Pocit, že se asi už zblázním.....
Čím začít? Poslední dobou mám téměř neustále pocit selhání, všechno se s prominutím se*e... Mám tři děti ve střídavce, dvě práce (jedna na plný úvazek, druhá OSVč), dost problémového ex. Těch věcí, co řeším, je tolik, že mám pocit, že mi vybuchne hlava. Nedokážu se zorganizovat. Minulý týden např. jsem řešila daňové přiznání, potřebuju koupit nové auto a tyhle technický věci mi nejdou a strašně mě vyčerpávají (nemám ani tátu, ani bráchu, ani kamaráda, který by mi pomohl. Teda kamaráda jo, ale má svou rodinu, takže priority jsou jinde.). Plán na léto, kdo kdy bude mít děti, tábory pro děti (velmi obtížná domluva s exem, což mě zase hodilo do bezmoci, depky, vědomí, že ještě deset let minimálně s ním budu muset řešit tolik věcí, přitom on mě absolutně nerespektuje jako rodiče našich dětí.). Vlastní blbostí jsem utrpěla docela velkou finanční ztrátu, což mě štve - mohli jsme jet s dětmi na pěknou dovolenou. Doma bordel, to je teda to poslední co mě trápí. Solidní partner v nedohlednu, stále ještě ne úplně zahojené srdce po posledním pokusu a ukončení z mé strany. Snaha o nějaké své koníčky, ale obrovské vyčerpání. Už mi selhává i paměť, např. teď jsem se vyschýzovala, že nemám zaplacené pojištění bytu, nakonec mám (v platbách jsem nic nenašla). Děti problémy s logopedií, zase - pocit, že jsem selhala. Děti mi v zásadě dělají radost a vím, že bych sineměla stěžovat, jsme zdraví, máme kde bydlet, finančně relativně OK. Vím, že bych měla být vděčná, že lidi žijí daleko hůř. Samozřejmě jak jsem na nervy, tak na děti řvu a pak si to vyčítám. A do toho šílené zprávy z Ukrajiny a Izraele, nejradši bych zavřela oči a prostě nebyla, utekla všem problémům. Samozřejmě - drží mě děti, byla by to zbabělost. Už tak jsem jim zavařila, nechtěně. Nemůžu svoje sračky hodit na ně a ještě vše zhoršit. Ano, špatná volba partnera a doživotní trest. Život je fakt nefér. Chodím na psychoterapii, ale vlastně nevím, zda je to dost, zda už nejsem za hranou. Jsou to teda takové vlny, někdy pohoda, někdy bych se fakt nejradši zahrabala. Děkuji za případnou podporu.
Jsi přetažená, kdo by nebyl, vše musíš řešit, o všem musíš rozhodovat. Pomohlo by ti, kdyby ti někdo řekl, kup si tohle auto, to je dobrej poměr cena/výkon/kvalita. Do toho chuťovky od ex. Ex se třeba jednou uklidní.
Zprávy o Ukrajině a Izraeli nečti, čtením to stejně neovlivníš.
Hele ja se do stavu vycerpani fyzickeho a psychickeho dostala loni po dlohe nemoci, vse se sralo, zacala jsem zapominat, jsem v mnoha ohledech perfekcionalistka, narocna na sebe i druhe, skoncila jsem na AD, chodim k psycholozce, preorganizovala pracovni dobu tak aby mi vic vyhovovala, v praci mi vysly vstric, manzel jezdi turnusy s autobusem, jedine na co se muzu spolehnout, ze kdyz bych ho tu potrebovala tak je zasasne na druhym konci Evropy…jsi pretizena, mas toho na svych bedrech strasne moc a pak je jasny, ze nekde neco utika, a hlavne ze jsi unavena, ci spise vycerpana, uz nemas silu v “rezerve”, jedes na doraz a to se na tvem tele i dusi projevuje…me dr vzdy rika, neda se stihnout vsechno, ted kdyz jste oslabena soustredte se jen na to dulezite co muzete delegujte treba na deti, zjistite, ze zvladnou vic veci nez si myslite…nevim jak mas stare deti, ale pokud uz jsou skolou povinne, asi bych svolala rodinnou poradu a dala rec, jak zajistit mame trochu odpocinku…me treba od doby co jsem se slozila, starsi dcera nosi kyticky a odmenujeme uklidem jidelniho koutku…sice to jsou drobnosti, ale potesime, zahrejou u srdicka a hned mam pociti, ze to neni zas az tak v prdeli…
Super že máš terapie...Pokud ti tvůj terapeut sedl, nechceš chodit na tu terapii častěji, mít ji intenzivnější? Třeba i online z domu, abys nemusela ztrácet tolik času dojížděním atp..
