Neopodstatněný strach z řízení auta a parkování
Ahoj, vím, že tu podobné diskuze jsou, ale jsou starší a já potřebuju trochu uklidnit 🙂 Co vám pomohlo překonat strach z řízení - a z parkování? Máme docela široké a dlouhé auto, já navíc dlouho neřídila, protože mě vystresovalo hned po autoškole řízení s tátou (myslel to dobře, ale jak byl nervní, tak jsem začala hrozně chybovat - a to mě to v autoškole bavilo) a já se pak přestěhovala do většího města a tam mi zkrátka stačilo MHD. Jenže čas od času potřebuju přeparkovat nebo někam zajet sama a zjistila jsem, že přes všechno snažení a domlouvání si z toho mám vážně strach - kdybyste mě viděly vyjíždět z garáže... Najednou jsou ta vrata hrozně úzká, já nemám odhad, a všude sloupy 😀 Vím, že to chce cvik a trénink, ale potřebovala bych nějakou kouzelnou formulku, abych se nebála, že to odřu (máme parádní místo v garáži hned vedle sloupu) nebo že někde uvíznu a budu tam bezmocně trčet a čekat, až mi někdo potupně pomůže... Navíc se stydím, že se bojím řídit, když třeba v práci nikdo nechápe, jak vůbec můžu do práce jezdit MHD, když autem je to "taková pohoda"... Co pomohlo vám ☹ ?
Já měla to samý - dlouho jsme neřídila a vždycky z toho děsnej strach. Nicméně mimino na cestě a bez auta už se neobjedu, tak jsem si zaplatila asi 12 kondiček a je po strachu Nevěřila jsem, že kondičku pomůžou, ale pomohly! Nějak se už vůbec nebojim - až je mi to divný🙂
Moje mamka teď začala řídit po 16-ti letech. Jezdila jsem s ní nejdříve já a pak i taťka, už se nebojí ani sama i když do města c době špičky si ještě netroufá a couvání ji taky nejde.
Popros někoho klidného z rodiny ať jde a tebou nejdříve jezdit někde za město a postupně se vyjezdíš...anebo ty kondiční jízdy
Já jsem se vždycky koukala do prptijedoucích aut, co za tragédy, starce a negramoty řídí a řekla si, že když to zvládaj oni, tak já musim stopro taky 😂
@niheb Ahoj, já radu nemám, ale jsem na tom dost podobně, Řidičák mám cca deset let a řídila jsem tolikrát, že bych to mohla prstech spočítat. Bojím se, do toho sednout. Do teď jsem si vystačila s autobusy a na nákupy apod. s manželem, docela bez problému. Ale teď máme miminko na cestě a to si myslím, že už bude problém. Jsme na malém městě a budu si potřebovat někam dojet. Samozřejmě těhotná teď neřídím vůbec a ani s miminkem do auta nevlezu, nejsem blázen, když nejsem vyježděná, nějaký čas nám prostě bude muset pomoct táta nebo příbuzní, když bude potřeba. Obrátit se na koho mám o to snad ani nejde, ale prostě to začínám vnímat jako kámen úrazu. Bude to chtít nejspíš ty kondiční jízdy až se dám po porodu trošku do kupy, vím, že s manželem bych se taky bát nemusela, ale raději asi nějkoho cizího. Jenom nevím, jak to ještě celé překonám, protože s řízení mám větší strach a nervy než z porodu.
Menší auto... Já se taky s Octavií combi bojím parkovat, potřebuji na to spoustu místa
Menší auto bohužel nedopadne 😀 Taky rozhodně nechci kohokoli ohrožovat, takže jedu jen tam, kde to vážně znám, a to ještě s někým. A málokdy - to je ten kámen úrazu. Dneska mě čeká přeparkování auta - úplná prkotina, ale já z toho nespím, protože jen myslím na to, jak pomalu zas budu vyjíždět, jak mi to nepůjde a kolik bude stát přelakování, až objedu ten sloup, když neodhadnu vzdálenost... 😀 Achjo. Na kondiční jízdy to taky vidím, jen dnešek je taková nečekaná situace a holt budu muset pomaloučku polehoučku a opatrně...
@niheb Věř že nejsi sama no 😀 Já si říkám, že když už ten řidičák mám, tak sakra musím jezdit, hm, ale to už si říkám tak dobrých osm let.. Držím palce ať to dneska klapne 🙂 😀 Mám úplně nervy s tebou!
