Odhodláváme se na druhé miminko, jste na tom podobně?

A já to mám zase naopak... (sice je synovi teprve 10 měsíců, takže kdyby druhé, tak za dýl). O porodu nic nevím, sice císař, ale absolutně bez komplikací, hojení - vůbec nic nebolelo, malý byl neuvěřitelně hodný, ukázkově spal, jedl a tak dále... Prostě idylka... Takže bych si neměla vůbec na co stěžovat - a taky to nedělám! Ale... Já prostě vím, že takhle hodný dítě prostě už mít nebudu - to byla prostě ta největší výhra v loterii! A proto se už dopředu "děsím", že to druhé bude pravý opak a my si s ním užijeme :( Takže kdyby to první byla holčička, tak už do žádného dalšího nejdu... (aby to nevyznělo, že bych syna vyměnila, tak to ne, ale holčičku jsem chtěla 😉 ) Taky konečně už syn něco umí, kdyžto s tím druhým to bude zase od nuly a tak podobně... Tak snad to přijde časem... 😀

Taky rozumim. Porod u me sice mega rychlej, ale s virozou, krevni ztratou, byla jsem strasne vycerpana, rozbita. Byl to druhej syn, doma bracha 2,5 roku. Miminko urvany, v zime stale zavreni doma, starsi bracha dost akcni, nudil se a lezl uz po zdi. Den po 6nedeli mi manzel sdelil, ze ma hlubokou osobni krizi, prestal se o deti starat a ve 3 mesicich druhyho syna se odstehoval. Bylo to husty, ale taky jsem to dala, vstavala jsem 10 mesicu 6x za noc a pak rano se starsim v 5:50. Ted uz jsou vetsi, hrajou si, perou se, jsem moc rada, ze jsme to dali a ze mrnouskove budou mit jeden druhyho.

Taky ti rozumím....mám to stejně...malému je tedy teprve rok ale doteď jsem tvrdila, že druhé nebude...Patrik se narodil vyvolávaným šíleným porodem, na ten jsem ale brzy zapomněla ale to co nastalo poté doma, hrůza ☹ Patrik prořval komplet celý den, za den spal tak 30min a ještě ne v kuse...v noci tedy naštěstí docela dobrý ale to řvaní přes den bylo tak šílené, že jsme byli i na pozorování v nemocnici...řval takhle tak do 8.měsíce, pak se to trochu zlepšilo a teď to docela jde. Byla jsem na dně psychicky, s manželem jsme to málem neustáli, vůbec jsem si to neužívala a jen brečela a brečela....teď ale minulý týden jsme měli návštěvu, kamaráda s tříletým chlapečkem a když jsem se koukala, jak kluci sedí na dece a pěkně si spolu hrají, došlo mi, že Patrik sourozence mít prostě bude....že nesmím koukat na sebe ale na něj, abych mu do toho života sourozence prostě s manželem dala...takže je rozhodnuto, do práce mě nevezmou, takže po novém roce se asi začneme snažit 🙂

@zvirka my tedy nejsme ve fazi odhodlavani ale mozna ve fazi jiz poceti druhého ale rozumim moc. Memu mladšímu budou za mesic 3 roky, je to dite se specifickými potrebami, mnoho stresu a doktoru a vůbec. Mela jsem obrovske dilema jestli do druhého jit a rozhodlo to, ze to delam prece havne pro syna takze ano. A kdyby to mělo byt znovu stejne a i druhé dite by nemelo byt "normalni" bylo by to silene ale něco mi říká, ze by jsme to dali respektive museli bychom.. 🙂

@zvirka Také ti rozumím. 🙂 Porod byl sice v pohodě, nicméně Viktorka byla opravdu do půl roku neskutečně ubrečené dítě, vyzkoušeli jsme opravdu kde co, ale první dva měsíce spávala asi tak v noci 3h a 4h přes den. V téhle době jsem pochopila matky, které mají chuť hodit své dítě oknem, nebýt mojí mamky, která si ji brávala ven přes den, tak bych se zbláznila (manžel má časově náročnou práci, mohl pomáhat v noci a večer). Přesto jsem nikdy neuvažovala o tom, že by měla být jedináček. Já sama jsem jedináček a i když jsem nikdy nebyla dítě, které by mermomocí chtělo sourozence, tak teď v dospělosti by to bylo fajn, mít někoho. 🙂 Takže za mně, běžte do druhého. 🙂

