Neumím šetřit. Všechno utratím a nikdy nic neušetřím. Jak s tím bojovat?

Mám spořící účet a v něm obálky - na finanční rezervu a pak na věci, na které je třeba šetřit dlouhodobě (stavební spoření, Vánoce, nosim drahé brýle, tak si na ně taky odkladam prubezne). Jakmile přijdou peníze, odešlu tam castky, které si chci každý měsíc ulozit, takže jsou "z dohledu". Zbytek pak už utracim podle libosti. Dočetla jsem se tenhle tip kdysi na jednom blogu a funguje mi výborně.

Založ si spořící účet s nastav trvaly příkaz, aby ti tam odcházela nějaká částka, ideálně pokud máš příjem 10., tak trvalák na 12., ať to na tom účtu ještě je.

A kolik je ti prosim let? To mas penize od nej nebo rodicak, nebo..? Tohle je dost nezodpovedny pristup, ktery vas jednou muze dostat do prusvihu.
Rozdelila bych si penize na presne castky, ktere muzu mesicne utratit, klidne dat do obalky a nesahnout na ne.

Když přijdou peníze, hned pošleme stranou rezervu. Tu máme rozdělenou na obálku pro děti,dovolenou, auto, spotřebiče a pod. Máme tam s manželem každý svou obálku,se kterou si můžeme dělat co chceme.
Zbytek máme na účtu na měsíční útratu (Jídlo, hypo, energie...)
Nedokážu si představit všechno utratit za blbosti. A jestli ty to tak máš,tak ať drží kasu manžel a tobě dává jen nezbytné kapesné.

Spočítej, kolik ti zbude po zaplacení "šeků". Ze zbytku určí, kolik dáš bokem. Kdyby to byly 2 stovky.. Mě se osvědčilo posílat ty peníze pryč/ na účet/. A zbytek si rozpocitej na dny. Když jeden den neutratis, druhý den můžeš zaplatit v obchodě víc. Přes to vlak nejede.

Každé pondělí si posílám na spořící účet do "obálky" 200 Kč, do další měsíčně 500 Kč na dovolenou a do třetí taky měsíčně 500 Kč pro dcerku. Sahám na to jen v nejnutnějších případech či nečekaných výdajích.

Pokud nakupováním zaháníš stres, může to být nějaká porucha, takže možná bych i navštívila psychologa, třeba zjistíš z čeho to přemění a můžeš na to pracovat.

Jde šetřit i nakupovat. Já mám taky nálady, kdy si zautrácím, ale já mám z čeho. Mám spořicí účet a po každé výplatě tam něco pošlu. Snažím se na to sahat jen v nouzi

@codal to pramení z něčeho nenaplněného v životě, z nějaké ztráty, nedostatku emoční stability.
Jinak k dotazu autorky, část peněz odklonit a striktně na ně nesahat. Udělat si propočet příjem versus výdaje, ze zbytku pak část spořit a zůstatek nechat volně k dispozici na volný čas, nějaký nákup atd.

Jestli nakupujes pod vlivem emocí, tak by možná stálo za to zjistit proč to tak máš

Já odevzdávání mámince 😁vždy první věc po výplatě ,odešlu nájem a spoření k máme. Takto se mi podařilo ušetřit už dost peněz,to víš,člověk si rozmyslí,než si přijde říct...doporučuji!

Celkem tě chápu, nakupuju ráda, ale zároveň jsem dost držgrešle. Pomáhá ihned po obdržení prijmu část převést na spořící účet (kde mám též obálky rezerva, dovolená, dceři rovnátka atp.) a taky si uvědomit, e-shopy denně přichází s akcemi, masírujído nás jak je to bezva a super a výhodné - že další 20. bílý tričko fakt nepotřebuji, že boty máme, že ty věci nejsou důležité a JE důležité mít rezervu, naprosto nutné.

