Nevím, zda se snažit o druhé dítě.
Bude mi 35,jedno dítě už mám, po 3 letech jsem zase začala pracovat a baví mě to.Ale pořád se to ve mě bije, jestli ještě nemít druhé dítě. Ale co když to finančně a časově pak nebudeme zvládát?už s jedním si někdy přijdu, že furt jen někam spěchám - ráno rychle vypravit do školky, rychle do práce, rychle z práce vyzvednout, rychle všechny resty dodělat, nakoupit a už je večer a tak pořád. Kde bych tam jako měla potom ještě vměstnat toho druhého a přitom už úplně totálně nerezignovat na sebe a aby druhé dítě nebylo nějak ošizené?Otázka finanční a mého věku je věc druhá. Není už pozdě?Nechci, aby si mě pak pletli s babičkou a dělala dětem "trapas".Řeším to v sobě už tak rok a pořád se motám dookola.
Do nějakých úplně hlubokých analýz se pouštět nechci, ale pokud nemáš tuhle otázku jednoznačně vyřešenou jako jituli, tak bych do dítěte spíš šla. Litovat toho nebudeš, pokud ho budeš mít. To snad ani nejde. Tvoje dítko taky litovat pravděpodobně nebude, že má parťáka. Nejen teď na hraní, ale na celý další život! Dítě nejsou jen pokaděný plíny a chození do školky. Kdežto té druhé možnosti, že už se na to vybodneš, bys jednou litovat mohla. A finančně a časově? Prostě mateřská...…….. pokud se nepotácíš v nějakých existenčních problémech a partner má normální práci, nedělala bych si zbytečné starosti.
No..uprimne ja sla do 3 mimca. Kluci uz jsou vetsi a prave ze ten kolotoc sice je..ale take vidim to..ze uz jsou vice s detma a za par let uz starsi bude behat s holkama. Letos jsem mela 39. Rozhodne nelituji a ja tedy v sobe resila jestli jit do tretiho..a litovala bych kdybych nesla. To vim urcite. On ten kolotoc jednou pomine.
Me prepadaly podobne otazky pred prvnim ditkem...do dnes mi vytane v pameti co mi na to rekl kolega se tremi detmi...pokud je milujes...na deti se penize a cas vzdycky najde, mam ted druhe ditko, dalsi uz neplanuju, pokud mi ho osud do zivota prinese necham si ho...ale vedome uz neplanujeme...citim se po 1,5 roce nevyspani uz nejak moc stara a unavena a k tomu par autoimunitnich nemoci (dcera krom jedne podedila vse, syn zatim vypada ze by se tomu mohl vyhnout, uvidime...)
@vendelinka08 Je to pravda, že pomine, už i teď je to s malým větší pohoda než byla, on byl velmi náročné mimino a já byla vlastně rok úplně odříznutá.
Mi je 35, jsem ve 12tt a rodit budu až v 36. Druhé dítě. Jako jo, teď jsem to možná cítila tak, že by mi stačilo jedno, malá má 2,5r a je to s ní teď strašně fajn. Být mladší, klidně počkala třeba třeba 3roky. Ale takto není má co čekat a jedináčka jsem nikdy nechtěla☺️ A teda taky nejsem ten typ, který by se v mateřství našel a nic jiného nepotřeboval..