Chápu, u mě byl porod rizikový kvůli čtyřem problémům najednou, porod akutním císařem, malá se dusila už v děloze. Byla extrémně dráždivé dítě, hodinu v kuse naspala nejdřív od roka, bylo období kdy se budila ža 70 x za noc (to mi nejdřív ani nikdo nevěřil, jen naše neuroložka). Bylo u ní podezření na různá postižení, a až ve dvou letech se ukázalo že bude zdravá. Moje zdraví to ale odneslo zřejmě tak nějak napořád a to jí bude brzy pět. Chtěla jsem mít dvě, tři děti, ale netuším jestli by to ty mé zdravotní problémy nedorazilo, ani doktoři to nejsou schopní odhadnout, dcerka i když je už vpořádku tak pověhově není uplně klasické dítko, je hodně komplikovaná a citlivá. Nemám ani nikoho na hlídání (krom partnera - tatínka) a platit si žádné nemůžu protože půlku z roku prostoná a já už kvůli tomu přišla o práci, takže jsem se rozhodla že další zřejmě ne - ale přiznám se, že jsem to obrečela 😢

@kaculka46
@tekame
@kombinace
@michaelazim
@terezapetrova
@curdibilka
@anushka111

Všem moc děkuji za odpovědi.

Moje tchýně mě do druhého už delší dobu tlačí, i s tchánem. Argumentuje tím, že "jedináček je chudák" a ona jako jedináček vždy chtěla sourozence. já mám na tohle úplně jiný pohled. Mám o 7 let staršího bratra, který mě dost trápil, matka byla vždy na jeho straně, byl to její miláček. já podle něj dělala vždycky vše špatně. Takže když ve svých 19 letech opustil republiku, byla jsem naprosto nadšená a užívala si pozici jedináčka. Takže podle mě: každé dítě je jiné a jedináček NENÍ chudák. A mít druhé dítě za každou cenu proto, aby jeho starší sourozenec nebyl "sám" ( což je podle mě nesmyl, má rodiče, prarodiče, kamaráda, bratrance, sestřenice...), je dost extrémní.

Já jsem druhé nechtěla. Taky jsem měla děsný porod, vyvolávaný, tělo to špatně přijalo, kontrakce neúnosně bolestné, nic nepomáhalo, ani sprcha ani dýchání, ani epidurál. Kontrakce od začátku po 1,5 minutě, celý to trvalo přes 12 hodin. Nakonec jsem ho vůbec neprotlačila, kvůli jeho váhy. Kojení se nenastartovalo, nejdřív nebylo mlíko (prvních 14 dní), pak dorazilo, ale malý byl mezitím už plně krmen umělým mlíkem, takže to moje nechtěl a prso už vůbec ne. Zkoušela jsem ho přečůrat a tak jsem odsávala a krmila z flašky, ale mělo to jinou barvu i hustotu, nakonec se z mateřského mléka vždycky poblil. Miminko bylo extrémně uplakané, celé dny řval, ve dne v noci. Vůbec nespal, pak chvíli po 10 minutách. Došlo mi, že neví, jak na to. Dost mi po měsíci pomohl šátek a posléze Manduca a po 3 měsících pekla se to nějak ustálilo, ale rozhodně jsem si to neužívala. Teď zase čekám miminko, sama za sebe jsem moc nechtěla, ale manžel tlačil....🙂 hlavní důvod byl syn, vidím na něm, že někoho potřebuje a nechci, aby tady zůstal sám. Kromě toho sourozenectví mu dá hodně do života a lecos ho to naučí 🙂