Jinak to co popisuješ je typický život samoživitelky. Je to nesmírně náročné na organizaci, finance, čas a energii. O psychice ani nemluvě.
Ale pár věcí z tvého příspěvku mě překvapilo. Např strach nebo úzkost z toho co se děje na Ukrajině a v Izraeli. Nebo obavy z toho, že už budeš sama a nenajdeš partnera. Nebo obviňování se z toho že chodí děti k logopedovi. Víra v to, že život je nefér...
Příjde mi že už tak máš toho hodně naloženo a být tebou, pokud to jde, zrovna tyhle strachy, obavy, úzkosti bych upustila a přestala řešit. Máš velké sklony k negativnímu myšlení, strachy a úzkosti.
Nejdřív se postarej o základní věci, které nejde odložit. Pokud je máš hotové, " volný" čas raději investuj do pozitivních myšlenek, které tě nějak pozitivně nabijí a zazdrojují. Nebo příjemným činnostem.
Nedávej prostor negativním myšlenkám o válce, strachu ze samoty, sebeobviňování nebo sebelitování atp. Nic ti to nedá, akorát ti to bere a vyčerpává tě to psychicky ještě víc.
Když na tebe příjdou tyhle obavy, zeptej se sama sabe kolik ti to dá a kolik ti to vezme ( síly, sebevědomí, víry, elánu a radosti).
Zní to možná jako jako prkotina, ale myslím že je ve tvé situaci hodně důležité to, jak naložíš s těmi málo okamžiky kdy máš čas na přemýšlení nebo na sebe. To čemu budeš věnovat pozornost, to poroste. Budou to negativní nebo příjemné myšlenky? To už je na tobě, ale zkus se na to zaměřit.
Záriveň na sebe neskutečně tlačíš a máš na sebe obrovské nároky na výkon. Umíš se pochválit? Ocenit co vše jsi zvládla a zvládáš?
A paradox...Umíš v těch momentech, kdy na tebe vše padá, umíš zpomalit, uklidnit se, udělat si čaj a v klidu si sednout, srovnat si hlavu a protřídit to, co je skutečně nutné hned udělat od toho co prostě může počkat?
Taky bych si pořídila bloček, kam bych si zapisovala co je třeba udělat ( tím pádem to nebudeš muset mít v hlavě a uleví se ti, bude to na papíře), případně kdy a pokaždé si poznamenat, že je to už vyřízené.
Nevím jak jsi na tom s financemi, ale paní na menší úklid 1x 2x týdně by nešla zařídit?
Co se týče ex...opravdu tam není možnost, že se váš vztah zlepší? Proč je v něm tolik negativního? Lze to nějak napravit?
Ono představ si, že byste spolu fungovali a vycházeki si vstříc a byli ochotní se v pohodě dohodnout...Myslím že i při všech těch povinnostech které máš by se ti přece jen žilo lehčeji...
@alice345 není to psychiatr, nemůže předepisovat. A není to na pojištovnu, platím si sama. Asi mám i trochu strach, aby to ex nezneužil, kdyby se to dozvěděl (byt je to asi paranoia). A možná si nechci připustit, že na tom jsem až tak špatně.
@reeeza Díky moc. S ex už jsem zkusila opravdu snad všechno. Pořád doufám, že si najde konečně babu a vyklidní se, a už je to 4 roky a furt nic. On mě asi nenávidí, je v tom zaseklý. Moje teorie: Aby si nemusel připustit, že taky něco zkazil, tak si vytvořil svou verzi příběhu a vše špatné hodil na mě. Samo o sobě strašné, ale co ty děti? Vykládá jim, že pořád dělám naschvály. Ani mě to nenapadne, nemám důvod (ani energii), je to úplně mimo. Když mu jdu na ruku, jen toho využije a připadám si "hodná, blbá". Když si stojím na svém, skončí to vyhroceným konfliktem, onehdy na mě křičel před synem (šlo o změnu doktora). On typicky nic nezařídí, čeká až se "samo", ale cokoli vymyslím zařídím já, háže do toho vidle. Nesmírně mi to bere enrgii, ale fakt nevím, jak s tím. Kromě toho -držet si své hranice, dělat vše nejlíp jak to umím a jeho útoky nebrat osobně. Taky mi pomáhá ten Havlův citát, že věci mají smysl, ikkdyž se nepodaří nebo jak to bylo.
Jinak - právě že se snažím pečovat o sebe, chodit do sauny, nebo sportovat, vidět se s přáteli, něčím se dobíjet. Je to takový paradox - nechci jet na autopilota a řešit jen povinnosti (ať už v práci nebo doma), takže napřed to chci pěstovat a udržovat ty věci navíc, ale vzápětí se to stane zas jen další položkou na to-do listu a dopadne to jako včera, kdy jsem v podstatě odpadla a proflákala celý den (a vyčítala si to vzápětí).