Záleží jak se cítíš i fyzicky a co na to partner ? A co se týče toho abys nevypadala jak babička .... tak záleží jak máš genové předpoklady - někdy ženský ve 35 vypadaj na 50 , jiny zas v 50 na 30 . Mě je skoro 33 a tipujou mi 19 😂 tak si vem kolik mi tipovali když sem měla první dceru ve 21. Ted sme vedle sebe jak ségry ... a na druhou stranu není to jen o vzhledu ale jak se cítíš - já si teď někdy říkám že sem už stará na 2 dítko( termín mám začátek února) , když teď třeba vím jaký starosti sou s tou velkou ( ale starosti jako škola - učit se s ní a vysvětlovat což učitelé nedělaj , znovu se so vzpomennout jak se co počítá jak nejlíp vysvětlit postup atd 😂😂- takže návrat ze školky a uvařit atd atd je procházka růžovou zahranou) a teď si vemu že to vše zas zapomenu a za 10 let ně to vysvětlivání čekal zas 🙈 tak to dvě děti zasebou a můžeš jim to vysvětlovat zaráz.... a jeďtě jedna věc za mě osobně - já tvrdím že mít děti je zn. Ideal tak do 35 aby bylo na světě - člověk ještě pořád je mladej ... chápu když to nejde že se to podaří až až ..... ale plánovat dítko kolem 40 to fakt ne .... kdyz si představím že v 55 se budu hádat s puberťákem tak mě omývaj ... ale je to fakt na každém z nás. Ale pokud se cítíš že by to ještě jedno dítě chtělo proč ne , děti si vyhrajou spolu a ty pak budeš milt věci zaráz pospolu k řešení .... já osobně budu mít dva jedináčky a to taky nebude úplně echt 😂
Myslím si, že tvé otázky a nejistota jsou úplně normální. Když jsem začala žít se svým současným manželem, tak jsme taky plánovali taky dítě. S předešlého vztahu mám 2 děti tehdy jim bylo už 12 a 10 a mě bylo už 37. A taky jsem to moc uvažovala, po tolika letech mít zas mimčo, o hodně míň peněz, můj věk. Ale i přesto jsem vnitřně cítila, že to další dítko chci. A nelituju toho. Teď je malýmu už 5,a za nic nasvete bych ho nevyměnila. Jako finančně to bylo trochu náročný, ale zvládli jsme to.
Tak směle do toho. Jsem pro aby děti měly sourozence, až tady jednou nebudeme, budou tady mít jeden druhého 😊
@rickym já právě nejsem ten typ,co by byl naplněn jen tím,že má děti. Potřebuji se seberealizovat,mít i čas na sebe, být i sama se sebou. Možná to je sobecké, přijde mi,že dneska je trend hlásat, že děti jsou smyslem života, ale já to tak necítím, spíš jsou součástí života, ale aby na sebe přebrali smysl toho mého mi přijde šílený. Jako mám hranici věku 35,pak už dítě nechci určitě, to vím jistě. Jsem realista.
@widowblack právě i práce hraje roli-do konce srpna mám smlouvu jen na dobu určitou a pokud se osvědčím, tak až pak na neurčitou. Práce mě dost baví, bylo by mi líto o ni přijít, tak pokud by bylo druhé, tak by byl věkový odstup 5 let - takže se taky budou míjet s potřebami. U těch děti je každý rok znát přijde mi.Jinak já se cítím v pohodě, na svůj věk nevypadám ,ani se necítím, ale co si budem...nemládnu 😀 Ještě máme barák s velikými pozemky a zvířaty a proste je toho hodně co musím stran práce a dítěte stihnout ,tak se to ve mě mlátí, jestli tam napasuji ještě někoho tak smysluplně, aby byl spokojený. Partner by chtěl klidně dalších 5,tohle problém není žádný, spíš naopak 😀
@fajas80 ouuuu tak to je jiná , barák ,zvířata atd ... to moc nepřidá .... no jo 5 let je rozdíl to neříkám , ale pořád menší než 12 😏 kdybych ti mohla poradit napiš na papír plusy mínusy a zvaž to . Určitě ti pomůžou názory ostatních , ale rozhodnutí bude určo jen na tobě a partnerovi . Ale pokud máš ještě tenhle záhul kolem tak osobně bych z pohodlnosti nešla do druhého .... 😉
S prvním dítětem jsem přerušila práci na pár týdnů, s druhým jsem pracovala do porodu a pak týden po něm. Taky neumím být "jenom" doma s dětma. Stal by se ze mě mumlající prosťáček. Umožňuje tvoje práce nějakou možnost realizace třeba z domova? Máš případně podporu rodiny? Já osobně jsem hodně váhala s druhým prckem - zase pleny, noční kojení, nemoci, očkování... Ale nechtěla jsem jedináčka. Byla bych schopná ho rozmazlit a dusit láskou a strachem. Tak jsme se nakonec rozhodli, že pořídíme sourozence 🙂. A je to tady, zase pleny, noční kojení, houpání na rukách.. Ale strašně si to užívám. Práce je se dvěma obtížnější, ale jde to. A řekla bych, že ošizený není nikdo. Staršího miminko baví, já se mu snažím maximálně věnovat, trávíme čas i jen spolu, zajdeme na kafe a na dort třeba, a miminko zase baví starší brácha, který mu ukazuje hračky a dělá mu tajtrlíky. Jen jsem teda taky mohla začít dřív, mohlo být víc sil.
