Nespolečenská, nudná. Někdo stejně?

@lusinek12 mam to stejne odmalicka, to ze se moc nezapojuju, a sedim v koute, a koukam, a pak brzy z velke spolecnosti mizim. Ale narozdil od tebe, mne to netrapi. Proste jsem takova. A vyhovuje mi byt i sama. Vzdy jsem mela jednu kamaradku (ruzne se casem menily) , se kterou si muzu zavolat apod. Osobne se vidame parkrat za mesic nebo i jen parkrat za rok. Na skole jsem se kamaradila se spoluzackou, to jsme se vidaly denne pri vyucovani.
Na druhou stranu kdyz chci, tak se ale i umim pridat do nejake i zabehle party, a zacit s nima chodit treba na volejbal... ale hrat, ne krafat.

@konidana uprimne ja uz se stym smirila ze jsem taova a jina nebudu tak to nejak beru ale muj chlap je hodne spolecensky ukecany sebevedomi takze je casto pozvami na oslavy atd.. a me se tam nwchce ale abych mela pokoj tak to nejak prekousnu ale pak se trapim proc to nejde a proc jsem se zase nebavila a proc jsem takova a pak to nejak na me padne.. :(

@konidana takze se v tom nejak porad placam a kdyz vyrazime holkama nekam.ven coz ted dloooouho jsmw nikde nebyli tak kdyz tam.mam fakt ty dobry kamosky se ktema si mam conrict tak tonjde a docela se i zapojim ale mezi cizi lidi a hlavne chlapy tam to proste nejde.. takove spolecsnosti se radsi vyhybam a kamosky co kolem sebe mam jsou vsechny ukecane a nemaji problem se bavit az me to nekdy mrzi ze moje nej kamoska se bavi s nekym jinym a prijde mi uz pak jako bych byla mimo.. pac kamoska si nasla lepsi a zasmeje se sni a ja jsem ta nudna

nejsi nudná, jen nejistá
otázkou je proč, myslím tím, že by sis měla sama umět odpovědět, co tě znejisťuje
(jestli postava, ať už po porodu, nebo obecně, nebo třeba celkově vzhled, to bývá nejčastěji...) srovnáváš se s ostatníma, i třeba nevědomky a sama sobě vycházíš jako nezajímavá a nudná, takže pak logicky nemůžeš působit vesele, bezstarostně a sebevědomě.
zkus to v sobě rozklíčovat, kde je ten zakopanej pes a uvidíš, že si to pomalu sedne a bude to časem ok.
🍀

@lusinek12 tak se poptej manzela, jak to dela, ze je "spolecensky," nebo ho proste jen pozoruj a uc se.
Taky jsem "nudna a nespolecenska" a k tomu jsem jeste priserne vztahovacna 😁 a taky mam spolecenskeho manzela.
Hodne moc mi pomohlo, kdyz mi prozradil nejake svoje "triky." Treba to, ze dopredu premysli o tom, co cloveka, s kterym se ma setkat, zajima, jaka otazka by ho potesila atd. Pochopila jsem, ze na rozdil ode mne, ktera mam tendenci se vezt na konverzaci druhych, on citi zodpovednost za to, jak konverzace plyne, za to ze se vsichni bavi atd. V jednu chvili jsem si uvedomila, ze tuhle zodpovednost na sebe muzu vzit taky a aktivne smerovat lidi k tomu, aby si povidali a byli k sobe mily... a najednou uz si nepripadam s lidmi, co znam jen trochu, nebo jsem je dlouho nevidela, tak mizerne jako driv.
Ale teda novy kolektiv, to asi je fakt tezke, zvlast kdyz tam chybi nekdo jako je muj muz, kdo by trochu cloveka vtahl do konverzace a idealne i zahladil pripadne preslapy. Ten pocit absurdity, kdyz clovek neco rekne a ostatni se tvari, jako kdyby nic nerek, je proste kruty. Jak psal nekdo vis, snad si proste casem zvyknou, ze k nim taky patris. Ale kdyz se proste na obou stranach sejdou lidi, kterym seznamovani moc nejde, tak to bohuzel muze trvat.

