Nesnáším se. Co dělat?
Jsem na sebe naštvaná, nesnáším sebe své chování a hlavně své tělo! Je mi 30, jsem hodně obézní, mám dvě dcery (4 roky a 1 rok) s milujícím hodným chlapem. Snad každý to má někdy těžké, s dětmi to jde nahoru dolů a já to asi to nezvládám, jsem přecitlivělá a na děti i chlapa často vybušná a zlá a pak mě to hrozně moc mrzí. Můj přítel mi je vždy oporou a pomohl mi v situacích ve kterých bych to ani nečekala. Moc ho miluji a vážím si toho že ho mám ale kolikrát jsem na něj protivná a to třeba jen proto že jsem měla špatný den nebo že jsem naštvaná sama na sebe a strasne mě to štve. A myslím že že to může hlavně má obezita. Nesnáším jak vypadám a nejsem schopná to shodit, čím víc jsem ve stresu tím víc jím. Zkoušela jsem všechno možné ale u ničeho nevydržím. Chtěla bych zhubnout nejen pro své děti ale hlavně pro své zdraví. Je to jediná věc u které mě chlap moc nepodpoří. Vím že si za to můžu sama ale chtěla bych od něj aspoň malou pomoc. On sám má normální postavu, miluje jídlo, sníst může kolik chce a nic nepřibere. Miluje mě jaká jsem a nevadí mu to tak to nějak moc neřeší. Nemám ani nikoho s kým bych si pokecala, zašla s dětmi ven a tak. Přistěhovali jsme se nedávno po cca 2 letech zpět do Brna kde jsem vždy bydlela ale nemám žádnou ,,nejlepší,, kamarádku a stydím se seznamovat s novými lidmi a k tomu jsem příšerně ukecaná a neumím mluvit/psát stručně takže když už se seznámím tak tím člověka odpudím. Kromě své rodiny jsem sama a cítím jak být jen s dětmi a rodinou mi leze na mozek a vše se jen zhoršuje. Nevím co mám dělat to jsem tak hrozný člověk? Hrozná máma? Partnerka? Proč se cítím tak sama i když sama nejsem?
Teď budu zase kamenovaná, ale nejlepší cesta z depresí je žádné nemít. Ano, dělá se to velmi těžko. Zkuste se zaměřit na věci, i drobnosti, které máte ráda, které vás těší (pěkné počasí, květiny, úspěchy dětí, chutné jídlo, pěkně uklizený byt.....) a učte se z nich s pokorou a vděkem radovat.
Váhový problém je také pochopitelný. Rad, jak zhubnout, je všude mnoho, většina z nich nefunguje, protože jsou často chybně provedené. Dle vašich možností zkuste výživové poradce, fitko, cvičení maminek, plavání....máte-li tyto aktivity ráda. Cvičit můžete i doma a ono není nutné překopat celodenní program a dřít se hodinu/hodiny. Ono pro začátek často stačí minuta, nebo i 30 vteřin, ale naučit se to jako režim. Výsledky sice přijdou za delší dobu, ale přijdou a vy pak budete mít pocit, že to "šlo samo". Doporučuji plank (prkno).
Ahoj, já taky bojuju s váhou, nedávno jsme se taky.pristehovali zpět do Brna, už tu nikoho neznám, ale miluju to tu. Tak kdybys chtěla někdy někam zajít společně, klidně si i zacvičit, když by bylo hlídání, tak se ozvi, budu ráda 🙂 Jinak já teď najizdim na keto a lowcarb, tak snad to už konečně pomůže. Mám po dvou dětech asi 20 kg nahoře. Manžel mě taky miluje, jaká jsem. Ale já se prostě necotim dobře, vždy jsem bývalá štíhlá a sportovkyně, a ne toto, kdy se zadycham i do schodů.