@zvirka no já mám bráchu o necelých 6 roků staršího a nikdy jsme si extra blízcí nebyli. Bude to možná znít hnusně, ale nemám pocit, že díky tomu že ho mám tak by mi do života něco "dal", byl takový lehce ale pořád problémový, takže výlety a pod. se u nás z velké části nekonali kvůli tomu, nemám mu to nijak za zlé, ale že by to byla nějaká výhoda to teda ne. A to nás mamina měla ráda oba stejně a hodně (táta vzal kramle).Naše malá není zrovna sourozenecký tip, už je naučená, že někdy musí půjčovat hračky, musí se dělit, ale dělá to pouze proto že jsme jí to naučili, i přesto že je v kolektivu dětí často a hodně, tak prostě preferuje dospělé. Je extrovert a má ráda pozornost.Kamrádka má sestru a jejich zvtah taky nebyl nikdy nijak moc extra. Takže podlě mě, říct že to dělám kvůli dítěti, je dost často hloupost (neříkám vždy). Dala bych na tvoje vlastní pocity, ty budeš na mateřské, ty se budeš starat o dva prďoli. Já vždycky říkám říkám že ideální počet dětí je ten, na kterém se shodnou oba rodiče a ideální doba na početí je ta, když se na to žena cítí. 😉

Přidávám se. Syn má 11 měsíců, naprosto ukázkové dítě. Dlouho spí, pěkně jí, nikdy neplakal, ohromně společenský. A já se mám trochu strach, abych si to tzv. "nevybrala" na dalším 🙂 ale samozřejmě bych to zvládla a časem by se to uklidnilo. Spíš jsem po CS a chtěli bychom už druhé, měli jsme čekat rok a to už bude za chvíli, ale tak nějak mám strach.

Taky to začínám řešit - ale zatím to nijak nehrotím.
Trochu v tom lítám - chvíli si nepřeju nic jiného, než čekat druhé dítě, jindy si říkám:"ještěže zatím druhé není na cestě".
Je milion důvodů proč ano - věk, dlouhá doba než jsem otěhotněla s malým, a proč ne - potřebujeme rozšířit domeček - prakticky bydlíme v 1+1, takže buď přístavba nebo vestavba...
Antiko jsem s vyjímkou velmi krátké doby na začátku vztahu nikdy nebrala, "pozor" si nedáváme, tak uvidíme, jak ten nahoře rozhodne. 😀

A "miluju" ty řeči, jak jedno dítě je chudák nebo rozmazlenec nebo pro strach...
Znám pár jedináčků a jsou to normální plnohodnotní lidé.
Já jsem chtěla min. dvě děti odjakživa, ne kvůli okolí, ale kvůli sobě.
Jinak mám 3 sourozence, s jedním bratrem se dvacet let nestýkáme - ani vlastně nevíme kde je, protože pořád mění bydliště, zaměstnání, partnerky, sám se neozve, jeden bratr je celkem fajn, ale není to tak úplně ono a ségra - ta je zlatíčko, i když mě někdy pořádně se.., takže skóre nic moc. 😀

Když přemýšlím o tom, jestli bude dcera jedináček, nebo ne, tak PRO sourozence nemluví ani tak fakt, že si "nemá s kým hrát" a podobné argumenty, ale že si myslím, že jí vyloženě škodí naše rodičovská pozornost, která je tím, že máme jen ji, na ni upřená stále a na 100 %. Tak nějak se bojím, že nemůže jen tak "volně dýchat". Když je dětí víc, vyrůstají víc "nadivoko" a je jim to myslím ku prospěchu .......

Ahojky, já jsem neměla nijak extra těžký porod a nemám ani nijak extra uřvané dítě, ale cítím to velmi podobně. Před porodem jsem chtěla dvě až tři děti, teďka si myslím, že i jedno je moc.... Manžel se v malém vidí, touží po druhém a doufá, že někdy změním názor.... Ale pokud ano, bude to jen kvůli manželovi a ynovi, aby měl sourozence, rozhodně ne kvůli mně samotné. Asi jsem v tomhle sobec, ale netoužím si znova sáhnout na dno psychických a fyzických sil a slyšet za to jen, jak jsem blbá, tlustá, neschopná, tohle nesmím a támhleto musím. Celé mé šestinedělí totiž nebylo o ničem jiném, bohužel.