@malytlustyhroch mam taky ukecanyho a spolecenskyho manzela. Nastesti on o mne vi a akceptuje, ze ja moc specenska nejsem. Jako jdu s nim, ale proste tam tak jsem, a staci mi to. Kdyz toho uz je na mne moc, tak se uklidim uplne stranou, vecer idealne zalezu a jdu spat. Nemam potrebu se bavit s mnoha lidmi, unavuje mne to. Chlap to trochu taky nechape, proc jako jdu na vecirek (s nim) a pak se skoro s nikym nebavim a za hodinu nebo dve mizim. Ja ty lidi rada vidim, ale jen chvili😅

Tak já jsem úplně stejná. A pozoruju, že čím jsem starší, tím je to horší. Kamkoliv do kolektivu přijdu, tak úplně strašný a je úplně jedno, jestli to už je hotový kolektiv a já jediná nová nebo je nás tam nováčků více nebo se neznáme navzájem vůbec (všechny tři varianty jsem několikrát zažila). Nedávno jsem nastoupila do nové práce, kde jsem vůbec nezapadla. Připadala jsem si tak špatně, že jsem neměla odvahu ani přijít na posezení s kolegy do restaurace, které se tam konalo při různých příležitostech asi už 3x a kam byli pozvaní všichni. Vždycky jsem si řekla: půjdu, tohle mi právě pomůže se trochu včlenit, ale nakonec jsem to nedala, představila jsem si, jak tam sedím, nikdo se se mnou nebaví a já se potupně po chvíli vytrácím.
Po x měsících jsem si tam postupně "našla" pár jedinců (možné spočítat na prstech jedný ruky) , kteří jsou mi přeci jen bližší než většina ostatních a se kterýma se dokážu bavit, takže když v práci ucítíš, že je tam někdo, kdo ti je přeci jen nějakým způsobem blízký a se kterým ti nevadí mluvit, tak se zkus bavit nejdřív jen s ním. Nejlíp být s ním o samotě, tak ti nehrozí "zapadnutí" v davu. Takhle jsem to dělala já. A taky pokud máte nějaký srazy, tak bych poradila na ně chodit, já si trochu vyčítám, že jsem tam tehdy nešla, teď si říkám, že třeba už tam bych si právě takhle vyhlídla někoho, s kým se dá bavit a sblížila se s ním, než že bych tam seděla a bavila se se všema. Odejít se dá vždycky a i když si člověk připadá trapně, tak aspoň si můžeš říct, že snaha byla.

Ja jsem ted nedavno taky nastoupila do nove prace. A jsem taky introvert. Proste spolecnost lidi mi vysava energii (narozdil od extrovertu, kteri dobiji baterky mezi lidmi). A kdysi davno jsem byvala jako ty, zakladatelko. Proste poddavala jsem se sve introvertni nalade, coz ale nikdy nepomohlo, prave naopak; nejenom, ze jsem nezapadla do kolektivu, ale jeste jsem se citila blbe (prave proto, ze jsem nezapadla), proste zacarovany kruh.

Holt reseni neni bezbolestne, samo od sebe to nenaskoci. Chce to trenink a praxi. Bez toho to proste nejde. Budes si muset vybrat, bud s tim chces neco delat (a bude to zpocatku neprijemne, protoze budes muset vystoupit ze sve komfortni zony), anebo zustanes cely zivot sedet v koute. Ja jsem se rozhodla s tim neco delat - a nechci lhat, nebylo to uplne jednoduche, nebo prijemne. Je to prace na vsech frontach; procvicovat komunikacni dovednosti, ale i treba zlepsit vztah sama k sobe - rikala jsem si, ze ostatni nejsou lepsi/chytrejsi/zabavnejsi/ nez ja, tak proc bych i ja nemohla mit fajn spolecensky zivot. Protoze kdyz se podivas kolem sebe, uvedomis si, ze vetsina lidi je zoufale prumernych, takze neni duvod, aby sis mezi nimi pripadala menecenna.

