Po narození dítěte mi kleslo sebevědomí. Jak to máte vy?
Ahoj maminky, mám zvědavou otázku 🙂 Takovou anketní. Máte po porodu prvního dítěte větší sebevědomí, nebo naopak? Větší třeba proto, že si třeba říkáte, jo, jsem dobrá, dokázala jsem přivést na svět dítě a realizujete se skrz ně, nebo naopak, a tak to mám bohužel já, narození potomka a další dennodenní rutina s vaším sebevědomím zacloumala? Moje sebevědomí hodně kleslo. Na porod i rodičovství jsem se těšila, věk na to mám, nic mi neuteklo, realizovala jsem se dost.. Přesto se necítím dobře. Po porodu si jednak přijdu přecitlivělá, a proto se mě taky víc dotýkají různé poznámky třeba od příbuzných, od tchýně, která všechno samozřejmě myslí dobře, ale já se cítím pod dohledem a připadá mi, že mě nenápadně nutí do věcí, které bych si raději udělala jinak, po svém. A pak taky si připadám méně atraktivní ☹ Manžel mi sice říká, že mě miluje, že jsem krásná, ale pravda je, že na sebe nemám už tolik času, mám o několik kilo víc a jak nic nestíhám, nejsem se sebou spokojená. Mám pocit, že jsem celkově neschopná. Přitom mám nádherného šikovného a zdravého chlapečka, který mi dělá radost. I dobře míněné rady tchýně a okolí mě válcují, říkám si, sakra já jsem přece ta nejdůležitější pro své dítě, moje slovo je to hlavní. Ale jsem takový typ, který o každé radě přemýšlí a pokud ji uznám jako užitečnou řídím se jí. Jenže pak jsem až ta druhá, tak to cítím. Napřed slovo zkušených a pak teprv moje ☹ Jak to máte vy?
Mateřství je nová role. Ne každý je na ni připraven..a záleží to na mnoha faktorech. Otěhotněla jsem v době, kdy jsem myšlenku na dítě prozatím uložila k ledu, ten pocit smíření byl osvobozující, cítila jsme se celkem fajn. A že to byl dlouhý proces. Najednou jsem se stala matkou, byla jsem přešťastná, ale přišel ten pocit zodpovědnosti, nepoznaný strach,, nesvoboda..byl to další proces. Nějaké to kilečko se nekonalo, ale rovnou nálož v desítkách kil nahoře. Jsem znova na začátku s proměnou v pěknou ženu. Stejně tak trvalo sžívání s malou, nastavení režimu. Malá zlobila, nespala, ječela...nebylo to zrovna jednoduché..a pořád není. S dobrými radami se roztrhnul pytel..občas jsem malou oblékla a tchýně mi ji převlékla za souhlasného přikyvování muže. To mě braly mory. řekla bych, že po porodu jsme se cítila hrdá, krásná, sebevědomější než po roce, kdy ten neustále se opakující stereotyp člověka udrncá. Pořád jsem to já, ale nějak jiná. I okolí se chová jinak. Pro hidně lidí jsem přestala existovat, jak se neobjevuju online na ,,Fejsbůku",ale to je vlastně dobře. Je to čím dál lepší, ale prostě je to porces. teď je to větší oběť malé, později se bude dát realizovat svoje zájmy více.
@laurital zboznuju tvoje prispevky, jsou bozi🙂 pravdive, ukazujici smer a zavidenihodne🙂 mam se od tebe co ucit🙂 v kazde diskuzi🙂 omlouvam se za OT
@kacenka1111 Nedelej si prdeeel... 😀
@laurital Myslim to vazne🙂 jsi zdrave sebevedoma, nehadas se ( aspon ne v diskuzich ), neodsuzuje, poradis, vyslechnes a co je nejdulezitejsi: " je videt, ze nejsi jen tak nekdo, ze mas vopravdu co rict, nepadaj z tebe ty vobvykly zvasty" 😀DD
@kacenka1111 Tak to dekuji, je to pro me poklona a cervenam se 😀 .
@laurital 🙂 bylo mi cti🙂 tys nevidela pulp fiction nebo jsem to tak blbe napsala? 😀 asi uzivatelce kazime tema
@kacenka1111 Videla, ale rikala jsem si, ze to bude asi omyl 😀 😀 😀
A uz pssst nebo vytahnu mec:D
@bonavoxa tak to je přesné, s dobrými radami se roztrhl pytel. Tchýně ti dítě převlékne za souhlasného přikyvování muže... tak to je nějak u nás. Muž se mě i zastal jednou, to jo, ale problém je, že on sám je tak jaksi vychovaný, jak to říct? No přijde mi vyloženě rozmazlený 😀 Tchýně je šikovná aktivní žena, a tak nechápu, jak to, že její syn je tak strašně nesamostatný a bojácný co se týče praktických věcí, zvlášť v péči o dítě. S každým prdem ohledně děcka jí volá, pro radu. Já bych si to i udělala podle sebe, necítím se bezradně, jenže ona přijde vždy s předstihem, ještě než nějaká situace nastane. Už mi radí dopředu. Je nápomocná. Má prostě zkušenosti a ví co přijde. To já nemám a jsem tudíž vždy o krok pozadu. Její rady jsou většinou dobré, pomoc přijmu ráda, ale vlastně to nejsem já, kdo to všechno řídí.