@mysicka_lb - no, když mi doma hulákalo tříměsíční škvrně, tak jsem nechtěla o druhém slyšet ani omylem. A moje šestinedělí bylo přímo příručkou o hormonálních smrštích...
Ale všechno přejde, děcka vyrostou, potřebují míň péče... a třeba ti to začne chybět a o druhém uvažovat.
Třeba taky ne. 😉

@zvirka
jak si psala o tech lidech,ktere by dite mělo když by nemelo sourozence tak jestli ma bratrance nebo sestrenici a rozumi si s nimi tak ok ale rodice většinou umiraji dřív nez jejich dite... natoz prarodice.. a kamarad je vždy s otazníkem natoz na stari.. + jak uz tady nekdo psal je to i o tom, ze deti si spolu hraji třeba kazdy den nejen na navstevach, potrebuji se navzájem i když mi to treba nevidíme, uci se snaze ruzne věci. Ten vekovy rozdil je další věc. 😉

@mysicka_lb taky mas to první ještě fakt maly to asi pak málokdo hned uvazuje o dalším.. 🙂

@zvirka S tím souhlasím, nikdy jsem vyloženě sourozence nechtěla, nepamatuji si na to, že bych rodiče o sestřičku nebo brášku prosila, ale teď bych někdy uvítala nějakého "sparinga". 🙂 Já děti miluju, proto i když byla Vik uřvaná, tak jsem chtěla druhé a pořád chci i třetí. :D Uvidíme, jak to bude tohle těhotenství, snad bude v pořádku. 🙂 Jinak tchýně už taky několikrát říkala, že by to chtělo druhé. :D

když jsem čekala prvního syna, tak jsem si řekla, že jestli to bude holčička, tak už druhé nechci 😅 narodil se mi kluk, jako miminko celkem hodný, ale přes den spal od 4 týdnů jen po 30 minutách, a nebo v kočáru, pokud se vozil, takže první zimu jsem prochodila s kočárem v lese. Od roku se ukazovalo, že se neumí sám zabavit, u ničeho nevydržel, nebavilo ho si hrát s kostkama, prohlížet knížky, malovat si, prostě to, co baví většinu malých dětí. jediné u čeho se zabavil byly pohádky v TV, což jsme ale výrazně omezovali. Bylo to na palici. Rozhodli jsme se pro druhé, já teda asi z důvodu, že jsem chtěla holčičku 😅 narodil se mi druhý chlapeček, ale naprosto úžasný, od mala poslušný, hodný, sám si hraje, hezky spí, prostě zlatíčko. Starší syn je vzpurný, odmlouvá, pořád s ním bojujeme, dodnes se neumí sám zabavit, chodím s ním na logopedii, prostě náročné dítě. A s manželem říkáme, že nemít toho mladšího, tak už jsme někde na psychiatrii, ale ten malý nám to prostě vynahrazuje, navíc si spolu vyhrají, zabaví se, prostě paráda.....za mě teda druhé dítě určitě ano 🙂

@mysicka_lb Tak to jsme na tom zhruba stejně. My akorát do tří měsíců synova věku s ním lítali po špitálech, děs. K tomu jsme kvůli mně byli 14dní v porodnici, taky na budku. Řekla jsem, že druhé nikdy nebo možná za 5-6let. Příroda to ale chtěla jinak a tak jsem, když byl synovi rok, zjistila, že už jsem ve 3měs.těhotenství. Byl to pro mě šílený šok. Obrečela jsem to. Vůbec jsem netušila, jak to dám.Děti jsou od sebe rok a půl, takže celkem mazec. Jsou dny, kdy to relativně jde a dny, kdy jsem z nich na budku. Nedávno jsem začala na jeden den chodit do práce, abych se z toho doma úplně nezbláznila. Dceři už je rok, tak snad už to bude jen lepší a lepší a že dnů, kdy mám pocit že jen přežívám a nežiju bude míň a míň 🙂

@fiollette To je právě moje noční můra, že bych teďka neplánovaně otěhotněla..... Obdivuju tě, žes to všechno zvládla, a přeju, aby to bylo už jen a jen lepší.

ahoj, ja cekam teprve prvni ditko. vzdy jsem chtela alespon dve, tak uvidime, jak budu mluvit po porodu 🙂)
kazdopadne rada bych deti brzy po sobe, je mi trosku lito, ze necekam dvojcatka 🙂)
sama mam bratra o deset let starsiho --- ma hroznou, zlou povahu, je vztekli. asi tim, ze byl 10 let sam -- jedinacek -- neumi se delit, do 40 zil u mych rodicu. mamka mu posluhovala, neni schopen s nikym vyjit, starat se sam o sebe. nyni ceka sam prcka , s partnerkou byl schopen zit jen 3 mesice a je konec a dite temer na svete. at se snazime mu pomoci jak to jde, nevazi si toho, je na nas zli, rve na nas.
bohuzel to neni lehke.
ale i tak dve deti chci. ale opravdu brzy za sebou 🙂)

Tak já bych druhé chtěla, spíš je otázka kdy....Porod byl taková klasika, na kontrakce nevzpomínám ráda. Pak rok mi malá probrečela. Skoro rok a půl se budila a noci jsme bývaly vzhůru. Kdyby to mělo být stejné potřebuju, aby malá byla už trochu větší. Minimálně tříletá.

