Porovnávání dětí. Co byste dělaly vy?
Ahoj, chci se vypovídat manžel mi jen řekne neřeš to.. ale já chci nějaké porozumění. Je tomu tak, máme roční dítě a naši přátelé to naše dítě porovnávají s tím svým. To jejich dřív , sedělo, lezlo,chodilo, jí všechno, víc mluví atd..to naše začalo chodit až po roce nechce jíst sladké a to na mě hledí jak na mimoně..jako nemůžu za to, že to nechce a nutit nebudu... Pak mi řekli jestli myslím vážně mu nedat dudlík.. já to zkoušela a prostě ho nechce zvrací z něj akorát tak. Prostě na mě čumí jak kdybych byla neschopná.. teď máme jít na oslavu a mě se tam nechce vadí mi ty kecy a pohledy jako bych byla idiot.. vím, že se tam bude řešit aby jsme daly dítě přes noc na hlídání kvůli rozlučce se svobodou a já tam nemusím být je mi to jedno...a já ho ještě nechci dávat někam přes noc..a nedokáží to pochopit. Na víc kojím a to taky na mě hledí, že je akorát rozmazlený 😤😤. Vadí mi i to, že to jejich dítě nadřazují jako by bylo něco víc a to moje hloupé. Co by jste dělali vy? Pak ještě když si děti hrají v pokoji tak sem chodila pořád za tým mojim aby něco nedalo do pusy nebo nějak blbě nespadlo ještě chodí tak že někdy spadne.. jsem prostě opatrná nedokážu sedět a pít víno a nehlídat tak, malé dítě. Jsem moc úzkoprsa?
@annoonniimm vykašli se na známy .. tady to prečůravani .. jinak to ze dřív lezlo, chodilo, víc mluvilo, nic nevypovídá o tom jak bude dote v budoucnu inteligentní - úspěšný… to ze nechce jist sladké bych brala, ze můžeš rýpat do nich 🤣na sladký je za me brzo a nepotrebuje v roce … nutný rvat dudlík není, ani mu ho odpirar.. zas nebudes mít problém s tím, jak odnaucit od dudlík…no jako … nase ze by odešlo si samo hrát vedle do pokoje nebo vedle do pokoje s jinyma detma v roce 🤣nereálný … fakt nesrovnavat… a jestli ti to vadí u známých .. tak pneu kontakt … každý je jiný a to je kouzelný … i každý má jiný přístup výchovu a co se týká děti nic není tak jasný a černobílý … každý jede dle svého nejlepšího uvážení ..
@janule0123 přerušit kontakt nejde manžel s tím jejím si dost pomáhají a rozumí si.. takže já Musím držet krok. Ale fakt se mi z toho dělá šoufl a nerada bych se s někým pohádala a když tam nepůjdu tak manžel bude mít kecy a pak že teda taky nepůjde a oni pak budou mít taky kecy, že proč a že on hlavně musí, protože jde za svědka 😏... Já jen potřebuji vědět, že nejsem debil jak oni si myslí 😤.
@medakote napsala jste to hezky ☺️
@annoonniimm debil teda fakt nejsi 🙈🤭 nenechala bych si to libit, zkusila bych nejprve asertivne: "a tak nekazme si vecer porovnavanim deti" "ja uz bych toto tema opustila, jestli je to mozne" apod. pokud by to nezabralo, tak bych pritvrdila. ale ja sem stary sarkasta, takze bych mozna byla tvrda 😅 hele, me se tchyne kazdou navstevu ptala na kojeni. sama nikdy nekojila. minule uz sem ji rekla: svetova zdravotnicka organizace doporucuje kojeni do dvou let, tak uz se me na to neptejte 😁 a uz mam pokoj. vsecky ty jejich argumenty debilni se taky daj obratit - a vy uz nekojite, to se nebojite o imunitu? a vas ma dudlik, to se nebojite, ze bude mit krivy zuby? a on uz ji sladky, to se nebojite, ze bude mit zkazeny zuby? atd. kdyz oni tvrde, tak ja taky. kdyby jim to nedoslo ani po tomhle. rekla bych jim na to uz jen mate pravdu, ten nas je asi fakt nakej vadnej kus, jeste ze vy mate tak skvelyho 👍 a nas*at 🤦🏼♀️
Debil nejsi, ale ty řeči bych si líbit nenechala. Pokud jsou to dobri přátelé pochopí, pokud ne jsou to jen idioti. Navíc i tvůj manžel by si je měl trochu porovnat. Měla jsem známou, vypadalo to, že budeme i kamarádky, naše děti chodí do stejné školy a školky a chodily i na kroužky. Trávili jsme čas i mimo... No a postupem mi začala diktovat jak se mám oblíkat, jak děti, já vést domácnosta co dělám stále blbě...plus tam byly i další věci, začala jsem si připadat jak nesvéprávná. Ve chvíli kdy jsem se jí postavila mi nadávala, že jsem vztahovačna a arogantni.... Kontakt jsem ukončila ve chvíli kdy se mi začla navázet do zdraví dětí, to mi došlo, že někoho takového v životě nechci. Bylo to šílené období, kdy jsem řešila každou blbou odpověď na WhatsApp, abych se jí náhodou nedotkla. Evidentně hledala někoho, na kom si vybít svoje komplexy.
