Nemohu si zvyknout na status mámy

nejsi špatná máma, pokud máš dítě ráda a staráš se o něj. že si jako máma zatím nepřijdeš mi přijde normální, já jsem třeba děti vždycky chtěla, první bylo vymodlené a na celý ten nový režim, rodičovství a taky jsem si zvykla až tak po půl roce a až tak po roce jsem si to začla opravdu užívat. Ona je to opravdu obrovská změna, ta nesvoboda, že jsi pořád zavřená doma... ten první půlrok byl pro mě docela psycho, do toho jsem si taky pořád říkala, že jsem hrozná matka, když jsem se na dítě tak těšila a přitom si to neužívám... ale nakonec se to srovnalo. Oni ty miminka jsou v podstatě spousta dřiny za málo muziky, ale bude se to zlepšovat. Dcerce je teď rok a pět měsíců a je s ní taková sranda, je úžasný, že už se s ní konečně můžu bavit, hrát si, učit jí, každý den vidět ty pokroky... to u toho miminka není. Pamatuju si, jak mě nejvíc vadil ten pocit, že jsem pro ní jen mlíkárna a jinak jsem jí v podstatě volná. Ale když ti to dítě samo začne projevovat lásku, tak je to najednou úplně o něčem jiným. Tak vydrž, zkus si najít nějaký režim, nějaké zájmy, kterými můžeš vyplnit čas, když mrně spí, a hlavně se neobviňuj, že jsi špatná máma. Žádná ženská se porodem nestane zkušenou matronou, všechny se učí a všechny se s tím musí nějak srovnat. A není to sranda.
Jo a Hedvika je krásný jméno, kéž bych překecala manžela, na jméně pro druhou dcerku se pořád nemůžem shodnout 😀

Jo k tomu stěhování - my se stěhovali do novýho domku do úplně neznámý vesnice, když byly dcerce 4 měsíce, je to teď rok. Domek dobrý, ale být v zimě zavřená v obci, kde vůbec nikoho neznám a kde neznám ani okolí, nemám k němu vztah, to taky nebylo příjemný, ale přežila jsem. Na jaře bylo líp, dalo se chodit ven, trochu jsem poznala sousedy a už si tu taky připadám víc doma. Každá změna potřebuje čas.

Já to měla podobně. Je mi 34, vždycky jsem byla samostatná, s dobrým výdělkem, spoustu kamarádů a aktivit...dítě jsem chtěla, i proto, že mi to bylo důrazně doporučeno ze zdravotních důvodů. A tak nějak jsem sama věděla, že jestli chci být někdy mámou, další čekání by se nemuselo vyplatit. Těhotenství bylo prakticky bez komplikací, ale vůbec mi nedocházelo, že teda budu fakt máma. Po porodu jsem vůbec nebyla dojatá, o malou jsem se starala, mazlila se s ní, ale že bych zahořela mateřskou láskou, jak se to všude popisuje, to ani omylem. Neměla jsem problém malou komukoliv dát, nebýt omezená kojením, byla bych pryč třeba celý den. To se ale začalo lámat zhruba když jí byly tři měsíce, jak začala reagovat, hledat mě pohledem, jak jsem poznala, že ví, že je u mě a chce u mě být, první úsměv...no a měla mě 😊 Teď je jí sedm měsíců a je to každý den lepší a silnější. Teď tu nebudu popisovat, že když má někdy den blbec, tak skřípu zubama 😄 Ale fakt to pouzo u mě rostlo postupně a s ním i to, jak tu novou roli přijímám.
Ale taky nebudu lhát, často vzpomínám na ten život “před ní”, jak jsem se prostě v pátek v sedm večer rozhodla, že půjdu na skleničku. To můžu teda i teď, ale už to není takový, stejně si x-krát za večer vzpomenu, jestli doma nepláče a jak se má...taková ta bezstarostnost, kdy člověk neměl v hlavě nic než sebe (obrazně řečeno, nevím, jak to popsat jinak), ta mi chybí...ale třeba to otupí časem, těžko říct.

@fallingstars Děkuji moc .. myslím, že ty pocity jsou naprosto totožné .. začíná třetí měsíc, tak uvidíme, jestli to dorazí. Pravdou je, že když se s tebou snaží dorozumět a komunikuje, je to roztomilý ..... tady je blbý, že je člověk omezený tím kojením, to je fakt .. jinak si dokážu krásně představit, že strčím malého tatínkovi nebo babičce a jdu na tah 🙂🙂 svědomí, nesvědomí .... holt budu doufat v lepší zítřky. Na druhou stranu začíná zima, to nejhorší snad nějak přežijeme, s jarem už bude větší, tak začne být i větší legrace ..... a v létě na zahrádky bychom mohli být již ready 🙂🙂 Měj se krásně a ještě jednou díky.

@listopadka1
Děkuji tímto za podporu ..... tak až se to zlepší, určitě dám vědět, jak jsme pokročili .... no o stěhování raději ani nemluvit, na druhou stranu budeme konečně všichni pohromadě, do dnešního dne jsem byla u rodičů, za což samozřejmě děkuji, ale už si tak trochu lezeme na nervy 🙂🙂 Ovšem tam na mě čeká "tchýně", kterou nesnesu, takže to bude zcela určitě též zajímavé, štěstí je, že jsme sice ve společném baráku, ale když se budu hodně snažit, nemusíme se ani potkat 🙂🙂 Každopádně pokud si jméno Hedvika prosadíš, dej taky vědět ... bez tak my všichni říkají Heduš 🙂🙂 Měj se krásně.