Potřeba být neustále zamilován. Jak to řešit?

@mysakm ano

Proč je podle tebe láska falešná?

Určitě bych se vydala cestou terapie, jaké, to je na tobě. Já jsem typ, co mi vyhovuje certifikovaná metoda, takže bych šla za kvalitní psychoterapií, asi spíš ze začátku jen já, potom asi i párová.

Ja som toto riesila nedavno s najlepsou kamoskou, ze my sme tiez typy, co miluju to prvotne "vzrusenie".. ona skace zo vztahu do vztahu vzdy s 1.5-2 rocnym intervalom, lebo sa zacne nudit. Je to o nastaveni hlavy, musis si najst vzrusenie aj s manzelom a nie sa zaseknut v stereotype a v tom, ze ta manzel nebavi, nepritahuje a podobne, lebo s dalsim to naozaj bude po roku to iste aj keby to bol Brat Pitt 🙂 skus psychologa,ezotero jedine, ak tomu veris, inak to nema vyznam.

asi souhlasím s @treasurka začala bych s psychologem, po nějaké době, třeba po poradě s ním, bych chodila i ke vztahovému terapeutovi, ať manžel ví, jak na tebe, co ti chybí a tak

Jako možná to bude znít proste divně a třeba nemám pravdu, ale myslela jsem si, ze to mám podobně… Ale teď vidím, ze to není pravda a lze skutečně milovat. Se současným partnerem to mám cele jinak. Je to rozdíl oproti vztahům předtím. Možná si proste jen nenarazila ještě na někoho s kým by to tak bylo… měla jsem par opravdu hodných chlapů co splňovali proste všechno, ale teď vím, ze o tom to vůbec nebylo a tomuhle neporucis.
Samozřejmě se na vztahu musí pracovat a to pořad, ale ani to nemusí stačit.
😉 Je to jen můj názor a pohled jak to mám já.

Krom psychoterapie bych klidně zkusila nějaké alternativní metody jako jsou třeba konstelace atd.,ono to všechno může mít nějaký hlubší důvod, z dětství, z nějakého traumatu, může to mít milion důvodů a pokud chceš zůstat s manželem, tak je potřeba přijít na to, kde je zakopaný pes.

Mám to podobně. Osobně si myslím, že to do vztahu musí přijít. Člověk po nějaké době sundá růžové brýle a nastává realita a stereotyp. Když to vezmu kolem a kolem tak člověk se celý život zdokonaluje a pracuje na sobě a naučit se fungovat v dlouhodobém vztahu je další lekce života.

Rada? Dospět.

Myslím si, že bys to měla rozebírat do detailu, když ne tady na MK, tak u psychologa, protože ten problém je hlubší a asi to nevyřeší obecná rada. Kdyby to vyřešila jednoduchá rada, tak už jsi dávno vysmátá a šťastná... Klidně bych zkusila i alternativu (ezoteriku), stylem je to prostě experiment, třeba to pomůže, knížky z osobního rozvoje, přednášky, třeba objevíš něco, co tě osloví.

Z mého pohledu to máš divně vnitřně nastavené, že je láska falešná. Jediná láska, kterou uznáváš jako pravou je počáteční zamilovanost s ohňostrojem citů. Pro mě je láska nejkrásnější cit, má různé podoby a žádná z nich není méněcenná. Já třeba první zamilovanost tak extrémně neprožívám, typu země se zachvěla, motýli v břiše, nic nevidím, nic neslyším, nepotřebuji jíst a spát, jsem dlouho považovala za kraviny z červené knihovny a myslela, že to neumím, ale pak jsem jednou uvědomila, že se cítím lehce povznesená, nic není problém. Vím, že když opadne zamilovanost, není to pro mě konec vztahu, vášně, lásky a nuda. Já se pořád těším na manžela až přijde z práce (teda je fakt, že jak byl lockdown, tak jsem se těšila až si vyrazí někam s kamarády a já budu mít chvilku pro sebe :D, ale já jsem docela individualista). Mně se hodně líbila knížka 5 jazyků lásky od G. Chapmana, ve zkratce, rozebírá tam, že pravá láska může přijít až odezní zamilovanost a hlavně každý z nás má jiný jazyk lásky (slovo, společně strávený čas, skutek a služba, dárky, dotek. Když nemluvíte společným jazykem, časem se cítíme nemilovaní. Tu knížku ti doporučuji a celkově ti doporučuji se zamyslet nad tím, co si neseš o lásce, manželství, vztahu k sobě za vzorce, špatné zkušenosti, předsudky z rodiny, z minulých vztahů. Je důležité si zpracovat různé křivdy, co se člověku staly v životě i raném dětství a je důležité mít zpracovaný i porod. (Jo, i ten nás ovlivňuje, viz tohle téma A. Janov Prvotní otisky).

Jednou mě zaujalo přirovnání o štěstí, které říkal jeden psychiatr (možná psycholog) v rozhovoru, (volná parafráze) my si představujeme, že musíme být neustále šťastní, ale ne "normálně" šťastní, toužíme po extatickém štěstí jako, když je někdo na heroinu, přitom pro život je důležitý je mírný pocit spokojenosti (štěstí) jako například potěšení ze hry na klavír.

@berenika39 Kdyby to bylo tak snadný 😉

@berenika39 Dík, to je užitečná rada. Taková všeříkající. Jako když někomu, kdo trpí depresemi řekneš, co blázníš, vždyt život je přece krásnej 😀 Já sama si moc dobře uvědomuju, jak je ta potřeba iracionální. Vážím si manžela, znám jeho kvality, vím, že zamilovanost vždy opadne a pravé city mají jiné parametry. Přesto, že si to stokrát za den můžu opakovat a vtloukat do hlavy, stejně si neporučím cítit se s ním šťastná. Za znak dospělosti považuju to, že se to už 10 let snažím řešit a neodešla jsem při prvním záchvěvu nejistoty.

@levandule_k To jsi mě špatně pochopila, nemyslím si, že je láska falešná a neexistuje. Věřím v pravou lásku v rovině rodič-dítě a obráceně. Věřím na lásku mezi lidmi, ale nedokážu jí cítit ve vztahu k muži. Tady pro mě zájem a touha po muži opravdu končí s obdobím zamilovanosti. Dlouhá léta jsem hledala problém na straně manžela, kdyby byl on makový, já budu taková atd... Až postupem času jsem si musela přiznat, že ten problém je ve mně a tu nespokojenost mám v sobě a budu si jí nést i do dalších vztahů.

Myslím, že důležitý krok jsi udělala, totiž přiznala sis to, že je to tvůj problém.
Závislost na lásce, na zamilovávání je závislostí, která se léčí jako ty jiné, které známe
Vydala bych se cestou psychoterapie, psychologa bych vynechala, pokud by zrovna nedělal i terapie, a zaměřila bych se na formu sebepoznání.
Když projedeš net, určitě něco najdeš, akorát vybírej dobře i tak je možné, že pokud najdeš akreditovaného odborníka, nesednete si.
Párovou terapii bych vynechala, soustředila bych se primárně na sebe, resp. tebe.
Hodně štěstí a síly. 🍀