@kridav já si právě jistá nejsem, jestli ho chci.I první prďola byl vyloženě z rozumu, protože podmínky k tomu byly a zase bezdětná jsem být nechtěla. Ale jakože nějaké nutkání jsem neměla, kdyby to bylo až za 5 let, nevadilo by mi to.Blbě se to vysvětluje, snad víte jak to myslím.
@azanka Práce bohužel nejde dělat z domu, je to specifická agenda a prostě to nejde. Je pravda, že si s manželem říkáme, že jsme mohli začít dřív, ale zase bychom neměli toho člobrdu, co máme a mě jako matce kvočně přijde samozřejmě nejlepší 😁Ikdyž pořád vstávám v noci-spí od narození špatně a celou noc poprvé spal před měsícem, pořád vstávat v 5 ráno, jen teda už nekojím 😂I malý je takový sociální tvor, je k menším dětem ohleduplný, opatrný, třeba by to z tohoto pohledu mohlo být relativně ok.
@fajas80 Já tě chápu, taky nejsem ten "klasicky" mateřskej typ, co by byl s dětma doma pomalu do puberty. 🙂 My teda budeme mít jen jedno - já vždycky dítě chtela, ale jen jedno. 🙂 Bude mi to stačit, vrátit do práce se chci po roce. ;) Každopádně vek 35 let bych nebrala jako hranici, že budeš už spíš babička - to je úplně v pohodě, ale samozřejmě záleží i na tom, jak se cítíš. Ale určitě bych do toho nešla jen z nějakejch "rozumovejch" důvodu stylem, aby první nebyl jedinacek....To mi přijde divný....Hlavně i ten sourozenec není zárukou nějakýho partaka na celý život: my jsme se sestrou tak odlišné povahy, že se od mých cca 15 let v podstatě nebavíme. Napisem si na svátek, narozeniny, když se potkáme jednou za čas u rodičů na obědě tak se pozdravime a tím to konci. 🙂 Takže bych se fakt rozmyslela spíš srdcem. 🙂
Ahojky, 35 let není žádná magická hranice, po které najednou hrozí zdravotní komplikace a z maminky stává "babička". Je to jen číslo, stejně jako 36 nebo 37.... Prostě teď se na další dítě necítíš, za nějakou dobu se uvidí, ne? Stresovat se tím, že sis ty sama řekla, že máš čas jen do 35ti, je úplně zbytečné.
Druhé dítě je náročné - první rok. Potom? Už tam máš staršího parťáka, který zabaví, pohrají si a tak. Pokud teda se podaří nemít mezi nimi příliš velký věkový rozdíl. Nevím, co děláš za práci a zda by opravdu nějak neprošlo mít hned druhé. Případně co manžel? Co jiné možnosti? Zkrácený úvazek? Sama hodně řeším, zda jít do druhého, ale mě je 40+ a u prvního jsem měla preeklampsii. Ale zase mi přijde líto, když se v posledním IVF zadařilo mít i něco na KET to ani nezkusit.
Hele, já to řeším pořád.. Mám vytoužené dítě, které jsem porodila až ve 35, letos mi bude 37. Strašně ráda bych chtěla ještě jedno, ale rozum mi velí, že už ne.. Peníze u nás nejsou problém, ale po zdravotní stránce se necítím. Na druhou stranu si říkám, že syn opravdu nebude mít nikoho.. Ke všemu já i manžel jsme jedináčci, takže nehrozí žádný bratranec, sestřenice, strejda ani teta ☹. A to mě mrzí hodně.
Švagrové je 36, loni se jí narodil 3 kluk a ještě chce jít do dalšího. Je pravda, że tam se finance neřeší. Švagr má svou firmu s nějakými programy do PC. Ale tak pro představu. Aby si se vedle dětí necítila jako babička.