Nový vztah po porodu. Dokážete mi poradit, co dělat?
Ahoj holky, mám 5 měsíční dceru, s přítelem jsme se rozešli co jsem otěhotněla, on o nás nejevil a ani nejeví zájem (pouze platí alimenty) malou vidět nechce. Tudíž mám plnou hlavu jen malé a na chlapi nemám ani pomyšlení. Teď se tu jeden objevil, bavíme se už delší dobu, on by se mnou strašně rád byl a malou by chtěl vychovávat, netlaci na mě, se vším mi pomáhá, ale já si připadám jak 13 létá holka, co se bojí. Je to strašně vtipné, ale já mu ještě nedala ani pusu prostě, úplně se to ve mě sevře a prostě přes to pak nejede vlak. On je super, ani mu nemusím rict a vše udělá, koupí malé i mě, cokoliv, mám ho ráda, ale prostě nevím jak pres ten strach se mu otevřít. Snažím se, ale marně, hrozně se bojim, opět na novo, s ním spát, nebo mu dát pusu, já nevím jak to popsat..a je mi strašně trapně😔 Já si říkala, jak bych chtěla pořádného chlapáka a svaly atd, ale pak jsem si řekla, hlavně aby měl rád malou. Vzhledově mě úplně extra nepřitahuje, je opak toho co jsem vždy chtěla, ale zase nás má upřímně rád. Já nevím prostě proč se tak bojim a stydím zároveň. Jen se ke mě přiblíží a já už ustupuji. Jestli Je to tím, ze od 1. trimestru jsem byla sama až do teď... Jestli je to na mě ještě brzy nebo nevím.. dokážete mi poradit co mám s tímto problémem dělat? A zažila si některá z vás toto? Je to opravdu trapne, ale já už nevím komu se svěřit a hrozně se to ve mě pere.. omlouvám se za anonym, ale opravdu mi je to trapné😔
Rekla bych,ze tvuj blok jde od vzhledu,nepritahuje te ,proto nechces intimitu ,mas vedle sebe fajn kamarada,ale to ti ke stesti nestaci..vnitrni krasu muzes zacit ocenovat po letech souziti,ale ted na zacatku vztahu musi byt i “libi se mi”, do niceho se netlac,pokud mu pusu nechces dat,tak nedavej,to musi prijit samo a prijde,je jen otazka,zda s timto clovekem..
Myslím že ti imponuje ,,pouze" tím že je hodný a stará se o potřeby tvé a tvé dcery. Ale ,,wow" efekt tam není. Není zaručeno jak dlouho mu nadšení pro rodinu výdrží, oni se chlapy ze začátku vždycky můžou takhle přetrhnout 😆 To nemyslím zle, třeba je to zrovna naopak. Každopádně pokud to necítíš, nevrhej se do toho po hlavě, dej tomu čas. Buď to pochopí a bude trpělivý a nebo z tvého života odejde. Dcera teď potřebuje hlavně tebe, najít ,, tatínka" máte ještě spoustu času, ať to bude tenhle nebo někdo jiný.
Treba jestli to neni i tim, ze mas jeste male miminko? Kojis? Ja jsem nikdy nepochopila treba kamosku co si behem prvniho roku ditete nasla milence. Ja jsem byla skoro az do dvou let stoprocentne napojena na dite a chlapi me popravde moc nezajimali. Myslim, ze to tak priroda zaridila, aby si svoje “mladatko” nahodou neopustila 🙂
Až přijde ten pravý bat se nebudeš. Tohle je jen kamarád. Holt i to fyzicno je potreba
A co se mu otevřít a upřímně si s ním o svých strachach promluvit? Myslím si že tak bys mohla pocitově zjistit, jestli do toho jít nebo ne. Pokud byste měli být spolu opravdu ve vvztahu, tak by si i zasloužil z tvé strany od začátku utpimnost. Za vším hledej komunikaci , ta je i zakladem řešení problémů. Nemas se čeho bát, buď to prolomis hranici k začátku hlubšího vztahu a nebo ne a budeš se moci dal rochnit ve svých strachach, jiná varianta ti nehrozí. Ale osobně si myslím, že až to přijde, tak se na strachy vykašles a ani se nestihnes zamyslet, co se odehrává.