Zaloz si sporici ucet, který nelze jednoduše vybirat a kazdy mesic, hned po vyplate, si nastav trvaly prikaz. Nebo to posilej priteli na ucet. Nic jinyho, nez sebekazen bohužel nepomuze 🤷‍♀️

Já jsem taky povaha co mám, to utratím. A protože to o sobě vím, máme dohodu s manželem, posílám na jeho účet peníze na prcka, jídlo apod. Teď jsem rok šetřila na korunky.. samozřejmě jsem zůstala skoro na začátku, protože jsem tam vždycky šáhla..Tak to posílám manželovi taky, má to u sebe, protože jedině tak mám jistotu, že na to nešáhnu.:D Jinak třeba o nákupech pro prcka se bavíme spolu, většinou za měsíc koupím jednu dvě věci. Když chci koupit něco menšího za pár stovek, tak to vezmu od sebe, pokud ještě můžu. Snažím se, aby mi aspoň par tisíc na konci měsíce zůstalo, lepším se, ale chvíli to trvá.:D Jinak je údajně ideál mít vedle aspoň na tři nájmy dopředu, takže to děláme takhle. Aby ta rezerva opravdu byla.🙂

@pampeliska1313 ten ideal je 3 měsíční příjmy, obou dospelych, ne nájmy (protože naklady za měsíc není jenom nájem, že..) minimálně, 6 je optimalnejsi - tolik praví odborníci. A tolik nemáme..

Já jsem taky podobná povaha, vím to sobě a tak hlavní kasu drží manžel a vyhovuje na to.

@lv tak to pardon, já slyšela zase aspoň tři nájmy dopředu.🙂

@lv Přesně tak, beru jako minimum mít bokem tři měsíční příjmy (disponibilně, tj. např. spořící účet, ne na investicích, ne na stavebku apod., prostě peníze, na které v případě nouze můžeš sáhnout ihned). Ideální je mít našetřeno bokem 6 měsíčních příjmů (což samozřejmě ne vždy jde hne, ale pokud tato rezerva není, mělo by se nejdřív, pokud je z čeho, spořit na ni a teprve pak utrácet za zbytečnosti). Naopak cokoliv NAD tuto rezervu je zbytečné držet někde na spořáku s minimálním úrokem a je vhodné někam investovat. Ten ideál teda pravda málokdo má, zejména pokud začíná s hypotékou a vydyndal se peněz.

Samozřejmě pokud někdo bere měsíčně 100 000, tak nemusí mít na spořáku s minimálním úrokem přes půl milionu, to je nesmysl, to se týká spíš běžných lidí, co mají max. průměrnou mzdu a fakt musí přemýšlet, za co co utratí.

@ninive211 bohužel patříme k těm, co sice nemají nouzi, to vůbec, ale taky ani jeden nedosahujeme prumerneho platu (z části proto, že nejsme zdraví), ale umíme ustát i propady příjmů u nemoci, co se tahne třeba rok - a něco zas došetřit, nezadlužovat se.
@pampeliska1313 jo, asi se i tohle říká

No, pokud si to sama v hlavě nenastavis, tak ti žádná rada nepomůže. Partner má pravdu, rezerva musí být a kór v dnešní nejisté době.
Takže bych mu svěřila rodinnou kasu a tobě max kapesné.

Z vlastní zkušenosti vím, že za tím může být i špatná výchova či špatný vzor v rodině. Tak pozor, aby

Z vlastní zkušenosti vím, že za tím může být i špatná výchova či špatný vzor v rodině, tak pozor, abyste nevědomě nezadělala dětem na stejný problém. Děti se učí nápodobou.
Jinak manželovy pomáhá nemít ty peníze na účtu, hned jak přijde výplata, část jde na spoření.

Naučit se šetřit určitě jde. Chce to ale sebedisciplínu. Jednak, jak už tu zaznělo, po výplatě okamžitě určitou částku odklonit a už na ni nesahat. A pak je dobré vést si aspoň měsíc podrobné účetnictví. Možná když na konci měsíce uvidíš součet jednotlivých položek, tak tě samotnou překvapí, jak velká je to částka za úplné blbosti.

jsem na tom stejně 😀 a čím větší mám výplatu, tím je to horší. Ale jak píšou holky, naučila jsem se to tak, že jsem si sobě a dětem založila spořící účty a na den výplaty tam mám dané trvalé příkazy. Peníze odejdou a už na ně nesáhnu. To půjde nebojte 🙂