Jak se zlepsoval muj vztah k sobe same, rostlo mi sebevedomi, coz delalo tyhle spolecenske situace komfortnejsi. A cvik dela mistra - nevyhybala jsem se situacim, kde jsou lide a zamerne jsem se snazila konverzovat (vetsina lidi stejne nemluvi o nicem super zajimavym nebo svetobornym. To jenom ti hlucni, velkohubi extroverti jsou vic slyset, ale rozhodne nejsou zabavnejsi/chytrejsi/zajimavejsi.). Napr. v praci se nebojim pokladat otazky - to se tak nejak od novacka v kolektivu ceka, ze se zapoji a bude se ptat, co neni jasne. Tim si natrenujes mluveni s/pred lidmi a v jejich ocich nebudes ta zamkla putka, co jenom vsechno odkyve a je zticha. Navic - co si budem; spousta lidi o sobe mluvi velmi rado (hlavne ti narcisticti extroverti, kterych je vsude kolem plno), tak staci zeptat se jich na neco a nechat je vest ten jejich monolog😀 Ja se vzdycky zeptam na neco a necham je blabolit (doslova 😀 ) a jenom prikyvuju, takze v jejich ocich jsem vyborna posluchacka, ale zaroven ne utapnuta putka. Staci dve, tri otazky a budes v kolektivu oblibena 😀

Clovek svou povahu samozrejme nezmeni. Nikdy z tebe nebude spolecensky extrovert, jako je tvuj manzel. Ale to je OK. Ovsem osvojit si vic extrovertni chovani ve spolecenskych situacich jde, je to jenom o tom to zkouset. Tak se neboj a jdi do toho, mas to ve svych rukou.

@lamiaaa tady bych si dovolila nesouhlasit s tim, ze si ma zakladatelka vyhlednout nekoho, jako je ona a s tim clovekem se zacit bavit. To je spatna strategie, dle me zkusenosti. Protoze to cloveka zacykli v tom introvertnim chovanim a jenom prohloubi to vycleneni z kolektivu a udela ji jakoby 'zavislou' na tom durhem. Protoze co kdyz ten clovek dostane padaka/povyseni? Pak se zase bude v kolektivu citit sama a bude muset znovu hledat nejakou dalsi introvertni obet. Navic tohle chovani nedela nic ve smyslu procvicovani spolecenskych a komunikacnich dovednosti. Jenom to cloveka uzavre v te introvertni ulite.

A jestli muzu nevyzadanou radu; myslim, zes udelala chybu, kdyz sis pred tim srazem s kolegy predstavila, ze tam budes sama a nikdo se s tebou nebude bavit. Tim jdes sama proti sobe. Prave naopak je treba si predstavovat, ze to bude pohodovy vecer, pobavis se, poznas vic kolegy atd. Predstavovat si ten nejhorsi scenar jeste nikdy nikomu nepomohlo. Ja jsem teda introvert, ale kdyby si me vyhledl nekdo jako ty, tak bych prchala, az by se mi za patama prasilo. Protoze bych nechtela, aby me ten druhy introvert 'zacyklil' v tom introvertnim chovani - i kdyz by to bylo pohodlne. Sama priznavas, zes to tak delavala, ale stejne ti to nepomohlo, protoze te to nedostalo z komfortni zony a nic te to nenaucilo.

