Omlouvám se za hloupou diskuzi, ale můj problém zní. Opravdu je tak těžké řídit auto?
Já si udělala řidičák ve 22,ale auto neměla..udělala jsem si ho kvůli práci, protože v každém inzerátu, i na pozici recepční znělo, mít řidičák. Ale v tu dobu ty požadavky jaksi zmizely. Na auto nebylo peněz. Sem tam jsem někoho odvezla, ale toť vše. Pak dlouho dlouho dlouho nic s mam manžela, co se snad za volantem narodil. Bez auta nedá ránu. Tak začal se mnou jezdit. Jenže, on je cholerika to myslím, fest. Pořád mi hrabe do volantu, i když jedu normálně ne v protisměru, vysmívá se mi, že před každou zatáčkou zpomalim a jsem připravená dupnout na brzdu, jednou jsem jela sama a najela na obrubník, na silnici bylo obrovské auto, co tam vůbec nemělo co být. Všichni kolegové mi řekli, že to se stává, i jim se stalo, ale od té doby do auta sednout nemůžu, auto mi nepůjči, nevíte kolik tak stojí nejlevnější automat? Protože je pravda, že řazení a pořád spojka a plyn a to pořád, to mě jen znervózňuje, prostě jsem schopná vnímat min věci. A je to hrozně nepohodlné třepat se pořád s dítětem třeba i v horečkach z vesnice do města pořád jen autobusem
Nechodí sice jeden ráno a druhý v březnu, chodí celkem dost, ale víte jak to je. Být pořád závislá na řádech. Já pocházím z neridicske rodiny, rodiče auto vůbec ne,brácha se na aute zabil.to rodiče brzdí. Že by byli rádi, kdybych vůbec nejezdila. Ale já chci. Už jsem měla i kondiční jízdy, ale manžel auto prodal, sobě koupil a já mám autobus a jezdit se nenaucim,nedokážu, něm na to buňky, ale vždyť řidičák mám sakra. Máma pořád, to je tom, že jsem hned nejezdila. Ale vidím takové jelita, co jezdí, nemyslím, že mám v hlavě piliny a že nedám tak primitivní logickou věc.
Kromě koupě auta bych asi řešila, proč se tak manžel chová. Jako blbec. Když pominu, že řízení fakt není pro každého, jak se někdo domnívá, můj názor tedy. Tak určitě schopna jsi, jen tedy postoj manžela a tvých rodičů ti moc sebevědomí nepridává. Rodiče chapu, manžela ne.
Asi takhle - řidičák jsi udělala, takže řídit jsi v nějakém minimálním rozsahu zvládla. Není důvod, proč by ses to neměla naučit znovu. ALE ☝️ Vykašli se na řízení s manželem a zaplať si kondiční jízdy. Dobře si vyber instruktora, projdi si recenze... Ve volném čase si opakuj pravidla silničního provozu. Když jedeš jako spolujezdec, dívej se na silnici, na značky, sleduj okolní provoz. Přemýšlej, co bys v dané situaci udělala za volantem ty - blížím se ke křižovatce, jsem na vedlejší nebo na hlavní? Dávám přednost? Komu? U toho pomalu brzdím, podřazuju, rozhlížím se, atd. Mě takhle "cvičil" manžel. Opravdu celou cestu mi komentoval, kdy šlape na spojku, jakou řadí rychlost, kdy naopak v zatáčce přidá plyn...
Řidičák jsem si udělala ve 25, řídila párkrát, vždycky mi to někde chcíplo, nechtěla jsem jezdit ve městě. Muž je nervák, i když mě nikdy neurážel, jednou jsme se zhádali tak, že to bylo málem na rozvod. 🙈 To mu vynadal i jeho táta, že takhle se to nenaučím. Takže se opravdu uklidnil, podporoval mě. Jenže se známe opravdu dobře, takže se na něj ani nemusím dívat a cítím to napětí vedle. 😆 Proto jsem radši začala s kondičníma jízdama. Jenže potom zase tři roky pauza, řídila jsem párkrát, pokaždé mi bylo předem špatně. U nás to ale bez auta nejde, takže jsem před rokem sedla za volant a jela sama. Po okreskách, mimo špičku. A najednou jsem se uklidnila, řídím normálně 😉 Jezdím denně, baví mě to. Ale opravdu doporučuju začít s kondičníma jízdama.