Teď to vypadá, že tchýně je pěkná mrcha 😀
@dokument Ale to neni chyba tchyne, ale spise nedorozumeni v komunikaci mezi tebou a manzelem.Muj muz je jediny syn sve matky, jinak ma dve sestry, tudiz je maminkou adorovan a i on ji miluje.Nicmene nevyzadane rady nam nedava, nezijeme s ni a u nas doma se chova vzdy jako na navsteve a respektuje nase pravidla, ja naopak respektuji, ze u ni plati jeji zakony a muze si holky rozmazlovat dle libosti.Ony to jednou za cas bez uhony preziji.
@laurital no manžel můj názor zná, že je rozmazlený se ode mě dozvěděl několikrát v hádce bohužel. A že se necítím dobře, že moje slovo není to hlavní, o tom jsme se bavili, on je bohužel stejná povaha jako já v tomto a dokonce ani jeho slovo není to hlavní. Takže si nechá radit, přitom není žádná knedla 😀 je šikovný, ale nechá se ovlivňovat asi. Já se cítím pak jako nekompetentní, on tuplem. To z něj cítím. Ona dodnes mu radí a pomáhá, zařizuje některé věci za něj, připomíná mu je. Na návštěvě se chová taky dobře, to jo 😀
Jeho matka k nám chodí občas. Moje skoro denně a spíš vypomůže prakticky.
No a s tím sebevědomím jako žena. Já právě občas vidím jak si někdo vykračuje s tím kočárkem, tak a teď jsem matka a kdo je víc? Tak to u mě se nekonalo. S přecitlivělostí přišlo víc pochybností o sobě, svých schopnostech. Dělám věci, které jsem dřív nedělala, nečetla o nich, nevím, jestli je dělám dost dobře. Někdy se i stydím, v duchu, že dělám věci jako robot. Takovou tu péči o dítě, že se ani nestihnu ze syna radovat, protože přes různé povinnosti na to nemám jaksi myšlenky. Říkala jsem manželovi, že hlavní jsme my dva a my určujeme co je pro našeho syna dobré a co ne. No ale v praxi to pořád ještě moc nefunguje. Jsme oba asi moc měcí 😅
@dokument Ja se priznam, ze obcas mam take, i ve svem veku 😉 , obcas problem rict razne ne sve matce a to moje mama neni nijak vlezla a vidime se relativne malo.Tohle asi nikdy neprekonam, i kdyz normalne poseroutka opravdu nejsem.
Jinak s malym, neco podobneho jsem citila u prvni dcery, strasne to letelo, dokoncovala jsem VS, resili jsme i finance, protoze jsme nikdy nechteli byt zavisli na rodicich, s malou jsem se vse ucila a take mam obcas spatne svedomi, ze mi to uniklo mezi prsty.Ale vyrostla z ni docela fajn slecna, ktera nas ma, i pres zrovna probihajici krutou pubertu, snad i celkem rada 😉 .Rodicovstvi se neda nastudovat, ucis se za pochodu a jen musis doufat, ze budes mit v sobe dostatek lasky a obcas i discipliny, kterou diteti predas.
A na "rady a porady" opravdu radim to nejjednodussi-vyslechnout, podekovat, vyfiltrovat v hlave 😀 a neco si z toho vzit a ostatni poslat ven a nezatezovat se tim.
Jeste jsem chtela dodat neco ke svemu prvnimu komentu, kde mluvim o "matkach pluku".Rozhodne jsem se tim nechtela dotknout skvelych maminek vice deti, ktere jsem mela tu cest poznat, alespon virtualne, zde na MK.Velmi si jich vazim a maji muj uprimny obdiv.Deti maji byt radost a naplneni, ne resenim neuspokojiveho osobniho zivota.
Mně spíš sebevědomí vzrostlo 😉 . Ale asi je to i tím, že jsme na mimi dlouho čekali a tím spíš si uvědomuji jaký je to zázrak vůbec počít a odnosit zdravé dítě. těhotenství jsem navíc měla naprosto pohodové, líp mi nikdy nebylo, dobře jsem se cítila i vypadala 😉 😎. Takže jsem na sebe hrdá, že jsem synka odnosila (i přes to, že jsem rodila o měsíc dřív akutním císařem)... 😉 Ale samozřejmě mě to vše okolo mimča taky zaskočilo a jak jsem si vždy myslela, že pro mě bude existovat jen dítě a jinak nic, tak to tak není 😉 . Co mě spíš sráží sebevědomí je to, když přede mnou někdo pronese, jak některá kámoška je výborná máma, jak pro své dítě žije atd. Možná se mnou ještě cloumají hormony, ale to mi přijde vždy líto, že o někom jiném si myslí, že je výborná máma a o mně ne?? 😎 Dokonce prostě vše neprožívám tak, jak jsem si myslela, nesleduji tabulky co by měl malý umět, syn nemá vše nové, ale nakupuji oblečení klidně v sekáči...prostě nejsem ta super matka, jak se všude prezentuje, ale svého synka miluji nade vše a to je podle mě prostě to nejdůležitější 😉 😵 ! A z toho pak možná i pramení to sebevědomí, nenechat se rozhodit okolím a tím, jak taková supermáma vypadá a jak se pro dítě obětuje 😉 .