@marketa1218 Moc děkuju! Nejhorší je, když vidím, jak manžel v pohodě vyjede jednou rukou, a já to beru rychlostí šneka - a do toho se bojím, že někdo přijede, já mu budu překážet... a říkat si, že prostě počká, to nějak nepomáhá 😀
@niheb taky jsem bývalá z toho vystresovana,
nespala a v myšlenkách si prehravala jak budu řídit a co se všechno může stát. Pomohlo jen každodenní ježdění, nejdřív kratší trasy, pak větší a větší. Taky jsem si říkala, že když to zvládne kdejaký exot tak já přece musím taky 😂 parkování nemám ráda doteď. Radši 3x objedu parkoviště než se cpát na místo které se mi nezdá dost velký.
@niheb "ale potřebovala bych nějakou kouzelnou formulku, abych se nebála, že to odřu" na tohle doporučuju dobrou havarijku... Měla jsem to s řízením dost podobně, řidičák 8 let, neřídila.... Pak jsem jednou musela sama akutně bez jakýhokoliv tréninku vyjet, trefila zábradlí, rozšmelcovala pravobok (škoda za 45 tisíc), pojišťovna mi to zaplatila a já zjistila, že se houno stane 😉 Jezím přes tři roky, nehod se mi eště pár přihodilo, naštěstí z kategorie "jenom plechy". Taky už mě tahal traktor ze škarpy (pitomý náledí).
Prostě chce to trénink, připravit se na to, že to někde odřu (tak to odřu, no bóže) a hlavně jezdit sama bez spolujezdce, já měla tendence se na toho spolujezdce příliš spoléhat a bylo to horší než lepší 😉
@niheb postupne jezdit casteji. Zacit jezdit treba chvilku mimo mesto nebo nekde na okraji. Pokud ti nevadi jezdit s manzelem, tak se nekde na klidnem miste behem jizdy vystridat, abys ridila opravdu casto.
Ja jezdim kazdy den v Praze a na zacatku mi pomohlo si o tom povidat s manzelem - jake nastaly situace a co jsem udelala.
Casem jsem ale hlavne prisla na to, ze mam i za volantem stanovene priority, abych se udrzela v klidu - ja treba nesnasim odbocovani doleva na rusne krizovatce z vedlejsi - ale proste jsem si rekla, ze pojedu ve chvili, kdy se budu citit bezpecne - jasne, ze nejaky frajer za mnou by treba dokazal odbocit rychleji a nepotreboval by takovy prostor, ale me to netrapi - vim, ze i ja nakonec odbocim a bezpecne😀 A stejne tak parkovani - kdyz parkuju na rusne silnici a nejde mi to, tak proste odjedu a zkusim to jinde - pocitam s tim i v casovem planu, ze budu treba 10 minut parkovat. A v nakupnich centrech se nestydim zaparkovat nekde nakraji parkoviste, kde je vic mista - proste se kousek projdu.
Ale nejdulezitejsi je jezdit casto, treba jenom chvilku. Na vsechno, co pisu, jsem si prisla casem, kdyz jsem se dostala do situace, ktera mi nebyla prijemna a stresujici.
Když už jsem se do toho tak pustila... nemáte nějaké tipy na ty kondiční jízdy? Ideálně kolem Černého mostu 🙂 Z nabídek to vypadá všechno sluníčkově, ale znáte to...
Já bych jen poradila jezdit každý den, pravidelně... já mám řidičák 17 let, v autoškole dobrý, ale hned pak jsem se chytla s tátou a zjistila, že s ním jezdit nemůžu...a neřídila jsem, nepotřebovala jsem to. Když se narodil první syn, udělala jsem si kondičky a dobrý, jezdila jsem trochu s manželem, ale pak přišel podzim, déšť...tak jsem nejezdila a strach se zase dostavil... od té doby se občas pokouším řídit s manželem, ale obvykle někam spěcháme, takže neřídím... vidím pro sebe jedinou možnost - začít a už nepřestat, řídit denně i kdybych měla jen objet blok v sídlišti... protoře když to přeruším, zase se začnu bát. A parkování se dá podle mě dost nacvičit právě při těch kondičkách, v autoškolách na to mívají různé fígle a pomůcky.... a asi by nebyl problém se domluvit, že byste nacivičili parkování přímo u vás u toho sloupu.