Já myslím, ze není těžký se naučit řídit auto (jako ten samotnej proces) těžký je se vyjezdit natolik, aby člověk nezmatkoval, kdyby něco. Já jsem třeba byla strašně v nervu v autoskole (učitel byl dobrej, ale proste byl “cizi” a já vím ze pak dělám chyby) pak jsem jezdila s bratrancem co už v ty době měl řidičák na auto i silniční motorku, takže zkusenej a prave rikal ze řídím dobře, ze to nečekal. A tehdy mi to fakt šlo. Jen jsem jednou trochu skrabla auto při couvani, ještě jsem nebyla úplně jistá za volantem a pk už tam nesedla. A byla to fakt chyba. Teď se musím učit “od začátku”.. jezdila bych znamy trasy, pak se “pomalu” vydala na min známou trasu atd atd. Já se vlastně nebojím, ze bych udelala něco sobě, ale mám hroznej strach, ze bych udelala fatální , kdybych vezla někoho (syna, manžela) a to mě brzdí.) a teda máma, když se mnou jezdila, byla schopna mi sahat do volantu a skoro nás hodila do příkopu, takže si fakt vybrat někoho, kde je to v klidu, manžela bych z toho vynechala.
@anniej Podle mě jsou větší riziko namachrovaní pitomci, kteří si myslí, že můžou všechno, případně že jsou tak dokonalí, že nedělají chyby. Samozřejmě že vystrašený zmatkář taky, ale když k tomu přistoupí realisticky, jako zakladatelka (tj. řeší to), dá se s tím pracovat.
Píšu absolutně z vlastní zkušenosti. Hrozně jsem se bála řídit, když mě vzal instruktor poprvé do většího provozu, musela jsem mu to na nejbližším možném místě předat. Ještě před zkouškou jsem si připlatila kondiční jízdy navíc, abych se cítila jistější, a pak při samostatném ježdění zvyšovala mety (jednu trasu stále dokola, cik cak po městě, do vedlejšího města…). Podle mě se tedy překonat strach dá.
Je to o odhodlání překonat sam sebe a strach 😉.
Manžela jako spolujezdce nepripoustej 😛,bud popros nekoho trpeliveho,nebo si dej kondiční jízdy dokud bude potřeba.
A klidne si kup nějaké obyc auto,které “muzes huntovat” a i to řazení nebude nakonec problém.
Na nejlevnější automat se vykašli … mohla by byt brzy nejdražší oprava 😄 radši kousek připlatit ať je bezpečnější než nejlevnější … chce to zkušenosti a ty ziskas jenom když budeš jezdit …ze startu bych si vybrala lehci trasy co znáš a mimo špičku .. to půjde .. aut je hodně, všichni někam spěchají , vzdálenosti se zkracují … tak je to někdy na te cestě kolikrát nebezpečný i pro vyjetyho zkušeného řidiče
Není těžké řídit auto jen je to v hlavě. Každopádně bez auta se nikdo řídit nenaučí a je potřeba trénovat. Já se letos naučila jezdit na motorce. Je to zase něco úplně jiného. Řekla jsem si, že se to prostě naučím a naučila.
Jsem ma tom podobne. Ridicak mam od 19. Do 42 jsem ridila tak 20km rocne (z vedlejsi vesnice, kdyz si manzel dal pivo). Nektere roky nic. Jsme ma vesnici a dost me to omezovalo. Nastesti jsem mela uzasneho tchana, ktery me vzal se synem k doktoru, kdyz manzel nemohl. Tchan loni umrel a na manzela uz bylo moc rizeni (vozi kazdy den syna do/ze skoly 35km). Uz me donutil se naucit trasu do skoly a na synovy treninky. Nekolikrat jel se mnou. Byla jsem rada, ale furt jsem slysela nejake vytky (ale taky milion uzitecnych rad). Tak jsem se odhodlala jet sama. Asi nikdy nebudu clovek, ktery si rizeni uziva, ale ten pocit, kdyz jsem si poprve zajela sama autem nakoupit ( na trase do skoly), byl super. Chci pridavat dalsi trasy. A ano, klicovy pro me je AUTOMAT. Ten klid, ze mi to pri rozjizdeni v kopci necouvne a pri vjizdeni na hlavni silnici nechcipne, je pro me dulezity! Drzim ti pesti!
