Notorická nevěra. Jaký na ni máte názor?

Změnit ne, ale asi nějaká forma terapie pomuze srovnat hodnoty, vyhnout se pokušení atp

Ester to má zajímavě srovnané, u ní hraje velkou roli víra. Podle mě - Kdo takhle potřebuje “jiskřit” nemůže být kvalitní partner a rodič, už jen tím, že tímhle svým hobby “okrádá” rodinu o svůj čas, peníze, pozornost a péči. A je v podstatě nefunkční dospělý, který zapomněl, že už není puberťák. A představa, že čekám na manžela až se někde vyjiskří a doufat, že to nedopadne třeba levobočkem.Děkuji ne! Na to mám moc ráda sebe a naše děti.

Já bych řekla, že od takového člověka je nejlepší odejít, než v tom jsou děti. Protože, ač se to nezdá, i děti tím hrozně trpí. To hodně dospělých nevidí, vidí jen své trápení, ale to, že vše cítí, vidí a prožívají i děti, to už je nenapadne... Nebyla bych s takovým člověkem a je mi ohromně líto těch, co s takovým jsou...

Jako nejlepší varianta je podle mě si v takovém případě, kdy nám takovou potřebu neustálé zamilovanosti, nepořizivat rodinu. Druhá varianta najít si partnera, který to vnímá stejně. Určitě existují vztahy, kdy ti druzí úplně neřeší každou nevěru a mají otevřené manželství. Tam ale nevim, jak to pak působí na děti. Třeba Saudkova žena to taky má tak nějak, že to prostě neřeší a je pro ni důležité, že se manžel vrátí domů. Určitá terapie, kdy se dá rozklíčovat, proč má člověk takovou potřebu, asi určitě existuje, ale je to podle mě běh na dlouhou trať. Jako samotnou mě překvapilo, jak to Ester bere, jak o tom mluvila, jakože je to vlastně přirozený, že celoživotní monogamie je v podstatě utopie, asi má pravdu, ale pro mě je to nepředstavitelný.. je pravda, že u ní mi přišlo, že to ma fakt srovnané a nepostrádá vlastní hrdost, což je hrozně důležité. Pro některé není sex=vztah, někdo to má opravdu jen jako sport, uvolnění, zábavu a pokud to partner je taky schopný tak brát a nebere si to osobně, pak to asi fungovat může, ale mě by to zničilo.

@bassetlady Ona ale taky zmiňovala své milence, nebo se pletu? Po nástupu do TV. Ještě jsem to neviděla celý.

@orchidis ano, mluvila o tom, že se taky zamilovala. Víc to nerizváděla.

@orchidis já jsem se u toho učila, takže detaily taky úplně nevím. Vím, že zmiňovala, že se po návratu do tv zamilovala a byla z toho v šoku, ale jestli to nějak pokračovalo nevím. A spíš mi to přišlo jako reakce na nevěru/y manžela. Ale možná mi něco uniklo. Musím se na to podívat v klidu a pořádně.

@codal ale u Saudka je to ( mno spíš bylo) takové fanfarónství a prostě sex. U manžela Ester mi to přijde jako sériové paralelní vztahy. Aspoň z toho mám ten dojem, ale kdo ví. Já jim u toho nesvítila.

Terapie. Jednoznačně (pokud tedy on sám chce).

Takovej byl můj děda. Babička se s ním po 34 letech rozvedla. Do smrti flirtoval i s průvodcima 🙂) ženská to buď unese nebo ne. Já sama nemám potřebu podvádět partnera, ale odjakživa se mi líbí mužský, vlastně ty lidi chápu. Rozumím jejich nutkání.

@codal
@bassetlady
No, mně to právě přišlo dost nefér... co je to podvést? Sama to ukončila líbivým obratem "zamilovala jsem se" a dál to nerozvedla, zato manža ji "podváděl" - hovado jedno...
Kdo ví, jaká je realita...