@zanett ale presne jak pise pani tak tohle presne delam i ja a delam to do ted kdyz me nekdo nekam.pozve rikam si jestli to vubec ma cenu tam chodir stejnak tam budu jen sedet a cumet a nikdo si semnou bavit nebude ale bouzel i tak to vzdicky dopadlo.. teda pokud jsem sla s chlapem ven tak tam vubec pac to se knam prisednou chlapi a cely vecer resi jen oravi jak stavi.. :/ a ja tam trapne sedim a posloucham kdyz jdu se svyma kamoskama tak nejak se snazim zapadnout. a rada s holkama vyrazim ale take zalezi i s jakou partou.. mam kamosku se kterou se znam uz hodne let ale je to takovy ze si reknem jak se mas co je noveho co deti a pak si nemame co rict a tak to je i kdy vyrazim sni a s jejima kamoskama vetsinou to dopadne tak ze ona se bavi se svima kamoskama pac jsou to kolegine z prace a ja nejak nemam sanci se zapojit pac resi praci ale kdy jdu se svoji partou kde mam fakt hodne 2 dobre kamosky tak tam se uz zapojim a i holky se snazi me nejak zapojit ze se me zeptaji nebo me zapojuji... ale kdyz mam jit mezi uplne cizi lidi tak to jsem uplne negativni mam z toho strach bojim se a nejhorsi je ze se kolikrat i u toho hodne zapotim jak jsem nervozni.. a ikdyz jsem nekdy snahu mela s nekym promluvit tak ten dotycny nemel zajem a to.me pak uplne odradilo a uz jsem to vic nezkousela.. :(

Ale je fakt ze ja se vzdicky uplnu na jednoho cloveka a snazim se jen bavit snim ted v nove praci jsem.si nasla jednu koleginy se kterou obcas pokecam a rada chodim za ni kdyz si nevim rady pac mi i prijde ze ji to nevadi spis naopak ma radost ze mi muze pomoct a sama rekne kdyz si nebude vedet s nevim rady klidne prijd ostatnich kdyz se ptam prijde mi jako by si rikaly jezis uz zase otravuje neco chce..

@lusinek12 Tak to delas blbe, sorry.

1) nechod ven s lidma, kdyz se v jejich spolecnosti nudis/nemas si s nimi co rict. Misto skupiny kamosek vyraz jen s jednou/dvema, pokud se necitis dobre ve vcelke skupine. To neni totez jako v praci. V praci si kolegy nevybiras, tam holt musis trochu zapracovat na svem chovani, ale s kamoskama se mas citit dobre a nebyt nervozni. Pokud jdes ven s partnerem, trvala bych na tom, ze budete mit vecer jenom ve dvou (pokud to neni skupinove setkani od zacatku), s ostatnima chlapama at si jde na pivo jindy. Trochu asertivity do toho umirani😉

2)Nesmis se nechat odradit tim, ze se nekdo s tebou nebude chtit bavit, kdyz za nim prijdes prvni. Vim, ze je to jak ledova sprcha, kdyz clovek sebere vsechnu silu a odvahu a zacne se s nekym bavit a nedostane zadnou odezvu. Ale rekla bych si, ze je holt divnej a nehledala bych chybu u sebe. Protoze, uprimne, divnejch lidi je vsude plno. Proste bych to ze sebe setrasla a sla se bavit jinam nebo to zkusila jindy.

3) Pokud si uz predem predstavujes jenom ty spatne scenare, tak se strilis do vlastni nohy. Proc to delas? To prece nema logiku. Proste si rekni, ze to bude OK, ze co nejhorsiho se muze stat? Nic. Svet se neprestane tocit, kdyz placnes nejakou blbost. Spousta lidi mekta kraviny porad a svet se nezbori. Spis bych si predstavovala, ze to bude uplne normalni setkani, nemej vysoky nadeje, proste jit na sraz s kolegy je jako jit nakoupit do samosky.

4) Pokud se upinas na jednoho cloveka, jak rikas, tak to delas blbe, jak uz vis, protoze to s sebou nese ty problemy, co jsem popisovala v predchozim prispevku.

@zanett to je ale prave problem ja bych radasla jen s jednou kamoskou a jsem i radsi ale bouzel uz neni skym pac s jednou co jsem chodila tak mi rekla ze by rada kdyby nas bylo vic takze jsem.z toho byla zklamana ale dobry pak jsme vyrazila se dvouma kamoskama ale kamoska vytahla jeste jednu kamosku sebou takze jsme tam byli 4 a vsechny kamosky co.mam coz jich teda moc neni tak vyzaduji partu aby nas bylo vic pac prej je vetsi sranda.. :/