@limali ano, to si pak někdo plete depresi s tím, čemu se říká "depka", ono to fakt není to samé
Ahoj! Hubnuti vetsinou nefunguje proto, protoze clovek dela neco, co ho nebavi (napr. cvicit ve fitku) ci absolutne nesnasi (drzet dietu a koukat se na sve okoli, jak si vesele zere). Aby to melo dlouhodoby efekt, je potreba, aby ti ten pohyb/drzeni diety delal radost, byla u toho stastna a spontanne to pak vyhledavala. Ja treba miluju vylety a prozkoumavani okoli. Soude podle veku tvych deti, tak jsi jeste na rodicaku. Tudiz mas spoustu casu neco podnikat. Okoli Brna je krasne a vsude se dostanes MHD. Ja se vzdycky inspiruji na mapy.cz a koukam na zajimavosti, ktere by bavily i deti. Vezmu svacinu a misto hriste, kde mrznu, sedim, cucim a kousu se nudou, vyrazime na vylet. Pokud vim, tak i v Brne je MHD pro doprovod deti do tri let zdarma, takze financne je to nenarocne. Tohle me nabiji pozitivni energii a diky tomu mam i navzdory sve vasni k jidlu stale stejnou vahu.
PS: a kdyz mam chmury, tak vyrazim sama se psem do lesa, kocham se prirodou a hned je mi lip 😀
Drzim ti moc palce, at najdes silu na pozitivni zmenu 😘
Ono je důležité dát samu sebe na první místo. Možná to zní hrozně a sobecky, ale pokud člověk nemá rád sám sebe a nedělá věci i sám pro sebe, tak nemůže pořádně fungovat ani pro ty koho má rád.
Když člověk začne mít rád sám sebe, tak pak při sebe i ledasco udělá. Viz. to hubnutí. Nejdůležitější je mít pravidelnou a vyváženou stravu (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře a klidně i druhá večeře). Znám hodně lidí, kteří jsou silnější právě proto, že nejedí a pak se nacpou nárazově a nebo "blbostma". To je třeba případ mojí mamky.
Jinak s malými dětmi toho pohybu, když se chce, tak jde mít až až. Mimčo do šátku nebo do kočárku, starší prcek na odrážedlo, kolo, koloběžku, cokoliv, co má rádo a každý den vyrazit na procházku a klidně i víckrát za den, když to půjde. Procházkami máte přirozený, zdravý pohyb, unavíte děti, neděláte curbes doma a tím máte méně uklízení.
Mějte se ráda, přijměte se takovou, jaká jste a ono to půjde. Věřte mi. Mně musela naučit, až rakovina prsu, dát samu sebe na první místo. Nečekejte, až budete třeba právě kvůli obezitě nějak nemocná. Život máme každý jen jeden a je na nás, jak kvalitně ho prožijeme.
Je dobré, že jsi došla k uvědomění, že tudy cesta nevede a chceš to změnit. Neboj tyhle pocity má občas každý. Na každého jednou něco padne. Zažívala jsem posledního půl roku něco obdobného. Až teď jsem našla něco co pro mě má smysl a snažím se tomu věnovat, jak mohu. Co se týče váhy, všechno jde 😉 jen musíš opravdu chtít. Jestli chceš ráda ti pomohu. Nejsem zastánce žádných trápících diet, krabiček atd. Jedu na bázi bylinek a jde to i tak. Klidně napiš , ráda ti pomohu.
Ahoj, jsem také hodně obézní, dvě malé děti a z Brna klidně napiš a mužem pokecat, podpořit se a tak😉
Milá pisatelko ❤️na mě naopak pusobis strašně sympatický,strašná škoda že nebydlis blíž (já jsem Praha východ).děti mám tři,dva větší kluky a roční holku. Před Vánocemi jsem měla Desnou krizi.s dětma furt dokola rýma,učení,zuby.... Strašně mi chybí moje milovaná práce,jsem teta v MŠ,chybí mi peníze,volný čas a hlavně,jak ty píšeš ta obezita 😑😑😑😑😑ještě před čtyřma lety se mi podařilo zhubnout na 60 kilo,všechno mi bylo,slušelo mi to....pak jsem přestala kouřit a otěhotněla....no na začátku prosince ,po dvou týdnech diety jsem dostala odvahu ,zvážila se a 86 kilo. A řekla jsem si a dost.zacala jsem se držet v jídle ( známé to,málo cukru,žádný pečivo,vecerni zrání atd) a začala jsem cvičit😂musím být teda v místnosti sama,neboť nemám rytmus v těle a když cvicim,vypadá to,jako když skače 🐎 ale čert to vem.ten pocit,že dělám něco pro sebe,že si sama sebe ještě vážím .... Začínala jsem sama,před Vánocemi drží dietu jen magor 😏a teď mám dvě kámošky a chodíme rychlochuzi ,manžel se stará o děti...takže si i odpočinu psychicky. Jednou měsíčně jedu na celou sobotu do obchoďaku a čumím po hadrech,stříkáme.na sebe parfémy a dám si dobrej oběd . Dole už mám šest kilo a zbožné čekám,až ta ručička spadne pod 80 😁mám jednu radu.zacni taky,každý kilco je důvod k lepší náladě ❤️❤️❤️❤️❤️ moc ti držím palce 👍 vaz si sama sebe,však nejsme jenom maminky,ale taky ženy ❤️❤️❤️❤️
Problém je hlavně v tom nemít se ráda. Když člověk cokoli mění (hubne, mění chování atd) proto, že se nemá rád, nefunguje to. Když to stejné dělá proto, že se má rád a jen se chce cítit trochu líp, funguje to.