Hele, ja jsem se rozjezdila pořádně az jdyz jsem začala jezdit sama. Manzel mi sice nehrabal do volantu ( to je vyloženě debilní, a dokonce nebezpečný) ale cholerickej byl taky dost. Takže jsem do toho sedla sama a zjistila jsem ze kdyz e spoléham na sebe, ze to jde lip. A rozjezdila jsem se slušně ( 12 let a dobrý) co mi hodně pomohlo naucit se vnímat provoz okolo sebe ( a to je snad ještě důležitější nez mechanicky ovládat auto) byly záběry s dash camů. Uvědomila jsem si , ceho všeho jsou nektery lidi schopný. Rusky dash camy jsou obzvlast poučný ;) a jak začnes mít tu situaci okolo sebe v merku,uz nebudeš tak vyplasena. Neboj. To půjde. Zaplat si kondicky, koukni na yt a pak zacni JEZDIT SAMA!!
To chování manžela ti moc nepomáhá. Rodinná situace též ne. Vím jak blbý kecy kord ohledně řízení mohou nalomit sebevědomí. Zkus probrat s manželem jeho přístup k tvému řízení. Tyd by mělo být i v jeho zájmu, aby jsi byla samostatná. Jestli na tom nejste finančně špatně, tak ho presvedc o pořízení auta jen pro tebe. Jestli vozis syna, tak asi něco bezpečnějšího. Pak jsou i kondiční jízdy, kdy jezdí řidič s tebou v tvém autě. A jediná šance je řídit a řídit.
Holky moc vám všem děkuji. No, chování manžela je opravdu na facku. Jednou jsem takhle vezla jeho, syna a tchána. Zase mi hrabal do volantu každou chvíli, že se tchán ozval, ať toho nechá, že tohle se nedělá, pokud nejede řidič zrovna v protisměru, nebo se neřítí do příkopy. A prý by ho vysadil nebo mu dal něčím po hlavě, nechápe, jak můžu s ním jezdit. Nedá se to. Cítím se jako blbec, co neumí zařadit jedničku. I kamarádka má manžela cholerika, normálně jezdí i dětma, ale jednou jela ona a manžel s ní v autě a dělala úplné začátečnícké chyby, jako třeba rozjezd na červenou, nerespektování přednost v jízdě, zákaz otáčení, třásla se a byla vydeptaná. je pravda, že mě vozí do práce autem on, ale tak občas nemůže, má dovolenou, má doktora a to se pak musím komplikovaně hodinu a půl třepat autobusem, protože doprava sem je hrozná. Taky cesta k doktorovi s dítětem v horečkách a angině je lahůdka. Asi si to auto normálně pořídím sama, klidně i starší s manuálem, i když automat je automat, zatím takové, abych ho mohla huntovat, naučila se, a pak teda i automat. A kondiční jízdy ve vlastním autě. Protože jednou jsem jela v autě od autoškoly a řídící páka byla malá, lítala mi v ruce, to nešlo. Vlastní auto je vlastní. Já nikoho cizího asi nikde vozit nebude, myslím v jiném autě, stačí mi naučit se jezdit s tím svým. A klidně jen ten okruh, který používám pravidelně. Vždyť dnes řídit je pomalu takové přirozené jako umět číst a psát. Omlouvám se za výlev.
Oba máme s manželem řidičák od 18 let, oba pak 15 let pauza, auto jsme pořizovali až kvůli dětem. Oba se vlastěn znova učili řídit (i proto máme automat). ... Tchán je profesionální řidič a cholerik. Manžel fakt nemohl řídit jeho auto a s ním. Opravoval mu opravdu snad i to, jak za volantem dýchá. ... Takže jsme ze začátku jezdila hlavně já.