Zdá se mi, že buď ospravedlňuješ sebe, nebo partnera...
A nemyslím si že to druhá strana vydrží tolerovat věčně, protože tím vždy trpí a je otázkou času kde se to pak projeví, buď to vydrží tiše tolerovat do konce života, smíří se s tím ale stejně to nebude bezbolestné, nebo to bude mít vliv na společné soužití a bude se to "maskovat" za jiné potíže a podváděný partner postupně pravděpodobně bude hledat stabilitu jiného vztahu, nebo mu to naprosto zdecimuje sebevědomí...
Pokud toto nemají oba partneři stejně a jasně se nedohodnou že jim to takto vyhovuje, tak to podle mě prostě nikdy fungovat nemůže tak, aby to bylo v pohodě i uvnitř, ne jen na oko...
A terapie je o tom, že tě dovedou k tomu co sama chceš, pokud se ti tento stav líbí, tak nebudeš mít potřebu to měnit a i když přejdeš na model "společensky přijatelný", tak tím zase budeš trpět ty, protože to není to co by ti vyhovovalo...
Tohle je "boj" který bude mít vždy minimálně jednoho poraženého a v tomto případě člověk který má tuto potřebu by měl zvážit co je pro něj vlastně lepší/přijatelnější a co ho bude opravdu naplňovat, jestli monogamní vztah a rodina, nebo mu dá větší uspokojení pocit neustálé zamilovanosti a s tím případně spojené střídaní partnerů, nebo si dokáže tu neustálou zamilovanost udržovat s jedním partnerem...
Terapie by takovému člověku byla schopná dát jen pocit pochopení a postupně by ho dovedla k volbě co je pro něj správné, ale určitě by nebyla "lékem" na daný stav. Byla by jen cestou k sebepoznání, které by se případnému partnerovi také nemuselo líbit... 😉

@orchidis no jenže já jsem z toho nepochopila, jestli ona manžela podvedla nebo jen zažila pocit, že se člověk může do někoho zamilovat a tak že manžela chápe, ono to tam nebylo pořádně řečený. Ale samozřejmě zní lépe "zamilova jsem se" než " podvedla jsem", i když ti může vyjít nastejno.

Podobné jako u drog.. hormony fenyletylamin, oxytocin, dopamin, adrenalin.. vyvolávají euforické stavy. Mozek si na tyto "drogy" v dlouhodobém vztahu zvykne.. potřebuje novou vyšší dávku. I na lásce (na koktejlu hormonů) si člověk může vybudovat závislost. Ale jaká je odvykačka.. to by asi věděl nějaký psycholog.. podle mne to bude podobné, jako s hazardem a závislostí.. (logicky člověk ví, co je správné, a že mu to nic nepřinese dobrého, ale nemůže si pomoct).. je závislý ne na tom samotném hraní, ale spíš na tom pocitu, co u toho zažívá..

Podle mě člověk, který notoricky podvádí ať už kvůli potřebě sexu nebo proto, že potřebuje pocit zamilovanosti, tak prostě debil je, protože soustavně někomu ubližuje, i když to není jeho primární cíl. Ale pokud mám někoho rád, tak mu neubližuju a pokud vím, že nejsem schopny být věrný, tak k sobě nikoho trvale nepoutám, nevstupuju do manželství a nehraju si na šťastnou rodinku. To je prostě podraz. Vůbec netvrdím, že se nemůže stát, chápu, že si nevěrou projde řada manželství (možná i většina) a ano, chápu, že pro jednou je schopný partner odpustit a jít dál, ale opakovaně? Myslím, že lidi, kteří jsou schopní bezbolestně tohle tolerovat je spíš menší procento, hodně žen to sice toleruje, ale je to pro ně velmi ponižující a bolestné a dost často to trpí jen kvůli zachování rodiny.

@codal Jj, přesně tak jsem to taky cítila...

@codal amen

Beru to tak, že člověk nevěrou neponižuje jenom partnera, ale i sám sebe. Základem vztahu je důvěra a ta s takovým člověkem neexistuje. Pokud mají na tohle oba stejný názor a vyhovuje jim to můžou spolu fungovat, v opačném případě by měl zůstat sám a užívat si život bez závazků.
Já na tohle chování nejsem dost "pokroková" a nestrpěla bych to.

Díky za názory, mrzí mě, že admini změnili název mojí diskuze. Protože jaký názor máte na nevěru mě úplně nezajímalo 🙂 Respektive je mi jasné, jaký názor má většina. Každý to víme, že je to špatné, že by to naprostá většina partnerů nesnesla. Tahle diskuze měla být o tom, jestli se může takový člověk změnit. Souhlasím, že nejlepší by bylo neuvazovat se v monogamním vztahu. Bohužel si dotyčný myslel, že s tím pravým partnerem už tuhle nešťastnou potřebu mít nebude. Dokud byl svobodný, šel ze vztahu do vztahu a vždy si myslel, že to byl jen špatný výběr. Až po letech společného soužití si musel přiznat, že má problém. Nevěru neobhajuju. Nicméně jsme natolik shovívaví k jiným psychickým poruchám, které komplikují život našim blízkým. Proč se sklon k nevěře bere jako charakterová vada a ne jako diagnóza?

protože to diagnoza není...lidé jsou v podstatě polygamní tvorové odjakživa, jenom jsme svázání normou současnosti a toho, co je považování za správné.