Naprosto tě chápu. Já to mám tedy výrazně lepší v tom, že mám partnera, velmi hodného, chápavého, který mě kdykoliv vyslechne, takže na vše nejsem sama, protože to bych momentálně asi nedala☹ Někdy to není jednoduché. Ač střídavá péče, vše stejně řeším já. Školy, doktory, veškeré organizační věci kolem kroužků. Když je dcera nemocná a nejde do klavíru, očekává se, že ji omluvím já i v tom týdnu, kdy není se mnou. Zapomněla jsem, už 2x, učitelka mi napsala takovou ostřejší zprávu. Naprosto oprávněně, byla to moje chyba, ale zamrzelo mě, že tatínkovi nikdo takhle nenapíše, ten je v klídku a nic neřeší, jako to neřešil ani předchozích 19 let. My to máme navíc nastavené tak, že se u dětí doma střídáme my dospělí. Věčně netuším, kde co mám, všechno hledám, neděle pro mě znamená, že už od rána si snáším věci do tašky a přemýšlím, co vše budu v druhém bydlišti celý týden potřebovat. Muž si to postavil tak, že rozchod je moje vina, protože jsem ho iniciovala já, úplně vymazal roky, kdy jsem ho prosila, ať něco děláme, zajdeme třeba do poradny, že takhle vedle sebe dál žít nemůžeme, že se opravdu trápím a dáváme dětem dost mizerný příklad manželství. Taky jsem doufala, že když bude mít ženskou, bude klidnější a bude s ním rozumnější řeč. Má kamarádku, ale lepší to není. Máme podávat žádost o rozvod, sepsala jsem veškeré papíry, poslala mu je už před měsícem k prostudování, teď se milostivně vyjádřil, že nechápe, proč je tam to a to (náležitosti, které to mít musí), že s návrhem nesouhlasí, ať sesmolím nový. On sám si s tím nedá žádnou práci. No mohla bych vypisovat dlouho. Fakt mě drží jen to, že 2 ze 3 dětí jsou spokojenější, zvlášť jednomu to asi dost prospívá a že mám milujícího partnera (ovšem život u něj a jeho dětí taky není tak ideální, spousta změn a nových věcí...) Můžu jet poslat objetí a přání, ať se držíš!
@zuzkasim Zpravu od ucitelky bych poslala manzelovi a pani ucitelce napsala, ze se omlouvas, ale neni v tvych silach resit zalezitosti ex, kdyz jsou deti zrovna ten tyden s nim. A poslala bych ji k tomu tel.cislo, aby vedela, kam priste napsat. Vubec nechapu, proc tohle tolerujes, i kdyz je to "kravina". Ale zamrzi a kdyz to neni tvoje vina, tak to proste rekni. Dalsi vec je, ze jsou starsi deti uz dost velke, aby si tohle hlidaly.
Zakladatelko - a co je spatne na tom, ze jsi vcera proflakala cely den? Realne - stalo se neco? Mas pravo vypnout a nic nedelat, svet se kvuli tomu nezblazni, neboj.. Rozdel si ukoly na Musim, muzou pockat, nemusim, radost a delej ty, co musis a ty, co ti delaji radost.
@zuzkasim To máme úplně stejně s ex! ještě když jsem chtěla manželství zachrańovat, naprosto odmítal komunikaci, vůbec mě nevnímal, jen své potřeby a plány. Moc Ti přeju, že máš fajn partnera! Dodává mi to naději, že třeba i pro mě existuje naděje, že jednou bude líp a nebudu na všechno sama. Vím ,že to lehké nemáš. Děkuji za povzbuzení a drž se ❤
Psycholog nebi psychiatr, ale muzes se ho zeptat, zda to na psychiatra nevidi (mne to rekli nezavisle na sobe 2 psychologove v podobnou dobu, ze si mam najit i psychiatra, a to aniz bych se jich ptala)
Všem moc děkuji za reakce. Napadlo mě několik věcí a vidím to teď celé optimističtěji. Asi opravdu musím víc spát, to jsem hodně zanedbávala a vedlo to k mému pocitu vyčerpání. Jen si to "dovolit" s tím, že holt nestihnu všechno, ale ono se to nezblázní. Některé věci asi pustím, myšleno i koníčky /dočasně/, stejně z toho skrz tu únavu ani nemám radost. Vlastně jsem začala uvažovat i o těch antidepresivech. Mám celkem silné rodové zatížení a možná opravdu nastal ten správný čas. Ještě možná zkusím něco jiného ,ale přestala jsem se vnitřně bránit té myšlence. Takhle - u všech porodů jsem to zvládla bez jakýchkoliv analgetik, ale ta psychická bolest je vlastně daleko horší a nebezpečnější, mohlo by mě to zničit. Už vzhledem k mým dětem, fakt není čas hrát si na hrdiny. Možná, že to je opravdu ta správná cesta a už ta myšlenka mě povzbudila, takříkajíc vidím světlo na konci tunelu. No, a s tou Ukrajinou, já úplně nesouhlasím se strategií zavírat před tím oči a nečíst ty zprávy (ikdyž chápu, jak to bylo myšleno). Nicméně, rozhodla jsem se, že udělám to nejmenší, co můžu a alespoň symbolickou částkou je budu přes Člověka v tísni podporovat. Budu mít tak pocit, že jsem udělala, co jsem mohla. Totiž, pro mě je nejhorší asi ten pocit bezmoci. ženy, ať se i Vám daří stále lépe a lépe!