TeĎ už jezdíme oba, ale každý máme jiný styl jízdy - a je to v pořádku! ... já si třeba na okresce jedu 60 a před zatáčkou přibrzdím. Když mám pocit, že někoho brzdím, prostě zajedu na odpočívadlo a nechám předjet. ... Hnát se kvůli tomu, že ten za mnou by sám jel rychleji, fakt nebudu. Manžel naopak nesnese auto za sebou a jede pak rychle - mě to znervozňuje, tak to řeším ta, ež většinou koukám do mobilu...
Za mě opravdu potřebuješ vlastní auto a z něj manžela vykázat, ať ti do řízení vůbec nekeruje. A pokud to endokáže na místě spolujezdce, ať sedí s dětma vzadu.
Přesně tak, pro začátek ti stačí naučit se trasy, co potřebuješ, a pak uvidíš, jak se budeš cítit a potřebovat jezdit dál. Já třeba po dvou letech stále nebyla na dálnici, ale pomalu mě začíná chytat chuť to zkusit 🙂. A vlastně zatím jezdím taky svým, to je hlavní, i když ráda bych zkusila i jiné, pro srovnání. Co se týče manuál/automat, já si třeba cíleně vybrala manuál, protože jsem se chtěla naučit “opravdu” řídit. Manžel už je zvyklý na automat, tak mi to tím chtěl usnadnit, ale přijde mi lepší zautomatizovat si řazení a pak si to případně do budoucna ulehčit. Držím palce 🙂
@anniej Ja teda bych brala radeji sto vystrasenych chudaku, co jedou opatrne, nez jednoho namachrovanyho blbecka, co jede na okresce 100 a je mu jedno, koho u toho zabije.
Pro zakladatelku: Neni to tezke. Je to dovednost, ne zalezitost talentu. Kdo to procvicuje, ten se zlepsuje, kdo neridi, tezko muze umet ridit. Muzu ti zarucit, ze i tvuj namachrovanej manzilek ridil na zacatku jako pako, delal chyby a byl rad, ze to tak tak nenapral do kandelabru. Prosim, nenech se jim vynervovat, dal zpomaluj pred zatackami a jed tak, aby ty ses citila bezpecne, ne abys vyhovela stylu jizdy nekoho jineho.
Muj manžel je zkušební komisař. A říká, že v dnešní době automatu, není prostě manuál pro každého. Neexistuje, aby se zák v průběhu zkoušky koukal na řadící páku a nevěnoval se provozu. Dochází pak k ohrožujícím situacím.
Pokud se chceš rozjezdit, zaplať si kondiční jízdy. My když jedeme někam s manželem, snažím se nařídit. A když náhodou musím, říkám mu "mlč, tu jízdu prezijes". A to si troufám říct, že jsem dobry řidič.
@ai30 No, nevím jak začínal on. Říkal, že on dělal pár drobných chyb začátečníka, ale brzy se zlepšil a normálně jezdil, to zvládne každý krom mě. Jednou jsem takhle vezla našeho kamaráda na nádraží, manžel zase cholerický projev cestou, že kamarád na něj zařval, ať mi to toho nekecá, at neŕve, jedu dost dobře, s ním zákonitě musí člověk sekat chybu za chybou..
Rodiče mě bohužel taky nepodpořili. V životě za volantem nebyli, řidičák nemá ani jeden z nich, vůbec se v tom neorientují, ale jednou jsem je vezla z obchodu u nás a manžílek zase vedle a pořád mi jak to má rád hrabal do volantu, šli jsem cestou, jakou neznám, na poslední chvílu změnil směr, já se ptala kudy jet, protože tu cestu jako neznám a máma na konci jízdy, prý moje řidičské schopnosti žádná sláva. Tak se jí ptám kolik má naježděno, že může soudit. A ona se stáhla, že jako nic, neřidička, ale vždyť pořád mi hrabal do volantu (to se nedělá), radil mi (no když jdu cestou poprvé v životě a nevím kudy kam a nechci obcházet 5x celé město), prý se jí to nezdá. A taky jak se můj brácha a dobrý řidič policista na autě zabil, tak moc tomu nefandí, i když výhody auta vidí a uznávají, že je to lepší s autem.
