Nikdy nebudu mámou

Neves hlavu kolika zenam bylo receno ze nebudou mit mimco a maji moji svagrove take rekly ze deti mit nebude a ma dve vlastni

ja vím že ty děti za to nemohou, ale potřebuji nějak fungovat a ne jen sedět a brecet

Mně lékař před pár lety tvrdil, že nebudu moct mít děti. Zašla jsem k bylinkářce, ta mi po konzultaci doporučila, různé čaje, tinktury a cvičení. Brala jsem je poctivě přes rok, přesně, jak mi řekla. Pak jsem šla k jinému doktorovi, poprosila ho o testy a o verdikt, jak na tom jsem. Ve zkratce můžu jen říct to, že jsem v očekávání, i když to byl boj. Pokud máš vaječníky a dělohu, nevzdávej to! Pokud tomu tak není, tak si musíš dát dostatek času na to, aby ses s tím srovnala. Netlač se do lepší nálady, brečet je v pořádku a buď silná - ale až na to budeš opravdu připravená, ať se ti to po letech pak nevrátí. Moc držím palce

@teezska děkuji moc, nejhorší pro mě je že v okolí mám samé tehule které se tím chlubí i přesto že ví jak na tom jsem tak mi ukazují vybavicku, ultrazvuk atd

@jjjaajjj To chápu, opravdu tomu musíš dát čas, než se to zlepší. Bude to těžký, ale snaž se být nad věcí. Pokud to jsou kamarádky, tak je popros, ať to nedělají nebo se jim pár týdnů trošku straň - důvod uvádět nemusíš, pokud nechceš, měly by to pochopit i tak. Teď se věnuj hlavně sobě a dělej to, co tě dělá šťastnou. 🙂 Drž se

@jjjaajjj Nemám s tímto zkušenost, ale asi bych ted nedělala nic, snažila bych se s tím smířit/zvyknout si. Po téhle fázi bych víc přemýšlela nad dalšími možnostmi: buď se smířit s bezdětností, nebo se pokusit o adopci. -Mluvit s partnerem o tom, jaký on má na to názor, jaký máte věk, pokusit se třeba tady kontaktovat maminku, která adoptovala, aby ti upřímně řekla jaké to je, nejen to hezké, ale i obtíže, které mohou nastat. Pak asi najít psychologa, s kterým bys probrala, jestli jsi na takový krok vůbec připravená, protože máš o adopci pochybnosti (ale upřímně:kdo by je neměl?).
K těm těhulím: holt jsou tady a budou, buď ráda, že se k tobě chovají normálně a nechodí kolem tebe po špičkách a nepřistupují k tobě jako k někomu, komu se nesmí nic říct.

@jjjaajjj to je mi lito. Ale.... jako svobodna bezdetna jsem se trapila podobne, obcas mi to nejak doslo a trapilo me to. Urcite jsem nebyla jedina. A jak se mi narodilo dite, tak jsem zjistila, ze trava neni zelenejsi, ze svet a ani nic jineho, ani ja, se nemeni. Jenom mas najednou povinnost, musis se postarat. Je to pekne, mazlis se s miminem, ale je to hodne prace. Pred ditetem jsem mela dost aktivni tvurci zivot a na nejakou dobu jsem ho musela uplne opustit, protoze dite. Mne to nevadilo, jenom trosku obcas nejaky konicek, bylo by to fajn, ale doma jsem byla spokojena. A musim zcela uprimne rict, ze zivot bez ditete muze byt uplne stejne kvalitni jako zivot s ditetem. To dite je zavazek, uz nejsi jenom ty a ty se musis postarat o spravne nastartovani jeho zivota. Jediny co je jiny, ze uz nebudes nikdy sama. Ten pocit tady je, ale zaroven trosku obava jak to decko obstaras. Ale jinak je to naprosto stejny zivot. A pokud se muzes realizovat jinak nez v domacnosti a peci o dite, tak to udelej a opravdu je to stejne naplnujici jako to, ze mas jeste jen tak mimochodem dite. Je to tezke pro tebe, protoze to vis. Nebo zkus praci s detmi. Ja bych ji treba delat nechtela, protoze cizi deti nemam rada. Jednak me nezajimaji a jednak spousta z nich je mi protivnych, jsou to dokonala zrcadla jejich rodicu, takze ..... ja bych jim nechtela ublizit, a proto po takove praci netouzim. Ale nekoho i toto muze naplnovat.

Každé dítě si zamiluješ i adoptovane, takže časem bych se nebránila ani této možnosti.