Možná by pomohlo zkusit se na sebe na chvilku podívat očima partnera ;) většinou žádný chlap není skvělý partner, pokud svoji ženu nemiluje. A když ji miluje, nemůže být hrozná, i když dělá chyby.
A jako máma k sobě člověk musí být laskavý a ohleduplný. Protože jsme unavené, děláme chyby, jsme často nerudné, máme toho kolikrát dost a (s nadsázkou) dovolená nastane až za 18 let až děti odejdou z domu - a to nám je pak zas většinou líto (jak já se na to ale zatím těším! 😂 Někdy.)
Co bych určitě doporučila je dobrovolný pobyt v psychiatrické léčebně, takový jakoby kurz jak žít spokojenější život a zvládat ho lépe. Bývalo to na měsíc a půl, teď je to tuším kratší. A za sebe můžu vřele doporučit Olomouc. Jen tedy s malými dětmi je to náročnější, když je člověk někde měsíc bez nich. Ale třeba i do budoucna ;) A určitě doporučuji sehnat si dobrého (!) psychologa. I kdyby se človek "jen" vykecal a srovnal si myšlenky, je to neocenitelné.
A osobně zastávám názor, že většina problémů pramení z nízké sebelásky a nízkého pocitu sebehodnoty. (ať už je to nezdravá tělesná váha nahoru nebo dolů, častá mrzutost, u někoho zdánlivě ego až na půdu které ale ten člověk doopravdy nemá, selhávání předsevzetí, a spooousta dalších věcí). Léčení toho je běh na hodně dlouhou trať, ale důležité je už jen to, si to uvědomit - a to se někomu nepodaří za celý život (takže moc a moc gratuluji 😉 první, možná nejdůležitější, krok byl úspěšný 🍀😊🌷)
Bohužel za ten nedostatek sebelasky a sebe všeho možného (úcty, hodnoty, a tak dále) dost mohou rodiče. Možná proto, že oni sami tyhle věci neměli, a s nimi logicky neměli ani vnitřní vyrovnanost, a my jsme si jako děti mysleli, že oni jsou dokonalí, takže chyba musí být u nás. Tak to není, ale to děti nevidí. Nejde se ale zlobit na rodiče o nic víc než na sebe, protože oni to lépe neuměli a snažili se nejvíc jak mohli. Stejně jako my pro své děti.
Me osobně pomáhá:
1) když mám chvilku klidu, uvědomit si všechno co miluji (své děti, partnera, květiny, stromy, slunce), a pak to všechno obejmout. A pak najít svoje milující srdce, to, které to všechno miluje a objímá, a obejmout sebe v tom milované světě, protože když mám tolik lásky pro to všechno, zbývá mi nějaká i pro sebe, když ji tolik potřebuji. A tím taky to množství lásky roste. Je to skoro jako meditace, hra s myšlenkami, ale zároveň je to reálné.
2) když křičím/jsem mrzutá /... na svoje dítě (blízké/...), uvědomit si, proč to dělám. Není to proto že jsem špatná, kdybych totiž byla špatná, nevadilo by mi že to dělám. Spíš je pod tím vždycky možné najít jiný důvod - jsem zrovna nemocná, nebo unavená, nebo už toho na mě bylo moc... A nepotřebuji hodnotit, jestli by to někdo jiný zvládl lépe, ale já jsem to prostě zvládla takhle a když se zamyslím nad tím důvodem proč, je to jediný způsob jak můžu ten důvod odstranit nebo oslabit a něco tak změnit. A něco změnit můžu pro svoje děti, takže na sebe potrebuju být laskavá a velkorysá právě kvůli nim. To kvůli nim si musím odpustit, že jsem na ně křičela, nebo to prostě nechat minulosti, protože jinak to totiž budu dělat znovu a znovu. A ano, jasně, že se mi to ještě někdy stane, ale to není tragédie, hlavní je, aby se to stávalo miň a miň.