A s chlapen sama vyrazit se musi naplanovat aspon mesic dopredu vecere kino nebo tak jinak chlap chodi jen do hospody ma svoji oblibenou kam proste musi jit a kdyz uz jsem byla s kamoskou za mestem na zahradce kde byl i stanek s pivem a limo tak prisel.jeji chlap volala jsem svemu jestli nechce prijit za nama a chlap ze ne ze je strasne utahanej nakonec ho jeji chlap premluvil po telefonu ale pak jsem s chlapem.mluvila ja a rekl mi ze proste neprijde ale zebpujde na chvily do sve hospody ze je to bliz my jsme prej daaleko pritom cca za 10min by byl u nas ale hospodu ma bliz 3min.. :/ takze mi dal kosem coz me hodne zamrzelo

@lusinek12 Ja bych si asi nasla nove kamosky. Ne proto, aby nova kamoska nahradila ty 'stare', ale proste ne vzdy ma clovek naladu na skupinove setkani. Jeste me napada; neber to spatne, ale co kdyz ty tvoje kamosky vzdycky prizvou nekoho dalsiho, ze jako bude vetsi sranda, jak pises, proste proto, ze jim pripadas nudna? Promin, tim te nechci jeste vic srazit dolu, ale pokud si kamoska prizve na setkani s tebou jeste nejakou jinou, tak bych to vnimala tak, ze bud ona ma nejaky problem nebo se s tebou fakt nudi. O duvod vic rozhodit site a druzit se i s jinyma lidma. Nejdriv z nich budou kolegove/znami a postupem casu se z nich muzou stat tve nove kamaradky (mne samotne se to tak v predchozich zamestnanich stalo). Jsi v novem kolektivu - je to vyborna prilezitost si delat nove kontakty. Vsak nemusite byt kamosky na zivot a na smrt, staci se v kolektivu vic druzit a uvidis, s kym se to prohloubi natolik, ze se obcas setkate i mimo pracovni dobu. A taky myslim, ze si te tve stare kamosky budou vic vazit, kdyz uvidi, ze se na ne neupinas, ale ze si formujes nova pratelstvi s novymi lidmi.

@zanett ano mas pravdu kolikrat me to take napadlo kdyz kamoska prisla stym ze bude radsi kdyz pujdem priste ve vice lidech.. :/

Proto kdyz me treba kamoska chtela vytahnout ze vyrazi ven s holkama hnedka jsem ji volala jesrli pujde taky ze bwz ni to nebude ono ale ikdyz sla kolikrat snama tak se sspis bavila snima a ja si pripadala odstrcena jsem si rikala kdybych se sebrala a sla domu ani by si toho nevsimly..

Ale tenkrat jsem sla s kamoskou ktera je fakt doslova prastena a sly jsme sami a musim rict ze sni to fakt bylo super.. byla sranda a fakt jsem si to sni uzila a vystacily jsme si sami..

@zanett úplně jsem si vzpomněla na svůj první den v nové práci, já introvertka, co navíc měnila oddělení a na to nové nastoupila z nejneoblíbenějšího oddělení v nemocnici a v podstatě od “úhlavních nepřátel”. A to původní oddělení navíc byla má vysněná práce, cíl, kvůli kterýmu jsem šla na medicínu. Obrovskej skok do neznáma a fakt vystřelení z komfortní zóny. Na novým oddělení mě zapomněli napsat do rozpisu, takže o mně nejdřív ráno nikdo nevěděl, pak mě poslali se starým zkušeným doktorem na sál. Já našprtaný natěšený štěně. On na každičky můj dotaz odpověděl jednoslovně. Ptala jsem se celý dopoledne, nic, tak odpoledne jsem seděla a odevzdaně mlčela a přemýšlela, jaká jsem kráva a jak tam nikdy nezapadanu a že jsem měla zůstat kde jsem byla. A on mi ve tři povídá “já vím, že sem protivnej. Ale já mám zlomenou th8 (obratel), šíleně mě to bolí a jsem rád, že jsem nějak přežil program”. Já bych šla domů s tím, co jsem to vola a ono to vůbec nebylo mnou!

@drep Presne tak! Vetsina lidi se zabyva predevsim sama sebou, i kdyz my si myslime, ze je to o nas.