@jjjaajjj jasne, to je velky tlak, kdyz mas v okoli samou stastnou tehotnou, to naprosto chapu. Cili co s tim udelas? Nemusis se s nimi stykat nebo si jich vsimat. To pomuze.

@jjjaajjj a tobě vyhovuje žít v "izolaci"? Narodilo se mi druhé dítě v době, kdy nemohla otěhotnět sestřenice. Ostentativne nepřišla na návštěvu po šestinedělí, když její rodiče a sourozenci ano. Všude mě pomlouvala, jak jsem si "dovolila" mít druhé, když ona nemá žádné. Bylo mi to líto. Teď má 2 svoje děti a bavíme se normálně. To je pohled z druhé strany.

@jjjaajjj a darovana vajicka mít můžeš.. je to taky šance...

@jjjaajjj prvních pár dní si dovol být smutná. Plač, kric, uzavri se do sebe, mluv o tom s někým. Co potřebuješ. Klidně někam odjed pryč od lidí. Potom začni řešit, jak to chceš dál.

Dnes je hodně možnosti. Mohlo by pomocí ivf? Darovana vajíčka? Nebo náhradní matka? Pokud ne, nebo se na to necítís, zjisti si pár věcí o adopci. Myslíš, že bys to dítě nemilovala jen proto, že nemá stejné DNA? K dětem kamarádek nic necítís? Nějaké zvířátko jsi nikdy nemilovala? Jestli hledáš odpovědi sama v sobě a nevíš, zkus terapii. Ona tam tu odpověď terapeutka najde.

Pokud se rozhodneš, že můžeš žít bez dětí, tak si najdi nový smysl života. Ono jich je taky dost. Zvířátka, cestování, práce, koníčky, podnikání.

Nikdo po tobě nechce, aby ses rozhodovala hned. Času si dej kolik chceš a uvidíš, kam tě srdce potáhne.

Je těžké něco říct, když nevíme, kde je důvod. Lékaři říkají že pokud má žena dělohu, otěhotnět může.
Dnes je opravdu doba pokročilá a je vždy nějaká cesta, nějaká varianta. Od pomoci center asistované reprodukce, IVF až k náhradnímu mateřství.
Já sama mám děti z IVF, přirozeně jsem neotěhotněla. Čekala jsem sedm let a podrobila se sedmi pokusům.
A často jsem se sama sebe ptala, jestli bych zvládla dítě adoptovat. Přikláněla jsem se spíš k tomu, že ne. Že bych na to prostě neměla.
Zkus napsat bližší informace k tomu, proč nemůžeš mít děti..třeba nějaká cesta je.

Ted je to cerstvy, ale casem najdes moznost, kam tu lasku, co v sobe mas presmerovat. Je bych v takovem pripade urcite adoptovala, prislo by mi to logicke - ja chci, aby mi nekdo rikal mami, tam je nekdo, kdo tak nema komu rikat ... jako puzzle.

@jjjaajjj Nevím, z jakého důvodu to u tebe nejde "přirozeně". Teď je to šok, smířit se s něčím takovým, to je na roky....Určitě to bude hodně těžké, ale věřím tomu, že smát se zase budeš. Jen to chce čas.

Jak psaly i holky nademnou...doba velmi pokročila. Od náhradních matek a darovaných vajíček po třeba tu adopci. A upřímně, věř mi že adoptované dítě člověk přijme. Matku nedělá těhotenství a porod. Matku dělá ta láska, trpělivost a nekonečná dřina, se kterou ty drobky vychováváme. Nedávno jsem si vzpomněla na tu událost, jak zaměnili v porodnici novorozence - dvě rodiny si odnesly každá cizí dítě. Po roce si je navzájem vyměnily zpátky. Nedovedu si v žádném případě představit, že bych svého syna v roce komukoliv navrátila. Tohle je prostě můj kluk, geny negeny.

pry mám v sobě hodně hpv viru a možnost mít dítě je 0.01% s tím že bohužel prý dítě nedonosim....
Přítel má dvě děti a obě dvě miluji jen vím že vždy budu teta, stejně jako pro děti sestry a netere...
vždy jsem chtěla mít vlastní velkou rodinu a najednou bum...
Je mi 30

@jjjaajjj pak bych využila náhradní mateřství. Ideální pro vás, pokud se to na vajíčko nepřenáší.