3) uvědomit si, že i dcera když hodně zlobí, dělá to proto, že je unavená, smutná, nebo něco. Nebo proto, že zkouší hranice a potřebuje to ke zdravému vývoji. Snažím se tedy - bez ohledu na to jestli vypěním nebo ne - pro ni hledat pochopení a vysvětlení.
4) A že pro nás rodiče je to rodičovství výzva, že děti prostě často zlobí a to prostě je velký nápor na nervy a není normální být za všech okolností milující a klidní, naopak je to mistrovství a pokud se nám to někdy povede, máme právem na co být hrdí.
5) pomáhá, když jdu do každého dne s cílem si ho užít (a ne, nedaří se mi to pokaždé, někdy dokonce jen výjimečně). Snažím se o to, protože dcera chytá moje pocity a když si to užiju já, užijeme si to obě. Ne vždycky se to samozřejmě povede, ale to nevadí. Už jen malá chvilka nebo i ten záměr dělají zázraky.
6) co cítím já, cítí i moje dítě. Takže někdy vyskrabávám ze dna svojí duše dobré pocity. Ale někde tam jsou. Když je mi nejhůř, zapálím si svíčku (když to jde), nebo přivoním ke květině... Je to taková první pomoc, taková náplast na bolistku. Nekdy je to sice spíš jako náplast na tepenne krvácení, ale aspoň to 🙂
7) duše každého člověka je v jádru krásná. Takže i moje. Důkazem budiž i to, že mě někdo miluje (ale i kdyby ne, na situaci to nic nemění).
8) vzhled... Já jsem naopak kostlivec a když je mi nedobře, hubnu. Už to vypadá i ošklivě a někdy je dost těžké vydržet pohled do zrcadla. Ale pokud na tom chci něco změnit, musím ten pohled na sebe přijmout. A říct si "jo, holka, je toho na tebe moc a podepisuje se to na vzhledu, ale nebude to tak navěky." A když dám sama sobě tohle pochopení a povzbuzení, většinou pak přiberu na rozumnější váhu, aniž bych se musela moc snažit. Duše a tělo jsou hodně provázané. A člověk nemůže čekat zázraky. A hlavně sebelaska nepřijde ani díky dokonale postavě, to dokazuje hodně na venek dokonalých žen, kterým to stejně nepomohlo. To co hledame je uvnitř (a pak se srovná většinou i ten zevnějšek).
9) snažím se každý den udělat něco pro sebe. Ale ne věci jako cvičit, jist méně sladkého které mi škodí zdravotně jakkoli jsem hubená, a tak. Ale prostě udělat si radost. Když to nejde jinak, tak i tím kouskem čokolády, ale když jsem víc v pohodě, najednou mě začnou napadat možnosti jako "uklidím si tady ten koutek aby mi tady bylo opravdu hezky" nebo "zacvičím si, abych se trochu protáhla a cítila se ještě lépe". No a když se náhodou cítím opravdu v pohodě a ve své síle (to je hodně výjimečné, ale už se mi to občas i stane po všech těch nekonečných letech snažení se o dlouhodobou psychickou pohodu a sebelásku), tak si řeknu "tak a teď si odpočinu" a místo toho zjistím, že najednou uklízím, protože jsem si všimla něčeho a takhle při úklidu tancuji po bytě a dělá mi to obrovskou radost. Jsou to chvíle kdy jsem sama, zatím to neumím když je někdo okolo, to mám strach, že mi to ten někdo zkazí stejně jako vždycky dřív moji rodiče (například "Jee, ty uklízíš, co se to stalo?" - a je po pohodě. I když teď už bych to v některých chvílích možná i ustála, stačilo by ignorovat tu ironii a jen odpovědět pravdu, že se stalo to že mám radost a tohle mi dělá radost ještě větší... Jenomže paměť je někdy na škodu a přítomnost někoho jiného mě vždycky paralizuje).