@bonavoxa manžel to taky moc neví. Jako snaží se, ale jen občas, spíš má z toho všeho bobky. Myslí si, to jsem vycítila a pak mi to i říkal, že já to všechno vím a umím líp. Řekl, že já mám prý pud a tak to mám jednodušší. Tak jsem mu na to řekla, že pud sice mám, že mám dítě ráda a postarám se, ale nikde jsem to nestudovala a nemám na to žádnej diplom, že jsem na tom stejně jako on. Potřeboval by spíš víc sebedůvěry. Včera jsme se o tom pobavili, prej co si tady píšu 😀 špízoval
Byl z toho ještě smutný, pak mi připomněl, na co já opravdu dost zapomínám, že když mu bylo 13 let, jeho otec zemřel při autonehodě. Takže pak neměl žádný vzor a je pravda, že spoustu věcí nezná a neví jak na to, věcí praktického rázu. Asi teda ta jeho máti jak je strašně hodná, tak se snažila, aby tu ztrátu doma nepocítili a zůstala aktivní, zatímco syn v něčem trošku mimo realitu. Řekla jsem mu, že my dva musíme být samostatná jednotka, že to tak chci a mám z toho lepší pocit.
@bonavoxa nesmíš se dát, slušně ale sttát si za svým..ono možná kdyby se k tobě chlap choval jinak, udelal pořádky s tchýní a k tobě byl trošku jiný, tak by jsi neřešila sebevědomí...
já jsme moc nezažila matky, co by se jim sebevědomí zvedlo kvůli tomu, že mají děti...možná že to hrají jen na okolí nebo si tím neco jiného kompenzují..i když jedna příbuzná ta taky dělá ze sebe kdo ví co, ale ona to delala i bez deti, přitom ke všemu má tchýni i svoji matku....jinak se sype, nemít je...
Určitě kleslo 🙂 Co se týče fyzické stránky, tak se mi po vysazení anti udělalo strašné akné po celém těle a obličeji. Vím, že to spraví zase jen antikoncepce, ale teprve v roce jsem přestala kojit a koncem roku bychom chtěli zase zabřeznout 🙂 A jak už se tu psalo, dřív jsem o sebe hodně dbala, chodila pravidelně na kosmetiku, mani, pedi, ke kadeřníkovi, nakupovala oblečení. Teď už ale nemám čas ani peníze nechat se zušlechťovat a péči doma taky zanedbávám. Jsem dost vytížená, na mateřské pracuju i studuju, takže když už mám chvilku pro sebe, raději odpočívám, nebo jdu někam s přáteli, než abych se patlala nebo lakovala 🙂 Ale samozřejmě když pak přijdu někam do společnosti, kde jsou všechny holky perfektně oblečené a upravené, tak mám sebevědomí na nule 🙂 Ale jinak si připadám pořád stejná, stejně dětská a praštěná a za to jsem ráda 🙂
Tělesné změny se mi naštěstí vrátily do normálu, jen už o sebe tolik nepečuju jako před těhotenstvím, ke kadeřnici si zajdu v případě nouze, shodila jsem gelovky, nehty stříhám krátce, nelakuju, nenakupuju mraky oblečení a bot, protože si to už nemůžu dovolit. Při nákupu oblečení koukám na ceny a koupím jen to co potřebuju, bez ostatního se dá žít.
Změnila se mi povaha za což jsem ráda-už mi nedělá problém otevřít pusu a ozvat se, přehodilo se mi myšlení, problémy dnešních puberťáků mi přijdou vtipné a bezpředmětné a prostě se cítím víc dospělejší. Holt je ze mě máma pociťuju velikááánskou zodpovědnost a k tomu i obrovský strach o dcerku, to ale určitě pocitujeme všechny 🙂.
Skoro si prijdu podivna, ale nic podobneho jsem nikdy neresila.Deti nedeti, porad jsem to ja a budu to ja i s detmi, par kily navrch.Jedine co se zmenilo s prichodem deti je strach, ze jim nekdo ublizi a ja to neovlivnim, ten navic narusta primo umerne s vekem deti a jejich postupujici samostatnosti.
Ale tedy spojeni "realizovat se prostrednictvim deti" ve me evokuje dva extremy-zenskou, ktera se v zivote nijak zasadne neuplatnila a hraje si z nutnosti na matku pluku nebo naopak rodice, ktery prenasi sve nenaplnene ambice na dite.
Ja si myslim, ze jsem spokojena mama dvou bezva holek, dokazala jsem sama sobe, ze jsem dobra i ve svem oboru a profesnim zivote, ac jsem ho nedavno odlozila na prechodne obdobi k ledu 😉, mam hezky vztah s manzelem a uvidime, cim me zivot jeste prekvapi 😉 ..