debil je ten, kdo takhle srovnává děti.. já nikomu nepřeju nic zlýho, ale aby jednou takových řečí nelitovala a ty si z toho nic nedělej, za pět let nikdo nebude řešit, kdo kdy chodil a kdo se jak dlouho kojil.. a asi bych úplně v klidu mamince řekla, že mi jsou takové řeči nepříjemné
@annoonniimm byla bych v klidu - až jejich dítě budou odvykat od sladkého a řešit že mu nedokážou ve 2 letech dudlík vzít, tak si o tom můžete znovu povyprávět 😄
Hele ja tomuhle rikam zavody ve zbrojeni…je to takova blbost, ja nemela do 3 let vubec zuby, syn si 3 let skoro nemluvil a mamka se naucila cist az v 5 tride…no a co ja i mamka mame vysokoskolske vzdelani, obe zijeme v dlouhodobem stabilnim vtahu a dobrou praci…muj muz ma nadstandartni IQ ale neni schopny vyjit se vzdelavacimi autoritami, dvakraz udelal prijimacky na obchodku edvarda benese bez sprtani ale taky se dvakrat nechal vylit z nemciny takze nema ani maturitu a jeho prijem je dvakrat vetsi nez muj…nic z toho srovnavani nerika nic o tom jak bude dite uspesne, stastne, jake bude mit vztahy (to jsou koneckoncu dulezite parametry a ne to jestli chodilo v 9 mesicich nebo v 15mesicich), nekteri lide takove srovnavani potrebuji kdyz se citi nejisti v zivote a hledaji oporu v tom, ze neco bylo driv nebo lip nez u jinych…povznes se nad to a rekni si ze to vic vypovida o nich nez k tvem diteti
Posílala bych k nim chlapa samotného když se neumí zastat svého dítěte. Jako idioti by si měli připadat oni, když jejich roční dítě tláská sladkosti a přijde jim to normální, to že si hraje samo spíše ukazuje na to, že co mu zbývá, když si s ním nikdo nepohraje, spaní mimo domov v tomto věku i mě přijde jako úplné sci-fi.
Pro info můj pětiletý syn začal chodit až v 21m, dudlík nikdy neměl, kojený a spal dosud mimo domov 2x ve třech letech, pak už nechtěl a nutit ho nebudu pokud nebude chtít. A naprosto nic nezůstává dlužen vrstevníkům a to je jistojistě mezi nimi alespoň jeden takový génius jako ten vašich přátel. Rozdíl ale nepoznáte.
Idiot v žádném případě nejsi, ale je potřeba se naučit vymezit hranice, nenechat si to líbit. Nejjednoduší je říct "no a co", "proč bych jako nemohla... (třeba kojit)", "já (my) to děláme takhle a vyhovuje nám to", trošku vyhrocenější pak "nekecej mi do toho, jsem dospělá". Zkrátka to hned utnout, neomlouvat se, neobhajovat se, nehledat hned chybu v sobě.