10) když něco chci pro sebe, buď si na to najdu čas když děti spí, nebo do toho naopak zahrnut děti (dítě) ať mi pomáhají - třeba to cvičení jako procházky jak už tady někdo psal. Nebo si s nimi zahrát na honěnou, a tak. Nebo skvělé cvičení je ty děti zvedat a je to i zábava. Nebo úklid - to co jsem psala o sobě a úklidu platí o úklidu věcí, naopak mytí skříněk, oken a tak si dokážu užít i když je někdo okolo a když je to společná činnost, je to úplně nejvíc super. Takže do toho zapojuji i dceru. A ona jednou dostala na výběr si spolu číst nebo spolu mýt skříňky a vybrala si ty skříňky. (úklid je moje téma, tam mě rodiče poznamenali hodně, to proto to zmiňuji tolik. Ale může to platit o čemkoli, například cvičení). Nebo učit se anglicky - stačí dětem pustit pohadku v originále a koukat s nimi, malým dětem to ještě nevadí a člověk dělá něco pro sebe i pro ně - a z těch animaku člověk ještě pozná o co jde. Nebo číst knížku v angličtině, to už je výzva pro pokročilé - mít text anglicky a dítěti ho číst česky 😁 Na spoustě věcí jde najít možnost jak zapojit děti jako vylepšení té činnosti. Jen člověk musí někdy zapojit opravdu hoooodně kreativity.
11) život je hra. Hlavně ty náročné situace. Je fajn brát to, že tedy tenhle tah se mi nepovedl, ale tím není prohrana celá partie. Můžu se poučit, může mě to i bavit. A čím náročnější je ta hra, tím je zajímavější.
Tohle jsou moje doporučení pro mě, ale něco z toho může sednout i na situaci někoho jiného a pomoct. Drzim palce, aby něco z toho opravdu pomohlo 🙂 nebo i treba něco úplně jiného, ale hlavně něco 😁😁😁 zdá se to jako drobnosti, ale jeden malý krůček každý den a za chviličku člověk ujde kilometr. No a dokonce za rok člověk ujde opravdu dlouhou cestu.
Jo a ještě něco mi pomáhá. Věta "hlavně se neposrat". Někdy, když kvůli nervům lítám hodně na záchod tak i s dodatkem "nebo to stihnout aspoň na WC" 🙃🙂🙃
Tak přeji hodně sil, trpělivosti a lásky k sobě a tím i druhým 🍀🥰
Jo a to příšerně ukecaná a neumět psát stručně... Viz můj příspěvek výše 😂😂😂 takových nás je víc 😉 a víte co? Někomu to i vyhovuje se s někým ukecanym bavit ;)
Jo a moc doporučuji záznam divadelního představení "hotel mezi dvěma světy", býval na ulož.to - je tam věta jedné uklízečky "nikdy jsem se nedostala ke slovu, takže když už mluvím, tak říkám všechno". Nebo něco v tom smyslu tam říká. A i celkově tam jsou různé problémy různých lidí moc hezky ukazane a já to viděla už asi milionkrát a pořád se ráda podívám kdyztak znovu 🙂
@sylvka tyyjo, já jsem taky z Prahy východ, odkud jsi prosím ? potřebovala bych právě někoho s kým bych šla cvičit, chodit, mám taky přes 80 kg a sen mít o 15 kg méně 🙂
@petrasipkova1 Odolena voda 👍tak ses na tom jako já.80 a 15-18 bych chtěla dolů. Jenže teď jsem nasadila novou ant a mám pocit,že mám po ní hlad 😲no ale nez riskovat čtvrtý dítě ( i ty tři jsou hardcore 😁)tak to radši tlustá 😏
Myslím, že toto sú u väčšiny matiek naprosto normálne pocity a určite sme dobré matky pre svoje deti a partnerky pre svojich mužov ❤️ zvažovala si terapiu? Čas pre seba? Trebárs nejaká aktivita, ktorá ťa bude fakt baviť ťa namotivuje k zmene. Vypneš, odpočinieš si…a myslím, že rok po pôrode je to telo a psychika dosť ovládané zmenami, ktoré v ňom prebehli.
PS: zmena v cvičení a v jedálničku určite prospeje aj deťom aj chlapovi. Síce je a nepriberie ale váha neukazuje na zdravie tela. Mne osobne veľmi pomohol človek, ktorý na mňa pri začiatkoch cvičení dozeral a motivoval ma.