@zanett : ale já jsem nepsala, ať si najde podobného introverta a baví se jen s ním. Možná jsem to špatně napsala a nedovysvětlila. Netvrdím, že člověk, kterého si "vyhlédne" musí být nutně taky introvert...naopak je fajn, když ten člověk je plnou součástí toho kolektivu, protože on právě podle mě může pomoct se začleněním. Já se prostě začala bavit s dvěma holčinama od nás z práce, se kterými jedinými jsem se cítila uvolněněji, ale neznamená to, že bych je nějak pronásledovala, to v mojí práci ani nejde, každý dělá svoje a někdy do styku ani nepřijdeme, ale shodou okolností mě k nim na pár dní vedení přiřadilo. A pak když se právě někam jde posedět, všichni kolegové, tak si člověk bude určitě jistější, když tam bude mít nějakou takovou spřízněnou duši. Opět opakuju: netvrdím držet se jí celý večer, ale prvotní rozpaky zničit tím, že si budete nejdřív povídat spolu...pak se k vám může někdo přidat, někdo kdo přišel prvotně za tím druhým a najednou třeba zjistím, že to je další člověk, se kterým si v pohodě povídám...já tehdy bohužel ještě ani ty dvě holky moc neznala, proto jsem nikam nešla...určitě půjde zakladatelka spíš když bude vědět, že tam bude někdo s kým si aspoň trochu rozumí, než když bude vědět, že tam nikdo takový není. Aspoň já to tak mám.

@lusinek12 s tema kamoskama to mam taky stejne. S jednou ok bajecne pokecame, ale jak jsou 2 a vic, tak uz se ztracim. Neumim se bavit s vic lidma. To uz vic posloucham a zapojuju se mnohem min. Hele, vadi mi, i kdyz jsem treba u kamosky doma a ona tam ma deti. Klidne uz vetsi, ale cas od casu stejne neco chtej. Vykoleji mne to z klidu, je toho proste na mne moc. Ne ze bych to nezvladala, ale neodpocinu si. Nemam pak z toho setkani takovy poteseni, jen ze jsem tam byla a furt se neco resilo. To bych snad radsi byla sama doma. Posledni dobou si myslim, ze to je tim, ze jsem velmi vnimavy clovek, hypersenzibilni.

@konidana dnesni doba je prestimulovana. Vsude same podnety. Muzeme poslouchat hudbu/sledovat film/telefonovat atd kdekoliv a kdykoliv a podle mne je to spis ke skode, protoze clovek si mentalne neoddychne. Vsude samy stimul, bud vizualni nebo akusticky ci oboji. Kdyz jsem jako studentka jezdila autobusem do skoly (SS), tak mobily tehdy zacinaly, takze lidi v autobuse bud koukali z okna, nebo si cetli nebo si povidali. Nedavno jsem tu trasu absolvovala autobusem znovu (po vice nez 20 letech) a kazdy tam cumel do mobilu, nebo jim ten mobil zvonil, nebo zrovna telefonovali, banda decek si tam zrovna ukazovala nejaka videa (i se zvukem)...no vylezla jsem z toho busu po 40 minutach s hlavou jako strep. Proste dnes jsou kolem nas podnety, ktere driv nebyly a lidsky mozek je presyceny. Ja se naucila meditovat, abych se nezblaznila z toho presyceni.

@lusinek12 podle mě jsi introvert,mám to taky tak už od malička,ve školce jsem si hrála dva roky sama v koutě až ten třetí rok jsem si našla kamarádku,to samé když někoho,tak moc dobře neznám spíš jsem tichý pozorovatel,jenom s kámoškami,s manželem a s mými rodiči a sourozenci si mám co říct,prostě to tak mám,musíš se s tím smířit, nejhorší je pro mě ,když se musím objednávat telefonicky k lékaři,to se vždycky za koktám,jsem introvert a nezměním to