Já jsem taky matka co v klidu neposedí a malé děti potřebuje mít pod kontrolou (nemám to jen vůči dětem, když jsme byli třeba někde na návštěvě se štěnětem, tak jsem taky potřebovala mít pořád přehled, co vyvádí). Takže já teď kolikrát jenom se smíchem už předem poznamenám "na mě nekoukejte jsem vrtulníková matka, no" a hotovo, problém vyřešen, víc se o tom mém občasném odejitím od stolu odmítám bavit.
Tohle porovnávání je cesta do pekel. Pamatuji si jak třeba naši porovnávali moje známky s mými kamarády celou ZŠ. Nebyla důležitá známka, ale jestli byla lepší než u nich. Děsně deprimující. Jinak to, že někdo něco umí dřív, neznamená, že to umí pořádně. Některé děti začnou chodit v půl roce, ale na pusu padají ještě další rok. Některé začnou chodit až po roce, ale zase perfektně. Jiný se bude chlubit, že jejich dítě chodí na nočník od 8 měsíců, ale pak z něj vypadně, že jen každou půl hodinu dítě sedí na nočníku a ani neví, co se s ním děje. Všechny takové řeči prostě odpálkovat slovy "Až to bude, umět, tak to bude umět. Naučili se to vždycky všichni." Tečka. Nenechte se zatáhnout do téhle ošklivé spirály předhánění.
Snažila bych se nad to povznést. Ono pokud se sejdou dvě děti podobného věku, tak se srovnávání asi úplně vyhnout nedá. Občas si taky v hlavě rovnám kdy naše děti začaly chodit a určitě to není myšleno tak, že by bylo jedno nebo druhé horší. Teď mi jedna známá říkala, že její tříletý chlapeček už počítá do třiceti. V hlavě jsem si vzpomněla, že moje tříletá doma líže podlahu.. Ani mě to nezamrzelo, pochválila jsem jak je chlapeček šikovný a dala pusu svojí dceři. Počítat se někdy určitě naučí, aktuálně by jí to bylo k ničemu. Myslím, že ani hádkou nebo nějakým odseknutím typu "no a co" ničeho nedosáhneš. Pokud jsi spokojená s tím, jak vychováváš vlastní dítě, tak by se Tě tyhle řeči neměly dotýkat. A podle mě to není jen teď. Vždycky bude Tvé dítě někde srovnáváno, ve škole, jestli je vyšší nebo menší než spolužáci, u příjmaček na střední, pokud ho dáš na nějaký sport.. Asi je lepší se s tím vyrovnat hned.
P.S. dcera také neměla ráda sladké, vždycky si radši dala vajíčko, když měla na výběr. Teď jsou jí tři a všechno je jinak..
@annoonniimm debil nejsi určitě, někdo má proste tendence soutěžit přes dite 🤣nebo dávat dobré rady… dozvěděla jsem se třeba zw dcera nemluvi, protože jsme nechodili do místního centra od tři měsíců na hrátky s miminkama… případně ze málo čtu… málo na ni mluvím … mohla jsem se nakrajet a všichni chytří jak rádio… ale proste když to nesepne
Tyhle lidi mi mi mohli políbit prdel😂 a klidně bych jim to řekla pěkné z plna plic. Dělej co chces ty amoni ať si jedou to svoje.
Tohle je bohužel dost časté a věř, že se s tím budeš potkávat už navždy...vždycky se najde někdo, kdo bude tvoje dítě srovnávat s tím svým a to svoje vynášet do nebes. Rada zasloužilé matky jediná - jedním uchem dovnitř, druhým ven. A pokud to bude až moc toxické, tak omezit kontakty s dotyčnými, protože není tvá povinnost tohle poslouchat.
@annoonniimm Na první přečtení - co bych dělala já? Našla si nové přátele 😁 Jinak můžeš buď ignorovat, nebo donekonečna odrážet - nejí sladké - třeba nebude mít zkažené zuby, obezitu, nemá dudlík - nebudu ho později odnaučovat, kojí se - nejlepší základ pro imunitu, a kolik se ušetří peněz a práce s tím atd. Lidi sami sebou nejistí porovnávají aspoň ty děcka. A přitom těžko "můžou" za to, že si dítě dřív sedlo. To je prostě vývoj. Ale klasika - spousta rodičů se bije v prsa, jak dítě ve školce čte Vergilia v originále. Otázka, zda toxičtí lidi stojí za ty nervy. Já mám hlavně známé ze školky, spolužačky a kolegyně měly děti v jiné době, takže se míjíme. Ale nikoho neznám osobně, kdo by tohle řešil a pak je ten hovor úplně jiná pohoda 😊
Teď jsem dočetla, že tyhle dárečky manžel potřebuje. Pak jsou jen dvě možnosti. Buď bude chodit než tebe, nebo ať je jako chlap utne. A nestrka hlavu do písku. Ty pako nejsi, děláš your best a z mého pohledu to děláš správně.
