Porucha osobnosti, jak s ní žít?

Trpím poruchou osobnosti už nějaký ten rok.Začala se projevovat od mích 17 let.Všichni jsme to považovali za normální průběh dospívání.Zuřivost,vztek,který mohlo způsobit jen to,že někdo byl v koupelně a já tam potřebovala jít taky.Řezání do ruk nůžkama.
Největší problém byl pro mě najít si lásku,či přátelství. Pár kamarádů jsem měla,jedna nepovedené láska,chtěl moji kamarádku.
Následně jsem každý víkend proflámovala s kamarádkou a s klukama flirtovala.
Tenhle špatný sen ukončil můj anděl,kluk,který je pro mě dodnes TEN KTERÝ MĚ POMOHL ZAČÍT CESTU,KTERÁ JE SPRÁVNÁ. Začala jsem chodit na psychyatrii, ...po roce,kdy jsem se bránila diagnoze,vše bouchlo a začla jsem si vše připouštět,chodit na terapii,která byla špatná. To že byla špatná bylo z důvodu,že mě přítel opustil,udusila jsem ho svoji láskou a cestou kterou mi dala paní terapeutka a já ji slepě následovala. Jsou ro tři měsíce kdy jsem bez přítele. Nová terapie,práce, koníčky,které jsem ve vztahu utla z mé vlastní blbosti,snažení postavit se na vlastní nohy a nikomu nevyset na zádech.
Přítele pořád miluji a bolí to jako první den co mě opustil. Dělám malinké krůčky kupředu,vidí to moje okolí i já sama akorát neskutečnou závislost,kterou jsem cítila k příteli mě bodá a občas padám do záchvatu pláče a paniky.
Vím jsou to teprve tři měsíce,co jsem začala opravdu řešit a hledat správnou cestu,je to běh na dlouhou trať,v podstatě na celý život.
Život je noční můra o tom zda mě může někdo milovat a respektovat takovou jáká jsem.
On to se mnou chtěl zvládnout,mít se mnou děti a milovat mě,nic mu nevyčítám,byl tak silný a byl se mnou,ale teď kam dál....
Závislost na lásce,nefukční rodina,hledání problémů kde nejsou,strach,který nevím z čeho je,vztek,kterým rozmetu svoje okolí,které neví co si o mě má myslet.....to jsem já,ale už se zlepšuji.....