a) kondiční jízdy (bohužel to vypadá, že pán, co jsem u něj kondičky dělala já, je už v důchodu)
b) uvědomit si, že jsi ženská, takže si každý jen poklepe na čelo, co že to blbne v provozu, ale buď v klidu (ano, občas je výhoda si přiznat, že prostě jsi ženská jako z vtipu o ženských řidičkách)
c) nebát se si klidně říct, že tohle prostě nezvládáš - nebát se, že někde uvízneš, nebát se si potom říct o pomoc
Mimochodem - já často "parkuji" v autoservisu na příjezdové cestě s poznámkou, že se jim zase nikam nevejdu a ať si to jdou zaparkovat sami, ať jim tam ještě něco neodřu. Posledně jsem při čekání na chlapa "uvízla" na místě, odkud jsem se nemohla dostat a nakonec mě navigovala a podporovala kamarádka, že klidně můžu vyjet, že auta kolem mě vidí a objedou. A občas jedu blbě a pomalu.
Podstatné je jet aspoň trošku předvídatelně nebo naopak tak, aby řidiči kolem tušili, že jedeš nepředvídatelně a počítali s tím. Dát přednosti z vedlejší, nikde nic nenabourat. A že pojedeš blbě a pomalu? No a co. Smiř se s tím, že se to možná nikdy nenaučíš (i když pokud ti to v autoškole šlo a bavilo, tak to bude spíše nějaký blok, který se dá odstranit - mně to nešlo ani v autoškole).
@saaralota Jestli tě to potěší, já měla v noci bouračku, pak jsem měla vyloženě fóbii z jízdy za tmy (jednou jsem dokonce měla klasický panický záchvat při řízení potmě - měla jsem problém ujet asi 100 metrů na parkoviště, kde jsme asi 15 minut čekali, než to pominulo). A postupem času to vymizelo. V noci řídím pořád nerada (zjistila jsem, že jsem asi šeroslepá, v noci se vyloženě špatně orientuji na silnici), ale když to musí být, tak to odřídím a nebojím se. Ale trvalo to odhadem asi 10 let 🙂. Tak třeba časem zjistíš, že ten strach z řízení už taky tak nějak vymizel.
@niheb na tohle pomůže jen jezdit, jezdit, jezdit. Nejdřív třeba vecer, kdy ten provoz není tak hrozný. Zkusit nejdříve správně parkovat mezi pruhy, třeba i mám druhé straně parkoviště, tak aby tam nikdo další nestál. A postupně si přidávat, vyjet třeba dopoledne, zaparkovat při jednom autě atd. Ono to přejde a zlomí se to. Já ze začátku taky vždy před delší jízdou potřebovala imodium a teď už pohoda, zvladam Ostravu ve špičce a tam jsou řidiči pěkná prasata.
@niheb měla jsem úplně to samé. Autoskola, nervy s přítelem v aute. Nikdy jsem sama nejela. Později jsem si udělala kondicky, ale opět jsem sama nesedla do auta. Úplná schiza, ze to auto neumím ovládat, nezaparkuju, budu stát někde uprostřed křižovatky.. pak jsem ale jako dárek dostala vysněné miniauticko, které nebylo vůbec levne a já musela překonat strach a sednout za volant.. nakonec stalo 8 měsíců na zahradě a já do nej proste nesedela. Pak jsem otěhotněla s dvojcaty a bylo nereálné jezdit MHD z místa odkud bydlím. Tak jsem si těhotná našla ultra mega hodnyho pana v autoskole, řekla můj svůj psychicky blok a on ze ho zlomí😉 testy probíhali formou srandy a hry.. Musela jsem nakonec 12x po 1,5h na ty kondiční jízdy, než jsem chytla odvahu vyrazit sama! I tak první jizda byla drsná, po Praze a pritel jel svým autem přede mnou.. myslela jsem, ze se zes..u strachy.. trvala 20km. Druhy den znova, další znova a teď už jsou deti na světě a mám najeto za rok a půl 28 tisíc km. Ps: parkovat neumím stále, musím stát pouze tam kde to znám a je hodně prostoru. Do garáže doma nezajedu, tak to nechávám před barakem😉
@marketa1218 viz můj příspěvek😇
@niheb nekdo to uz psal - prinejhorsin to odres a ono se vlastne nic nestane... Ja prvni jizdu auto dvakrat, opravdu dvakrat odrela. Docela osklive pomackala predni plech, pak odrela zadni dvere a dve dalsi auta. Pojistovna nam z te skody normalne vypovedela smlouvu kdyz dostala v prubehu tydne tri skodne udalosti ;)
Jako jo, mrzelo me to, mame taky velke auto, ale nastesti muj skvely manzel to bere tak, ze auto je proste na jezdeni, naucit se to musim a tohle je dan... Skrabance neresime, to pomackani jsme pak nechali spravit a jezdim normalne.