@lusinek12 Nejsi neschopná. Každý máme jinou povahu. Já to měla vždycky úplně stejně jako ty. Když bylo prostředí pro me jen trochu nezname nebo nekomfortni, nedokázala jsem nic říct, všechno mi přišlo trapný, co řeknu, často také nikdo nezareagoval a já se cítila jako mimozemšťan. Teď jsem ale ve fázi, že to klidně řeknu. Že mám ráda klid, necítím se dobře, když je moc lidi najednou, snadno se zahltím. Není mi hloupý pobýt na akci krátkou dobu, ráda všechny vidím a pak říct, že už je toho na mě moc a jdu do klidu. Nebo zmizet po anglicku:D Není mi už trapný pronášet svoje občas těžko pochopitelný a občas trapný vtípky. Prostě je v pohodě si přiznat, že je člověk jiný. A paradoxem je, že ti lidi té pak začnou brát a mít rádi i se spoustou podivností. Takže za mě je to hodně o sebelásce a uvědomění, že každý jsme nějaký a je to úplně v pohode❤️

To ja mam dycky problem vest tu konverzaci. Nikdy nevim co mam rikat 😅 trebq kdyz potkam znamyho kteryho sem treba 5 let nrvidela nebo dojedu mezi lidi se kteryma se vidim zridka. Ted se mi prave stali zensem potkala nekooho po xx letech,zastavili jsme se a prohodili par slov. A ja nevedela co mam rikat,sem stala a cumela😄 nebo kdyz dojedu mezi pratele sveho manzela. Se kterymi ja se tak nestykam. Spis sedim a moc se nezapojuju,nevim co mam rikat a nedokazu se uvolnit. Pripadam si dycky jak maly decko

@hanka_12345 presne jak pises kdyz jedes nekam ke znamim a nevis co rikat a sedis a poslouchas ale ja se citim tak trapne proto kdyz stym chlap prijde ze jsme pozvany nekam ze me chteji poznat hned reknu nikam nejedu co tam asi budu delat sedet a cumet nikam.. a hnedka je na me chlap nastvany... pak me to zamrzi ze to chlap mysli dobre abych poznala nekoho noveho a ja nemam zajem.. nejhorsi je asi pro me kdyz mam mluvit s chlapama nechapu ty jejich srandicky a nevim co jim na to rict a pak se citim jeste vic trapne ze se jen priblbe usmeju pritom v 15letech jsem se bavila jen s klukama a dneska stym mam problem.. malo s kterym chlapem si rozumim... a pokecam..

Kolikrat bych i tema mela ale asi se i bojim neco rict nahlas kdyz je nas tam vic... pac ty pohledy kdyz neco chces rict a vsichny se na tebe divaji a cekaji co z tebe vyleze a pak znervoznim a sotva zeme neco vyleze.. nesnasim ten pocit.. nebo ted jsem se naucila kdyz uz musim s nekym.mluvit kde je hodne lidi treba v praci ze se neco resi zamerim se jen na toho dotycneho a koukam jen na nej a snazim se nevnimat jak vsichny ziraji..

@martinka0209 jenze ja mam kolikrat pocit ze jsem snad na svete takova jen ja nikdy jsem se nesetkala s nekym jako ja spis naopak lidi kolem me jsou ukecany a neboji se proste mluvi smeji se... a ja jen sedim a posloucham a je mi trapne jak na me lidi cumi ze ja jedina se zase nebavim.. a aby toho nebylo malo vzdicky se najde nejaky blbecek ktery si rad do me rejpne.. :(...
Jinak co se tyce moji rodiny mamky, otce a sestrr tak tam jsem ja vymenena zertuju povidam a proste v jinem svete citim se tam dobre mezi svyma lidma oni me znaji vedi jaka jsem a tam to proste jde.. i s chlapem co ma sestra tak snim.kecam a ro se snimmvydim 2 do roka ale bavim se snim ale jinde ve spolecnosti... si pripdam jak v jinem svete nekdo mw vymenil pritom bych tak rada zarvala a rekla ja jse tu taky nwjsem vzduch ale kolikrat mam slzy v ocich a rafsi se vyparim nekam pryc kde budu sama... nekam daleko od lidi..