fakt si myslíš, že je to elementární základ manželství? Já si fakt nemyslím, že dva spolu musí trávit všechny večery a víkendy. Pro mne je důležitější, jak ten čas spolu trávíme a ne kolik je to dní/večerů v týdnu.
@blondynka400 všechny ne, ale dostatečnou část. A hlavně každý pár to může mít trochu jinak. Ale musí to sedět oběma. Ne že jeden je pořád v cudu a druhý se cítí osamoceně.
@andelka ale co je to dostatečná část?... Právě, každý to má jinak. A je blbé, kdy se sejdou dva, kdy to má každý jinak 🙂
@blondynka400 ano, já si to opravdu myslím. Neříkám že spolu mají manželé být každý den v roce, ale rodina by měla být spolu tak často, aby to vyhovovalo všem stranám. Rozhodně si nemyslím že je v pořádku, aby byla ženská doma s detma a chlap, byť pracovně, byl furt někde v tahu. Jasně, jsou rodiny kde to funguje a vyhovuje to oběma stranám. To je v pořádku. Tady to ale zjevně nefunguje a chyba fakt není v tom, že je ženská na chlapovi závislá a měla by s tím něco dělat.
@anetka1701 já souhlasím s tím, co píšeš, ale podle toho, co autorka píše, tak mi to jako závislost fakt přijde. Ale možná že je to tím, že já jsem na té druhé straně barikády. Neumím a ani nemůžu být pořád doma (právě i dost pracovně)..... A co je podle tebe řešení? Teď myslím autorku. Mne z mého úhlu pohledu nepřijde, že by dělal něco vyloženě špatně.
@blondynka400 řešení je sednout si s chlapem a najít kompromis tak, aby byl aspoň trošku rozume doma s rodinou. Nevím co muž dělá, ale pracovat defakto 7 dní v týdnu je mazec jak pro rodinu, tak pro něj - dlouhodobě to udržitelné není... Vím to, mám to doma...
@blondynka400 dostatečně na to, aby se člověk necítil v partnerském vztahu sám, opuštěný, frustrovaný, smutný.. život je o sladění, pracovního a rodinného života. U nich to vypadá,že jedou každý svůj. K čemu má člověk partnera a děti,když je skoro nevidí a žije spíš vedle nich? Čas je to nejcennější co můžeme dát, a pozornost v tom čase.
Ano, je to přesně tak. Manžel je převážnou část z roku pracovně pryč, 7 dní v týdnu, mnohdy od rána do večera/noci. Čekávám na něj do odpadnutí, abychom si alespoň chvilku popovídali.
Neříkám, že je to tak pořád, nechci mu křivdit. Ale většinu času ano. Já sama sebe a děti zabavit umím, ale chtěla bych trávit také společný čas, jeden den v týdnu by mi stačil. Jsem smutná, hodně.
A co nějaká větší změna.. dojde zákonitě ke změně myšlenek.. Jiná práce, nebo se přestěhovat, nebo si dát nějakou dlouhou dovolenou s manželem někde.. Možná je to stereotyp.. nebo začít pravidelně sportovat.. Pokud by pomohl partnerský vztah, tak bych šla pracovat i na plný úvazek, aby chlap sehnal práci takovou, aby mohl být normálně doma a finance by se nezměnily..
Myslim, ze je to tou absenci chlapa. Ziju v necem podobnem ☹ chlap porad v praci, vydelava, zaridi, ale jinak nic...jen starosti o deti, domacnost, prace a zadna radost. Koho by to nesemlelo.
Mně to připadá, jakože mu prostě stačí,že ta rodina někde existuje,ale v podstatě on se angažovat nemusí a manželství a rodinný život jeho práci a zájmy nijak neomezují. A manželka drží pusu a krok a když se jí to nelíbí,může jít. Fakt super. Z toho bych měla depku taky.
Bylo by fajn vydat se konzultovat tyto záležitosti k nějakému terapeutovi či psychologovi (možná pro vás spíše terapeutce/psycholožce). S pomocí zkušeného průvodce tak můžete prozkoumat podstatu vašeho prožívání a současně s tím objevovat cesty a možnosti, jak naplňovat své potřeby. Nepříznivé emoční stavy můžou i nemusí souviset s nepohodou v partnerském životě, každopádně hlavním hybatelem a iniciátorem případných změn, které by mohly vést ke spokojenějšímu životu, jste primárně vy. V rámci kvalitně vedené poradenské či terapeutické spolupráce tak lze začít poznávat (se) a orientovat se v tom, co se vám to vlastně děje a co s tím. Je to i legitimní způsob, jak si dopřát určitou základní "péči o sebe" a tím následně prospívat i vašim blízkým 🙂
Jo a omlouvám se za anonym, ale neumím a asi nechci svoje soukromí sdílet veřejně.