@annoonniimm Asi bych sprdla manžela, že takhle ne, že rozhodně nebudu tolerovat, aby jeho kámoši dělali z mého dítěte rohožku a ukazovali si na mě, že vše dělám blbě. Takže bych mu otřískala o hlavu ty nesmysly, co propagují tvoji kámoši o dudlíku, rozmazlenosti, kojení a sladkém.
Na dudlíku není nic zdravého, když ho nechce, tak ho nechce. To samé sladké, to je obrovské plus, že nejí sladké a pokud roční dítě jí sladké, tak to není nic k chlubení. Sladké prostě není zdravé a ať chceme nebo ne, naše populace je závislá na cukru. Chce to nastavit si hranice, ignorovat ty řeči, nebo být asertivní, říct, tohle nám řekla pediatra, tohle doporučuje světová zdravotnická organizace. (Je jedno, jestli to tvůj dr. řekl, nebo neřekl, prostě chtějí argument, tak ho mají.)
Koj dokud ti to bude příjemné.
Dítě dej na hlídání přes noc, až budeš chtít ty a dítě. Prostě to tak máš a je to naprosto v pořádku. Děláš to dobře. Tvoje dítě určitě není rozmazlené. Tohle si zapamatuj, dítě se nikdy nerozmaluje láskou a mazlením, to je normální lidská potřeba. Dítě se rozmazluje přemírou hraček.
Zapracuj na svém sebevědomí a fakt není nutné se s takovými lidmi stýkat, ale na to si musíš přijít sama. 😉
Tohle je fascinující, minule prababička našeho dítěte někomu říkala, že náš už má zuby... Jakoby to, že má zuby dřív, než jiný dítě byla nějaká zásluha ;) A tak je to u dětí se vším 🙂
Ovšem v tomhIe se řídím tím, co říkají doktorky. Dokud ony neřeknou, že je něco špatně, tak se obrňuju proti těmhle poznámkám.
Ale chápu, že to zamrzí a znejistí...
A jestli to pomůže, tak si teda taky rozhodně nemyslím, že je něco špatně, když dítě nemá dudlík, nejí sladký a nechceš ho nechat přes noc samotnýho...
Jo, oni to dělaj takhle, jejich dítě, jejich zodpovědnost, ale ty si to přeješ takhle a tak je to v pořádku ;)
Toto je otazka za prve hranic a za druhe tvojho sebavedomia. Ja by som nedovolila aby si niekto takto honil ego porovnavanim svojho dietata s mojim. Mohol by to byt mojho muza najlepsi kamarat - tak nech sa stretavaju bezomna ked sa nevedia chovat tak, aby mi bolo v ich spolocnosti prijemne.A druha vec - podla toho co pises tak ty robis v rodicovste "spravnejsie" rozhodnutia ako druha pani. Predsa nemusis nikomu vysvetlovat preco dietatu nedavas sladke, cumel a preco ho kojis. Nech ti ona teda vysvetli preco to robi naopak. 🤦🏼♀️
NEJSOU TO PŘÁTELÉ! Jsou to známí tvého muže, kteří tě využívají k boji se svými komplexy. Takhle se přátelé nechovají. Ty jsi manželka svého muže, ne nevolnice, tudíž se s jeho známými stýkat nemusíš. Manžel musí pochopit, že ti jejich poznámky ubližují. A zapracuj i na sobě, sama přece musíš vidět, že srovnávání ročních dětí je absurdní. Za dvacet let se tomu budeš smát, až bude každé dítě někde jinde anbo obě naproste stejně. Ale když už se musíš nechat takhle prudit, tak věz, že moje babička vždycky říkávala Ranní ptáče dál doskáče, víc sežere a dřív chcípne...
Máš několik možností, v každém případě změny musíš udělat ty u sebe, od nich to očekávat nemůžeš.