Parkovat neumim. Paralelne se ani nepokousim, kdyz je nekde pro me malo mista, jedu jinam.
Stokrat se mi stalo, ze zacnu parkovat, tri auta za mnou stoji cekaji, ja pak zjistim, ze to nedam a vyparkuji zpatky a odjizdim. Vzdy zablikam vystrazkama jako omluvu a tim to hasne. Oni si mozna pomysli neco o slepicich ale to je preci jedno...
Zazracna formulka je v hlave - co nejhorsi se stane? Bud to odres (je to barva, o nic nejde - na funkci to vliv nema 😉)) nebo nekoho zablokujes (pocka, kdyz to neni debil pochopi a kdyz ne a zacne troubit tak to debil je a pak to uz je jeho zivotni problem, ne tvuj 😉) nebo se zaseknes a pozadas nekoho o pomoc (ja zadala milionkrat, nikdo se nikdy neosklibal - radeji ti to ten druhy ridic vyparkuje, kdyz mu reknes ze do nej nechces napalit....)
Tezko radit, ale opravdu to jde. Je to jedna z tech veci, co te stresuje nez se do toho das, odkladas to co to jde a kdyz na to prijde, tak zjistis, ze to takova hruza neni. Ridime vsetky, ja si dovolim rict, ze ridim dobre a bezpecne, ale parkovat - to proste neumim a jsem s tim srovnana 😉
Btw. Muj muz je cizinec. Ridicak i vsechno jezdeni (parkovani) ma za sebou v zemi, kde jsou silnice auta i parkovaci mista mnohem vetsi. Ridi leta, ma najezdeno. Ale parkovat v praze taky moc neumi. Z jo, v praci ma taky misto vedle sloupu a taky to auto x krat odrel 😉
Proste to tak je, nestresuj 🙂
@niheb já mám odmala strach z autorit a jak jsem v autoskole citila, ze má někdo nade mnou navrch, tak konec.. nesnesu choleriky, aroganty atd. Hned se rozklepu a nefunguju. Řekla jsem to takhle v autoskole a hned vedeli kdo je na tyhle případy machr😉)))) jsi z Prahy nebo okolí? Je navíc velmi ochotný.. dojizdel za mnou. Moc mě uklidnila první návštěva, kdy mi řekl, ze nakonec se naučí řídit i cvičena opice, jen někoho to holt stojí víc. Ze dokud si nebudu jista, tak mě tam odtud nepustí😉))) proste správný přístup.
@loylii Panejo, ten zní úplně ideálně... já si o sobě nikdy nemyslela, že bych byla nějak hloupá nebo nešikovná, ale ten blok je silnější než já, pak mě to štve, a tak pořád dokola... Kdybys na toho zázračného pána měla zájem, určitě bych ho zkusila kontaktovat 🙂 Kolik si tak říkal za jízdy, pamatuješ?
@zvedavec2 Máš pravdu, sama to vím... včera mě poděsilo, že jsem auto odřela už o ten hloupej sloup při rychlosti nula nula (a to jsem k tomu šla s tím, že všecko v pohodě, jen vyjedu z garáže), a přitom o nic nejde, jen s ním musím dneska vyjet kvůli čištění garáží a pak ho tam zas vrátit. Nikdy bych nečekala, že z takový maličkosti budu mít takový nervy... 😀
Já mám podobnou zkušenost, v autoškole mě to bavilo a šlo mi, ale stačilo pár jízd s mým vholerickým tátou v jeho obrovském a dost drahém autě a na řízení jsem zanevřela. Jenže se pak přišla doba nástupu do práce a příslužby s dojezdem do půl hodiny a já věděla, že budu muset začít, abych se v jednu chvíli nestresovala dvěma věcmi. Začala jsem s mým hodným a trpělivým bráchou v jeho otlučené plechovce a tak asi po dvou výjezdech jsem pochopila, že na tom nic moc není a že to bude jen opraxi. Ze začátku jsem si dávala mini-cíle jako dojet do krámu nebo do práce. A řízení mě začalo bavit. Po pár letech přišla jedna krizovka, když jsem při parkování v podzemní garáži myslela na práci a totálně odřela půlku auta. Ale nakonec jsem pochopila, že na to se taky neumírá a zase jsem se uklidnila.
@niheb Zaplať si kondiční jízdy v autoškole.