Podle mě je hrozně těžký smířit se s tím, že můj partner spí (zamilovává se) s někým jiným. Není to nemožný, ale těžký, protože si člověk s partnerem buduje nějakou intimitu a nevěra je prostě narušení ty intimity. A člověk je navíc tvor žárlivý, máme potřebu mít toho člověka jen pro sebe, zvlášť když s ním chceme založit rodinu, mít s ním děti. Takže vyrovnat se s tím dokáže jen člověk, který sex a intimitu bere víc neosobně, nemá ji spojenou s láskou, ale s potřebou, a to podle mě mají víc chlapi než ženský. Člověk by se asi musel naučit přijmout fakty že ta nevěra s ním nesouvisí, že je to prostě opravdu jen "sport" a to většině lidí nejde. Ale ta tolerance vůči nevěře mi přijde čím dál tím větší v dnešní době, čím dál tím víc se o ní mluví, čím dál tím víc se bere jako něco, co se prostě děje, polyamorie (snad se to tak píše 🤷) už není neznámé slovo, jako podle mě jsou lidé vůči nevěře mnohem víc shovívavý (já teda ne😂). Pokud ale chci takhle žít, tak musím najít partnera, který to vnímá stejně. Pokud si najdu chlapa, co miluje sado maso a já to nedávám, tak spolu taky nemůžeme být, stejně jako když můj muž nechce děti a já ano, tak spolu taky nemůžeme být. Zkrátka si k sobě musím najít partnera, který to má nastavené stejně, jinak ten vztah fungovat nemůže.

Já jsem dneska narazila na téhle článek. Blesk není úplně kvalitní zdroj, ale to je asi jedno. Každopádně tady je to přesně o tom, že tak žijí všichni zúčastnění, všichni do toho vztahu šli s plným vědomím, jak se věci mají a tím pádem je to takové čisté. Navíc v tom nehrají roli deti. Nikdo nikomu nelže, zkrátka otevřený vztah se vším všudy, kdy se to ani nevěrou nazvat nedá. Pak je to v pořádku, i když pro mě třeba nepochopitelné, ale nesoudím to, jen to cítím jinak.
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-cel...

Koukni sem, možná to pro tebe bude něčím inspirativní. Je to dlouhý, ale já se u toho skvěle bavila a bylo mi i líto, že je konec :D O té potřebě neustálé zamilovanosti se tam také zmíní. Spíš ve smyslu, pokud jde o destruktivní potřebu, je dobrý to řešit. Jinak ano, terapie by mohla být fajn a také zamyšlení se, jestli nenajdete jinou podobu partnerského vztahu, než je ta jedinná běžně uznávaná ( = exkluzivní, monogamní, na celý život).

Co se týká té léčby nebo terapie, tak nějaká terapie možná může zjistit, proč člověk tu potřebu má, proč nedokáže být věrný, ono to může mít opravdu nějaký hlubší důvod, že si tím člověk podvědomě něco kompenzuje a na tom se určitě pracovat dá, ale jinak si myslím, že je to něco jako sexuální úchylka, se kterou se asi jen těžko dá něco dělat, jen ji člověk může potlačovat, což může být sakra náročný nebo prostě žít s tím, že jsem takový jaký jsem, potřebuju to k životu a tak ten život uzpůsobím tomu, abych já byl spokojený, ale nikomu tim neublížil.

A pokud dotyčný šel do vztah s tím, že doufal, že to zvládne, že to bude jiné, tu svou potřebu potlačoval a zjistil, že to nejde, tak jediné alespoň trochu čestné řešení je jít s pravdou ven, vyložit karty a nechat partnera, aby se rozhodl, jestli v takovém vztahu chce nebo nechce pokračovat, případně si společně určit nějaká pravidla, která budou oběma vyhovovat.