@vitezove z toho mám strach

Ahoj, nechci dávat plané naděje, ale v takovém případě bych si asi došla na nezávaznou konzultaci ještě k dalšímu specialistovi aby diagnózu opravdu potvrdil a něco bych si o tom přečetla zda je to opravdu tak definitivní.

@jjjaajjj Mám zdravotní problém, o kterém se všude dočteš, že je 50% riziko pozdního potratu nebo předčasného porodu. A vždy se prý dělá sekce. Můj gynekolog mi řekl, že je to blbost, nic nehrozí a můžu rodit přirozeně. A taky že jo. Máš to potvrzené i třeba z CARu nebo jen registrující gynekolog?

@xcassiopea byla jsem už u několika lékařů a vsichni tvrdí to samé neli ještě horší

@zahodila řekl mi to muj gynekolog a byla jsem i v nemocnici... kde jsem byla několikrát... pokaždé to potvrdil jiný lékař

@jjjaajjj Zajdi si opravdu do CARu. Protože tyhle infekce se u mnoha ženských samy upraví do dvou tří let. A CAR zvyšuje významně šanci, že bude vše OK. Nechci ti dávat plané naděje, ale opravdu bych zajela do Prahy do pořádného CARu.

@bayt tak u mě už se to právě několik let táhne... díky tomu že jsem neměla fajn chlapa kterého mám až teď tak mě to o to víc vzalo

Já měla za sebou 4 pokusy o IVF, přes 40 a pořád nic. Pustila jsem se do psychoterapie, srovnala si život a smířila se s tím, že budu bez dětí. Našla jsem jiný smysl života. A z 5. pokusu z darovaného oocytu mám úžasného syna. Byla to dlouhá cesta.

Rozhodně psychoterapie zaměřená na nalezení sebelásky a smyslu života se hodí. A třeba zkusit i zda opravdu donosit nepůjde. A možná nakonec zjistíš, že adopce je v pohodě. Doporučila bych ti udělat si ty kursy k adopci, nemusíš pak ani adoptovat, jen si to přebrat a uvidíš. Každopádně kdyby sis pak řekla, že do toho jdeš, nebudeč ztrácet čas.

@jjjaajjj Hele, já jsem si zažila něco podobného. Jestli je to u nás takhle fatální nebo ne, nevím. Po IVF jsme otěhotněli ale několikrát potratili, takže nejspíš taky nikdy biologické dítě mít nebudeme. Takže jsme si to taky obrečeli, ale narozdíl od tebe se nevzdáváme. Ty na všechno píšeš "toho se bojím". No tak buď se bojíš a zůstaneš sama, bez dětí. A nebo to musíš risknout. O ničem jiném to není. Bojíš se tolik, že raději nebudeš mít nikdy děti? Pokud ano, tak je to v pořádku. Pak si najdi jiný smysl života a tímhle se netrap. Pokud ne, tak zatni zuby, přestaň se vymlouvat a bát a běž do toho. Bát se budeš pořád, a bát se pak budeš zbytek života, až to dítě budeš mít. A bála by ses i v těhotenství. Zkus si prožít 3 potraty a pak mi řekni něco o strachu. Ale tím se nesmíš nechat pohltit. Adopce je úžasná věc a já jsem za ní strašně vděčná. A náhradní mateřství? No u nás je to trochu na prd, nejsou na to správné legislativy a tak. Ale stačí mít trochu odhad na lidi, a navíc - co se může stát. Myslíš, že si náhradní matka od vás nechá "naštěkat do boudy" a nechá si to? Cizí dítě? Co by z toho měla? Ony ty holky z toho mají peníze, které jim dáte, až vám miminko odevzdají. V USA na to mají opravdu dobrou legislativu, můžete to absolvovat i tam. Já bych náhradní mateřství nechtěla, mě to přijde jako nesmysl, protože já vím ,že nebudu mít problém milovat to maličké i když to nebude moje krev. To jak to cítíš ty, je jenom tvoje věc. Nic není špatně. Ale nenechávej se ochromit strachem, který je navíc dost možná neopodstatněný.

A ještě k tomu jeden krásný citát: "NIC, CO STOJÍ ZA TO, NENÍ JEDNODUCHÉ".

@vitezove děkuji neskutečně moc

@vitezove zas jde o to, kdyz její partner deti uz má, jestli i on bude chtit adoptovat ''cizi'' miminko. Spíš bych zvažovala, ze by mohla mimco odnosit jiná žena a spermie by byly partnerovi. Nevím jak je to nákladné, ale adopce taky není hned, kritérií maji spousty 😒