Máma to stejně, ale nemám zase tak peněz k dispozici, ale vždy od konce měsíce cekam na výplatu. Platím jidlo, dárky, kroužky, věci pro děti, věci domu, potřeby pro zvířata, dělám zahradu, takže pořad nějakou hlínu, kytky, sadbu, je toho pořad moc a ani nezbývá na věci pro mě, sobě si nic nekupuju, obleceni staré, boty jedny na sezónu, ale proste ten malý plat se hned rozkutaly. Velký plat má manžel, takže ten platí co je potřeba zaplatit, hypotéku, poplatky, šetří na horší časy a na dovolené apod.
Z toho co píšeš vy mate peníze úplně nějak rozdělené ? Přece jste rodina, tak si sednete, dejte peníze na kupu, spočítejte kolik potřebujete na útratu a uvidíš jestli je vůbec reálné z tvé výplaty něco ušetřit. Ja mám třeba měsíčně 15 000 Kč, myslím ze na dnešní ceny a možnosti je to proste málo, takže proto se mi nedaří nic ušetřit, ještě bych tak 10 tisíc brala 😇😂

A tedy, pokud s tím vážně chceš něco dělat, tak bych udělala následující.
Spojila bych peníze s partnerem. Podle toho, co píšeš, chápu, že máte oddělené peníze. Takže sloučit peníze dohromady a v tomto případě ideálně na jeden účet, ať má partner dohled i nad tvými příjmy a výdaji. Domluvit se, kolik necháte na domácnost, na vaše běžné výdaje. Domluvit se, kolik si budete hned po obdržení výplat posílat na spoření.
Peníze na domácnost si rozdělit na týdny a dělat pouze jeden týdenní nákup. Minimalizovat návštěvy obchodů. Jídla a vaření si naplánuj na celý týden a podle toho udělej nákup. Ideálně pokud máš možnost si ho nechat dovézt, aby tě nelákalo chodit do obchodů a nakupovat.
Urci si částku, kterou chceš našetřit a stanov si cíl, na co chceš našetřit, až je to třeba pěkná dovolená, auto nebo bazén nebo cokoliv podle tvých představ.
Občas, třeba jednou za měsíc nebo dva, si udělej den pro sebe, kdy si vyrazis po nákupech. S tím, že si s manželem určís předem částku, kterou utratis. Tu ale v žádném případě nesmíš překročit. I když bych si teda našla raději jiný koníček. Šla bych třeba na masáž nebo kosmetiku, a obleceni bych koupila.pouze to, co dítě potřebuje. A toho není tolik, zvlášť pokud jsou ještě malé.

@codal
@leiladelly
@lachtanice86
@syslounek díky za rady, zkusím aspoň něco dát pryč stranou. Já jsem to samozřejmě taky zkoušela, ale často do toho pak sáhnu. Já jsem nad tím přemýšlela a asi to je i spojené s dětstvím. Mamka byla sama na 2 děti, takže peněz moc nebylo a stále není. Nějaké dovolené a utrácení se spíš nekonalo. Ani jeden z rodičů od svých rodičů nic nedostali, oba mají hypotéky, půjčku na auto a podobně a peníze prostě nejsou. Kdežto partner to měl úplně jinak. Jeho rodiče mají pozemky, mají našetřeno, každý rok jezdili 1 až 2x na dovču, do děti hodně investovali. Ne blbinami, ale do jejich zájmu, sportů. Navíc je o 6 let starší a pracovat šel hned po maturitě, takže stihl našetřit, cestovat, postavit, vyřádit se. Já jsem dodělala VŠ, pracovala 3/4 roku a sotva si začala užívat, že si poprvé v životě můžu něco dopřát a mám na to peníze, tak jsem otěhotněla, musela jít na rizikové na neschopenku a od té doby jsem doma opět s pár tisíci z rodičáku. Za rodinu jsem šťastná a těší mě být máma, ale asi mi chybí to, že jsem si toho moc nezažila a kompenzuji to nákupy. 🙄

Tak zkus, z těch nakoupenych věcí něco prodat.. Já to mám podobné, jak ty, včetně mojí rodiny a manželove rodiny. My chudší střední třída, on vyšší střední třída. Co mám peníze, utratim. Vím, že to není správné. Byla jsem na řodicáku 8 let s dvouma detma, pak jsem si konečně našla praci, začala jsem slušně vydělávat a po dvou letech jsem neplánovaně otěhotněla.. Takže teď mateřská a pak rodicak na dva roky..