Potřebuji se svěřit....
Ahoj, už 2 roky bydlím v jiném městě, jsem na MD , ještě jsem si nebyla schopná najít kamarádku, teď je to obzvlášť těžké k vůli té situaci s covidem. Mám zdravé děti, mám je moc ráda. Delší dobu mám zdravotní problémy i to udělalo své. Poslední dobou jsem protivná a otrávená.. Chlap je už delší dobu doma, jsou zavřené školy a restaurace ,tak nemá komu vozit maso.. Už mi z toho nějak hrabe, každý den mi připadá stejný.. Chlap mi vyčítá, že mě nebaví nic jako dřív, ráda jsem vařila, pekla.. teď samozřejmě uvařím , uklidím , ale úplně mě to přestalo bavit..Sex je pro mě spíš povinnost. S jeho rodinou se občas vídáme , ale nemají moc čas a když jsou doma,tak chtějí klid, což chápu..S mou rodinou se skoro nevidím, bydlím od nich daleko a teď to cestování moc nejde . Mamka ten covid hrozně prožívá a odmítá cestovat a o návštěvy také nestojí. Jak se zmíním začne vyvádět, že ji chci zabít (určitě bych vir dotáhla nebo by ho chytla u nás) takže jsem ji přes půl roku neviděla. Připadám si hrozně sama..
@kobliha300
Já si myslím, že něco obdobného ve větší či menší míře řeší většina. Aspoň ta, co má ráda nějakou sociální interakci 🙂
U tebe je fajn, že si uvědomuješ příčinu i důsledky.
Co si najít nový koníček, který můžeš začít provozovat i v těchto podmínkách?
Nevím, jak máš malé / samostatné děti. Můžeš je dát spát dřív, zabavit filmem?
S manželem si objednejte večeři a užijte si jakoby rande, oblečte se hezky. Třeba dělejte, že se neznáte 🙂 Možná pak i ten sex nebude povinnost 🙂
A co si tady založit vlákno, že hledáš maminku z toho a toho města? Sejít se někde na hřišti, pokecat a buď si sednete a nebo budeš hledat dále... Až vše otevřou, seznámíš se lépe.
Toto období bych si v hlavě nastavila jako pro sebe, domácnost.. Úklid, fotoalba pro děti a já nevím co. A říkala bych si, že až vše bude zas relativně normální, na tohle už čas nebudu mít :D
Ono to na člověka tak někdy padne. Navíc covid - nikam se moc nedá. Na mě zabírá donutit se a vypadnout povinně ven - na hodinku, klidně i dvě. Ten pobyt na vzduchu opravdu nabíjí. Udělá to dobře tobě i dětem. Jasně, že na jaře to bude o fous lepší, ale člověk musí brát, to co je teď...
Já teď třeba denně vyhazuju sníh z příjezdový cesty (cca na dvě hodinky práce), mám to místo fitka (kam teda stejně nechodím 🤣) a docela se na to každý den těším a donutí mě to jít ven 🤣.. a holky se vždycky nějak zabaví a pak mi lépe spí 😛.
@kobliha300 Mám to stejně. Každý den skoro stejný. Pořád stejná rutina. Nevím, jak z toho ven. Teď napadl sníh, tak chodíme se synem bobovat a tak. Ale nějak mě to nebaví. Hrozně mi chybí lidi, ale zároveň mam strach z nákazy. Taky nejsem úplně zdravotně ok. Ani se nemám moc na co těšit. Chodívali jsme dřív na kroužky do mateřského centra. Chybí mi to. Chybí mi nějaký čas jen sami dva s manželem, nějaké rande venku nebo třeba být sami přes noc... Nepomohla jsem ti, ale nejsi v tom sama.
Děkuji za podporu, aspoň v tom nejsem sama.Ty kontrakty hodně chybí, mám holky ve věku 4 a 2 roky. Do školky půjdou v září.. Hodně jsme jezdili za mou rodinou, což teď nejde, kroužky zavřené.. Teď aspoň bobujem..To focení je dobrý nápad.Doma už mám vše přerovnané od kuchyně po oblečení..Už aby tohle skončilo i pro děti je to těžké. Kéž by aspoň jaro bylo už lepší.
@elvira Je to náročné s tím covidem, už je to hrozné, a zatím to teda nevypadá na konec .. už se těším, až si aspoň zajdeme do kina nebo s dětmi do bazénu.
@kobliha300 mám stejně staré děti 😂, jak já ti rozumím 😂.. zítra mi konečně přijedou kolegyně z práce, všechny prodělaly covid o Vánocích a už jsou zdravé, takže to prostě risknu, tak hrozně se na ně těším!
@codal my jdeme zítra na návštěvu k tchýni, doma už se to nedá.. Kolikrát přemýšlím, jestli neskončím spíš na psychiatrii z toho sezení doma 😂
@kobliha300 myslím, že takhle se teď cítí hodně z nás. Já jsem byla taky hodně společenská a teď jsem hodně sama. Moje mamka, která mi hodně pomáhala s holkama, se taky hodně bojí a vídáme se jen venku a mnohem méně, to samé se ségrou a kamarádkami. Vídáme se hodně málo a jen venku a člověk si vlastně ani nestihne moc popovídat. Manžel chodí do práce a chodí domů po šesté, takže taky na nějaké velké povídání není moc čas. Je to náročné pro všechny. Holky mám obě doma, snažím se jim vymyslet program, pořád něco vyrábíme, chodíme hodně ven, abych je zabavila, aby se jich to dotklo co nejméně, ale i na nich vidím, že jim chybí společnost jiných lidí. A hlavně konec v nedohlednu. Já se bavím tím, že holkám píšu pohádky a různě je fotím, to je můj koníček, tak se alespoň tak trochu realizuju. Ale že je to někdy hodně stereotypní a ubíjející, to prostě je!