@tinaprofi Souhlasím, čest výjimkám, ale za mě člověk není k tomu, aby byl celý život s jedním partnerem. Je krásný, když má někdo celoživotní vztah a je šťastný, nebo "aspoň" spokojený. Já to jiskření a přitažlivost taky potřebuju 🤷

@camelinka
@tinaprofi Musím říct že v tomto jsem "divná" a mě osobně monogamie plně dostačuje, ne že bych nedocenila pěkného chlapa a poznala jsem (krom manžela) dva pány kteří jsou to "wow". Takový ten typ co vleze do přeplněné místnosti a i když jsi k němu zády tak cítíš že je něco jinak a ano jsou to okamžiky kdy člověk začne koktat, potit se mu dlaně a klidně by se dobrovolně svlékl a uložil na znak. Ale i tak jsem ve svém monogamním vztahu spokojená a to jiskření stále pociťuji, jinak než na začátku, ale je to plně dostačující a uspokojující... Znám i pár který si udržuje milenecké vztahy a jsou oba spokojení. Prostě to má někdo tak, jiný onak a "léčit" něco co není nemoc, ale pouze vybočení ze společenské konvence kterou někdo nastavil, protože se mu chtělo získat větší moc, či uznání...

@gramar
@tinaprofi Já si nemyslím, že je to jen společenská norma, protože tím lidé trpí, zraňuje je to, není to nastavený diktát, který se nuceně dodržuje... Ok, už mě nebaví plácat pořád obecně - jde o mě. Nechtěla jsem to úplně rozpitvávat, protože odsouzení už jsem si zažila a obhajobu nemám. Rodinu jsem založila, protože jsem si o sobě nemyslela, že jsem promiskuitní, ale že jen nemám šťastnou ruku. Když jsem poznala manžela, byla to láska jako trám a já věřila, že tímhle to končí. Až teď po 10-ti letech se konečně poznávám a uvědomuju si, že mám problém. Nejhorší na tom je, že se opravdu nepovažuju ani za hloupou, ani za potvoru. Když mám vyhlídnutý nějaký objekt, chovám se jak hárající fena. Kolikrát se na sebe koukám a plně si uvědomuju, jak jsem směšná a trapná ale nedokážu to zvíře v sobě zklidnit. Pořád potřebuju hrát ty hry na lásku, sama moc dobře vím, že to tak není, že jakmile s s ním vyspím, bude po všem. Přesto jsem pro to krátké kouzlo schopná riskovat, že všechno ztratím. Na jednu stranu si potřebuju hrát na zamilovanou, na straně druhé ale pro mě sex není nic osobního, nepovažuju sex s jinou osobou za zradu. A to ani v opačné roli, nežárlím na manžela, nevadila by mi jeho nevěra, v životě mě nenapadlo ho kontrolovat, protože mě to opravdu nezajímá. Je to jak píše
@codal nemám to spojené s láskou, ne to opravdovou. Bohužel manžel je úplně opačná povaha, pro něj je láska a věrnost na prvním místě. Ono to tak bývá, že ti nejhodnější chlapi mají doma takové mrchy..... Nevěra na mě praskla před 4-mi lety. Bylo to hrozné, manžel se úplně zhroutil a já jsem věděla, že už to nechci nikdy zažít. Že to prostě vydržím, že nechci zůstat sama a to nejdůležitější je pro mě aby rodina zůstala spolu. Takže od té doby jsem "čistá". Ale trpím jako zvíře. Jsou dny, kdy mě to pálí víc a kdy míň, ale celkově mám pocit, že něco ve mně usychá, neumím si představit, že už to takhle půjde celý život. Přitom je to směšné, manžel se mi věnuje, všímá si mě, nepotřebuju si někde zvedat sebevědomí. Pořád se vracím do minulosti, co se mi stalo, co si tím dokazuji, ale na nic nemůžu přijít, vždycky jsem životem proplouvala tak lehce. Ale co si pamatuju už školkových let, kluci pro mě byly vždy alfa a omega života. Celé mládí mě zajímalo málo věcí tolik jako milostná dobrodružství. Tehdy jsem si ale myslela, že jsem prostě jen strašně romantická duše a víc než ostatní toužím po lásce.... Přitom jsem celý život byla jen obyčejná ku*va 😀 Teď se potkat, tak se sama vysměju.

A já si zase myslím, že je to prostě zrovna v tomto případě “nemoc”. Z nějakého důvodu potřebuješ svoji “dávku” v podobě “hormonů lásky”. Myslím si, že by rozhodně pomohla terapie, protože je tam problém už od dětství, stejně jako u všech jiných závislostí.