@ai30 ono není dobře ani jedno - jak namachrovanej blázen, tak vystrasenej člověk. Oba jedou jinak než většina provozu, což vytváří potenciálně nebezpečný situace.
Nejednou se mi stalo, že mi nějaká paní vjela do pruhu, aniž by si me všimla, dala blinkr nebo cokoliv. Prostě zmatkuje, nekouka nalevo napravo a jede. Děsí mě, že je na silnicích takových lidí čím dál víc.
Stejně tak prostě vytváří nebezpečnou situaci, kdyz někdo bezdůvodně na 90 jede 60. Neřeknu před zatáčkou, to je jasný, že je potřeba rychlost přizpůsobit... ale jet "jen tak" 60 na vicemene rovnym úseku, za to se teoreticky dá dát pokuta, nicméně prakticky to je obtížně prosaditelny
@patypresdevaty Jenom kdyz nekdo jede 'bezduvodne' 60, tak ten clovek, ktery vytvori nebezpecnou situaci jsi ty, ktera ho vytlacis na 90, misto abys treba pockala na bezpecny usek k predjeti. Te pomalejsi opatrnejsi jizde se clovek proste muze/musi prizpusobit, beru to tak, ze ma ten ridic k tomu duvod, bud kvuli nejistote, nebo cemukoliv jinemu. Najizdeni, zadna bezpecna vzdalenost, vytlacovani a nezvladnuti rizeni kvuli rychlosti je mnohem nebezpecnejsi, nez realna nekolikasekundova ztrata casu, kdy musis jet kratky usek 60 misto 90...
@ai30 to není pravda, bezdůvodna pomalá jízda je přestupek, zatímco mých 90 ne. Nikdo nemluví o vytlacovani nekoho jiného, to samozřejmě správné neni.To, co je nebezpečné, je velký rozdíl rychlosti. Stejně jako bys na 90 nemela jet 120, zrovna tak bys neměla jet bezdůvodně 60. Minimálně ne v silnějším provozu. Chápu, že někde se to člověk naucit musí a tu jistotu získat. Nejsem člověk, který by jezdil po silnicích a vytruboval pomalejší řidiče, fakt je ale ten, že nebezpečné situace vytvářejí.
Ježdění rozhodně není primitivní činnost to za prvé, ale spíš si myslím, že máš sebevědomí dost dole, když se třepeš před matkou/manželem. To pak člověk kor udělá blbost, když si nevěří.prostě si to nad sebou nějak prober sama v sobě a podle toho se zařiď!👍
Já jsem ze začátku musela jezdit sama. Z každého vedle sebe jsem byla (zbytečně) nervózní. I teď, když někoho vezu, tak řídím jinak. A to řídím skoro každý den. Pořiď si auto a jezdi bez manžela. Řídit očividně umíš, jen musíš získat jistotu. Věřím, že to dáš 🍀
@ai30 s tímhle teda nesouhlasím a myslím, že namachrovaný idiot i vyděšený začátečník (nebo obecně špatný řidič) jsou nebezpeční stejně, jak každý trochu jiným stylem a jinýma chybama. On ten “bezpečně jedoucí” začátečník/neumětel taky dost často dělá zcela iracionální manévry, prudce brzdí, odbočuje, aniž by se pořádně podíval nebo dal blinkry atd. Na nikoho nenajíždím, předjet umím, ale teď jsem chvíli dojížděla do okresního města vedle (25km) a vzhledem k frekventovanosti provozu a zatáčkám občas nešel ten, co jede 75km/h, předjet nikde na trase a ano, on pak vygeneroval nebezpečný situace a ne, časová ztráta už nebyla dvacet vteřin. Nerozporuju, že řízení je prostě dovednost, máme sice různý talent, ale nakonec se to naučil každý, ale zase bych to začátečnictví úplně nebagatelizovala.