JJ, vím, terapeut nemůže předepisovat léky, ale často mají nějakého spřáteleného psychiatra, kam posílají pacienty, když je potřeba. Ale chápu, že nechceš kvůli obavám z bývalého. Ještě mě napadá, zkus třezalku tečkovanou, v lékárně se prodávají tablety - slisovaná sušena třezalka. Brala jsem až 4 denně, což je teda více, než je doporučená dávka. Velmi mi pomáhaly.
Já sama dění na Ukrajině sleduji, ale mě to neháže do deprese. Nikdy nikomu nepomůžu tím, že se nepostarám napřed sama o sebe, naprosto se vyčerpám a složím. Je tedy naprosto v pořádku, přestat sledovat dění na Ukrajině a vybírat si nové auto, dát si vanu a na nic nemyslet (pokud se to podaří). Cením si, že i přesto, že jsi na věci sama, posíláš peníze na Ukrajinu. Tohle, když čtu tak mi to dává víru v lidstvo, že jsou pořád na světě fajn lidi.
Když jsi takhle unavená zkus doplňovat hořčík, je důležitý minerál, když jsi ve stresu.
Ahoj, mrzi me, cim si prochazis. Ale myslim, ze jsi k sobe az moc prisna. V tem příspěvku jsou same veci, za které se kritizujes. Proc? Proc se na to nepodivas z druhe strany? Jsem dobra, dokazu uzivit deti. Jsem dobra, moje deti muzou chodit na kroužky, ktere financne utahnu. Jsem dobra, pojisteni jsem v tom vsem mumraji zaplatila. Jsem dobra, dopravam svym detem logopedii. S byvalym chapu jak se citis. Jak kdybych to psala ja, mam to uplne stejne. Je to hrozne, hlavne to neustale snazeni ale..! Neres to, nezmenis to. Je třeba to vzit jak fakt, prijmout to a vydrzet. Doporucim ti jedno. Vzdycky si predstav ten nejhorsi scenar co se muze stat. Nezaplatila si pojisteni? Tak ti prijde upominka. Deti nestihnou logopedii? Nebudou prvni ani posledni, co maji vadu reci. Ja ji třeba mam taky. Rackuju a ziju. Financni ztratu uz ani nevyresis, nema cenu si dalsich x let sypat popel na hlavu. Stalo se,jsi poucens, dovolená vyjde jindy. Na zprávy se nedivej, to by z toho člověk zvoknul. Driv se takovy spatny veci dely taky, ale nikdo o tom nevedel, protoze nez Máňa dosla pres kopec ten drb rict, tak to trvalo. Dnes si Trump prdne a do minuty o tom vi celej svet. Diky tomu, ze se zhroutis ten svet nenarovnas. Nechtej od sebe moc. Nemej prehnany ocekavani. Jsi skvela a delas to skvele.
Jo a doporucuji ti precit knihu Uprdelismus
Je super, že chodíš na terapii, nezvažovali jste s psychoterapeutem, že bys dočasně měla nějaké léky na úzkost? To, co popisuješ, mi připadá jako učebnicový případ vyhoření a nervového vyčerpání.
Zázračnou pilulku nebo radu bohužel nemám. Když jsem vyčerpaná, nejvíc mi pomáhá osekat na čas vše zbytné a odpočívat co nejvíce. Třeba sauna, wellness víkend, jen tak se válet celý den v posteli, SPÁNEK, dbát na dobré a zdravé jídlo.
Máš toho opravdu hodně, bylo by super to vyvažovat aspoň trochu přiměřeným odpočinkem. Držím palce, ať je brzo lépe.