1. Přestat se s nimi vídat - nikdo tě nemůže nutit a zivot je příliš krátký
2. Slušně se vymezit - kouknout zpříma do očí a říct "nepřeju si to" a v hlavě si nastavit hranici, pokud to udělají zas, tak sbalit dítě a jít
3. Dát jim okusit vlastní polívčičku - je to trochu zákeřný, ale nastaví to zrcadlo, krásně se dá zahrát opovržení nad tím, že má dítě dudlík (závislost, dopad na zuby) nebo mu dávají cukr v tak útlém věku...ale chce to povahu
Najděte si jiný kámoše. Tohle jsou kreténi.
Nejsi debil. Kojim sveho skoro dvouletaka na noc a ac chodi do detske skupinky, tak na hlidani pres noc bych ho jeste nedala, jen v nejvyssi krizi (kdybych treba musela do nemocnice nebo tak). Vim, ze pres noc by se mu nelibilo byt beze me. Dudlik nikdy nechtel. Sladke ji, ale vzdycky jen kousek (necha si nacpat cokoladku, ale jednou do ni kousne, lizatek si lizne tak dvakrat, jedine co, tak male gumove bonbonky, jo, to by mu jelo...). Maloktere dite chodi driv jak v roce. Jeste tak, aby neupadlo. A ze kontrolujes co strka do pusy je taky ok. Kontroluju nekdy i tu mou triletou. Zalezi co. Treba na hristi jsem ok, vim, ze kaminky nezerou, ale mala je schopna rozhryzat jakoukoli snurku vcetne kabelu a maly zas obcas dava do pusy kousky plasteliny. A kulicky treba ani jeden. Nic. Podivej se na maleho, reknu si, jak je sikovny a uzasny a skvely.
Já tohle nenávidím. Tohle věčné poměřování pindiku.... tohle chlubeni se dítětem a navíc věcmi, ktery žádný rodič neovlivní. Fakt to nesnáším. Je mi z toho zle.
Jakože dítě, co chodí v 10m a má dudlík je lepší než dítě, co začne chodit v roce a půl a pořád se kojí?
Píčovina....pardon za sprostá slova, ale tohle mě fakt zvedá ze židle.
Pokud rodiče děti milují, dávají jim lásku a péči, vedou je podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tak není žádnej lepší ani horší rodič.
Je úplně v pořádku, když je dítě od narození na UM. Je úplně v pořádku, když se kojí do tří let. Je OK, když matka začne pracovat v půl roce dítěte a je taky úplně v pořádku, když se rozhodne zůstat doma až do jeho 5 let.
Nemám problém s tím, když dítě bašti v roce Pribináčka ani není špatně, když zatím ze sladkého zná jen ovoce.
Pokud dítě nechce a nepotřebuje dudlik, jedině dobře. Pokud ho dítě potřebuje na usnutí ve 3, 4 letech...proč ne. A další a další věci. Žádná cesta není lepší a "správnější" než druhá.
Já třeba nikdy neodpovídám, když se mě někdo ptá, v kdy začala dcera mluvit, chodíte,.sedět atp. Nikdy. Vždycky jen řeknu, jak to bývá průměrně a že některé děti jsou rychlejší, některé pomalejsi, ale výsledek je pořád stejný. V pěti letech nepoznás, že Pepíček už tapal v osmi měsících, zatímco Anička se odvážila až v roce půl. Tak proč se to furt řeší.
@annoonniimm Dělej tak, jak ti velí rozum, srdce a svědomí. Vždycky bude někdo, kdo bude mit jiný názor. Taky jsem si vyslechla všechno možné a že bratránek už chodi na nočník a sousedovic Toník už umi plavat a že ho nemam tolik chovat, ať ho nerozmazlim a kdesi cosi. Musela jsem se naučit se s tim vyrovnat, vypzstit to, ignorovat nebo to prijmout a neřešit, jinak z toho zcvokneš. Jo, Tonik sice uměl plavat a náš řval, sotva na něj spadla kapka, ale zase ve dvou letech krásně mluvil a poznal hromadu kyticek a Tonda zas neřekl ani slovo. Každý je nějaký a každé dite je originál a milujeme ho, jaké je (i když je to nekdy těžké 😉).