Naucit se ridit je v pohode, ridicak mam od 21, ale jako dcera profesionalniho ridice a manzelka druheho a protoze trpim uzkostmi tak neridim, jo jasne odvest manzela na pohotovost jsem zvladla, ale to je tak vsechno, mela jsem par pokusu se rozhezdit, ale Praha a uzkostny ridic nejdou dohromady…
@drep Ja chapu, jak to myslis, netvrdim, ze bych chtela jet na road trip obklopena vydesenymi zacatecniky, ale kdybych si mela vybrat, furt beru radeji opatrneho zacatecnika, nez machirka. U toho zacatecnika totiz kontroluju svoji bezpecnost ja tim, ze zvetsim bezpecnou vzdalenost mezi nasimi auty a jsem schopna na pripadne zmatky reagovat. U machirka, co predjizdi v zatacce, jede tri metry za mnou, takze v pripade jakekoliv prekazky v moji jizde mi to napali do deti na zadnim sedadle a nutne potrebuje v silnem provozu predjizdet, aby se dostal o tri auta dal, u toho neovlivnim nic a muzu jenom doufat, ze u toho nebudu, az zpusobi nejaky pruser. Ja chapu, ze pomala jizda prudi, taky nervuju, kdyz chci uz byt v cili a prede mnou jede nekdo jak s hnojem, ale furt budu radeji vypruzena, nez mrtva.
Já jsem ze začátku jezdila hodně s manželem, ale.on se snažil hodně být v pohodě 😁😁 u baráku při parkování k bráně lehce do kopce mi kolikrát zatáhl ručku 😁 zbytečně brzo chudák 😁každopádně pak nás poslaly na školení a já musela jet autem sama,panika jak blázen jak to zvládnu, a to už jsem jezdila s malou do školky a do práce a z práce sama, ale zase se ukázal manžel úžasný a protože školení bylo cca 30 minut autem od našeho bydlení,tak den před to zajel se mnou, i parkování jsem si vyzkoušela.
Ale pravda je že co jsem těhotná nejezdím a to máme auto nové a jsem zvědavá jak budu jezdit po porodu 😁😁
@ai30 nás ale už minimálně třikrát malem sundala ze silnice vyjukana řidička, která "prehledla", že vedle ní souběžně jede auto a proste bez varování otočila volantem a jala se prejizdet do našeho pruhu. Dikybohu jsme s manželem vždy zareagovali a uhnuli/pribrzdili a naštěstí vždy bylo kam, chybělo ale vždy sakra málo a neštěstí mohlo být na světě.
Další extra nebezpečná kategorie jsou ty, které neumí najet na dálnici, resp nedochází jim, že k co nejbezpečnějšimu najetí se potřebuješ co nejvíce přiblížit rychlosti, kterou jedou auta po dálnici už jedoucí a ne to tam poslat v šedesátce, kor kdyz máš před sebou ještě XY metrů připojovacího pruhu a máš čas se více rozjet a zařadit
A vůbec "nejlepší" je v tom pripojovaku zastavit a to ne na jeho konci (kde se to dá pochopit, když prostě fakt zrovna najet nelze), ale hned někde na začátku nebo uprostřed.
@ai30 oproti tomu to, že by nás skoro sundal nějaký "blázen" se nám (naštěstí "ťuk ťuk") ještě nestalo. Kdykoliv byla nějaká "skorokolize", bylo to vždy z důvodu nepozornosti/zmateného chování/bezdůvodného brždění/zcela nečekaného manévru.
Ne, není těžké naučit se řídit auto. Nicméně, primitivní a logická věc to pro někoho, kdo má přehnaný strach na silnici, to není. Já osobně řídím už 11 let, vyježděná jsem dost, bez auta taky neudělám krok. Když potkám ty vystrašené chudáky, kteří mají prsa na volantu a vidí jen před sebe, neumí předvídat, domýšlet si pohyb auta před sebou, za sebou a - světe div se, je potřeba i předvídat pohyb auta vedle sebe- tak by zůstat u autobusu měli. Když vidím, co se na silnicích každej den děje, tak mam dojem, že řidičáky vyhrávají někteří v loterii. Automat se dá dnes sehnat už za slušné peníze, řízení je samozřejmě příjemnější, ale není to vždy o manuálu či automatu. Hořko těžko z tebe bude Lewis Hamilton za automatem, když budeš za manuálem splašenej mýval.