@marketa11112 ja taky chtelja dvojcajta a deti brzo za sebou, mame odstup 15 mesicu a starsi byl dost narocnny, silene koliky a nespavec, ted je super, mladsi je pul roku a zatim nelituju jsem rada ze je mam. Akorat starsi se ucI na nocnik a mladsi stat takze sranda bud mladsi spadne nebo starsi podela a dneska to behem 3 minut stihli oboji 😀

@mysicka_lb Díky 🙂 Já to ale vůbec nezvládla, spíš nějakým zázrakem přežila 🙂

@mysicka_lb Mám to stejně, já ale zažívala peklo až asi do 8 měsíce....druhé bude ale pouze kvůli synovi, já se totiž bojím, že pokud bude druhé stejné jako Patrik, že to už znovu nedám a v těch Bohnicích vážně skončím....řešíme teď akorát, jestli se začít snažit po novém roce, kdy bude malému 1,5 roku a nebo až v létě, kdy mu budou dva...

@michaelazim Ona je pak otázka, jestli to za to vůbec stojí. Jestli ten přínos pro syna nějak vyváží to tvé peklo, abych tak řekla. Jestli to má jedináček v životě zákonitě špatné a dítě se sourozenci zákonitě fajn. Já sama teda bratra mám a v dětství jsem si s ním dost vyhrála, ale rozhodně to nemělo jen samá pozitiva....

@zvirka Ahoj, tak já patřím do té skupiny maminek, co už mají i to druhé za sebou 🙂
Původně jsme plánovali druhé dítě až okolo 5.-6. roku dcerky, ale nakonec jsem neplánovaně otěhotněla asi půl roku od sekce. Prvně jsem uvažovala, jestli to zvládneme, zda nejít na potrat, když by se druhý prcek narodil tak brzy (máme doma ještě 3 pejsky). Nakonec jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. O miminko jsme ale bzy přišli a v tu chvíli mi to bylo tak líto, že jsem se rozhodla, že to další chci a hned. Těhotenství teda hrůza, kvůli těžkému labilnímu astmatu, malý se narodil o 3 týdny dřív císařem, ale je to super. Dcerka neměla ani 2 roky a s bráškou hezky pomáhá, je na něj hodná, opatrná... Ty máš navíc kluka už velkého, takže i kdyby to druhé bylo uplakané, tak ti pomůže. To bych neměla strach už vůbec. Já se bála, jak to dcerce vysvětlíme, že to miminko si bereme domů a jak to zvládnu s dvěma prckama... A teď jsme tak šťastní, že je máme tak brzy po sobě 🙂

@tekame @jasminecek Přesně vím, o čem píšete. Dcerka se narodila plánovaným císařem, vše úplně v pohodě, bylo to zlatíčko, co zaplakalo až v 7 měsících, kdy se poprvé postavila a spadla. Všichni mi říkali, počekej až povyroste, ale pořád byla taková hodná, slušná, vychovaná... Pak začli říkat, počkej, až se ti narodí druhé no a až na to, že syn je větší maminčin mazlík, tak je to taky hodné zlato. Takže se nebojte, to štěstí se na vás může usmát i dvakrát 😉

@mysicka_lb Tady to je strašně těžký. Úplně chápu, jak teď přemýšlíš. Měla jsem to taky tak. Jenže dítě mi už odrostlo a i vzhledem k věku se budu muset rozhoupat - tak nebo onak ... vůbec nevím. Ještě si dobře pamatuju to zoufalství s miminem, to psychické i fyzické dno. ALE .... Člověk nemá žádné záruky, že to podruhé bude lepší ALE ....... I ze svého okolí vím, že se nakonec stejně 99 % lidí rozhodne pro sourozence. A není nic mezi tím ! Tady nejde udělat kompromis - je to BUĎ x ANEBO .Mateřství je fakt těžká disciplína .....